73 Az 2/2022 - 26     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl soudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce:  X, narozen dne X státní příslušnost Gruzie   bytem X    proti žalovanému: Ministerstvo vnitra    sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7    o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2022, č. j. X takto:   I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: 1. Dne 26. 11. 2021 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou doplnil prohlášením ze dne 7. 12. 2021. Uvedl, že z Gruzie, kde žil ve vesnici pod kontrolou centrální gruzínské vlády, odcestoval dne 5. 4. 2021 letecky do Polska, kde zůstal dva měsíce, a odtud odjel autobusem do ČR. O udělení mezinárodní ochrany v ČR již v roce 2021 jednou žádal. O mezinárodní ochranu žádá ze stejných důvodů, jako v případě jeho první žádosti. Ve vlasti dluží hodně peněz soukromým věřitelům, kteří mu pro nesplácení dluhů začali vyhrožovat a pronásledovat jej. Z toho důvodu má obavy se do vlasti vrátit.   2. Žalovaný založil do spisu podklady z předchozího řízení ve věci první žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu, včetně konečného rozhodnutí ze dne 19. 8. 2021, č. j. X, jímž byla první žádost žalobce zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce byl v novém řízení vyzván k seznámení s opatřenými podklady, k závěrečnému vyjádření a předložení podkladů na podporu svých tvrzení, k věci se nicméně nevyjádřil.   3. Napadeným rozhodnutím žalovaný opakovanou žádost žalobce o mezinárodní ochranu posoudil jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. Vycházel přitom z výpovědi žalobce, ze spisového materiálu vedeného ve věci jeho první žádosti o mezinárodní ochranu, jakož i z informace MV ČR, Gruzie: Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu, říjen 2021, ze dne 8. 10. 2021. Žalovaný shrnul průběh předchozího řízení o první žádosti žalobce, v němž bylo pravomocně rozhodnuto, a zejména uvedl důvody, o které žalobce opíral první žádost o mezinárodní ochranu, kdy popisoval obavu z pronásledování a výhružek věřitelů kvůli nesplaceným finančním prostředkům. Žalovaný následně vyzdvihl, že žalobce nyní uvedl zcela shodné důvody odchodu z vlasti a neochoty se vrátit, jako v předcházejícím řízení. V Gruzii nedošlo od ukončení předchozího řízení ke změnám, ČR nadále považuje tento stát za bezpečnou zemi původu s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie. Žalobce neuvedl novou skutečnost, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a hodnocení obav žalobce z návratu do vlasti.   4. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce včasnou žalobou, jíž navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí. Namítal, že žalovaný porušil § 3 a § 50 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť nezjistil stav věci způsobem, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a v nezbytném rozsahu, nepřihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a napadené rozhodnutí je nepřesvědčivé. Došlo také k porušení § 10a odst. 1 písm. e) ve spojení s § 11a odst. 1 zákona o azylu a k porušení § 25 a § 14a téhož zákona, neboť nebyly dány důvody k posouzení žádosti jako nepřípustné a k zastavení řízení, jelikož v případě návratu žalobci hrozí nebezpečí vážné újmy. Existují skutečnosti, které nebyly předmětem zkoumání v předchozím pravomocně skončeném řízení o udělení mezinárodní ochrany. Obavy žalobce z věřitelů stále trvají, proto žalobce podal opakovanou žádost o mezinárodní ochranu. Žalobce uvedl nové skutečnosti svědčící o tom, že by mu v případě vycestování z území ČR hrozila vážná újma.   5. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě s žalobními námitkami nesouhlasil a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Uvedl, že se dostatečně zabýval žalobcem uváděnými skutečnostmi, shromáždil relevantní a aktuální informace o zemi původu, vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a přijaté řešení odpovídá okolnostem daného případu. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by bylo možno posuzovat jako nové. Účelem udělení mezinárodní ochrany není řešení finanční situace žalobce. Pokud má žalobce zájem pracovat v ČR, žalovaný odkázal na možnost získat pobytové oprávnění podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.   6. Krajský soud po zjištění, že napadené rozhodnutí je způsobilé k přezkumu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) a žaloba byla podána v zákonné lhůtě, tj. dle § 32 odst. 1 zákona o azylu před uplynutím patnácti dnů od doručení napadeného rozhodnutí žalobci, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.   7. Podle § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu se pro účely tohoto zákona rozumí opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná toutéž osobou před nabytím právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nebo kdykoli po nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany.   8. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.   9. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu, je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.   10. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.   11. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.   12. Z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, plyne, že: „Správní orgán je povinen v řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany zkoumat v souladu s § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění týkající se důvodů pro udělení azylu nebo důvodů pro udělení doplňkové ochrany, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Přípustnost opakované žádosti je tak třeba posuzovat z pohledu možných nových skutečností a zjištění pro udělení jak azylu, tak udělení doplňkové ochrany. Obsahuje-li opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany takové nové skutečnosti nebo zjištění, je správní orgán povinen hodnotit takovou žádost jako přípustnou a meritorně o ní rozhodnout. V opačném případě řízení o nepřípustné žádosti podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaví.“   13. V dané věci není sporu o tom, že žádost žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 26. 11. 2021 je opakovanou žádostí ve smyslu § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, neboť žalobce žádal o mezinárodní ochranu již v červnu 2021, jak plyne z žalovaným opatřeného spisového materiálu. Tehdejší žádost byla žalovaným zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle § 16 odst. 2 zákona o azylu rozhodnutím ze dne 19. 8. 2021, č. j. X. Z důvodu opakování žádosti bylo na žalovaném, aby v souladu s § 11a odst. 1 zákona o azylu posoudil přípustnost žádosti, a to optikou shora citovaného rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu.   14. Otázkou, kterou bylo v nynějším řízení třeba na prvním místě zodpovědět, je, zda vůbec žalobce uvedl v nové žádosti nějaké nové skutečnosti oproti žádosti původní, popřípadě, zda se žalovaný jinak (vlastní činností) dozvěděl o nových pro věc relevantních skutečnostech. V případě existence nových skutečností či zjištění je pak třeba posoudit, zda kumulativně splňují podmínky vyjádřené v § 11a odst. 1 písm. a) a b) zákona o azylu. Tímto mechanismem dospěje správní orgán k závěru ohledně přípustnosti opakované žádosti.   15. Pokud jde o důvody nové žádosti, je na žalobci, aby je v souvislosti podanou žádostí sdělil. V daném případě byl žalobce v rámci poskytnutí údajů k žádosti na důvody dotázán. Na to uvedl, že má obavy z věřitelů, jimž ve vlasti dluží peníze. Výslovně sdělil a podepsal, že jeho situace se od první žádosti nezměnila a důvody žádosti o mezinárodní ochranu má stejné. To potvrzuje obsah listin z původního řízení založených ve správním spise, z nichž jednoznačně plyne, že také v prvním řízení byly důvodem žádosti o mezinárodní ochranu obavy z žalobcových věřitelů ve vlasti, jimž žalobce dluží peníze. Obě žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu ostatně dělí pouze cca pět měsíců.   16. Totožnost důvodů obou žádostí v podstatě potvrzuje i obsah podané žaloby, kde žalobce uvádí, že požádal o mezinárodní ochranu, neboť se obává svých věřitelů, kteří mu vyhrožovali. Důvodem podání opakované žádosti je dle žaloby trvání těchto obav. V rámci podané žaloby se nabízelo, aby žalobce konkrétně popsal, jaké nové důvody má, a v čem se tedy jeho pozdější žádost odlišuje od žádosti původní. Žaloba však setrvává v naprosto obecné rovině, a nelze na ni tedy reagovat jinak než obecně. Soud proto konstatuje, že neshledal jakékoli nové důvody žádosti o mezinárodní ochranu sdělené žalobcem v pozdějším řízení, ba dokonce ani v žalobě. Žalovaný nepochybil, pokud shledal opakovanou žádost jako nepřípustnou a postupoval proto dle shora citovaných ustanovení zákona o azylu. Vycházel přitom z dostatečně zjištěného skutkového stavu a v souladu se zákonem uzavřel, že byly splněny podmínky pro zastavení řízení dle § 25 písm. i) zákona o azylu.   17. Pokud žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, nemohl žalovaný blíže uvážit nad tím, zda takovéto nové skutečnosti mohly či nemohly být bez zavinění žalobce předmětem předchozího řízení o mezinárodní ochraně a zda nové skutečnosti svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Je-li dle správní judikatury v řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu klíčovým posouzení „novosti“ uplatněných skutečností, pak v případě, že sám žalobce prakticky sdělil, že nové skutečnosti neuplatňuje, musela být jeho žádost posouzena jako nepřípustná, pokud ani žalovaný nové relevantní skutečnosti neobjevil. Nové řízení neslouží k opakovanému vyhodnocování již jednou posouzených skutečností.   18. Soud tedy neshledal novost důvodů žalobcovy opakované žádosti o mezinárodní ochranu ani porušení žalobcem zmiňované právní úpravy ze strany žalovaného. Jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, krajský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Učinil tak bez nařízení jednání, když žalobce se k zaslané výzvě dle § 51 odst. 1 s. ř. s. ve stanovené lhůtě nevyjádřil a žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil výslovně.   19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.         Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Liberec 18. července 2022     Mgr. Zdeněk Macháček v. r. soudce