č. j. 141 A 29/2023-82 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ladislava Vaško a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: J. T., narozený X, bytem X, zastoupený Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem, sídlem Nerudova 1419/22, 412 01  Litoměřice, proti   žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02  Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2023, č. j. KUUK/063781/2023/DS/Hac, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2023, č. j. KUUK/063781/2023/DS/Hac, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem (dále jen „magistrát“) ze dne 28. 2. 2023, č. j. MMUL/OSŽ/RŘ/ 56552/2023/NovaK-56, kterým byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu”) jako nedůvodné zamítnuty námitky žalobce proti záznamu dvanácti bodů v registru řidičů a provedený záznam dvanácti bodů ke dni 4. 10. 2018 byl potvrzen. Současně žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že magistrát i žalovaný postupovali nesprávně, když nezkoumali důvodnost námitek žalobce a nevyžádali si veškeré prvotní doklady prokazující projednání konkrétních přestupků. Žalovaný v napadeném rozhodnutí prováděl dokazování jednotlivými kopiemi pokutových bloků, což samo o sobě odporuje postupu vyplývajícímu z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44. Stav věci tak podle něj byl zjištěn nedostatečně. 3. Žalobce též uvedl, že v žalobě stejně jako v námitkách proti bodovému hodnocení mířil na to, že jednotlivé pokutové bloky trpěly nedostatkem obsahových náležitostí, a nejednalo se tak o způsobilé podklady pro záznam jednotlivých bodů do bodového hodnocení řidiče. Napadené rozhodnutí podle žalobce neobsahovalo zkoumání originálů jednotlivých pokutových bloků a jejich obsahových náležitostí, a je proto třeba je považovat za nepřezkoumatelné, neboť správní orgán vycházel pouze z kopií pokutových bloků a oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení. Žalobce následně konstatoval názorný výčet obsahových náležitostí, které má pokutový blok obsahovat  – tj. jméno, příjmení, rodné číslo, datum narození, adresa pobytu, totožnost, z jakých dokladů byla ověřena, popis přestupkového jednání, zda a podle jakého ustanovení byla uložena pokuta, výše pokuty vyjádřená i slovy, kde a kdy došlo k zaplacení pokuty, identifikace úřední osoby, otisk kulatého razítka, podpis přestupce, jeho pravost a udělení souhlasu s projednáním přestupku v blokovém řízení. 4. Žalobce namítl, že žalovaný měl vypořádat jeho námitky stran bodového hodnocení (tj. nezpůsobilosti podkladů pro zápis do bodového hodnocení a neudělení souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení), a to pravděpodobně postupem dle § 57 a § 100 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl, neboť ve správním řízení byly magistrátem opatřeny kopie řádně vyplněných pokutových bloků, z nichž každý je podepsán přestupcem – žalobcem, a mezi nimi a oznámeními nebyly zjištěny žádné rozpory. Ústní jednání soudu 6. Při jednání soudu konaném dne 8. 11. 2023 substituční právní zástupce žalobce s ohledem na sankční povahu řízení zdůraznil nutnost vycházet z originálů pokutových bloků a poukázal na problém s pokutovým blokem ze dne 12. 8. 2018, na kterém podle něj není uveden pravý podpis žalobce. Konstatoval, že ve správním spise jsou založeny dva odlišné bloky, kdy jeden je vyplněn jednou, druhý dvěma psacími potřebami. Dále uvedl, že navíc ne všechny předložené kopie pokutových bloků byly konvertovány.  7. Pověřený pracovník žalovaného při tomtéž jednání odkázal na napadené rozhodnutí, správní spis a písemné vyjádření k žalobě s tím, že nadále navrhoval zamítnutí žaloby. Podle něj je standardem práce s kopiemi. V blocích neshledal rozdíl. 8. Soud v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) pro nadbytečnost zamítl návrh žalobce na provedení dokazování originály pokutových bloků, neboť součástí správního spisu, ze kterého byl při jednání proveden referát, jsou zcela dostačující kopie těchto pokutových bloků, a dále už s ohledem na opožděnost uplatněné námitky též návrh žalobce na provedení dokazování znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví k otázce pravosti podpisu žalobce na pokutovém bloku ze dne 12. 8. 2018. Posouzení věci soudem 9. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 10. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu, po prostudování obsahu předloženého správního spisu a proběhlém ústním jednání soudu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Rovněž soud pro účely vymezení rozsahu soudního přezkumu úvodem svého odůvodnění uvádí, že námitkou týkající se pravosti podpisu žalobce na pokutovém bloku ze dne 12. 8. 2018 a námitkou týkající se neprovedení autorizované konverze u kopií pokutových (příkazových) bloků se soud nemohl zabývat, neboť tyto námitky byly uplatněny až při jednání, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání žaloby dle § 72 odst. 1 s. ř. s., která uplynula dne 7. 8. 2023, neboť napadené rozhodnutí bylo zástupci žalobce doručeno dne 7. 6. 2023. 12. Nejprve se tedy soud zaměřil na námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v tom, že správní orgány nezkoumaly důvodnost námitek žalobce, nevyžádaly si všechny originály podkladových pokutových bloků dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) a příkazových bloků dle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a že žalovaný nezkoumal jejich obsahové náležitosti. Soud tuto námitku nepovažuje za důvodnou. V prvé řadě podle něj nebylo nutné, aby si správní orgány vyžádaly originály podkladových pokutových (příkazových) bloků. Jejich opatřené kopie totiž byly zcela čitelné a žalobce v žalobě neuvedl (a tím spíše nedoložil) žádný konkrétní důvod, kterým by důvěryhodnost kopií pokutových bloků zpochybnil. To, že správní orgány vycházely z kopií pokutových (příkazových) bloků, nijak neodporuje ani žalobcem poukazovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44, v němž tento soud nekonstatoval, že správní orgány musí vycházet při hodnocení toho, zda je pokutový blok způsobilým podkladem pro záznam bodů v evidenční kartě řidiče, pouze z jeho originálu. 13. Jde-li o výtku, že žalovaný nezkoumal obsahové náležitosti pokutových (příkazových) bloků, je třeba poukázat primárně na to, že žalobce se takovéhoto přezkumu prvostupňového rozhodnutí nijak konkrétně nedomáhal v podaném odvolání, ve kterém namítl pouze to, že „pokutové bloky jsou sepsány nedostatečně a nesrozumitelně“. Žalovaný na str. 4 až 7 napadeného rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vždy jednotlivě shrnul, že podkladové pokutové (příkazové) bloky obsahují všechny zákonné náležitosti, obsahem odpovídají podkladovým oznámením o uložení pokuty v blokovém řízení (příkazu na místě), že žalobce, jehož totožnost byla ověřena, souhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení a s údaji uvedenými na blocích tím, že předmětné pokutové (příkazní) bloky podepsal, přičemž body zaznamenané v evidenční kartě řidiče odpovídají bodovému ohodnocení za spáchané přestupky dle přílohy zákona o silničním provozu. Soud tedy neshledal ani tuto žalobní námitku důvodnou. 14. Dále žalobce namítal, že žalovaný měl jeho odvolací námitky posoudit dle § 57 a § 100 správního řádu, tedy jako předběžnou otázku nebo zahájit obnovu řízení. K tomu soud sděluje, že řízení o obnově řízení vede správní orgán, který ve věci rozhodoval. Těmito orgány v daných věcech byly Policie České republiky nebo magistrát, přičemž oba z nich – jak plyne z obsahu správního spisu – jednotlivé návrhy žalobce na obnovu řízení zamítly. Vydání napadeného rozhodnutí rovněž nezáviselo na vyřešení žádné předběžné otázky, která nepříslušela žalovanému rozhodnout, když výše zmíněné návrhy žalobce na obnovu řízení byla zamítnuty a podkladová rozhodnutí byla pravomocná a vykonatelná. Soud se tedy s uvedenou žalobní námitkou neztotožnil. 15. Dále žalobce namítal, že jednotlivé pokutové (příkazové) bloky v jeho případě nebyly způsobilým podkladem pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče, aniž by však specifikoval jakékoliv skutkové okolnosti, z nichž usuzoval na to, že předmětné pokutové (příkazové) bloky nebyly způsobilými podklady pro zápis bodů; pouze vyjmenoval náležitosti, které by měly obsahovat. K této námitce soud konstatuje, že pokutové bloky vydané za účinnosti zákona o přestupcích byly rozhodnutími, přičemž charakter zjednodušeného a urychleného blokového řízení předurčoval obsahové náležitosti pokutových bloků. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20, konstatoval, že: „Blokové řízení je řízením zjednodušeným, ve kterém do značné míry splývá řízení s jeho výsledkem – uložením pokuty. Pokutový blok je svou povahou správním aktem, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního, individuálně popsaného, jednání, jež naplnilo znaky přestupku, a konstituuje jeho povinnost zaplatit pokutu. Obsahové náležitosti pokutového bloku proto vyplývají zejména z povahy blokového řízení, jak je upravuje zákon o přestupcích, zejména v ust. § 84 a § 85.“ Dále k obsahovým náležitostem pokutových bloků uvedl: „S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým … odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost, … [pokud se] jedná o odkaz na dostatečně konkrétní ustanovení zákonů ve spojení s dalšími údaji, které ve svém souhrnu skutek stěžovatele dostatečně konkrétně popisují.“ 16. Podle § 85 odst. 4 zákona o přestupcích jsou pověřené osoby povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. 17. Obsahové náležitosti příkazových bloků vydaných za účinnosti zákona o odpovědnosti za přestupky stanovuje § 92 odst. 2 citovaného zákona, dle něhož se v příkazovém bloku uvede a) jméno, popřípadě jména, a příjmení obviněného nebo osoby jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, a název právnické osoby, b) datum narození obviněného nebo identifikační číslo osoby, pokud je obviněným právnická nebo podnikající fyzická osoba, bylo-li jim přiděleno, c) adresa místa trvalého pobytu obviněného nebo osoby jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, popřípadě adresa místa hlášeného pobytu cizince, má-li hlášený pobyt na území České republiky, nebo adresa sídla obviněného, je-li právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, nebo adresa místa, kde se nachází jeho nemovitý majetek, nebo adresa místa, kde vykonává svoji činnost v případě, že na území České republiky nemá sídlo nebo je nelze zjistit a má na území České republiky nemovitý majetek nebo zde vykonává svoji činnost, d) podpis obviněného nebo osoby jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, e) popis skutku s označením místa, času a způsobu jeho spáchání nebo v případě záruky za splnění povinnosti popis skutkových zjištění, f) právní kvalifikace skutku včetně formy zavinění a ustanovení právního předpisu, na jehož základě je povinnost ukládána, g) výše uložené pokuty nebo záruky za splnění povinnosti, h) označení správního orgánu, i) jméno a příjmení, funkce nebo služební číslo nebo identifikační číslo oprávněné úřední osoby, j) podpis oprávněné úřední osoby, k) datum a místo vydání příkazového bloku a l) poučení, že podpisem obviněného nebo osoby jednající za obviněného, který je právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, se příkazový blok stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. 18. Jelikož žalobce v žalobě nespecifikoval, které konkrétní náležitosti podkladových pokutových (příkazových) bloků považuje za chybějící, nečitelné, nesrozumitelné či jinak vadné, nezbylo soudu než se s danou námitkou vypořádat stejně tak obecným způsobem, neboť rozsah přezkumu a adresnost vypořádání žalobních námitek je předurčena kvalitou žalobních bodů uvedených žalobcem. Soud po přezkoumání kopií (resp. v případě bloku série AC/2017, č. C 0248209, originálu) pokutových (příkazových) bloků založených ve spise stejně jako správní orgány neshledal, že by tyto postrádaly zákonné náležitosti nebo že by údaje na nich byly nečitelné, popř. nesrozumitelné, což by činilo předmětné pokutové (příkazové) bloky nezákonnými, a zápis bodů v registru řidičů by tak byl neoprávněný. Soud tedy ani této žalobní námitce nepřisvědčil. 19. K otázce pravosti podpisu žalobce na pokutových (příkazových) blocích soud konstatuje, že žalobce neuvedl žádné konkrétní námitky, jimiž by zpochybnil, že se (i jen některých) přestupků dopustil. K vyvrácení tohoto obecného tvrzení podle názoru soudu zcela postačuje přesná identifikace žalobce jako pachatele přestupků řešených předmětnými pokutovými či příkazovými bloky, obsahující také konkrétní označení osobních dokladů, na jejichž základě byl žalobce ztotožněn. 20. Jelikož tedy žalobce kvalifikovaným způsobem netvrdil a v souvislosti s tím ani nedoložil, že se přestupků nedopustil, a správní spis obsahoval podklady, na základě nichž bylo možné učinit jednoznačný závěr o přestupcích, pro které byla žalobci v blokovém řízení uložena pokuta, jsou námitky zpochybňující oznámení o uložení pokut v blokových či příkazních řízeních nedůvodné. Lze tak shrnout, že za přestupková jednání žalobce, pro která mu byly vystaveny předmětné pokutové (příkazové) bloky, byly žalobci body do registru řidičů zaznamenány oprávněně. 21. Již bylo shrnuto, že námitka týkající se pravosti podpisu žalobce na pokutovém bloku ze dne 12. 8. 2018 a námitka týkající se neprovedení autorizované konverze u kopií pokutových (příkazových) bloků byly uplatněny opožděně, a soud se jimi proto nemohl zabývat. Přesto k této argumentaci soud dodává, že ve správním spise nejsou založeny dvě odlišné verze téže kopie pokutového bloku ze dne 12. 8. 2018, ale v jednom případě kopie části C bloku, v druhém pak kopie části A bloku ze dne 12. 8. 2018. Kopie části A bloku ze dne 12. 8. 2018 je přitom opatřena doložkou konverze o převedení dokumentu v listinné podobě do podoby elektronické a její obsah nevzbuzuje stran podpisu žalobce žádné pochybnosti o tom, že by byl nějak upravován, přepisován či jinak doplňován. 22. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že neshledal žalobní námitky důvodnými, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti dle obsahu soudního spisu nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 8. listopadu 2023 Mgr. Ladislav Vaško, v. r. předseda senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.