č. j. 16 A 27/2022-37 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Daniely Menclové ve věci   žalobce: Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace, IČO: 65993390, sídlem Na Pankráci 546/56, 145 05  Praha 4, zastoupený JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, sídlem Sokolská 49/5, 186 00 Praha 8, proti   žalovanému: Ministerstvo dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15  Praha 1,   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2022, č. j. MD-1803/2022-930/5, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva dopravy, odboru liniových staveb a silničního správního úřadu ze dne 9. 8. 2022, č. j. MD-1803/2022-930/5, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Krajského úřadu Ústeckého kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 30. 11. 2021, č. j. KUUK/085051/2021. Tímto usnesením správní orgán prvního stupně podle § 64 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) přerušil vyvlastňovací řízení vedené podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení se zákonem č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě, zahájené na podnět žalobce, a to do doby doplnění chybějících podkladů, nejpozději však do 31. 12. 2021. Žalobce současně požádal, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. 2. Před vlastním projednáním věci byl soud nejprve povinen zabývat se povahou napadeného rozhodnutí v tom směru, zda se nejedná o rozhodnutí, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno. K přezkoumávání správního rozhodnutí může soud v rámci správního soudnictví totiž přistoupit jen za předpokladu, že není dána překážka, která by mu bránila věcně rozhodnout. Jinak soudu nezbývá nic jiného než podanou žalobu jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) usnesením odmítnout. O tom, kdy nastává taková situace, hovoří § 68 písm. e) ve vazbě na § 70 s. ř. s., který upravuje tzv. kompetenční výluky, tedy úkony správního orgánu, jež nemohou být napadeny žalobou podle § 65 a § 66 s. ř. s. 3. Ačkoliv s. ř. s. ani správní řád blíže nespecifikují, co se rozumí pod pojmem „úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem“, soudní praxe se ustálila na výkladu, že se jedná o úkony, jimiž se správní orgán nedotkl přímo těch práv účastníka, která zakládá hmotné právo, ale zasáhl jen do práv daných pro vlastní vedení řízení. O takový případ se podle názoru zdejšího soudu jedná i v posuzované věci. 4. V daném případě je předmětem sporu rozhodování ve věci přerušení vyvlastňovacího řízení do doby odstranění vad žádosti. Žalobou tedy bylo napadeno rozhodnutí správního orgánu, které spadá pod kompetenční výluku zakotvenou v § 70 písm. c) s. ř. s., neboť se jedná o úkon správního orgánu, kterým se toliko upravuje vedení řízení před správním orgánem. 5. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 1. 2009, č. j. 4 As 48/2008-23, vysvětlil, že rozhodnutím správního orgánu o přerušení řízení se toliko upravuje vedení řízení ve smyslu §  70  písm. c) s. ř. s. a žaloba proti takovému rozhodnutí je nepřípustná, neboť rozhodnutím o přerušení řízení se správní řízení nekončí, ani tímto rozhodnutím není nijak zasaženo hmotněprávní postavení účastníka správního řízení. Důvodem přerušení řízení je překážka, která brání pokračování v řízení či vydání meritorního rozhodnutí; po odpadnutí této překážky správní orgán v řízení pokračuje a teprve tehdy vydá rozhodnutí o věci samé, kterým již může zasáhnout do právní sféry účastníka řízení. Nejvyšší správní soud rovněž upozornil, že závěr o tom, že rozhodnutí o přerušení řízení patří mezi rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení, podporuje i skutečnost, že judikatura Nejvyššího správního soudu do této kategorie zahrnula jeho protiklad, tj. rozhodnutí o pokračování řízení. 6. Nejvyšší správní soud se shodně vyjádřil i v rozsudku ze dne 30. 4. 2008, č. j. 3 As 64/2007-62, ve kterém uvedl, že „přerušení řízení je v praxi správních soudů zcela jednoznačně považováno za úkon správního orgánu, jímž se upravuje vedení správního řízení. Na tom nic nemění skutečnost, že ve správním řízení lze podat proti rozhodnutí o přerušení řízení odvolání (žalobce také takto postupoval). Jelikož je rozhodnutí správního orgánu o přerušení řízení vyloučeno ze soudního přezkoumání, návrh, kterým se žalobce domáhá přezkoumání tohoto rozhodnutí, je podle soudního řádu správního nepřípustný a soud jej usnesením odmítne (§ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.)“. 7. Z uvedeného tedy plyne, že usnesení o přerušení řízení do doby odstranění vad žádosti, resp. rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti takovémuto usnesení, není rozhodnutím, které by bylo možné v řízení před správním soudem napadnout žalobou. V této souvislosti proto soudu nezbylo než žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s odkazem na § 68 písm. e) a § 70 písm. c) s. ř. s. jako nepřípustnou odmítnout. 8. V důsledku odmítnutí žaloby současně soud v souladu s § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. O soudním poplatku nebylo rozhodováno, neboť soudní poplatek dosud nebyl uhrazen. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 7. listopadu 2022 Mgr. Václav Trajer v.r. předseda senátu     Shodu s prvopisem potvrzuje I. T.