Rozdělí-li si dědici, kteří uplatnili výhradu soupisu, soudem schválenou dohodou pozůstalost odlišně od velikosti svých dědických podílů, je každý z nich povinen hradit dluhy zůstavitele do výše ceny jím podle této dohody nabytého dědictví, a nikoliv podle dědických podílů.

Číslo jednací: 14 Co 41/2023-184 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudkyň Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Andrey Pěničkové v exekuční věci oprávněné [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], zastoupené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátem se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], proti povinnému [jméno] [příjmení], narozenému [datum], zemřelému [datum], naposledy bytem v [obec], [obec a číslo], za účasti [jméno] [příjmení], narozené [datum], bytem v bytem v [obec], [obec a číslo], a [jméno] [příjmení], narozeného [datum], bytem v [obec], [obec a číslo], vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 46 EXE 1838/2013, pro 9 824,69 Kč s příslušenstvím, o odvolání oprávněné proti usnesení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], soudního exekutora Exekutorského úřadu Litoměřice, ze dne 2. ledna 2023, č. j. 124 EX 11307/13-170, takto: I. Usnesení soudního exekutora se mění tak, že v řízení bude na straně povinného nadále pokračováno s procesním nástupcem [jméno] [příjmení], narozeným [datum], bytem v [obec], [obec a číslo]. II. Oprávněná a [jméno] [příjmení] nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení v obou stupních. Odůvodnění: 1. V záhlaví označeným usnesením vedením exekuce pověřený soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], (dále jen „exekutor“) rozhodl o tom, že v řízení bude na místě zemřelého povinného pokračováno procesními nástupci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří za vymáhanou pohledávku odpovídají společně a nerozdílně. 2. Toto své rozhodnutí s odkazem na ustanovení § 107 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ e. ř.“) odůvodnil tím, že povinný v průběhu exekuce, dne [datum], zemřel a usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 9. 2022, č. j. 36 D 208/2020-192, které nabylo právní moci 5. 10. 2022, byli jako dědici zůstavitele stanoveni na základě dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti [jméno] [příjmení] (pozůstalá manželka) a [příjmení] [příjmení] (pozůstalý syn), kteří oba uplatnili výhradu soupisu pozůstalosti. Jelikož soudní exekutor není vázán dědickou dohodou, rozhodl v souladu s § 1707 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) tak, že bude pokračováno s oběma dědici povinného. 3. Usnesení exekutora napadla oprávněná odvoláním, jímž se domáhá jeho změny tak, že v řízení bude na straně povinného pokračováno pouze s jeho pozůstalým synem [jméno] [příjmení]. Namítala, že jelikož oba dědicové uplatnili dle § 1706 o. z. výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví. Pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] přitom nabyla z pozůstalosti pouze šatstvo a osobní věci, a to vše bez hodnoty. Veškerý majetek tak nabyl pozůstalý syn [příjmení] [příjmení], a pouze on proto odpovídá za dluhy povinného. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 55c odst. 1 e. ř.) v zákonem stanovené lhůtě (§ 55c odst. 4 e. ř.), přezkoumal podle § 212, 212a o. s. ř. za použití § 55c odst. 5 e. ř. napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že na základě exekučního návrhu oprávněné ze dne 24. 7. 2013 Okresní soud v Teplicích jako soud exekuční dne 21. 8. 2013 pod č. j. 46 EXE 1838/2013-7 ve smyslu § 43a odst. 1, 3 e. ř. nařídil exekuci na majetek povinného podle vykonatelného platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Teplicích dne 5. 11. 2012, č. j. EPR 53024/2012-5, k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 9 824,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 8 771,49 Kč od 2. 6. 2012 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 8 771,49 Kč od 2. 6. 2012 do zaplacení, nákladů předchozího řízení ve výši 10 520 Kč a nákladů této exekuce a nákladů oprávněné v exekučním řízení a vydal exekutorovi pověření k jejímu vedení. Povinný dne [datum] zemřel, a pozůstalostní řízení bylo skončeno usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 9. 2022, č. j. 36 D 208/2020-192, jež nabylo právní moci dne 5. 10. 2022. Podle něho byla obvyklá cena aktiv pozůstalosti určena částkou 867 857 Kč, výše pasiv pozůstalosti částkou 16 040 Kč a čistá hodnota pozůstalosti částkou 851 817 Kč a byla schválena dohoda dědiců, podle níž pozůstalá manželka nabyla z pozůstalosti s výhradou soupisu pouze šatstvo a osobní věci bez hodnoty a pozůstalý syn rovněž s výhradou soupisu v rozhodnutí vymezené nemovité věci v obvyklé ceně 867 857 Kč; ohledně dluhů pozůstalosti, kterými jsou pohřební výlohy ve výši 16 040 Kč se dědicové dohodli, že je uhradí v poměru k nabyté pozůstalosti, a bylo potvrzeno nabytí dědictví dědicům, kterými jsou pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] a pozůstalý syn [příjmení] [příjmení], ve smyslu této dohody. Z odůvodnění usnesení dále plyne, že do pozůstalostního řízení přihlásili své pohledávky další věřitelé, mezi nimi i oprávněná pohledávku vymáhanou v této exekuci a exekutor pohledávku nákladů této exekuce. Celková výše takto přihlášených pohledávek je 328 531,60 Kč, z toho dědici uhradili před vydáním rozhodnutí pohledávky ve výši 4 444 Kč, ostatní přihlášené pohledávky neuznali s tím, že byly uspokojeny nebo měly být přihlášeny v insolvenčním řízení zůstavitele (povinného) a jeho manželky [jméno] [příjmení], s ohledem na to nebyly tyto dluhy zařazeny do pasiv dědictví. 6. Z insolvenčního rejstříku veřejně dostupného prostřednictvím internetu na isir.justice.cz vyplývá, že povinný a jeho manželka [jméno] [příjmení] podali dne [datum] společný insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud insolvenční (dále jen „insolvenční soud“) zjistil úpadek povinného a jeho manželky, a povolil jeho řešení oddlužením s účinky dnem [datum]. Dne [datum] přihlásila oprávněná do insolvenčního řízení pohledávku vymáhanou v nyní projednávané exekuci a dne [datum] exekutor pohledávku nákladů této exekuce. Usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], schválil insolvenční soud způsob oddlužení povinného a jeho manželky plněním splátkového kalendáře. Po smrti povinného bylo v insolvenčním řízení pokračováno jako s jedinou dlužnicí toliko s [jméno] [příjmení]. Jinými slovy řečeno, jelikož dnem úmrtí ztratil povinný právní osobnost (23 o. z.) a tím i způsobilost být účastníkem insolvenčního řízení (§ 19 o. s. ř. ve spojení s § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů) místo fikce jednoho dlužníka (povinného a jeho manželky) zůstala jedinou insolvenční dlužnicí manželka povinného, aniž by to bylo důvodem pro zastavení insolvenčního řízení ve vztahu k některému z nich (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) ze dne 16. 12. 2020, sen. zn. 29 NSČR 4/2020 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 55/2021 (dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí téhož soudu prostřednictvím internetu na [webová adresa])). Usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dlužnice [jméno] [příjmení] a osvobodil tuto dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 7. Podle § 52 odst. 1 e. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. 8. Podle § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. 9. Podle § 107 odst. 2 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. 10. Podle § 107 odst. 5 věty první o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. 11. Podle § 1475 odst. 2 o. z. pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. 12. Podle § 1701 odst. 1 o. z. přecházejí dluhy zůstavitele na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. 13. Podle § 1704 o. z. neuplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Neuplatnilo-li výhradu soupisu více dědiců, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně. 14. Podle § 1705 o. z. provedení soupisu nemá právní účinky pro rozsah povinnosti k hrazení dluhů u dědice, který výhradu soupisu neuplatnil. 15. Podle § 1706 o. z. uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou. 16. Podle § 1707 o. z. každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu. 17. Podle § 2009 odst. 1 o. z. smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem. 18. Velký senát Nejvyššího soudu v rozhodnutí publikovaném pod Rc 30/2015 sjednotil rozhodovací praxi přijetím závěru, že „v případě, že dědic odpovídá za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem jen omezeně, neboť zůstavitel sice zanechal majetek, avšak pasiva dědictví přesahují cenu nabytého dědictví, je nepochybné, že některé pohledávky zůstavitelových věřitelů, popř. část těchto pohledávek, zůstanou neuhrazeny. Jestliže rozsah odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem odůvodňuje závěr, že bude (má být) splněna jen část pohledávky zůstavitelova věřitele, má zůstavitel procesního (a právního) nástupce jen v takovém rozsahu, v jakém dědic odpovídá za zůstavitelův dluh. V rozsahu neuspokojované části pohledávky nemá zůstavitel procesního nástupce, pročež povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení o celé pohledávce a soud proto podle ustanovení § 107 odst. 5 věty první o. s. ř. zastaví řízení v takovém rozsahu, v jakém dědic za dluh neodpovídá“. 19. V navazující judikatuře pak Nejvyšší soud dovodil, že„ je nezbytné výše uvedené závěry aplikovat také do řízení ve věci výkonu rozhodnutí (exekuce), neboť i v tomto řízení se omezení odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele (v posuzovaném případě vycházející z úpravy o. z.) musí promítnout již při rozhodování o procesním nástupnictví povinného, nikoliv až ve fázi rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 o. s. ř. Rovněž ve vykonávacím (exekučním) řízení je totiž nutné zkoumat podmínky řízení v souvislosti s procesním nástupnictvím, a proto v rozsahu té části věřitelovy pohledávky, za niž dědic s ohledem na cenu nabytého dědictví neodpovídá, nemá zůstavitel (povinný) procesního nástupce, přičemž i zde platí, že neumožňuje-li povaha věci pokračovat ve vykonávacím (exekučním) řízení o celé pohledávce, soud podle § 107 odst. 5 o. s. ř. řízení zastaví v takovém rozsahu, v jakém dědic za dluh neodpovídá... Podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 dochází k přechodu povinnosti k úhradě dluhů v plném rozsahu, tj. dědic je povinen uhradit zůstavitelovy dluhy i nad rozsah nabytého dědictví (tzv. i ze svého výlučného majetku), není-li zákonem stanoveno jinak (srov. § 1701 o. z.); proto dědic, byť z dědictví ničeho nenabyl, odpovídá za dluhy zůstavitele, nebylo-li jeho postavení dědice jinak zákonným způsobem modifikováno. Z toho plyne, že soud je povinen při rozhodování o procesním nástupnictví přihlédnout zejména ke skutečnosti, zda dědicové (či některý z nich) uplatnili výhradu soupisu ve smyslu § 1706 o. z., popřípadě zda zde neexistuje jiný – zákonem stanovený – důvod pro úpravu rozsahu odpovědnosti jednotlivých dědiců za dluhy zůstavitele“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1504/2018). 20. V daném případě oba dědici povinného uplatnili výhradu soupisu, což má ten důsledek, že na ně přešla povinnost platit jeho dluhy jen do výše nabytého dědictví (§ 1706 o. z.). Exekutorovi je třeba přisvědčit potud, že v žádné části v této exekuci vymáhané pohledávky povinný nezůstal bez právních nástupců, neboť dědictví nebylo, a to ani pokud budou brány v úvahu též známé pohledávky věřitelů zůstavitele, které dědici neuznali, předluženo (výše aktiv pozůstalosti činí 867 857 Kč, zatímco součet uznaných pasiv dědictví a neuznaných dluhů zůstavitele činí „pouhých“ 344 571,60 Kč), a výše dědici nabytého dědictví tak nepřevyšuje dluhy zůstavitele. 21. Exekutorovi však již nelze přisvědčit v tom, že povinnost hradit v této exekuci vymáhanou pohledávku přešla na oba zůstavitelovy dědice. Pro vyřešení této otázky je rozhodující výklad výše citovaných ustanovení § 1706 a § 1707 o. z. Jak uvádí M. Muzikář, „dikce § 1707 („do výše odpovídající jeho dědickému podílu“) je poněkud odlišná od § 1706 („do výše ceny nabytého dědictví“). Představme si situaci, kdy ze zákona dědí dva dědici, oba uplatní výhradu soupisu a uzavřou dohodu o rozdělení pozůstalosti, podle které majetek v obvyklé ceně 100 000 Kč nabývá dědic A a majetek v obvyklé ceně 900 000 Kč nabývá dědic B. Po skončení řízení o pozůstalosti osloví dědice A zůstavitelův věřitel s požadavkem na úhradu dluhu ve výši 200 000 Kč. Podle našeho názoru má dědic A povinnost tento dluh hradit pouze do výše ceny nabytého dědictví (§ 1706), tedy částkou 100 000 Kč (shodně Beck IV 1708 11), neboť pojem „dědický podíl“ je nutno vykládat tak, že může být vymezen i věcmi, tedy cenou věcí, které dědic z pozůstalosti nabyl (1494 11, 1500 4; srov. NS 21 Cdo 1517/2015 = Rc 15778), a nikoliv jen podílem (zlomkem) stricto sensu. Objevují se však i názory (WK IV 1707 2), že dědic A by měl uhradit celou částku ve výši 200 000 Kč, neboť jeho dědický podíl činí při dvou zákonných dědicích 1/2, a je tedy povinen hradit zůstavitelovy dluhy až do výše 500 000 Kč. Tento čistě jazykový výklad však nelze podle našeho názoru upřednostnit před výkladem systematickým (vzájemná souvislost § 1706 a 1707), logickým a teleologickým (srov. § 2 odst. 1 in fine)“ (vizte Muzikář, M., in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání Praha: C. H. Beck, 2022; v citaci uvedená zkratka „Beck IV“ představuje dílo Fiala, R., Drápal, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015 a „WK IV“ pak dílo Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Sv. IV (Dědické právo). Praha: Wolters Kluwer, 2014, kombinace čtyřciferných a dvouciferných čísel v citaci pak znamená číslo komentovaného paragrafu o. z. a marginální číslo komentáře k němu v daném díle). Uvedené závěry M. Muzikáře, považuje odvolací soud za správné a argumentaci, která je odůvodňuje, za přesvědčivou a souladnou se standardními pravidly výkladu právních pravidel. Při aplikaci citovaných závěrů v poměrech nyní projednávaného případu, je pak proto třeba uzavřít, že vzhledem k tomu, že pozůstalá manželka [jméno] [příjmení], která uplatnila výhradu soupisu, z dědictví po povinném nabyla pouze zcela bezcenné věci, a tedy majetek v nulové hodnotě, zatímco veškerý majetek, který měl hodnotu, nabyl pozůstalý syn [příjmení] [příjmení], přešla povinnost hradit v této exekuci vymáhanou pohledávku pouze na pozůstalého syna povinného [jméno] [příjmení], nikoli též, a to ani z části na pozůstalou manželku [jméno] [příjmení]. Pouze pozůstalý syn [příjmení] [příjmení] je proto procesním nástupcem povinného ve smyslu § 107 odst. 2 o. s. ř. za použití § 52 odst. 1 e. ř. 22. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že byl povinný jako dlužník spolu se svou manželkou [jméno] [příjmení] účasten výše uvedeného insolvenčního řízení. Jak již bylo svrchu uvedeno, jelikož zemřel ještě před splněním oddlužení, čím ztratil způsobilost být účastníkem insolvenčního řízení, zůstala – jak plyne z judikatury výše (v odst. 6. tohoto odůvodnění) citované – jedinou účastnicí tohoto insolvenčního řízení [jméno] [příjmení], přičemž dědici povinného se jeho procesními nástupci v insolvenčním řízení (a tedy dalšími účastníky tohoto insolvenčního řízení na straně insolvenčního dlužníka) nestali. V době splnění oddlužení tudíž byla, jedinou účastnicí insolvenčního řízení [jméno] [příjmení], a její osvobození od placení pohledávek zahrnutých v oddlužení, k němuž došlo až v době, kdy povinný již účastníkem insolvenčního řízení nebyl, se proto na dluhy povinného – včetně jeho dluhů vymáhaných v tomto exekučním řízení – nevztahuje. Po smrti povinného totiž již předmětem insolvenčního řízení (pokračujícího pouze vůči jeho manželce) nebyly (nemohly zůstat) pohledávky věřitelů vůči povinnému. I přihlášené pohledávky, k jejichž úhradě byli společně a nerozdílně zavázáni oba manželé, zůstaly po smrti povinného předmětem insolvenčního řízení vůči jeho manželce (která zůstala jedinou insolvenční dlužnicí) jen z titulu jejího vlastního závazku, nikoli též z titulu závazku povinného, které přešel na jeho dědice (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3782/2020). Osvobození [jméno] [příjmení] od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení se proto nevztahuje na pohledávky věřitelů vůči povinnému, potažmo jeho dědicům. 23. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. za použití § 55c odst. 5 e. ř. změnil napadené rozhodnutí tak, že v řízení bude na straně povinného nadále pokračováno s jediným procesním nástupcem, a to s jeho pozůstalým synem [jméno] [příjmení]. 24. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se exekuce nekončí, nebylo odvolacím soudem rozhodováno o nákladech tohoto odvolacího řízení ve vztahu mezi oprávněnou a povinným, neboť úspěšnou v něm byla oprávněná, a proto o těchto nákladech rozhodne ve vztahu k povinnému, s nímž bude v řízení pokračováno, exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce dle § 88 e. ř. (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem za použití 224 odst. 1 o. s. ř. a § 55c odst. 5 e. ř.). 25. Tímto rozhodnutím se však řízení končí vůči [jméno] [příjmení], a proto bylo třeba rozhodnout o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi ní a oprávněnou, a to v obou stupních. Podle výsledku odvolacího řízení nelze hovořit o úspěchu žádné z nich. Oprávněná sice byla se svým odvoláním úspěšná, i [jméno] [příjmení] však tímto rozhodnutím odvolacího soudu dosáhla lepšího postavení ve srovnání s tím, jak rozhodl soud prvního stupně, neboť exekuce proti ní vedena nebude. Odvolací soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádné z nich (§ 142 odst. 2 o. s. ř., pokud jde o odvolací řízení za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, č. j. 20 Cdo 1577/2013). Přípustnost dovolání je však oprávněn zkoumat jen dovolací soud na základě dovolání podaného účastníkem do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Ústí nad Labem 23. února 2023 Mgr. Martin Pašek předseda senátu