č. j. 16 A 29/2020-36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Martiny Vernerové a JUDr. Jiřího Derfla ve věci žalobce: Ing. J. B., narozen X, bytem X, proti   žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02  Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2020, č. j. KUUK/010594/2020/UPS, sp. zn. KUUK/005859/2020/2, KUUK/23023/2019/UPS, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2020, č. j. KUUK/010594/2020/UPS, sp. zn. KUUK/005859/2020/2, KUUK/23023/2019/UPS, jímž byl v řízení o žalobcově odvolání částečně změněn výrok rozhodnutí Magistrátu města Chomutov (dále jen „stavební úřad“) ze dne 16. 10. 2019, č. j. MMCH/236096/2019. Tímto rozhodnutím ve znění změny provedené žalovaným stavební úřad podle § 129 odst. 1 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „stavební zákon“) žalobci jako vlastníkovi stavby nařídil odstranění stavby „Hora Svatého Šebestiána – turistické biro“ umístěné na pozemku p. č. X (odděleném z pozemku parc. č. X) a na části pozemku p. č. X v katastrálním území Pohraniční (dále jen „předmětná stavba“). Současně stavební úřad uložil žalobci povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Změna provedená napadeným rozhodnutím spočívala v nahrazení chybného označení katastrálního území „Hora Svatého Šebestiána“ správným označením „Pohraniční“; všechny v tomto rozsudku uváděné pozemky se nacházejí právě v katastrálním území Pohraniční. Žalobce současně v žalobě navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že žalovaný svévolně zamlčel důležité skutečnosti, neboť při svém rozhodování nevzal v potaz, že rozhodnutí stavebního úřadu č. j. MMCH/06378/2019, jímž bylo rozhodnuto o nevydání povolení změny v užívání předmětné stavby, dosud nenabylo právní moci. Připomněl, že na danou skutečnost poukazoval již ve správním řízení dopisem ze dne 9. 10. 2019. Žalobce zdůraznil, že využil svého práva nechat předmětné rozhodnutí přezkoumat soudem, což žalovaný v rozporu s principy právního státu odmítl akceptovat. Žalobce k tomu odkázal na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 A 93/2019 a u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 8 C 495/2018. Zároveň upozornil na předešlá rozhodnutí soudů ve správním soudnictví, že se jedná o předběžnou otázku, kterou nepřísluší rozhodovat správnímu orgánu. Žalobce uzavřel, že rozhodnutí žalovaného (patrně myšleno rozhodnutí ze dne 11. 4. 2019, č. j. KUUK/50571/2019/UPS, o odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 1. 2019, č. j. MMCH/06378/2019, pozn. soudu) dosud nenabylo právní moci vzhledem k přezkoumání soudem ve správním soudnictví a k důkazům předaným v podání (blíže neoznačeném, pozn. soudu) i k těm, které bude případně soud požadovat. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že jeho rozhodnutí ze dne 11. 4. 2019, č. j. KUUK/50571/2019/UPS, nabylo právní moci okamžikem doručení žalobci. Skutečnost, že byla proti zmíněnému rozhodnutí podána žaloba, nemá podle žalovaného na nabytí právní moci daného rozhodnutí žádný vliv. Žalovaný konstatoval, že uvedené žalobě nebyl přiznán odkladný účinek, a proto mohlo být ve věci nařízení odstranění předmětné stavby rozhodnuto. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Replika žalobce k vyjádření žalovaného 4. V replice ze dne 6. 5. 2020 žalobce nesouhlasil s vyjádřením žalovaného, neboť dne 29. 6. 2001 zcela zákonně požádal o prodloužení trvání předmětné stavby, nicméně stavební úřad svou desetiletou nečinností umožnil spáchání trestného činu úmyslně chybně vypracovaného znaleckého posudku, v němž bylo uvedeno, že na uvažovaném pozemku se nenacházela žádná stavba. Podle žalobce stavební úřad svou nečinností zapříčinil současná právní martyria. Žalobce zopakoval, že se mělo s vydáním rozhodnutí o odstranění předmětné stavby posečkat do doby konečného rozhodnutí soudů v řízeních, na která upozornil v žalobě. Uzavřel, že nikdy neporušil žádný právní předpis a vždy postupoval v souladu se zákony České republiky. Posouzení věci soudem 5. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný nesdělil soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 6. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 7. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Předmětná stavba je stavbou dočasnou, u níž docházelo k opakovanému prodlužování doby jejího trvání. Avšak stavební úřad rozhodnutím ze dne 16. 1. 2019, č. j. MMCH/06378/2019, které bylo potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 4. 2019, č. j. KUUK/50571/2019/UPS, nevydal žalobci povolení změny v užívání stavby „Hora Svatého Šebestiána ev. č. X – turistické biro“ spočívající v prodloužení doby jejího trvání. Doba trvání předmětné stavby tak uplynula dne 30. 6. 2001, do kdy byla prodloužena lhůta k odstranění předmětné stavby rozhodnutím Městského úřadu Chomutov ze dne 27. 11. 2000, č. j. StÚ/1571/2000-Bře. Jelikož nebyla prodloužena doba trvání předmětné stavby, a žalobce ani nepožádal o dodatečné povolení předmětné stavby, bylo vydáno rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby a následně napadené rozhodnutí. 9. Před vypořádáním jednotlivých žalobních bodů soud směrem k žalobci připomíná, že soudní řízení ve správním soudnictví je ovládáno zásadou koncentrace, jež nachází svůj odraz v § 71 odst. 2 třetí větě s. ř. s., podle které „[r]ozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby.“ Soud se proto může věcně zabývat jen těmi žalobními body, které byly uplatněny ve lhůtě dvou měsíců poté, kdy bylo napadené rozhodnutí žalobci doručeno (srov. § 72 odst. 1 s. ř. s.), tj. v projednávané věci do 14. 4. 2020 (nejblíže následující pracovní den po státním svátku dne 10. 4. 2020, na který by konec lhůty připadl), neboť napadené rozhodnutí bylo žalobci v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu doručeno dne 10. 2. 2020. Projednání později uplatněných žalobních bodů by znamenalo nepřípustné porušení principu koncentrace řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2004, č. j. 1 Afs 25/2004-69). Z těchto důvodů soud nemohl přihlížet k těm žalobním bodům, které žalobce nově vznesl v replice ze dne 6. 5. 2020 (dlouhodobá nečinnost stavebního úřadu, dodržování předpisů žalobcem), neboť tak učinil až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, která je podle § 71 odst. 2 s. ř. s. nejzazším limitem i pro případné rozšíření žaloby o další žalobní body. Na okraj soud poznamenává, že k otázce údajné dlouhodobé nečinnosti stavebního úřadu se vyjádřil v rozsudku ze dne 1. 2. 2022, č. j. 15 A 93/2019-33. 10. Těžištěm žaloby v projednávané věci je námitka, že rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 1. 2019 a na ně navazující rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2019, jimiž nebyla povolena změna v užívání předmětné stavby spočívající v prodloužení doby jejího trvání, dosud nenabyla právní moci z důvodu podání žaloby, o které nebylo dosud rozhodnuto. Žalobce byl přesvědčen, že stavební úřad neměl do pravomocného skončení řízení o žalobě vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 A 93/2019 vůbec rozhodovat ve věci odstranění předmětné stavby. 11. Podle § 91 odst. 1 správního řádu platí, že „[p]roti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nelze dále odvolat. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo oznámeno všem odvolatelům a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1.“ 12. Soud k uvedené námitce konstatuje, že rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2019, které je rozhodnutím odvolacího orgánu proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 1. 2019, bylo žalobci jakožto jedinému účastníkovi předmětného řízení doručeno dne 26. 4. 2019. Tato skutečnost je soudu známa z jeho úřední činnosti – konkrétně z jeho spisu sp. zn. 15 A 93/2019. Ostatně ani sám žalobce nezpochybňoval doručení zmíněného rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2019. Předmětné rozhodnutí tedy v souladu s § 91 odst. 1 správního řádu nabylo právní moci dne 26. 4. 2019, neboť se jedná o rozhodnutí odvolacího orgánu (o odvolání žalobce) a bylo doručeno všem účastníkům dotčeného řízení. Na skutečnost, že rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2019 nabylo právní moci dne 26. 4. 2019, byl žalobce upozorněn ze strany stavebního úřadu přípisem ze dne 18. 9. 2019, tedy před vydáním rozhodnutí o odstranění stavby, a stejné datum nabytí právní moci předmětného rozhodnutí je uvedeno též v rozsudku zdejšího soudu ze dne 1. 2. 2022, č. j. 15 A 93/2019-33, který se soudním přezkumem předmětného pravomocného rozhodnutí zabýval. Lze tedy shrnout, že rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2019, č. j. KUUK/50571/2019/UPS, a spolu s ním i rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 1. 2019, č. j. MMCH/06378/2019, o neprodloužení doby trvání předmětné stavby, nabyla právní moci dne 26. 4. 2019. 13. Z § 73 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že „[p]odání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.“ Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že „[s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“ Z § 73 odst. 3 s. ř. s. přitom plyne, že „[p]řiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.“ 14. Žalobce by si měl uvědomit, že sice podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2019, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 1. 2019 ve věci neprodloužení doby trvání předmětné stavby, nicméně při podání oné žaloby ani později v průběhu řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 A 93/2019 nenavrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek. To ostatně žalobce ani netvrdil. Zároveň žádný zvláštní zákon nestanovuje, že by žaloba proti rozhodnutí ve věci nevydání povolení změny v užívání stavby měla odkladný účinek ex lege. Účinky rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2019, č. j. KUUK/50571/2019/UPS, a spolu s ním i rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 1. 2019, č. j. MMCH/06378/2019, tedy v souvislosti se soudním řízením, které žalobce inicioval a které bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 A 93/2019, nebyly pozastaveny. 15. Soud zároveň připomíná, že podání žaloby (a ani případné přiznání odkladného účinku žalobě) nemá vliv na právní moc žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce se tedy mýlí, pokud se domnívá, že rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2019, č. j. KUUK/50571/2019/UPS, a rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 1. 2019, č. j. MMCH/06378/2019, v důsledku podání žaloby nenabyla právní moci. 16. Lze proto uzavřít, že správní orgány v této věci zcela správně a oprávněně vzaly za podklady svých rozhodnutí pravomocná rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 1. 2019, č. j. MMCH/06378/2019, a žalovaného ze dne 11. 4. 2019, č. j. KUUK/50571/2019/UPS, ve věci neprodloužení doby trvání předmětné stavby. Za situace, kdy žalobě podané proti uvedeným rozhodnutím nebyl přiznán odkladný účinek, správním orgánům podle názoru soudu nic nebránilo v tom, aby rozhodly ve věci, aniž by vyčkávaly na rozhodnutí soudu. Jejich postup byl plně v souladu s platnou právní úpravou a soudní judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2017, č. j. 6 As 302/2016-33) a nedošlo ani k žalobcem tvrzenému porušení principů právního státu. Soud se tedy se stěžejní žalobní námitkou neztotožnil. 17. Pro úplnost soud dodává, že žalobcovu žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2019, č. j. KUUK/50571/2019/UPS, zamítl rozsudkem ze dne 1. 2. 2022, č. j. 15 A 93/2019-33, který nabyl právní moci dne 4. 2. 2022. Tato skutečnost musí být oběma účastníkům tohoto soudního řízení známa, neboť byli též účastníky zmíněného řízení a citovaný rozsudek jim byl doručen. 18. Soudu zároveň není zcela zřejmé, co měl žalobce na mysli, když namítal, že se podle předešlých (blíže neoznačených) rozhodnutí soudů ve správním soudnictví jedná o předběžnou otázku, kterou nepřísluší rozhodovat správnímu orgánu. Soud proto ve vztahu k této námitce toliko poznamenává, že správní orgány v projednávané věci řešily odstranění předmětné stavby, přičemž vycházely z pravomocných rozhodnutí o tom, že doba trvání této stavby nebyla prodloužena (a tudíž uplynula dne 30. 6. 2001). Tato pravomocná rozhodnutí o předběžné otázce byla podle § 57 odst. 3 správního řádu pro správní orgány v projednávané věci závazná. 19. K námitce stran řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 8 C 495/2018 soud podotýká, že z údajů uvedených žalobcem v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 A 93/2019 vyplývá, že se jedná o spor o přikázání vlastnictví k pozemku parc. č. 118/8. Předmětem řízení u Okresního soudu v Chomutově tedy podle názoru zdejšího soudu není otázka rozhodná ve vztahu k žalobou napadenému rozhodnutí, kterým se nařizuje odstranění předmětné stavby pro neprodloužení doby jejího trvání. Otázka případného přikázání vlastnictví pozemku, na kterém se předmětná stavba nachází, je pro nyní posuzovanou věc irelevantní, neboť existují pravomocná rozhodnutí o tom, že dočasné trvání předmětné stavby pominulo. Soud tedy nepřisvědčil ani žalobní námitce naznačující, že správní orgány měly vyčkat rozhodnutí Okresního soudu v Chomutově v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 495/2018. 20. Soud vyhodnotil žalobu v mezích uplatněných žalobních bodů jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, ani jejich náhradu nepožadoval, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 28. února 2022 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus, v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. (K.ř.č. 1 - rozsudek)