č. j. 141 Af 1/2021-36 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Martiny Vernerové a JUDr. Jiřího Derfla ve věci žalobce: T. O., narozen X, bytem X, proti   žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, 602 00  Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2021, č. j. 25214/21/5200-21442-713011, takto: I. Žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty k podání žaloby se zamítá. II. Žaloba se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou dne 20. 9. 2021 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2021, č. j. 25214/21/5200-21442-713011, jímž byla zamítnuta jeho odvolání a byly potvrzeny dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 17. 7. 2020, jimiž správce daně žalobci doměřil daň z přidané hodnoty podle pomůcek a uložil povinnost uhradit penále z doměřené daně, a to dodatečným platebním výměrem č. j. 1761518/20/2510-50522-505180 za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2016 daň 58 007 Kč a penále 11 601 Kč, dodatečným platebním výměrem č. j. 1761725/20/2510-50522-505180 za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2016 daň 34 080 Kč a penále 6 816 Kč, dodatečným platebním výměrem č. j. 1761764/20/2510-50522-505180 za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2016 daň 50 268 Kč a penále 10 053 Kč a dodatečným platebním výměrem č. j. 1761780/20/2510-50522-505180 za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2016 daň 5 639 Kč a penále 1 127 Kč. 2. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení. Žaloba, kterou žalobce podal, směřuje proti rozhodnutí žalovaného, a tudíž se jedná o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, která je jako institut upravena v části třetí hlavě druhé prvním dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tj. v § 65 až § 78. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze takovou žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Z odstavce 4 téhož ustanovení vyplývá, že zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout. Podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením návrh (žalobu) odmítne, jestliže byl návrh (žaloba) podán předčasně nebo opožděně. 3. Podle § 40 odst. 1 věty první s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle odstavce 2 věty první téhož ustanovení lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle odstavce 3 věty první téhož ustanovení, připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle § 40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. 4. Z dokladů předložených soudu na jeho žádost žalovaným soud zjistil, že žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobci řádně doručeno do vlastních rukou dne 9. 7. 2021, jak vyplývá z doručenky, která je založena v soudním spisu na č. l. 25. Den doručení (9. 7. 2021) je pak zapotřebí považovat za den oznámení dotčeného rozhodnutí žalobci ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Dnem určujícím počátek lhůty počítané podle měsíců byl tedy v případě žalobou napadeného rozhodnutí pátek 9. 7. 2021, dvouměsíční lhůta pro podání žaloby počala plynout v sobotu 10. 7. 2021 a skončila ve čtvrtek 9. 9. 2021. 5. Pro zachování lhůty k podání žaloby tudíž bylo třeba, aby ji žalobce nejpozději dne 9. 9. 2021 předal soudu nebo jemu zaslal prostřednictvím držitele poštovní licence anebo předal orgánu, který má povinnost ji doručit. To však žalobce neučinil, neboť jeho tehdejší právní zástupce žalobu soudu prostřednictvím datové schránky zaslal až dne 20. 9. 2021, jak vyplývá ze záznamu o ověření elektronického podání založeného na č. l. 1 soudního spisu, tj. po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Lhůta pro podání žaloby tedy nebyla zachována. 6. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě uváděl odlišné datum, kdy mu mělo být napadené rozhodnutí doručeno (6. 8. 2021), soud jej přípisem ze dne 30. 9. 2021 informoval o tom, že z dokladu o doručení předloženého žalovaným vyplývá, že k doručení napadeného rozhodnutí došlo již dne 9. 7. 2021. Současně soud poskytl žalobci lhůtu jednoho týdne k tomu, aby se k uvedenému zjištění vyjádřil. V reakci na tento přípis žalobce požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání žaloby, ve které poukázal na to, že je řidičem mezinárodní kamionové dopravy a většinu času pobývá mimo území České republiky. 7. Soud zdůrazňuje, že podle výše citovaného § 72 odst. 4 s. ř. s. není možné prominout zmeškání lhůty k podání žaloby. Jedinou výjimku z tohoto pravidla představuje § 3 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, podle kterého může být zmeškání lhůty prominuto, pokud k němu došlo z vážného omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, které této osobě znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit. Nic takového ovšem žalobce netvrdil, ani se aplikace citovaného ustanovení nedomáhal. Soud proto vycházel z obecného pravidla obsaženého v § 72 odst. 4 s. ř. s. a žalobcově žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání žaloby nevyhověl. 8. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že žalobce podal žalobu opožděně, neboť nebyla dodržena zákonem stanovená dvouměsíční lhůta k jejímu podání, jejíž zmeškání soud neprominul. Soud proto podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. žalobu pro opožděnost odmítl. 9. Z důvodu odmítnutí žaloby soud současně v souladu s § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 19. ledna 2022 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus, v. r. předseda senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.