60 Ad 5/2022 - 16 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci   žalobce: X  bytem X   proti     žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,  sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5   o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 6. 2022, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: I. Předmět řízení 1.      Žalobce se domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla žalobcovy námitky a potvrdila rozhodnutí ze dne 14. 4. 2022, č. j. X.   2.      Tímto rozhodnutím žalovaná pro nesplnění podmínek § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zamítla žalobcovu žádost o invalidní důchod. Žalovaná se dovolávala § 38 písm. a), § 40 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění a konstatovala, že podle připojeného osobního listu důchodového pojištění žalobce v rozhodném období od 21. 1. 2012 do 21. 1. 2022 získal pouze 3 roky a 104 dnů pojištění a v rozhodném období od 21. 1. 2002 do 20. 1. 2022 získal pouze 7 roků a 57 dnů pojištění. Dobu vedení v evidenci úřadu práce po 31. 12. 1995 jako uchazeče o zaměstnání, po kterou nenáleželo hmotné zabezpečení nebo podpora v zaměstnanosti anebo podpora při rekvalifikaci, lze před dovršením věku 55 let hodnotit nejvýše v rozsahu 1 roku před vznikem nároku na důchod. Připustila, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Česká Lípa ze dne 9. 2. 2022 vznikla invalidita žalobce dne 21. 1. 2022. 3.      V napadeném rozhodnutí žalovaná zopakovala, že v rozhodném období 20 let před vznikem invalidity ve smyslu § 40 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění žalobce získal pouze 7 roků a 57 dnů doby pojištění namísto potřebných 10 roků a v druhém rozhodném období 10 let před vznikem invalidity získal pouze 3 roky a 104 dny doby pojištění místo potřebných 5 roků. Do rozhodných období pro vznik nároku na invalidní důchod pro invaliditu III. stupně žalovaná započetla dobu pojištění v období roku 2002 až 2012 a náhradní dobu pojištění v období roku 2019 až 2022. Žalobce pracoval do října roku 2007, poté až v roce 2012, a dále byl evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání bez pobírané podpory v nezaměstnanosti, přičemž započitatelné období je jen v letech 2019 až 2022. Žalovaná odkázala na § 5 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění a uvedla, že doba v evidenci úřadu práce, pokud účastník nepobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, je omezená na 3 roky, přičemž doba do 55 let věku je započitatelná jen v počtu 1 roku, a toto omezení žalobci významně zasáhlo do zápočtu uvedené náhradní doby pojištění. Žalovaná uvedla, že další dobu nezaměstnanosti, včetně období od 1. 9. 2007 do 30. 9. 2007 a od 1. 11. 2007 do 3. 4. 2012 a od 1. 12. 2012 do 8. 5. 2019 nemohla započíst do celkové doby pojištění, ani do uvedeného rozhodného období, protože žalobce přesáhl zákonem stanovený 1 rok této náhradní doby pojištění před dovršením věku 55 let. II. Žaloba 4.      V žalobě podané v zákonné lhůtě žalobce s rozhodnutím žalované nesouhlasil. Uvedl, že je invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jedná se o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, přesto mu nebyl přiznán nárok na invalidní důchod. Žalobce nesouhlasil s tím, že by nezískal potřebnou dobu pojištění. Uvedl, že pracoval od svých 18 let, 2 roky vykonával základní vojenskou službu, poté byl zaměstnán nebo byl veden u úřadu práce v seznamu uchazečů o zaměstnání. Pokud byl v posledních 10 letech evidován u úřadu práce v seznamu uchazečů o zaměstnání, bylo to převážně z důvodu, že byl nemocen a nemohl vykonávat žádné zaměstnání. Zaměstnání mu nebylo zprostředkováno, neboť žádný ze zaměstnavatelů ho nechtěl žalobce ze zdravotních důvodů. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že mu měla být z doby evidence u úřadu práce započítána delší doba pojištění. Namítal, že z doby evidence od 1. 11. 2007 do 3. 4. 2012 a od 1. 12. 2012 do 8. 5. 2019 mu nebyla započtena žádná doba pojištění, ačkoli nebyl v této době prokazatelně nikde zaměstnán z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. K důkazu žalobce navrhoval zprávu Úřadu práce v České Lípě. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k novému rozhodnutí. III. Vyjádření žalované 5.      V písemném vyjádření žalobě žalovaná podotkla, že spor není veden o závažnost zdravotního stavu žalobce, který je invalidní invaliditou III. stupně. Protože shromážděný spisový materiál nesvědčí pracovnímu úrazu nebo invaliditě vzniklé před 18. rokem věku, což žalobce ani nenamítá, vztahuje se na žalobce § 40 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. V žádném z úseků přicházejících do úvahy zadokumentované doby pojištění nedosáhly zákonem stanovené minimální doby pojištění. K nezapočtení nezaměstnanosti žalovaná odkázala na § 40 odst. 3 a § 5 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Uvedla, že požadavek žalobce na vyšší zápočet naráží na nepřekročitelný korektiv uvedený v § 5 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Žalobce podle žalované nevyvrátil napadené rozhodnutí a učiněná zjištění, proto žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobce 6.      V replice žalobce doplnil, že je zcela invalidní, ode dne 21. 10. 2021 je v pracovní neschopnosti uchazeče o zaměstnání, což dokládal potvrzením o pracovní neschopnosti. Nelze předpokládat, že by se jeho zdravotní stav zlepšil tak, aby mohl vykonávat zaměstnání. Je osobu nemajetnou, nemá žádné úspory, není schopen si zajistit jiný zdroj příjmů. V. Posouzení věci krajským soudem 7.      Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích žalobních bodů, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, v souladu s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s. 8.      Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalované ze dne 27. 6. 2022 ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím ze dne 14. 4. 2022, kterým byla zamítnuta žalobcova žádost o invalidní důchod z důvodu nedosažení doby pojištění. 9.      Doba pojištění je jedním ze základních prvků důchodového pojištění, získání stanovené doby pojištění je vedle invalidity zákonnou podmínkou pro vznik nároku na invalidní důchod podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Délku potřebné doby pojištění stanoví § 40 uvedeného zákona. Soud ve shodě se žalovanou zdůrazňuje, že zjištění invalidity pro jakýkoli stupeň invalidity ve smyslu § 39 uvedeného zákona posudkem lékaře příslušné okresní správy sociálního zabezpečení neznamená automaticky vznik nároku na invalidní důchod. K prvé podmínce, kterou je shledání invalidity, totiž přistupuje podmínka druhá, a to dosažení potřebné doby pojištění. 10.  Ustanovení § 40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění stanoví, že potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod u pojištěnce ve věku nad 28 let činí 5 roků. Dle § 40 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních 10 let před vznikem invalidity. Dle citovaného ustanovení dále platí, že u pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získaná v období posledních 20 let před vznikem invalidity. Potřebná doba pojištění přitom činí 10 roků, podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získaná v kterémkoliv období dokončeném po vzniku invalidity. 11.  Protože žalobce v roce 2022 dosáhl 57 let svého věku, posuzovala žalovaná v souladu s § 40 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění dosažení potřebné doby pojištění 5 let dle § 40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění jak v období 10 let před vznikem invalidity, tak v období 20 let před vznikem invalidity. Na základě dosažených dob pojištění dle údajů v osobním listu důchodového pojištění, jejichž správnost žalobce v průběhu správního řízení ani před soudem nenapadl, dospěla k závěru, že žalobce v posledních 20 letech získal pouze 7 roků a 57 dnů doby pojištění namísto potřebných 10 let doby pojištění a v posledních 5 letech před vznikem invalidity získal pouze 3 roky a 104 dny doby pojištění místo potřebných 5 roků doby pojištění. 12.  Žalovaná podle názoru soudu správně přihlédla k § 5 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, který omezuje zápočet doby v evidenci uchazečů o zaměstnání úřadu práce, pokud účastník řízení nepobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, a to na nejvýše 3 roky.  A rovněž v souladu s uvedeným ustanovením přihlédla k tomu, že do 55 let věku účastníka řízení je taková doba evidence započitatelná jen v rozsahu 1 roku. Pokud žalobce nesouhlasil s nezohledněním další doby jeho evidence jako nezaměstnaného u úřadu práce, musí soud jeho požadavek odmítnout, neboť žalovaná v tomto směru nepochybila. Výslovně se žalovaná vyjádřila k evidenci doby nezaměstnanosti od 1. 9. 2007 do 30. 9. 2007 a od 1. 11. 2007 do 3. 4. 2012 a od 1. 11. 2012 do 8. 5. 2019. Tuto dobu evidence žalobce jako uchazeče o zaměstnání bez podpory v nezaměstnanosti žalovaná v souladu s § 5 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění nemohla do celkové doby pojištění ani do rozhodného období započíst, neboť tato doba přesahuje již zohledněný 1 rok doby pojištění před dovršením věku 55 let. 13.  Žalobce kromě vyjádřeného nesouhlasu se skutkovými a právními závěry žalované žádné konkrétní námitky ve prospěch zohlednění této doby evidence u úřadu práce neuvedl. Pokud žalobce v žalobě namítal, že u úřadu práce byl v posledních 10 letech evidován, neboť byl nemocen a nemohl vykonávat žádné zaměstnání, není tato okolnost z pohledu zápočtu náhradní doby pojištění rozhodná. Z tohoto důvodu soud ani nevyžadoval zprávu Úřadu práce v České Lípě, aby se k těmto skutečnostem vyjadřoval. Rovněž důvod vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání není z pohledu zápočtu doby pojištění v rozhodných obdobích pro účely posouzení vzniku nároku na invalidní důchod rozhodný. 14.  Soud dodává, že nikterak nezlehčuje žalobcovu nepříznivou životní situaci a jeho zdravotní stav. Ve věci není sporu o tom, že žalobce je dlouhodobě neschopen práce, byla u něj zjištěna invalidita ve III. stupni. Pro nadbytečnost tedy soud neprováděl dokazování potvrzením o pracovní neschopnosti uchazeče u zaměstnání. Nicméně, jak soud uvedl shora, invalidita pojištěnce není jedinou zákonnou podmínku pro vznik nároku na invalidní důchod. Další podmínkou je potřebná doba pojištění, kterou však žalobce nezískal. VI. Závěr a náklady řízení 15.  Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl postupem podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Ve věci rozhodoval, aniž nařídil ústní jednání, v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., za výslovného souhlasu žalované i žalobce. 16.  O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovaná na ni podle § 60 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 118d odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, nemá nárok.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Liberec 2. listopad 2022   Mgr. Lucie Trejbalová samosoudkyně