č. j. 15 A 5/2022-13           USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci   žalobce:  M. Ch., narozený X, t. č. Vazební věznice Teplice, P.O. BOX 53,  415 01  Teplice,   proti žalované: Česká advokátní komora, sídlem Národní 16, 110 00  Praha 1,   v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2022, č. j. 10.01-000039/22-004,   takto: Věc se postupuje Městskému soudu v Praze. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhá zrušení rozhodnutí žalované České advokátní komory (Pobočka Brno) ze dne 18. 2. 2022, č. j. 10.01-000039/22-004, kterým bylo rozhodnuto o žádosti žalobce ze dne 13. 1. 2022 o určení advokáta k poskytnutí právní služby tak, že žalobci nebude určen advokát k poskytnutí bezplatné právní služby dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“).    2. Zdejší soud se ve věci primárně zabýval otázkou své místní příslušnosti. V § 7 odst. 2 větě první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.”), je uvedeno, že nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Podle § 7 odst. 6 věty první s. ř. s. platí, že pokud není soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. 3. Problematikou místní příslušnosti správních soudů ve věci žalob proti rozhodnutím České advokátní komory ve věci žádostí o (ne)určení advokáta k poskytnutí právní služby se výslovně zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 2. 2012, č. j. 6 Ads 15/2011‑143, v němž judikoval, že „[z]ákon o advokacii sice hovoří o pobočce v Brně a orgánech v podobě sněmu, představenstva, předsedy Komory, kontrolní rady, kárné komise, odvolací kárné komise, zkušební komise, ale tím pouze vytváří jednotlivé orgány veřejnoprávní korporace (profesního sdružení), které případně vedou příslušné řízení jako funkčně příslušné organizační složky veřejnoprávní korporace ve smyslu ustanovení § 130 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Tyto jednotlivé organizační složky však nepředstavují samostatný správní orgán ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nýbrž jsou součástí správního orgánu - veřejnoprávní korporace České advokátní komory. Nemají proto samostatné sídlo ve smyslu ustanovení § 7 s. ř. s., pomocí něhož by bylo možno určit místní příslušnost jiného soudu než Městského soudu v Praze.“ (srov. též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2012, č. j. 2 As 141/2012-27, nebo ze dne 12. 3. 2013, č. j. 2 As 21/2013-8). 4. Soud pak na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že orgánem veřejné moci, který podle § 7 odst. 2 věta první s. ř. s. zasáhl do práv žalobce svým rozhodnutím o neurčení advokáta k poskytnutí právní služby žalobci, je veřejnoprávní korporace Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, 110 00  Praha 1. 5. Na tomto základě tedy zdejší soud vyhodnotil, že v předmětném případě není místně příslušným soudem, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Praze ve smyslu § 7 odst. 6 s. ř. s., jelikož sídlo České advokátní komory, se nachází v obvodu právě tohoto soudu. 6. Nadepsané závěry o postoupení věci Městskému soudu v Praze jsou poté plně v souladu i s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2018, č. j. Nad 99/2018-75, který mj. vyslovil, že „…(k)rajský soud může podle § 105 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. z vlastní iniciativy zkoumat nedostatek místní příslušnosti jen do doby, než začne jednat ve věci samé, tj. do doby, než při ústním jednání vyzve účastníky k přednesům ve věci. Rozhoduje-li soud bez jednání, může místní příslušnost zkoumat do vydání rozhodnutí ve věci samé. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že místně nepříslušný krajský soud již učinil procesní úkony týkající se vedení řízení či vydal rozhodnutí procesního charakteru, ani doba, která mezitím uplynula od podání žaloby.“ V řešeném případě přitom nedošlo ke zhojení nedostatku místní nepříslušnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť věc je postupována Městskému soudu v Praze ještě předtím, než zdejší soud začal jednat ve věci samé, a k řízení je tak nadále místně příslušný Městský soud v Praze, jak už bylo dříve vyloženo.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Ústí nad Labem 22. března 2022     JUDr. Petr Černý, Ph.D., v. r. předseda senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.