Pohledávka solidárního dlužníka za úpadcem z titulu plnění společného dluhu nad rámec podílu po uplynutí lhůty k podání přihlášek pohledávek stanovené v rozhodnutí o úpadku, není pohledávkou, kterou solidární dlužník nemohl uplatnit přihláškou. Řízení zahájené žalobou, kterou je požadováno zaplacení takové pohledávky, podanou v době trvání účinků rozhodnutí o úpadku, je třeba pro nedostatek procesní podmínky zastavit.

Číslo jednací: 35 Co 152/2022 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] [anonymizováno] [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno] [adresa] o zaplacení 30 834 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Liberci č.j. 25 C 18/2022-26 z 15. 2. 2022, takto: I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením okresní soud zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 30 834 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Nákladovým výrokem II. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 540 Kč žalobkyni. Okresní soud zjistil, že 11. 12. 2020 podal žalovaný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. S odkazem na ustanovení § 109 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), okresní soud uvedl, že v posuzovaném případě bylo zahájeno insolvenční řízení před podáním žaloby a žalobkyně mohla pohledávku uplatnit přihláškou. Proto řízení zastavil. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). O vrácení části soudního poplatku rozhodl okresní soud podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 2. Proti uvedenému usnesení, podle obsahu odvolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) proti jeho výroku I o zastavení řízení, se včas odvolala žalobkyně. Je toho názoru, že věc byla nesprávně právně posouzena a řízení nemělo být zastaveno. Uvádí, že v insolvenčním řízení mohli věřitelé přihlásit své pohledávky ve lhůtě dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku, tj. od 15. 12. 2020. Splátky na hypoteční úvěr však musela jako solidární dlužník platit i nadále. Od července 2021 do prosince 2021 zaplatila na splátkách celkem 61 464 Kč. Jelikož plnila nad rámec svého podílu, vyzvala žalovaného dopisem z 27. 12. 2021 k zaplacení 30 732 Kč a to nejpozději do 10. 1. 2022. Ke splatnosti pohledávky došlo až po rozhodnutí o úpadku. Proto ji nemohla uplatnit přihláškou. Jelikož pohledávka vznikla až po uplynutí lhůty k podání přihlášek, je žalobkyně toho názoru, že nejsou splněny podmínky pro zastavení řízení. Navrhuje proto, aby odvolací soud zrušil napadané usnesení a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. 3. Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) přezkoumal napadené usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, v odvoláním napadeném výroku o zastavení řízení a na něm závislém výroku o nákladech řízení (§ 212 písm. a) o. s. ř.), a to pouze z důvodů, které se týkají toho, co okresní soud řešil ve výroku usnesení (§ 212a odst. 6 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 4. Podle § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona se se zahájením insolvenčního řízení spojují tyto účinky: pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. 5. Podle § 140c insolvenčního zákona v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. 6. Podle § 141a insolvenčního zákona po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c. 7. Podle § 183 odst. 2 insolvenčního zákona přihláškou pohledávky není dotčeno ani právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem; o právu věřitele požadovat plnění od dlužníkova ručitele, včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení, to platí obdobně. 8. Podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona osoby, od kterých může věřitel požadovat plnění podle odstavců 1 a 2, mohou pohledávku, která by jim proti dlužníku vznikla uspokojením věřitele, přihlásit jako pohledávku podmíněnou. Jestliže však věřitel takovou pohledávku přihlásí, mohou se jí tyto osoby v rozsahu, v němž pohledávku uspokojí, v insolvenčním řízení domáhat místo něj bez zřetele k tomu, zda ji přihlásily, s tím, že pro jejich vstup do řízení platí přiměřeně § 18; návrh podle tohoto ustanovení mohou podat samy. 9. Podle § 414 insolvenčního zákona jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3). 10. Plyne z ustanovení § 183 odst. 2 insolvenčního zákona, že v případě vícero dlužníků, kteří jsou zavázáni společně a nerozdílně, tj. těch, kteří jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho (§ 1872 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“)), se může věřitel, za situace, kdy je rozhodnuto o úpadku jednoho ze spoludlužníků, domáhat uspokojení této pohledávky po ostatních spoludlužnících mimo insolvenční řízení. Tito spoludlužníci mohou, pro případ, že by v průběhu insolvenčního řízení, tj. v budoucnu, plnili z titulu dlužnické solidarity za spoludlužníka, u něhož byl zjištěn úpadek, přihlásit takovou budoucí pohledávku (regresní nárok dle § 1876 odst. 2 OZ) do insolvenčního řízení jako pohledávku podmíněnou (§ 183 odst. 3 věta první insolvenčního zákona). 11. V případě, kdy původní věřitel uplatní svou pohledávku vůči dlužníku přihláškou v insolvenčním řízení, přičemž na pohledávku bude po uplynutí lhůty k podání přihlášek plněno některým ze spoludlužníků nad rámec jeho podílu na dluhu, může tento spoludlužník vstoupit do řízení na místo původního věřitele, a to bez ohledu na to, zda svou pohledávku jako podmíněnou přihlásil (§ 183 odst. 3 věta druhá insolvenčního zákona ve spojení s § 18 insolvenčního zákona). Vstup do řízení ve smyslu § 18 insolvenčního zákona je však možný pouze za předpokladu, že původní věřitel svou pohledávku vůči dlužníku přihlásí. Neučinil-li tak, spoludlužníku nezbývá, než svou případnou budoucí pohledávku přihlásit jako podmíněnou dle § 183 odst. 3 věta první insolvenčního zákona a to do uplynutí lhůty k podání přihlášek. 12. Platí přitom ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nelze uplatnit žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. Obdobně podle § 140c insolvenčního zákona nelze, v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, zahájit soudní řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou. Přihláškou lze, jak plyne z předchozích odstavců, uplatnit i tzv. podmíněnou pohledávku spoludlužníka plynoucí z budoucího regresního nároku vztahujícímu se k dluhu existujícímu nejpozději do uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek (viz přiměřeně usnesení NS sp. zn. 29 Cdo 1745/2021 z 30. 9. 2021). Uplatní-li spoludlužník takový regresní nárok u soudu (mimo insolvenční řízení), ačkoli jej mohl uplatnit přihláškou, soud řízení zastaví podle § 141a insolvenčního zákona. 13. Poukazuje v této souvislosti odvolací soud též na skutečnost, že pohledávka spoludlužníka plynoucí z regresního nároku sdílí v případě, kdy byl u některého ze spoludlužníků zjištěn úpadek a povoleno jeho řešení oddlužením, ve vztahu k tomuto dlužníku osud původního společného dluhu solidárních spoludlužníků. Plyne totiž z ustanovení § 414 odst. 3 insolvenčního zákona, že v případě splnění oddlužení je dlužník osvobozen nejen od placení pohledávek (které byly nebo mohly být přihlášeny do insolvenčního řízení) vzniklých do rozhodnutí o úpadku, resp. do uplynutí lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek, nýbrž i od pohledávek ručitelů a jiných osob (typicky spoludlužníků), které měly pro tyto pohledávky právo postihu (např. z titulu regresního nároku podle § 1876 odst. 2 OZ). Z uvedeného plyne, že i ten, komu vznikne pohledávka z postihu, má stejné (nikoli privilegované) postavení jako ostatní věřitelé. 14. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhá žalobou podanou dne 13. 1. 2022 zaplacení částky 30 834 Kč s příslušenstvím z titulu regresního nároku, kdy jakožto spoludlužník zavázaný společně a nerozdílně se žalovaným ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] uzavřené dne 26. 9. 2008, uhradila za období od července 2021 do prosince 2021 na splátkách poskytnutého úvěru částku 61 668 Kč zahrnující i podíl žalovaného na společném dluhu o velikosti ˝. 15. Odvolací soud zjistil, že dne 10. 12. 2020 žalovaný podal ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č.j. [insolvenční spisová značka] ze dne 15. 12. 2020 byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno řešení úpadku oddlužením. Věřitelé dlužníka byli vyzváni, aby do 2 měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku, tj. do 15. 2. 2021, přihlásili své pohledávky. Ze seznamu přihlášených pohledávek plyne, že žalobkyně do insolvenčního řízení přihlásila mimo jiné pohledávku ve výši 113 056,50 Kč z titulu regresního nároku, neboť při úhradě části dluhu ze smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené 26. 9. 2008, konkrétně splátek za období od září 2018 do ledna 2021, plnila i nad rámec svého podílu na společném dluhu za žalovaného. [právnická osoba] svou pohledávku z titulu smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] uzavřené dne 26. 9. 2008 nepřihlásila. 16. Plyne z výše uvedeného, že žalobkyně se podanou žalobou domáhá regresního nároku za úhradu části společného dluhu (konkrétně splátek za období od července 2021 do prosince 2021) ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] uzavřené dne 26. 9. 2008, k němuž jsou spolu se žalovaným zavázáni společně a nerozdílně (§ 1872 a násl. OZ). Jelikož nejde o závazek sjednaný až po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání přihlášek stanovené v rozhodnutí o úpadku, tj. po 15. 2. 2021, měla žalobkyně svou případnou budoucí pohledávku z titulu regresního nároku vzniklou po uplynutí lhůty k podání přihlášek přihlásit (do uplynutí uvedené lhůty) jako pohledávku podmíněnou ve smyslu ustanovení § 183 odst. 3 věta první insolvenčního zákona. Uplatnila-li na místo toho tuto pohledávku žalobou, brání tomu citované ustanovení § 140c insolvenčního zákona a okresní soud proto postupoval správně, jestliže řízení podle § 141a insolvenčního zákona ve spojení s § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona zastavil. 17. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. napadené usnesení ve výroku I jako věcně správné potvrdil. 18. Jako věcné správný odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř. také nákladový výrok II, jímž okresní soud žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení vycházeje správně z toho, že žalovanému, jenž zastavení řízení nezavinil (§ 146 odst. 2 o.s.ř.), náklady v řízení nevznikly. 19. Výrok III o vrácení soudního poplatku odvoláním nenapadený zůstal nedotčen. 20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, byla se svým odvoláním zcela neúspěšná, a proto by měla žalovanému nahradit náklady v odvolacím řízení účelně vynaložené. Protože však žalovaný náklady nevynaložil, bylo rozhodnuto, že právo na náhradu nákladů nemá žádný z účastníků. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Liberec 9. června 2022 Mgr. Ondřej Plšek předseda senátu