č. j. 141 A 42/2022-41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: F. L. K. W., narozen X, bytem X, zastoupen Mgr. Janem Halámkou, LL.M., advokátem, sídlem U Cvičiště 1024/9, 312 00 Plzeň, proti   žalovanému:   Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02  Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2022, č. j. KUUK/138190/2022/ZPZ,   takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1.    Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2022, č. j. KUUK/138190/2022/ZPZ, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Kadaň, odboru životního prostředí, ze dne 30. 6. 2022, č. j. MUKK/28823/2022. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně nařídil podle § 28a odst. 1 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat“) umístění týraných zvířat žalobce do náhradní péče, a to feny jménem Anoushka, plemene německá doga, tmavé barvy s bílou náprsenkou, narozené dne 6. 3. 2018, číslo čipu X, a psa jménem Winston Catley Ranch, plemene německá doga, barvy harlekýn, narozeného dne 16. 10. 2020, číslo čipu X. Žaloba 2.    Žalobce uvedl ve své žalobě, že z kontroly provedené dne 3. 12. 2021 na adrese X učinila Krajská veterinární správa pro Ústecký kraj (dále jen „KVSU“) kontrolní zjištění, podle kterého žalobce vědomě a dlouhodobě týral tři německé dogy. Žalobce nesouhlasil se závěry protokolu jako celku i s jednotlivými kontrolními zjištěními. Žalobce uvedl, že veškeré události související s akutním podvyživením psů, které vedly k zahájení řízení a které po dobu řízení nezohlednil ani jeden ze správních orgánů, se nestaly izolovaně, ale na pozadí mimořádného infekčního onemocnění žalobce, selhání jeho organismu a jeho hospitalizace. 3.    Ke skutkovým okolnostem před provedením kontroly dne 3. 12. 2021 žalobce uvedl, že na adrese provedené kontroly bydlí sám pouze se psy. Dne 12. 11. 2021 a 15. 11. 2021 šel žalobce do nemocnice v Žatci na vyšetření, protože již skoro nemohl chodit po schodech. Tehdy bylo podezření na trombózu, což se ukázalo jako nepravděpodobné. Po vyšetření v nemocnici dne 15. 11. 2021 požádal žalobce řidiče taxislužby, aby jej po pobytu v nemocnici odvezl na nákupy, zejména pro krmení pro psy. Vzhledem k tomu, že žalobce nemohl pro celkovou tělesnou slabost vynést tašky do domu sám, pomohl mu s tím řidič, kdy svědectví řidiče žalobce navrhuje jako důkaz. Dle žalobce se jeho zdravotní stav během následujících 2 týdnů stále zhoršoval. V prvním týdnu si žalobce vybavuje péči o psy a stále prováděný úklid, na druhý týden již nemá skoro žádné vzpomínky, když pro celkovou slabost již jen ležel v posteli. Přibližně 30. 11. 2021 žalobce nouzově zavolal známému a požádal ho, aby přišel a pomohl mu se psy. Známý přišel 1. 12. 2021 večer a upozornil žalobce na podvyživený stav psů. V tu chvíli žalobce nemohl ani vstát. Jeho známý psům dal najednou příliš mnoho jídla a vody. To způsobilo psům akutní průjmy, což vedlo k pokálení celé obytné místnosti; z toho důvodu se nacházely v místnosti kašovité exkrementy, další výkaly pocházejí z týdne předtím. Večer dne 1. 12. 2021 přijela rychlá záchranná služba a Policie České republiky, kdy žalobce byl převezen do nemocnice v Žatci, z čehož si žalobce vybavuje jen okamžik, jak jej záchranáři vynášejí na nosítkách z domu. V nemocnici byl žalobci diagnostikován koronavirus. Žalobce byl hospitalizován od 1. 12. 2021 do 7. 12. 2021. 4.    Žalobce namítl, že skutkové okolnosti ohledně údajného týrání psů a nedostatečného zajištění podmínek pro chov psů byly správními orgány hodnoceny nikoli objektivně, ale pouze v neprospěch žalobce, a to i ze strany KVSU, což vedlo k nezákonnému rozhodnutí o umístění zvířat do náhradní péče podle § 28a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat, a v konečném důsledku i k vyloučení aplikace § 28b odst. 1 zákona na ochranu zvířat ohledně stanovení podmínek k navrácení zvířat žalobci jakožto vlastníkovi. 5.    Žalobce konstatoval, že ve správním řízení jsou na rozhodnutí správních orgánů kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění, kdy dle žalobce tyto nároky nesplňuje zcela ani prvoinstanční rozhodnutí a již vůbec ne žalobou napadené rozhodnutí, které bez bližšího přezkoumání jen konstatuje správnost prvoinstančního rozhodnutí a námitky odvolatele označuje za nedůvodné. 6.    Žalobce upozornil na to, že správní orgán prvního stupně rozhodl zejména na základě odborných vyjádření KVSU ze dne 13. 12. 2021 a 24. 5. 2022 a na základě znaleckého posudku MVDr. Jana Bernardyho, Ph.D., ve kterých se opíral o jejich závěry, že mělo dojít k dlouhodobému týrání psů chovem v nevhodném prostředí a odpíráním krmných dávek, resp. omezování krmných dávek, tedy že žalobce se dopustil úmyslného, vědomého a dlouhodobého týrání zvířat. Žalobce konstatoval, že již v průběhu prvostupňového řízení upozorňoval správní orgán, že rozhodnutí o náhradní péči nelze vydat z důvodu, že pro vydání tohoto zvláštního opatření musí existovat „týrané zvíře“, jak plyne z textu § 28a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat, a musí existovat „pachatel“ trestného činu či přestupku, který se dopustil týrání, jak plyne z textu § 28b odst. 2 zákona na ochranu zvířat. Správní orgán prvního stupně dle žalobce řízení o přestupku týrání postoupil Policii České republiky k šetření pro podezření ze spáchání trestného činu, ve kterém zatím nebylo vzneseno ani obvinění žalobce. Názor krajské veterinární správy nemůže dle žalobce nahrazovat pravomocné rozhodnutí o týrání. Správní orgán nemůže dle žalobce svévolně rozhodnout o údajném týrání jako o předběžné otázce, neboť by tak nahrazoval rozhodnutí soudu a porušil presumpci neviny. S uvedenou argumentací se dle žalobce žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nevypořádal, a i přes tyto skutečnosti vzal žalovaný za prokázané, že došlo k týrání zvířat a žalobce je pachatelem tohoto týrání. Tím došlo dle žalobce k porušení zákona. 7.    Žalobce upozornil, že rozporoval závěry, které se objevily v odborném vyjádření KVSU ze dne 24. 5. 2022, které navazovalo na kontrolu provedenou dne 4. 5. 2022. Dle žalobce se s těmito odvolacími námitkami žalovaný nedostatečně vypořádal. 8.    Konkrétně žalobce již ve správním řízení namítal, že dle závěrů kontroly velikost chovných prostor nenaplňuje takové znaky, které zvíře potřebuje k uspokojení svého sociálního chování. Z odborného vyjádření ze dne 24. 5. 2022 lze dle žalobce jen odhadovat, jak k tomuto závěru KVSU došla, když ani nespecifikuje o kolika psech konkrétně hovoří a nijak nezdůvodňuje svůj závěr. KVSU omezuje svůj závěr o využitelné podlahové ploše na plochu 23,92 m2, aniž zohledňuje, že údaj chovatele (žalobce) o neužívání druhé místnosti je jen dočasný. Nikde v odborném vyjádření ze dne 24. 5. 2022 není dle žalobce přímo vyřčeno, o co by se měl opírat závěr, že chovný prostor je pro pět nebo jakýkoli jiný počet psů malý. KVSU svůj závěr neopírá o žádný zákonný předpis a svévolně určuje svůj výklad dostatečného chovného prostoru. Pro srovnání poukázal žalobce na vyhlášku č. 419/2012 Sb., o ochraně pokusných zvířat, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o ochraně pokusných zvířat“), která v příloze 7 v tabulce 4.1 stanoví pro psy nad 20 kg minimální podlahovou plochu pro jedno nebo dvě zvířata 8 m2 a pro každé další zvíře nejméně 4 m2. Žalobce dále pro srovnání upozornil, že německé právní předpisy doporučují pro chov velkých plemen plochu 10 m2 pro první zvíře a 8 m2 pro každé další zvíře. Pro čtyři psy se jedná o plochu 34 m2. Pro srovnání ad absurdum poukázal žalobce na vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „řád výkonu trestu“), která v § 17 určuje, že pro ubytovací místnosti určené pro ubytování více odsouzených na jednoho odsouzeného musí připadat ubytovací plocha nejméně 4 m2, přičemž cela nebo ložnice určená k ubytování pouze jedné osoby nesmí mít ubytovací plochu menší než 6 m2, a cela pro pět odsouzených by tak měla mít nejméně 20 m2. Žalobce má pro své psy obyvatelnou plochu bezmála 68 m2. Navíc citace v odborném vyjádření ze dne 24. 5. 2022 o potřebě osobního prostoru psa o určité výměře dle žalobce nekoresponduje s povahou německých dog, které dle žalobce jako chovatele jsou pomalé, klidné a většinu dne prospí. Citované charakteristiky se mohou hodit na jiné aktivní psy velkých plemen, ale nikoli na německé dogy. 9.    Své teoretické závěry o „možném narušení sociálního chování umístěním psů na plochu 23,92 m2“ KVSU dle žalobce nijak nekonfrontuje s reálným stavem chovaných předvedených psů, kdy u nich žádné narušení sociálního chování neshledala, naopak konstatovala dobrou výživovou kondici. Správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí dle žalobce přiznal, že neexistují žádné právní předpisy, které stanovují minimální plochu pro chov velkých plemen, ale že vychází z odborných znalostí pracovníka KVSU jako člověka s vysokoškolským veterinárním vzděláním, což je dle žalobce zcela nedostatečná argumentace a podklad pro rozhodnutí, přičemž žalovaný přijal argumentaci správního orgánu prvního stupně. Žalobce tuto argumentaci a tyto závěry, které mimo jiné slouží i jako odůvodnění nestanovení podmínek pro vrácení psů, musí odmítnout jako zcela nepřezkoumatelnou, jelikož zakládá rozhodnutí na individuální představě o potřebách německých dog na chov. 10.     Žalobce konstatoval, že dále rozporoval závěr v odborném vyjádření ze dne 24. 5. 2022, že volný pohyb na pozemku u domu nenaplňuje podmínky pro bezpečné venčení. KVSU popisovala venčení psů na pozemku jako jejich týrání chovem v nevhodných podmínkách, kdy popisuje prostor pozemku zahrady jako zdraví ohrožující. Konkrétně zmiňuje silážní jámu a staré potrhané králičí pletivo na vjezdové bráně. K oběma údajným nebezpečím žalobce uváděl, že psi jsou vždy venčeni v jeho přítomnosti, k samotné jámě se ani nepřibližují a za celou dobu jeho pobytu v délce 2,5 roku se žádnému psu nestalo nejmenší zranění právě proto, že respektují pokyny žalobce Samotné králičí pletivo nemůže naplnit skutkovou podstatu chovu v nevhodných podmínkách, jelikož v tom případě by musel být nevhodný každý druhý chov psa domácího v České republice. Žalobce navrhoval, že tento plot jednoduše opraví. Pokud jde o vytýkaný přístup k jámě, tak žalobce ve správním řízení uvedl, že je na správním orgánu, aby stanovil podmínky, které má žalobce pro navrácení psů splnit. Ostatní zmiňované předměty na pozemku jako kolečko, hadice, kýble či míchačka nemohou dle žalobce psy objektivně nijak ohrozit. S těmito námitkami se prvoinstanční ani odvolací správní orgán dle žalobce vůbec nezabývaly, neboť se pouze odkázaly na odborná vyjádření. Žalobce je přesvědčen, že tyto „závady na pozemku“ nejsou takové intenzity, aby mohlo dojít k týrání zvířat a aby mohly zamezit vrácení psů majiteli. Přesně tyto skutečnosti měly být dle žalobce případně součástí návrhu podmínek, za jakých budou psi vráceni zpět majiteli, ale správní orgán odmítl učinit i toto. 11.     Žalobce konstatoval, že rozporoval závěr v odborném vyjádření ze dne 24. 5. 2022 o nedostatečném venčení (proběhnutí) psů. KVSU se dle žalobce dopustila zavádějícího hodnocení výpovědi žalobce, který uvedl, že psy venčí 3 až 4krát denně po dobu 15 minut, tedy přibližně hodinu denně, což KVSU omezila na konstatování venčení 15 minut denně. Dle žalobce je 60 minut venčení psů denně naprosto dostačující. 12.     Žalobce konstatoval, že dále rozporoval závěr v odborném vyjádření ze dne 24. 5. 2022 o nedostatečné hygieně při péči o psy, když odmítl, že by nedostatečně uklízel prostory, které jsou obývány psy. V čase kontroly byl právě uprostřed uklízení, proto byl povrch uklizen jen částečně. Žalobce odmítá, že by vůbec nečistil povrch vodou, pouze nepoužívá chemické desinfekce, které jsou prokazatelně nevhodné pro tlapky psů. 13.     Žalobce namítl, že při kontrole 4. 5. 2022 nebyly na podlaze žádné zbytky výkalů ani zde psi neleželi na zemi, jak by mohlo vyplývat z odborného vyjádření ze dne 24. 5. 2022. Odborné vyjádření jako celek dle žalobce vyjmenovávalo jen zástupné důvody, proč by psi neměli být vráceni žalobci, resp. důvody, které lze snadno napravit. Údajné nevhodné podmínky však jdou podstatně proti skutečnosti, jak je postaráno o stávající dva psy žalobce, tedy vzorně, bez chovných obtíží, jak i vyplývá z protokolu KVSU ze dne 8. 3. 2022, který žalobce poskytl prvoinstančnímu správnímu orgánu. 14.     Žalobce dále vznesl námitky vůči znaleckému posudku MVDr. Jana Bernardyho, Ph.D., s tím, že jmenovaný znalec psy nikdy neviděl, a přesto dospěl k závěru o týrání psů, přičemž však jednotlivé jeho odpovědi na otázky vyznívají přinejmenším nepřesvědčivě. U otázky 1) zmiňuje znalec dle žalobce jizvy neznámého původu, aniž by zmiňoval jejich stáří, přičemž jizvy mohli psi utržit kdykoli předtím, než se dostali do vlastnictví žalobce. K této námitce dle žalobce žádný ze správních orgánů ničeho nesdělil. U otázky 4) znalec dle žalobce uvádí, že za dobu 19 dnů mohlo dojít k výraznému zhubnutí zvířat o několik kilogramů, ale i tak dává závěr do souvislosti s dlouhodobým odpíráním krmiva. Přesto správním orgánům dle žalobce stačil závěr, dle kterého došlo k „dlouhodobému týrání hladem“, a to i přes nelogičnost závěru, že odpírání krmiva mělo trvat až rok, když mladší psi v té době byli právě rok staří a jejich starší fotografie dokládaly normální výživový stav v péči žalobce. U otázky 5) konstatuje znalec dle žalobce, že psi při přejímce nevykazovali abnormální chování. Přesto správní orgány berou za prokázané, že psi měli z žalobce strach. Správní orgány dospěly ke svému rozhodnutí na základě zcela nepřesvědčivých a nejednoznačných podkladů, které ale jednoznačně vyložily pouze v neprospěch žalobce. 15.     Dále žalobce namítal, že ve správním řízení nebyly stanoveny podmínky, za kterých mu psi budou vráceni zpět z náhradní péče, což prvoinstanční správní orgán odůvodnil tím, že je nepochybné, že nebude ani v budoucnu zajištěna řádná péče o psy. Odůvodňuje to tak, že žalobce v místě žije přes dva roky a nebyl schopen zajistit vhodné podmínky po celou dobu. Taková argumentace se žalobci jeví jako absurdní, jelikož do doby ingerence správního orgánu do způsobu chovu psů žalobce nebylo potřeba řešit nějaké změny chovu, jelikož do té doby byli psi zdrávi a bez obtíží, netrpěli zraněními ani podvýživou. Pro žalobce fatální události listopadu a prosince 2021, kdy téměř zemřel a byl hospitalizován v nemocnici, jsou okamžikem, od kterého je konfrontován s požadavky KVSU a správního orgánu prvního stupně na způsob chovu. Je zcela nepravdivé tvrzení správního orgánu prvního stupně, že se žalobce nikdy nepokusil o zlepšení podmínek chovu, když sám prvoinstanční správní orgán na předposlední straně svého rozhodnutí cituje žalobce, který uvedl, že by byl ochoten splnit podmínky správního orgánu. Stejně tak ve svém vyjádření pro prvoinstanční správní orgán ze dne 24. 6. 2022 žalobce informoval, že králičí pletivo opraví a v dalším vyhoví návrhu správního orgánu na určení podmínek. Přes toto všechno se správní orgán prvního stupně rozhodl neumožnit žalobci ani tuto možnost k vrácení jeho psů. I kdyby žalobce připustil, že i přes svůj akutní zdravotní stav v listopadu a prosinci 2021 měl zajistit pro své psy řádnou péči (nemůže souhlasit s tím, že by se na svých psech dopouštěl úmyslného týrání) a rozhodnutí o dočasné náhradní péči bylo namístě, nemůže souhlasit s tím, že správní orgány po ukončení dočasné náhradní péče rozhodly o náhradní péči, jelikož pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Jednoznačně však dle žalobce nebyly splněny zákonné podmínky pro nestanovení podmínek pro vrácení psů. 16.     Správní orgány dle žalobce zcela přehlížely mimořádnost situace, a to jeho hospitalizaci v nemocnici a okolnosti, za kterých došlo k podvýživě psů. Z mnoha fotografií, které poskytl správním orgánům, je dle žalobce vidno, že psi byli za normálních okolností v pořádku a podlaha byla uklizená, a stejně tomu bylo i později při kontrole KVSU dne 8. 3. 2022 a 4. 5. 2022. Z toho všeho je dle žalobce zřejmé, že stav, v jakém se psi nacházeli 3. 12. 2021, byl naprostým excesem. I zásoby žrádla, které žalobce ve správním řízení doložil, dokládají, že nemá potřebu psům jakkoli odpírat krmné dávky. Dle žalobce je třeba vnímat, že správní orgány sáhly po mimořádném nástroji, totiž odňaly soukromé vlastnictví majiteli – žalobci, přičemž psi byli členy domácnosti, ke kterým měl žalobce, zejména k nejstarší Anoushce, citový vztah. Ultimativní rozhodnutí správních orgánů, kdy ani nebylo přistoupeno k možnosti korigovat určení podmínek pro psy, a psi byli umístěni do náhradní péče, aniž by bylo umožněno žalobci usilovat o jejich zpětné získání, hraničí se svévolí. 17.     Posledním velmi výmluvným srovnáním je dle žalobce aktuální stav psů, které chová žalobce u sebe v X v údajných nevhodných podmínkách a kteří jsou zdraví a dobře živení bez nějakých úzkostí, a stavem, v jakém byla popisována uhynulá fena Xanadu, která v útulku Jimlín zjevně trpěla stresem a která v útulku uhynula na torzi žaludku, což mělo dle žalobce souvislost buď s neodbornou péčí útulku, či právě se stresem. Vyjádření žalovaného k žalobě 18.     Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě s tím, že navrhl, aby soud žalobu zamítl pro nedůvodnost. K žalobní námitce, že skutkové okolnosti věci nebyly hodnoceny objektivně, nýbrž pouze v neprospěch žalobce, žalovaný uvedl, že dle jeho názoru se jedná o odlišnost názoru správních orgánů na podmínky chovu zvířat žalobcem oproti názoru žalobce, což nelze považovat za neobjektivní hodnocení. 19.     K žalobní námitce, že nebylo možné stanovit náhradní péči, dokud nebude rozhodnuto o přestupku či trestném činu žalobce ohledně týrání zvířat, žalovaný uvedl, že z úpravy v § 28a zákona na ochranu zvířat plyne, že podmínkou nařízení náhradní péče není pravomocné rozhodnutí, kterým by byla uznána vina pachatele za přestupek či trestný čin týrání zvířat. 20.     K žalobním námitkám týkajícím se údajných nesprávných závěrů v odborném vyjádření KVSU ze dne 24. 5. 2022 žalovaný odkázal na vypořádání těchto námitek v prvostupňovém, resp. napadeném rozhodnutí, přičemž vypořádání námitek zčásti reprodukoval. 21.     K žalobní námitce nestanovení podmínek pro vrácení psů žalobci z náhradní péče žalovaný odkázal na stranu 8 a 9 napadeného rozhodnutí, kde vypořádal obdobnou odvolací námitku žalobce. Žalovaný upozornil, že žalobce v řízení jednoznačně vyjádřil postoj, že nehodlá měnit chovatelské podmínky, neboť je považuje za dobré. Tento postoj žalobce byl dle žalovaného jedním z důvodů, proč bylo rozhodnuto o umístění psů do náhradní péče bez možnosti jejich vrácení žalobci. Posouzení věci soudem 22.     O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, když žalobce ani žalovaný nesdělili soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s rozhodnutím bez jednání, ačkoli byli ve výzvě výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 23.     Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. 24.     Z obsahu předloženého správního spisu zjistil soud následující podstatné skutečnosti. Žalobce byl dne 1. 12. 2021 akutně hospitalizován v Nemocnici Žatec, přičemž v jeho domě na adrese X, zůstaly tři německé dogy samy bez patřičné péče. KVSU provedla po upozornění od Policie České republiky na místě chovu dne 3. 12. 2021 kontrolu. V dodatečně vypracovaném písemném odborném vyjádření ze dne 13. 12. 2021, č. j. SVS/2021/151064/U, KVSU shrnula svoje zjištění, že chovatel (žalobce) týral uvedená tři zvířata tím, že je dlouhodobě choval v prostředí, kde nebyla prováděna očista a sanace. Při jejich odchytu byla konstatována u všech tří zvířat špatná až velmi špatná výživová kondice, žalobce tedy dle KVSU psy týral i tím způsobem, že jim dlouhodobě omezoval výživu. KVSU proto prvoinstančnímu správnímu orgánu v uvedeném odborném vyjádření podala podnět k dalšímu projednání případu podle § 28 odst. 2 zákona na ochranu zvířat a současně návrh na uplatnění zvláštního opatření dle § 28a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat. Správní orgán prvního stupně na základě odborného vyjádření KVSU oznámil dne 17. 12. 2021 zahájení řízení o přestupku týrání zvířat dle § 27 odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat, kterého se měl žalobce dopustit tím, že týral tři psy plemene německá doga ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) bod 1 a § 4 odst. 1 písm. l) zákona na ochranu zvířat. Téhož dne správní orgán rozhodnutím č. j. MUKK/57450/2021 nařídil umístění týraných zvířat do předběžné náhradní péče podle § 28c odst. 1 zákona na ochranu zvířat. 25.     Dne 17. 1. 2022 správní orgán prvního stupně zahájil z moci úřední řízení o zvláštním opatření podle § 28a odst. 1 písm. a) a § 28b zákona na ochranu zvířat. Dne 19. 1. 2022 obdržel správní orgán prvního stupně od KVSU písemnost, kterou bylo prvoinstančnímu správnímu orgánu sděleno, že podnět na týrání psů byl předán také Policii České republiky s podezřením na spáchání trestného činu. Správní orgán proto usnesením ze dne 21. 1. 2022, č. j. MUKK/3744/2022, předal přestupkovou věc Policii České republiky, Územnímu odboru Chomutov, Oddělení hospodářské kriminality. 26.     Dne 4. 3. 2022 se konalo u správního orgánu prvního stupně ústní jednání, kterého se zúčastnil žalobce za přítomnosti tlumočníka, přičemž žalobce se vyjadřoval k péči o psy i ke svému zdravotnímu stavu. Žalobce při jednání předložil správnímu orgánu prvního stupně důkazy, zejména doklady o své odbornosti v chovu psů (celkem více než 100 listů). 27.     Součástí správního spisu je dále mimo jiné sdělení Útulku pro opuštěná zvířata v Jimlíně ze dne 3. 3. 2022 ohledně popisu stavu psů při přijetí do útulku, a znalecký posudek MVDr. Jana Bernardyho, Ph.D., soudního znalce v oboru zemědělství, odvětví veterinářství, ze dne 20. 4. 2022, č. 330/2022, který byl zpracován na objednávku policejního orgánu v rámci vyšetřování týrání zvířat žalobcem. 28.     Dne 6. 4. 2022 obdržel správní orgán prvního stupně e-mailem od zástupce žalobce Mgr. Jana Halámky, LL.M., protokol č. POK220308002420234 ze dne 11. 3. 2022 o provedené kontrole KVSU v místě chovu žalobce dne 8. 3. 2022, přičemž protokol se týkal dvou nově pořízených psů žalobce (Django a Cheyenne). 29.     Dne 4. 5. 2022 obdržel správní orgán prvního stupně od útulku Jimlín informaci o úhynu jedné feny rasy německá doga, barvy harlekýn (Xanadu Catley Ranch), německá doga, narozená dne 22. 10. 2020, s číslem čipu: X. Příčinou úmrtí byla torze žaludku z nezjištěné příčiny, což bylo doloženo pitevní zprávou. Řízení o náhradní péči ohledně jmenované uhynulé feny bylo zastaveno usnesením správního orgánu prvního stupně ze dne 1. 6. 2022. 30.     Dne 24. 5. 2022 obdržel správní orgán prvního stupně odborné vyjádření KVSU z téhož dne, č. j. SVS/2022/068543-U, včetně fotodokumentace z provedeného místního šetření ze dne 4. 5. 2022 v místě chovu žalobce. 31.     Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového i právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 32.     Soud se nejdříve věnoval obecné žalobní námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v tom, že žalovaný bez bližšího přezkoumání jen konstatoval správnost prvoinstančního rozhodnutí, přičemž námitky žalobce označil za nedůvodné, ačkoli žalobce rozporoval konkrétní závěry, které se objevily v odborném vyjádření KVSU ze dne 24. 5. 2022. 33.     K uvedené námitce soud konstatuje, že má-li být soudní (správní) rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní soud (orgán) za rozhodný a jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností. Uvedené musí nalézt svůj odraz v odůvodnění dotčeného rozhodnutí. Současně je ovšem nutné zdůraznit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán, resp. soud podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64). Přehlédnout pak nelze ani fakt, že správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí. Takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08: „Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.“ (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014-43). 34.     Nepřezkoumatelnost tedy není projevem nenaplněné subjektivní představy účastníka řízení (zde žalobce) o tom, jak podrobně by mělo být rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (podobně viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35). 35.     Soud dále také poukazuje na skutečnost, že na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je v rámci soudního přezkumu pohlíženo jako na jeden celek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 5 As 63/2011-86). Odvolací správní orgán, který se ztotožní s posouzením věci správním orgánem prvního stupně, tedy nemusí toto posouzení znovu opakovat ve svém rozhodnutí, ale může je (i jen implicitně) převzít nebo je například jen vhodně doplnit či korigovat. Tak tomu bylo i v projednávané věci. Napadené rozhodnutí proto soud hodnotil i nastíněnou optikou. 36.     Žalobní námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí považuje soud za značně neurčitou, když žalobce neupozornil na konkrétní pasáže napadeného rozhodnutí, které považuje za nepřezkoumatelné, či konkrétní odvolací námitky, které považuje za nedostatečně vypořádané. Soud shledal v napadeném rozhodnutí, že žalovaný při vypořádání odvolacích námitek týkajících se velikosti chovných prostor, nedostatečné hygieny a venčení psů v několika případech citoval nebo odkázal na odůvodnění provedené v prvoinstančním rozhodnutí, se kterým vyjádřil souhlas. Takové vypořádání odvolací námitky považuje soud v posuzované věci za dostatečné, když nelze přehlédnout skutečnost, že odvolací námitky byly z převážné části shodné s námitkami, které žalobce uplatnil již v řízení před správním orgánem prvního stupně. Žalovaný posuzoval tedy prakticky shodné námitky, které již byly posouzeny v prvostupňovém řízení, aniž by v odvolání byla obsažena nějaká nová zásadní argumentace, na kterou by bylo třeba reagovat. Zmíněnou námitku nepřezkoumatelnosti proto nepovažuje soud za důvodnou. 37.     Soud se následně zabýval žalobní námitkou, že správní orgány nebyly oprávněny rozhodnout o náhradní péči o psy do doby, než bude žalobce pravomocně shledán vinným z přestupku nebo trestného činu týrání zvířat. 38.     Podle § 28a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat platí, že „na návrh krajské veterinární správy může obecní úřad obce s rozšířenou působností správním rozhodnutím nařídit a zajistit umístění týraného zvířete do náhradní péče.“ Podle § 28a odst. 7 zákona na ochranu zvířat platí, že „pokud je zahájeno správní řízení o zvláštním opatření, zahájí obecní úřad obce s rozšířenou působností vždy také řízení o přestupku; to neplatí, jestliže bylo zahájeno v dané věci trestní řízení. Rozhodnutí o zvláštním opatření nelze vydat, pokud je závažnost přestupku tak nízká, že je pokuta, která by měla být nebo byla zároveň uložena, na dolní hranici sazby stanovené za daný přestupek.“ 39.     Výše citované ustanovení § 28a odst. 7 bylo do zákona na ochranu zvířat vloženo novelizujícím zákonem č. 359/2012 Sb., v jehož důvodové zprávě se ke zmíněnému ustanovení uvádí, že „zvláštní opatření není sankce. Zvláštní opatření je nápravným opatřením. Proto vedle správního řízení o zvláštním opatření musí vždy také probíhat řízení o správním deliktu (jiném správním deliktu nebo přestupku). Pouhé provedení zvláštního opatření není potrestáním pachatele deliktu.“ 40.     S ohledem na výše citovanou právní úpravu a důvodovou zprávu souhlasí soud s názorem žalovaného ve vyjádření k žalobě, že podmínkou rozhodnutí o zvláštním opatření (zde náhradní péči) není pravomocné skončení řízení o přestupku či trestném činu ohledně chování pachatele, jež je zároveň podkladem (důvodem) pro řízení o zvláštním opatření. Ustanovení § 28a odst. 7 zákona na ochranu zvířat zjevně dle svého textu počítá s tím, že přestupkové řízení může být zahájeno až dodatečně v průběhu řízení o zvláštním opatření (náhradní péči), přičemž situace může být taková, že je zároveň rozhodnuto o přestupku týrání zvířat spolu s rozhodnutím o zvláštním opatření. Na druhé straně ale zmíněné ustanovení při použití formulace „pokuta, která by měla být uložena“ počítá s tím, že může být rozhodnuto o zvláštním opatření dříve, než je rozhodnuto o přestupku. V posuzované věci vydala KVSU dne 13. 12. 2021 odborné vyjádření, podle kterého se jedná o týrání tří zvířat (německých dog). V témže odborném vyjádření podala KVSU podnět k zahájení přestupkového řízení a návrh na uplatnění zvláštního opatření podle § 28a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat. 41.     Podle § 24a odst. 3 zákona na ochranu zvířat si „obecní úřad obce s rozšířenou působností vyžádá v řízení o přestupku odborné vyjádření krajské veterinární správy, které je pro toto řízení závazné. Je-li řízení zahájeno z podnětu krajské veterinární správy a součástí podnětu je i odborné vyjádření, další odborné vyjádření se nevyžaduje.“ Přestože je odborné vyjádření krajské veterinární správy povinným podkladem pro vydání rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností v řízení o přestupku, může sloužit zároveň jako důkazní prostředek také v řízení o vydání rozhodnutí o zvláštním opatření podle § 28a zákona na ochranu zvířat. Je třeba zdůraznit, že odborné vyjádření krajské veterinární správy je závazné pouze v řízení o správním deliktu. V řízení o zvláštním opatření odborné vyjádření krajské veterinární správy závazné není a podléhá zásadě volného hodnocení důkazů. 42.     Žalovaný na straně 6 napadeného rozhodnutí konstatoval, že „ve věci současně koná i Policie ČR, která dne 3. 2. 2022 zahájila trestní stíhání obviněného F. L. W. ve věci zločinu týrání shora uvedených zvířat podle ustanovení § 302 odst. 1, odst. 3 písm. c) zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník a dalších přečinů.“ Soud ověřil ze správního spisu, že skutečně Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje SKPaV, Územní odbor Chomutov, informovala podáním ze dne 9. 2. 2022 správní orgán prvního stupně o zahájení trestního stíhání žalobce. Již výše soud vyložil, že platná právní úprava nevylučovala takový postup, že je rozhodnuto o zvláštním opatření (náhradní péči) dříve než o přestupku (trestném činu) chovatele. Vzhledem k tomu, že v době vydání prvostupňového i napadeného rozhodnutí nebylo dosud rozhodnuto o trestném činu či přestupku týrání zvířat žalobcem, musely si správní orgány učinit úsudek o závažnosti jednání žalobce, jelikož ve smyslu § 28a odst. 7 zákona na ochranu zvířat by nebylo možné nařídit zvláštní opatření za situace, kdy by se jednalo o málo závažné přestupkové jednání. Z odůvodnění prvostupňového i napadeného rozhodnutí je zřejmé, že oba správní orgány považovaly jednání žalobce spočívající v týrání zvířat za velmi závažné, kdy zdůrazňovaly na podkladě odborného vyjádření KVSU, že se jednalo o dlouhodobé, úmyslné a zvlášť trýznivé jednání žalobce, přičemž poukázaly na probíhající trestní řízení. Ze správního spisu plyne, že KVSU podala v rámci odborného vyjádření ze dne 13. 12. 2021 zároveň podnět k projednání přestupku žalobce a návrh na stanovení náhradní péče ohledně žalobcových psů. Posléze KVSU s ohledem na závažnost zjištění podala k policejnímu orgánu rovněž trestní oznámení ohledně týrání psů žalobcem. V řízení o přestupku je ve smyslu § 24a odst. 3 zákona na ochranu zvířat odborné vyjádření KVSU závazné co do posouzení, zda jednání žalobce představovalo týrání zvířat, byť o konkrétní odpovědnosti za přestupek týrání zvířat rozhoduje až správní orgán v řízení o přestupku. Jelikož za dané situace probíhalo trestní řízení ohledně týrání zvířat žalobcem, bylo zřejmé, že jednání žalobce, v němž bylo spatřováno týrání zvířat, bylo nejen z pohledu KVSU, nýbrž i orgánu činného v trestním řízení velmi výrazné intenzity přesahující rámec přestupkového jednání. Soudu se proto jeví logické a odpovídající § 28a odst. 7 zákona na ochranu zvířat, že v řízení o stanovení náhradní péče mohly za popsané situace správní orgány rozhodnout o náhradní péči aniž by vyčkávaly, zda skutečně bude žalobce za daný trestný čin odsouzen. V rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se uvádí, že s ohledem na probíhající trestní řízení rozhodl správní orgán prvního stupně usnesením ze dne 21. 1. 2022 o předání věci (týrání zvířat žalobcem) policejnímu orgánu a nadále vedl pouze řízení o náhradní péči. Soud předpokládá, že i kdyby v trestním řízení nebylo shledáno, že se jedná o trestný čin, byla by věc postoupena orgány činnými v trestním řízení správnímu orgánu prvního stupně s tím, že v jednání žalobce lze spatřovat přestupek (viz § 171 odst. 1 a § 222 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů). V navazujícím přestupkovém řízení by se pak uplatnilo odborné vyjádření KVSU jakožto závazné stanovisko ohledně toho, že došlo k závažnému týrání zvířat, a byl by tak zároveň důvod pro stanovení náhradní péče dle § 28a zákona na ochranu zvířat. 43.     Soud nepřehlédl § 28b odst. 2 zákona na ochranu zvířat, dle kterého „ustanovení odstavce 1 (ohledně stanovení podmínek pro vrácení týraných zvířat jejich vlastníkovi – pozn. soudu) se nepoužije, pokud po posouzení všech okolností případu nelze předpokládat, že dojde k nápravě pachatele, a zároveň je nepochybné, že nebude v budoucnosti zabezpečena řádná péče o zvíře.“ Dle přesvědčení soudu však ani tato okolnost označení vlastníka zvířat za pachatele nezpůsobuje nemožnost rozhodnutí o zvláštním opatření před rozhodnutím o trestném činu (přestupku). Jedná se spíše o předpoklad zákonodárce vyjádřený v uvedeném ustanovení, že v případě rozhodnutí o zvláštním opatření lze očekávat, že dojde ke shledání viny pachatele trestného činu (přestupku). 44.     Soud se následně zabýval jednotlivými námitkami žalobce, které se týkaly posuzování velikosti chovných prostor pro psy v odborném vyjádření KVSU ze dne 24. 5. 2022. K žalobní námitce, že z odborného vyjádření KVSU není zřejmé, jak dospěla KVSU ke svému závěru o nedostatečné velikosti chovných prostor, když dle žalobce není ani zřejmé, o kolika psech se v odborném vyjádření hovoří, soud uvádí, že obdobnou námitku uplatnil žalobce již v odvolání, přičemž žalovaný k ní na straně 6 napadeného rozhodnutí odkázal na vypořádání dané problematiky již v prvostupňovém rozhodnutí, se kterým se ztotožnil, přičemž žalovaný citoval z prvostupňového rozhodnutí, že „…pokud odborné vyjádření KVS neobsahuje konkrétní informace o tom, jak k výše popsaným závěrům došel, tak lze mít za to, že vychází z odborných znalostí inspektora KVS, získaných mimo jiné vzděláním na VŠ, zakončeným titulem MVDr. Právní předpisy platné v České republice nestanovují minimální plochu prostor určených pro chov psů velkých plemen. Dle posouzení správního orgánu je z vyjádření KVS zřejmé, že posuzuje plochu pro pět psů. Jak z vyjádření KVS, tak z výpovědi účastníka řízení při ústním jednání je zřejmé, že psi jsou v zimním období (tedy po dobu několika měsíců) chováni v jedné místnosti a v letním období mimo topnou sezónu ve dvou místnostech. Dle vyjádření KVS ze dne 24. 5. 2022 je využitelná plocha jednoho pokoje 23.92 m2 a druhého 17.99 m2, ten je však možné využít pouze v letním období, protože není vytápěn. Větší místnost, je vytápěna lokálním zdrojem tepla – krbem. V domě není ústřední vytápění, proto jak účastník vyjádření uvedl při ústním jednání, chová psy během zimního období pouze v jedné místnosti. Zohledňovat fakt, že využívání jedné místnosti je jen dočasné (dle vyjádření účastníka řízení), tedy není na místě. Dle vyjádření KVS je tedy prostor (resp. využitelná plocha) určený k chovu psů 23.92 m2 v zimním období a k tomu 17.99 m2 v období letním, zdaleka se tedy nejedná o plochu 68 m2, jak uvádí účastník řízení.“ Soud zároveň ověřil v odborném vyjádření KVSU ze dne 24. 5. 2022, že problematice velikosti plochy pro chov psů se KVSU věnovala na stranách 2 a 3, kde se jednoznačně uvádí, že výpočet byl prováděn pro 5 psů plemene německá doga, kdy tři psi byli žalobci odebráni, přičemž další dva psy si žalobce pořídil s tím, že po vrácení 3 odebraných psů bude žít všech 5 psů společně. KVSU v odborném vyjádření podrobně popsala výpočet podlahové plochy dvou místností, a to kuchyně, která se v zimě nevytápí a obývacího pokoje/ložnice, kde mohou být psi celoročně. KVSU dále popsala v odborném vyjádření potřeby psů plemene německá doga s rozdělením na aktivní a neaktivní činnosti, které specifikovala, přičemž dospěla k závěru o nedostatečné velikosti chovných prostor v domě a dále i k nevhodnosti soužití dvou nově pořízených psů se třemi psy, kteří byli žalobci odebráni. V podrobnostech soud odkazuje na zmíněný obsah odborného vyjádření KVSU, ve kterém jsou dle názoru soudu podrobně popsány úvahy KVSU ohledně velikosti chovných prostor. 45.     Soud souhlasí s názorem správního orgánu prvního stupně a žalovaného, že odborné vyjádření KVSU vychází z odborných znalostí osob provádějících kontrolu (inspektorů KVSU), přičemž byly úvahy ohledně velikosti chovných prostor podrobně popsány v odborném vyjádření KVSU. Za této situace nepovažuje soud za vadu, že velikost chovných prostor není opřena o žádný konkrétní právní předpis. Sám žalobce ostatně ani neuvádí, že by nějaký právní předpis přímo určoval vhodnou velikost chovných prostor pro jednotlivá plemena psů. Pokud se žalobci jevily odborné názory inspektorů KVSU prezentované v odborném vyjádření chybné, měl možnost nechat si zpracovat na své náklady například znalecký posudek, který by zpochybnil správnost odborných závěrů KVSU, k čemuž však nedošlo. Za této situace správní orgán prvního stupně i žalovaný správně vycházeli z odborných závěrů KVSU. 46.     K poukazu žalobce na vyhlášku o ochraně pokusných zvířat, která v příloze 7 v tabulce 4.1 stanoví pro psy nad 20 kg minimální podlahovou plochu pro jedno nebo dvě zvířata 8 m2 a pro každé další zvíře nejméně 4 m2, soud uvádí, že nelze tuto vyhlášku vztahovat k zajištění řádného chovu zvířat v domácím chovu. Vyhláška o ochraně pokusných zvířat určuje minimální podlahovou plochu pro psy s ohledem na celospolečenskou potřebu (veřejný zájem) provádět pokusy na zvířatech, což do jisté míry ospravedlňuje stísněné prostory pro pokusná zvířata, přičemž lze však obecně předpokládat, že pokusné zvíře je umístěno v takových prostorech jen dočasně v období probíhajících pokusů. Naproti tomu v případě žalobce se jednalo o situaci, kdy byla posuzována podlahová plocha běžného domácího chovu psů, aniž by byl předpoklad, že se jedná o dočasnou situaci. 47.     Ke sdělení žalobce, že německé právní předpisy doporučují pro chov velkých plemen psů plochu 10 m2 pro první zvíře a 8 m2 pro každé další zvíře, a že pro čtyři psy se jedná o plochu 34 m2, soud uvádí, že žalobce nespecifikoval, jaká ustanovení jakých konkrétních německých předpisů stanoví doporučenou výměru chovných prostor pro psy v Německu, přičemž není ani zřejmé, jakým způsobem má být dle německých předpisů počítána využitelná (podlahová) plocha. KVSU v odborném vyjádření spočítala využitelnou plochu pokoje/ložnice 23,92 m2, což je podstatně menší hodnota než žalobcem uváděných 34 m2 dle německých předpisů. KVSU zároveň vysvětlila, že od celkové zjištěné podlahové plochy pokoje/ložnice 35,66 m2 odečetla nábytek podél zdí pokoje, jelikož se nejednalo o využitelnou plochu pro psy umožňující volný pohyb psů. S tímto odečtem podlahové plochy soud souhlasí, když je zřejmě, že smyslem uvedeného odečtu bylo zjištění, jaký prostor mají psi k volnému pohybu, přičemž nábytek volný pohyb neumožňuje. 48.     K žalobcem uváděnému srovnání podlahové plochy pro odsouzené vězně stanovené v řádu výkonu trestu, soud uvádí, že stanovené podlahové plochy pro vězně nelze srovnávat s plochami pro psy, jelikož psi mají jiné potřeby než lidé. Nelze proto konstatovat, že by jednotlivé druhy zvířat (například psi) měli mít k dispozici menší podlahovou plochu, než vězni. Zároveň je zřejmé, že vězni mají ve věznici určitý režim, kdy rovněž mají vycházky, mohou se věnovat sportovním aktivitám a dalším zálibám. I z tohoto důvodu se soudu jeví porovnávání podlahové plochy pro psy a vězně nemístné. 49.     Je zřejmé, že při zohlednění úmrtí jedné feny v útulku v Jimlíně, by měli čtyři psi žalobce v zimním období k dispozici jen jednu místnost – obývák/ložnice s využitelnou plochou pro volný pohyb psů 23,92 m2, což vyhodnotila KVSU jakožto nedostatečný prostor i s přihlédnutím ke skutečnosti, že psi, kteří byli odebráni žalobci, se neznají s nově pořízenými psy žalobce. Skutečnost, že v letním období by mohli psi využívat i prostor kuchyně, nic nemění na závěru, že v období topné sezóny by psi byli nuceni setrvávat pouze v jedné místnosti – obývacím pokoji/ložnici. 50.     K žalobní námitce, že psi by mohli v budoucnu užívat i další místnosti v domě, neboť se jedná o velký dům, soud uvádí, že žalobce byl již v předchozím odborném vyjádření KVSU ze dne 13. 12. 2021 upozorněn na nevhodně malý prostor k chovu psů, kdy KVSU na straně 3 odborného vyjádření konstatovala, že psi jsou umístěni jen v jedné místnosti, a že „způsobem chovu psů v malém prostoru jsou omezovány fyziologické a biologické potřeby zvířat.“ Při ústním jednání u správního orgánu prvního stupně dne 4. 3. 2022 k dotazu správního orgánu, zda se změnilo nějak nevhodné prostředí pro chov psů, které žalobci vytýkala KVSU, žalobce uvedl: „Proč bych měl něco měnit, když bylo všechno v pořádku“, a dále uvedl, že vrácení psi budou chováni společně se dvěma nově pořízenými psy v zimě v jediné místnosti a v létě navíc i v kuchyni. Z odpovědí žalobce je dle názoru soudu zjevné, že žalobce nemá správný náhled na své pochybení v chovu psů, když si ani neuvědomuje nevhodnost chovného prostředí a nemá snahu chovné prostředí zlepšit. Žalobce při ústním jednání u správního orgánu prvního stupně rovněž uváděl, že dům nemá ústřední topení, pročež je v zimním období vytápěna pouze jediná místnost. Tato skutečnost rovněž nesvědčí o reálné možnosti a ochotě žalobce v budoucnu chovat psy v několika vytápěných místnostech, přičemž na tyto skutečnosti správně upozornil ve svém rozhodnutí již správní orgán prvního stupně. 51.     K žalobní námitce, že KVSU nekonfrontovala své závěry o možném narušení sociálního chování psů jejich umístěním v jedné místnosti s reálným stavem, kdy u nich žádné narušení sociálního chování neshledala, naopak dle žalobce konstatovala dobrou výživovou kondici, soud uvádí, že žalobce směšuje dvě rozdílné věci, a to poruchy chování odebraných psů a zajištění dostatečné výživy nově pořízených dvou psů. Je pravda, že z protokolu o kontrole KVSU ze dne 8. 3. 2022 plyne, že u dvou nově pořízených psů byla shledána dobrá výživová kondice. Tato skutečnost však nijak neprokazuje, že by v minulosti žalobce řádně živil psy, kteří mu byli odebráni. Poruchy sociálního chování odebraných psů konstatovala KVSU již ve svém odborném vyjádření ze dne 13. 12. 2022, kdy u feny jménem Anoushka byla konstatována pouze částečná socializace, zatímco u psa jménem Winston Catley Ranch byla konstatována nedostatečná socializace, plachost, úzkostlivost a nervozita (viz strany 3 a 4 odborného vyjádření). Ve zprávě útulku v Jimlíně ze dne 3. 4. 2022 je popisováno konkrétní chování psů svědčící o nedostatečné socializaci (vyděšení z nových podnětů, neschopnost si hrát, zmatené chování vůči jiným zvířatům atd.). Z těchto údajů pak oba správní orgány vycházely ve svých rozhodnutích. Ze skutečnosti, že u dvou nově pořízených psů nebyly zjištěny poruchy sociálního chování, nelze dovozovat, že by takové poruchy neměli psi odebraní žalobci. Nelze přehlédnout, že v době kontroly v březnu 2022 měl žalobce dva nově pořízené psy v chovu jen krátkou dobu, a proto se u nich poruchy nemusely projevit či se je nepodařilo diagnostikovat. Nelze vyloučit, že se mohl žalobce k těmto dvěma psům chovat lépe než k odebraným psům z důvodu probíhajícího správního řízení. Soud proto nepovažuje námitku za důvodnou. 52.     K žalobním námitkám ohledně velikosti chovných prostor v domě soud závěrem souhrnně konstatuje, že v průběhu správního řízení bylo prokázáno na základě kontroly chovných prostor a navazujícího odborného vyjádření KVSU ze dne 24. 5. 2022, že chovné prostory v domě žalobce jsou nedostatečné, což se žalobci nepodařilo v průběhu správního řízení vyvrátit ani zpochybnit. 53.     K žalobním námitkám ohledně bezpečnosti/nebezpečnosti venčení psů v okolí domu žalobce, kde se nachází spousta předmětů, o které se psi mohou poranit, soud konstatuje, že žalovaný na straně 6 napadeného rozhodnutí k obsahově stejné odvolací námitce poukázal na zjištění KVSU v odborném vyjádření ze dne 13. 12. 2021. Ve zmíněném odborném vyjádření na straně 2 KVSU popsala situaci v okolí domu žalobce s tím, že pozemek je neudržovaný a zarostlý vysokým travnatým porostem, keři a mohutnými travními drny. Je poukázáno na dezolátní stav hospodářských budov přináležejících k domu žalobce. Dále se v odborném vyjádření uvádí, že se na pozemku nacházely „různorodé staré vyhozené či odložené věci, např. rozlámaný plastový nábytek, železné tyče, celé dílce kari sítí či jenom zbytky kari sítí s ostrými do prostoru vyčnívajícími dráty, celé dřevěně palety či jenom zbytky palet s rezavými hřebíky volně vyčnívajícími do prostoru.“ Správní orgán prvního stupně na straně 10 svého rozhodnutí citoval pasáž z odborného vyjádření KVSU ze dne 24. 5. 2022, že „volný pohyb psů po velkém prostoru, i když pod dozorem chovatele, s ohledem na stav pozemku, kdy se ve staré neposekané trávě či mezi keři nachází různé předměty, které s chovem psů nesouvisí a tyto předměty mohou pobíhajícím psům způsobit zranění potažmo utrpení, je týráním ve smyslu § 4 odst. 1 písm. l) zákona na ochranu zvířat, kdy chovatel chová psy v nevhodných podmínkách.“ KVSU na straně 5 odborného vyjádření ze dne 24. 5. 2022 poukázala na možnost poranění psů o ostré konce pletiva, ze kterého vyčnívají volné konce drátů v úrovni očí psů, což může způsobit psům poranění očí. Dále KVSU poukázala na silážní jámu, jejíž okraje jsou maskovány náletovými keři a vysokou trávou s tím, že do jámy mohou psy spadnout a na dně jámy se poranit o železné tyče, které se tam nachází. Správní orgán prvního stupně upozornil na stranách 10 a 13 na neovladatelnost psů žalobcem vyplývající z odborného vyjádření KVSU ze dne 24. 5. 2022 s tím, že přítomnost žalobce při venčení psů v okolí domu není zárukou toho, že nemůže dojít k poranění zvířat. Soudu se jeví úvaha KVSU a posléze správních orgánů o nevhodnosti daného chovatelského prostředí správná, kdy jednotlivé skryté předměty ve vysoké trávě skutečně mohou způsobit psům zranění, přičemž je zřejmé, že v mezidobí od kontroly KVSU v prosinci 2021 a v květnu 2022 se žalobce ani nepokusil zlepšit prostředí v okolí domu, aby odstranil potenciálně nebezpečné předměty, když naopak žalobce uváděl při ústním jednání u správního orgánu prvního stupně, že chovatelské prostředí je vhodné a žádné změny nechystá. 54.     K žalobní námitce ohledně venčení psů, kdy žalobce již ve správním řízení rozporoval závěr v odborném vyjádření KVSU o nedostatečném venčení psů s tím, že dle žalobce se KVSU dopustila zavádějícího hodnocení jeho výpovědi, soud uvádí, že žalobce v rámci svého vyjádření při ústním jednání u správního orgánu prvního stupně uvedl, že psy venčil na pozemku u domu minimálně 3x až 4x denně po dobu patnácti minut. Tento časový údaj převzala KVSU do svého odborného vyjádření ze dne 24. 5. 2022 (viz strana 5) s tím, že „takové venčení není dostatečné pro psy obřího plemene a dále konstatovala, že mimo dostatku volného pohybu by mělo psům venčení přinášet nové vjemy a vzruchy, které ale způsob venčení praktikovaný chovatelem, nepřináší.“ Soud dodává, že sám žalobce při ústním jednání u správního orgánu prvního stupně uvedl, že venčení probíhá jen u domu, kdy se psy nechodí na žádné procházky. Žalovaný na straně 7 napadeného rozhodnutí v této souvislosti správně citoval z odborného vyjádření KVSU ze dne 24. 5. 2022, že dospělý pes plemene německá doga „by měl být denně venčen min. 1 hodinu dlouhou aktivní procházkou a několika kratšími vycházkami“. Je zcela zjevné a žalobce to ani nepopíral, že takové dostatečné venčení psů nebylo prováděno. Ničím nepodložené tvrzení žalobce, že způsob venčení psů u domu v rozsahu 3 až 4x 15 minut každý den je pro psy dostačující, nepovažuje soud za argument, který by vyvracel závěry odborného vyjádření KVSU o nedostatečnosti venčení. 55.     K žalobní námitce ohledně dostatečnosti úklidu prostor v domě žalobcem (zejména úklid exkrementů) soud uvádí, že nedostatečný úklid prostor je konstatován v obou odborných vyjádřeních KVSU ze dne 13. 12. 2021 a 24. 5. 2022. V odborném vyjádření KVSU ze dne 24. 5. 2022 se uvádí, že „hygiena chovného prostředí není dostatečná. Psi jsou chováni ve špatných zoohygienických podmínkách, k pravidelnému mytí a sanaci prostor sloužících pro chov nedochází. Tento způsob chovu může vyvolat zdravotní problémy.“ Soud konstatuje, že subjektivní názor žalobce o dostatečném úklidu je ve zjevném rozporu s odborným názorem KVSU. Sám žalobce při ústním jednání u správního orgánu prvního stupně v březnu 2022 uvedl, že ještě nejsou zcela odstraněny exkrementy od psů vzniklé v době jeho nemoci v listopadu a prosinci 2021, což dle názoru soudu samo o sobě svědčí o nedostatečném úklidu chovných prostor. Skutečnost, že žalobce dokládal ve správním řízení fotografie psů, kdy na podlahách nebylo vidět znečištění exkrementy, neprokazuje, že by žalobce trvale řádné uklízel chovné prostory, když podstatná jsou zjištění KVSU v době probíhajících kontrol. 56.     Žalobce dále vznesl námitky vůči znaleckému posudku MVDr. Jana Bernardyho, Ph.D. K žalobní námitce, že znalec psy nikdy neviděl, soud uvádí, že ze znaleckého posudku plyne, že psi byli vyšetřeni znalcem v útulku Jimlín, přičemž z posudku je zřejmé, že znalec vycházel nejen ze zjištění KVSU, nýbrž právě i z vlastního vyšetření psů v útulku. 57.     K žalobní námitce, že znalec zmiňuje u psů jizvy neznámého původu a stáří, přičemž jizvy mohli psi dle žalobce utržit kdykoliv předtím, než se dostali do jeho vlastnictví, soud uvádí, že znalec upozornil na jizvy na zvířatech s tím, že mohli vzniknout v důsledku nevhodného chovatelského prostředí. Stáří jizev znalec nezjistil. Závěr znalce byl tedy ve smyslu nevhodného chovatelského prostředí, nikoli v tom smyslu, že by bylo prokázáno, že jizvy si psi způsobili u domu žalobce kvůli nevhodnému chovatelskému prostředí. Navíc je zřejmé, že ohledně psa jménem Winston Catley Ranch a ohledně zemřelé feny jménem Xanadu Catley Ranch žalobce při ústním jednání uváděl, že je získal jako štěňata ve věku 8 až 9 týdnů. Soudu se jeví značně nepravděpodobné, že by jizvy na těchto psech byly způsobeny v útlém věku psů coby malých štěňat, než se psi dostali do péče žalobce. Soud nesouhlasí se žalobcem, že by se správní orgány nezabývaly dostatečně touto jeho námitkou ohledně stáří jizev, když žalovaný na straně 7 napadeného rozhodnutí poukázal na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, kde se správní orgán prvního stupně zabýval otázkou stáří jizev s tím, že znalec zřejmě nebyl schopen zpětně stáří jizev určit. Žalovaný v napadeném rozhodnutí správně zdůraznil, že správní orgán prvního stupně netvrdil, že bylo prokázáno, co způsobilo jizvy psů. Soud neshledal námitku důvodnou. 58.     K žalobní námitce ohledně výživy psů, kdy žalobce poukazoval na závěr znalce v posudku k otázce 4), že za dobu 19 dnů, kdy žalobce nemohl ze zdravotních důvodů krmit psy, mohlo dojít k výraznému úbytku hmotnosti psů, soud uvádí, že znalec v odpovědi na otázku 4), zda mohlo dojít za dobu od 10. 11. do 29. 11. 2021 ke zhoršení stavu zvířat odpovídajícímu stavu v době jejich odebrání, podrobně popisoval možnou ztrátu hmotnosti psů v uvedeném období, přičemž konstatoval, že „za dobu 19 dnů mohlo dojít k výraznému zhubnutí zvířat o několik kilogramů, celkový stav a kondice (živá hmotnost, úbytek osvalení) a další zjištěné hodnoty v době odebrání psů (hematologické a biochemické údaje) však svědčí o dlouhodobějších nedostatcích ve výživě a chovu zvířat.“ Dle názoru soudu je vysvětlení znalce zcela dostatečné. Navíc správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí na straně 6 správně poukázal na skutečnost, že doba, kdy psi nebyli krmeni, nebyla 19 dnů, nýbrž byla kratší, neboť sám žalobce při ústním jednání u správního orgánu uvedl, že psi krmil naposledy 23. 11. nebo 24. 11. 2021. Soud souhlasí i s názorem správního orgánu prvního stupně vyjádřeným na straně 6 prvostupňového rozhodnutí, že fotografie, které byly předloženy žalobcem ve správním řízení, a u kterých není možné určit, kdy byly pořízeny, dokládají pouze tolik, že někdy v minulosti byli psi odebraní žalobci v běžném výživovém stavu. 59.     K žalobní námitce, že dle odpovědi znalce na otázku 5) psi nevykazovali abnormální chování při přejímce, přesto správní orgány berou dle žalobce za prokázané, že psi měli z žalobce strach, soud uvádí, že otázka 5) ve znaleckém posudku se týkala posouzení, zda psi nesou známky sexuálního zneužívání, k čemuž znalec mimo jiné uvedl, že „při přejímce dne 3. 12. 2021 nebyly pozorovány změny na zevních pohlavních orgánech“, a že „psi nevykazovali při přejímce ani později známky poškození pohlavních orgánů, ani nevykazovali známky abnormálního chování.“ Obsahově stejnou odvolací námitkou se zabýval žalovaný na straně 8 napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že „prvoinstanční správní orgán se v předmětném rozhodnutí nevyjádřil ve smyslu, že bere za prokázané, že psi měli z účastníka strach.“ S vypořádáním odvolací námitky soud souhlasí, jelikož z prvostupňového rozhodnutí skutečně neplyne, že by psi měli strach ze žalobce. 60.     K žalobní námitce, že nedostatečná péče žalobce o psy byla pouze excesem v období listopadu 2021 v důsledku onemocnění žalobce covidem, soud uvádí, že shromážděné materiály ve správním spise, zejména odborná vyjádření KVSU ze dne 13. 12. 2021 a 24. 5. 2022, znalecký posudek MVDr. Jana Bernardyho, Ph.D., i další podklady ve správním spise jednoznačně svědčí o dlouhodobých problémech žalobce při chovu psů plemene německá doga. Již KVSU v odborném vyjádření ze dne 13. 12. 2021 poukázala na rozsudek německého Správního soudu v Koblenz (Verwaltungsgericht Koblenz) ze dne 6. 7. 2016, sp. zn. 2 K 30/16.KO, který je v německém jazyce součástí správního spisu, s tím, že dle údajů ve zmíněném rozsudku mělo být žalobci zabaveno v Německu devět zvířat, přičemž byl žalobce za týrání zvířat i odsouzen a byl mu vydán zákaz chovu zvířat. Ze strany zdejšího soudu lze doplnit, že zmíněným rozsudkem Správního soudu v Koblenz byla zamítnuta žalobcova žaloba ze dne 11. 1. 2016, kterou brojil proti opatřením vydaným Okresní správou Altenkirchen (Kreisverwaltung Altenkirchen), kdy se jednalo mimo jiné o pokuty, další uložená opatření ke zlepšení chovu a zákaz chovu zvířat na dobu neurčitou. V rozsudku jsou zmiňovaný kontroly chovatelského prostředí u žalobce v letech 2014 a 2015, při kterých bylo opakovaně zjištěno výrazné znečištění prostředí v domě psími exkrementy. Dále bylo při kontrolách německými úředními veterinárními lékaři zjištěno, že psi nebyli dostatečně krmeni, opečováváni a venčeni, přičemž nedošlo ke zlepšení, a proto bylo rozhodnuto o zákazu chovu. Při dvou kontrolách v červnu 2015 bylo v domě žalobce v Německu nalezeno velké množství psích exkrementů, uchovávaných v igelitových pytlících, kýblech a vanách. Žalobce při ústním jednání Správního soudu v Koblenz dne 6. 7. 2016 vysvětlil, že při kontrolách nalezené psí exkrementy jsou i od jiných psů než těch, které chová, jelikož pro žalobce jsou psí exkrementy fetišem, který mu slouží jako stimul při sexuální vzrušení a uspokojení (viz strana 6 zmíněného rozsudku Správního soudu v Koblenz). Za zmínku stojí skutečnost, že zrušení zákazu chovu zvířat se žalobce domáhal opakovaně neúspěšně, když v popisovaném rozsudku Správního soudu v Koblenz je zmiňováno předchozí rozhodnutí téhož soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 2 L 506/15.KO, kterým byla zamítnuta žalobcova žaloba, kterou se domáhal zrušení zákazu chovu, přičemž proti rozhodnutí o zamítnutí žaloby podal žalobce stížnost, kterou zamítl Vrchní správní soud Porýní-Falc (Oberverwaltungsgericht Rheinland-Pfalz) rozhodnutím ze dne 23. 10. 2015, sp. zn. 7 B 10770/15.OVG, když bylo shledáno, že zákonné podmínky pro zákaz chovu zvířat byly v případě žalobce splněny. Zdejší soud nepovažuje za potřebné ani účelné dále podrobněji rekapitulovat obsah rozsudku Správní soudu v Koblenz, nicméně lze mimo jakoukoli pochybnost konstatovat, že žalobce měl dlouhodobé problémy s chovem německých dog již v Německu, kdy správní orgány v jeho chovu provedly celou řadu kontrol a  v Německu probíhalo vícero správních a soudních řízení ohledně nedostatečné péče žalobce o psy, přičemž byly zjištěny v Německu v podstatě shodné problémy v chovu žalobce, které zjistila v České republice KVSU (nedostatečná výživa psů, nedostatečné venčení psů a nedostatečná další péče o psy), přičemž Správní soud v Koblenz na straně 3 popisovaného rozsudku hodnotil jako negativní prognózu chovu zvířat žalobcem. Uvedené skutečnosti dle názoru soudu vyvrací obranu žalobce, že se v jeho případě jednalo o ojedinělý exces, kdy nebyl schopen pečovat o své psy pouze po dobu několika týdnů v důsledku onemocnění covidem. 61.     Soud dále upozorňuje na zjištění KVSU v odborném vyjádření ze dne 13. 12. 2021, kde na straně 4 poukázala KVSU na další materiály svědčící o nevhodném chování žalobce ke svým psům. KVSU konkrétně uvedla: „V těchto materiálech chovatel na Facebooku prezentuje pomocí fotek zubožená podvyživená zvířata, dva své psy barvy harlekýn, kteří jsou foceni v prostředí bytu znečištěném množstvím exkrementů. Podvyživení psi jsou na snímcích hanlivě nazýváni, popisování jako např. hajzl, bastard apod.“ Soud ověřil ze správního spisu, že situace byla taková, jak to popsala KVSU, přičemž z těchto materiálů a odborného vyjádření KVSU vycházely správní orgány při vydání svých rozhodnutí. 62.     Žalobce při ústním jednání u správního orgánu prvního stupně uváděl, že je proti němu vedena štvavá kampaň na sociálních sítích, pročež si nemůže koupit v Evropě a Rusku žádné štěně, přičemž psy v České republice byl nucen kupovat přes prostředníka. Tato nemožnost nákupu štěňat však dle názoru soudu souvisí se správními řízeními vedenými se žalobcem v Německu, která byla zmiňována výše, přičemž informace o nich se dostaly i na sociální sítě, což však nelze považovat za štvavou kampaň, jak to zmiňoval žalobce. 63.     Soud se následně zabýval žalobní námitkou, že ve správním řízení nebyly stanoveny podmínky dle § 28b odst. 1 zákona na ochranu zvířat, za kterých budou psi vráceni z náhradní péče zpět žalobci. 64.     Podle § 28b odst. 1 zákona na ochranu zvířat „rozhodnutí podle § 28a odst. 1 písm. a) musí kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem obsahovat také stanovení podmínek k zabezpečení ochrany zvířete, po jejichž splnění bude zvíře vráceno vlastníkovi zvířete. Obecní úřad obce s rozšířenou působností může na základě podnětu vlastníka rozhodnout o ukončení provádění zvláštního opatření a o navrácení zvířete vlastníkovi. Obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodne o navrácení zvířete vlastníkovi na základě odborného vyjádření krajské veterinární správy, která posuzuje splnění podmínek uvedených ve větě první.“ Podle § 28b odst. 2 zákona na ochranu zvířat „ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud po posouzení všech okolností případu nelze předpokládat, že dojde k nápravě pachatele, a zároveň je nepochybné, že nebude v budoucnosti zabezpečena řádná péče o zvíře.“ 65.     Soud shledal, že žalovaný se na straně 8 napadeného rozhodnutí zabýval obsahově stejnou odvolací námitkou, kdy uvedl, že „prvoinstanční správní orgán vzal podle názoru odvolacího správního orgánu správně do úvahy výživný stav odebraných zvířat ke dni 3. 12. 2021, na kterém se podepsalo strádání způsobené dlouhodobým odpíráním dostatečného množství odpovídajícího krmiva (tedy nejen v době odvolatelovy nemoci v listopadu 2021), dále nevhodnost neuklízených a pro chov velkých psů nevyhovujících místností, ve kterých byla zvířata mimo několika (tří až čtyř) příliš krátkých (patnáctiminutových) přestávek během jednoho dne odvolatelem držena a správně usoudil, že po případném vrácení odebraných zvířat odvolateli by o ně nebylo řádně pečováno. Toto stanovisko bylo později potvrzeno jako na místě také vyjádřením samotného odvolatele při ústním jednání dne 4. 3. 2022, kdy na otázku ″KVS vám kromě nedostatečné výživy vytkla také nevhodné prostředí, ve kterém byli psi chováni. Změnilo se u vás od té doby něco?″. Odvolatel odpověděl: ″Proč bych měl něco měnit, když bylo všechno v pořádku. To, co KVS napsala, není pravda″. Na dotaz prvoinstančního správního orgánu KVS k možnosti vrácení odebraných zvířat odvolateli, KVS vrácení výslovně nedoporučila ve sdělení č. j. SVS/2022/054300-U ze dne 22. 4. 2022 a navíc vyslovila důvodné podezření, že se situace týrání zvířat bude opakovat i u chovu dvou dalších psů, které si odvolatel nedávno opatřil.“ Soud se ztotožňuje s citovaným vypořádáním dané námitky. Ve správním řízení bylo jednoznačně prokázáno, že se nejednalo o ojedinělý problém žalobce, který se v době nemoci nemohl starat o své psy. Potíže žalobce s chovem psů jsou patrné již od roku 2014, kdy byly prováděny kontroly chovu žalobce v Německu, kde žalobce rovněž choval stejné plemeno německá doga. Vzhledem k tomu, že žalobci byl v Německu zakázán chov zvířat, působí celá situace dojmem, že žalobce se přemístil z Německa do České republiky, kde pokračuje v chovu německých dog, jejichž nákup si zajišťuje přes prostředníky, aby sám nebyl kupujícím, což ostatně žalobce potvrdil při ústním jednání u správního orgánu prvního stupně. Vzhledem k mnohaletým a opakujícím se problémům žalobce při chovu německých dog považuje soud za nepochybné, že v případě navrácení odebraných zvířat žalobci by nebyla žalobcem zabezpečena řádná péče o odebraná zvířata. Zároveň je soud přesvědčen, že nelze předpokládat, že dojde k nápravě žalobce, kdy přes předchozí správní řízení v Německu a České republice žalobce nadále zastává názor, že se o psy dobře staral a není třeba v péči o ně cokoli měnit. Dodatečné tvrzení žalobce, učiněné prostřednictvím právního zástupce až po ústním jednání u prvostupňového správního orgánu, kdy bylo deklarováno, že žalobce je ochoten vyhovět požadavkům správních orgánů na stanovení podmínek pro chov, považuje soud za účelové a nevěrohodné s ohledem na skutečnost, že se v chovu německých dog žalobcem vyskytovaly problémy dlouhodobě, a to nejen v České republice, nýbrž i v Německu. Soud je proto přesvědčen, že správní orgány rozhodly správně, když nestanovily podmínky pro vrácení psů žalobci v rozhodnutí o zvláštním opatření (náhradní péči), jelikož byl naplněn § 28b odst. 2 zákona na ochranu zvířat. 66.     Soud nesouhlasí se žalobcem, že by správní orgány hodnotily důkazy v jeho neprospěch, aby mohly stanovit náhradní péči a psi nebyli vráceni žalobci. Dle názoru soudu skutečnosti zjištěné ve správním řízení jednoznačně svědčí o týrání psů žalobcem přinejmenším ve formě přestupku, a to omezováním výživy zvířat dle § 4 odst. 1 písm. c) bod 1 a chovem v nevhodných podmínkách dle § 4 odst. 1 písm. l) zákona na ochranu zvířat. Správní orgány rozhodly na základě řádně zjištěného skutkového stavu ve prospěch psů, kteří byli žalobci odebráni. 67.     Soud nepovažoval za potřebné provádět v soudním řízení důkaz výslechem svědka – taxikáře, který 15. 11. 2021 odvezl žalobce z nemocnice v Žatci na nákupy zejména krmení pro psy. Soud konstatuje, že žalobce neuvedl jméno, příjmení ani adresu taxikáře, tudíž by soud ani nemohl taxikáře předvolat, když nezná jeho identitu. Navíc soud považuje takový důkaz za nadbytečný, když soud nezpochybňuje, že žalobce provedl nákup krmiva pro psy a že byl zesláblý, pročež mu taxikář pomáhal s taškami až do domu. Uvedené skutečnosti však nemají vliv na rozhodnutí soudu. Co se týče v žalobě zmiňovaných důkazů, a to propouštěcí zpráva žalobce z nemocnice v Žatci ze dne 7. 12. 2021 a fotografie psů v domě žalobce v X v roce 2021, jedná se o listiny, které jsou součástí správního spisu, přičemž s takovými listinami se dokazování standardně neprovádí, když soud byl s uvedenými listinami seznámen v rámci studia správního spisu. 68.     S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud uzavírá, že žalobu v mezích uplatněných žalobních bodů vyhodnotil jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 69.     O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 5. září 2023 Mgr. Václav Trajer, v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.