č. j. 15 A 1/2023-32        ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: Share CAR!, z.s., IČO 06853854,  sídlem Příbramská 67, 407 25  Verneřice, proti žalovanému: Městský úřad Roudnice nad Labem,  sídlem Karlovo náměstí 21, 413 21  Roudnice nad Labem,   o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. 537/32593/2021/OD/PZ, takto: I. Žalovaný je povinen v řízení vedeném pod sp. zn. 537/32593/2021/OD/PZ vydat meritorní rozhodnutí do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.   II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 10 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce u zdejšího soudu v zákonem stanovené lhůtě podal dne 30. 12. 2022 prostřednictvím svého právního zástupce (zastoupení bylo posléze vypovězeno) žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného Městského úřadu Roudnice nad Labem, kterou se domáhal, aby soud rozsudkem vyslovil, že žalovanému, Městskému úřadu Roudnice nad Labem, se ukládá povinnost vydat meritorní rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 537/32593/2021/OD/PZ ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku. Současně se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobce uvedl, že žalovaný vůči němu zahájil řízení o přestupku, a to doručením příkazu ze dne 27. 10. 2021, č. j. MURCE/39540/2021, sp. zn. 537/32593/2021/OD/PZ, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Proti tomuto příkazu podal žalobce dne 4. 11. 2021 odpor prostřednictvím datové schránky. Žalovaný však dále v řízení nepokračoval, nečinil žádné úkony, ani nevydal rozhodnutí, a proto žalobce dne 30. 10. 2022 učinil ze své datové schránky návrh na zastavení řízení z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek. Žalovaný na tento návrh reagoval tvrzením, že příkaz se stal pravomocným, neboť odpor „nebyl v souladu s vyhláškou č. 194/2009 Sb.“, když poukázal na skutečnost, že tyto vady nebyly odstraněny ani přes výzvu správního orgánu, kterou žalobce dříve ve své datové schránce přehlédl, a ve které žalovaný pod uvedenou sp. zn. tvrdil, že „s formátem Vámi zaslané přílohy nelze pracovat z důvodu omezených oprávnění“, což shledal vadou podání. K tomu žalobce uvedl, že podaný odpor byl zaslán ve formátu PDF, uvedeném v bodu I písm. a) Přílohy č. 3 k vyhlášce č. 194/2009 Sb., o stanovení podrobností užívání a provozování informačního systému datových schránek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 194/2009 Sb.“), a z podání žalovaného není zřejmé, jaký rozpor s citovanou vyhláškou shledal, ani jak chtěl se souborem dále pracovat. Naopak, skutečnost, že datová zpráva byla v přípustném formátu stanoveném danou vyhláškou, vyplývá z § 7 písm. a) této vyhlášky, dle kterého Správce informačního systému datových schránek nepřijme k odeslání datovou zprávu, není-li v přípustném formátu stanoveném touto vyhláškou, přičemž správce systému přijal k odeslání datovou zprávu s odporem, což je zjevné z toho, že žalovanému byla doručena. Je tedy zřejmé, že zpráva byla v přípustném formátu stanoveném vyhláškou a žalobce podal odpor řádně. Poukázal i na to, že žalovaný se s textem odporu seznámil, o čemž svědčí ostatně i jeho výzva k odstranění vady podání, i jím následně vyhotovený přípis ze dne 10. 11. 2022; z obou těchto písemností je zjevné, že žalovaný si byl vědom toho, že žalobce podal odpor, a že tento byl podán ve věci sp. zn. 537/32593/2021/OD/PZ. Podáním odporu počala žalovanému opětovně plynout 60denní lhůta k vydání rozhodnutí a žalovaný v této lhůtě, ani do dne podání žaloby rozhodnutí nevydal. Žalobce proto požádal nadřízený správní orgán o uplatnění opatření proti nečinnosti, avšak ten nepřijal žádné opatření proti nečinnosti, když žádost ani nezamítl, pouze ji postoupil nečinnému žalovanému k vyřízení. Žalobce tedy splnil zákonnou podmínku k podání žaloby na ochranu proti nečinnosti, neboť bezvýsledně vyčerpal procesní prostředek k poskytnutí ochrany před nečinností, neboť tuto žalobu podal ve lhůtě jednoho roku ode dne 3. 1. 2022, kdy marně uběhla lhůta pro vydání rozhodnutí. Závěrem žalobce uvedl, že nesouhlasí se zveřejněním rozhodnutí v jeho věci na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu způsobem, aby v něm bylo uvedeno jeho jméno, příjmení nebo iniciály, rovněž tak jméno, příjmení, iniciály či sídlo zástupce žalobce, a to s odkazem na právo na ochranu soukromí a právo na informační sebeurčení.   Vyjádření žalovaného k žalobě   3. Žalovaný k výzvě soudu předložil příslušný spisový materiál spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí, neboť ji považuje za nedůvodnou. K věci žalovaný uvedl, že dne 15. 2. 2018 skutečně vydal výše citovaný příkaz o uložení pokuty, kterým shledal žalobce vinným ve věci dvou přestupků dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Žalovaný však nesouhlasil s tím, že žalobce podal proti citovanému příkazu dne 4. 11. 2021 odpor. Žalovanému byla dne 4. 11. 2021 žalobcem doručena do datové schránky zpráva, která obsahovala dokument, který však nesplňoval náležitosti podání dle vyhlášky č. 194/2009 Sb.,  a který byl uzamčený a nešlo s ním dále pracovat. Předmětný dokument nebylo možné ani vytisknout, a nebylo tedy dobře možné jej řádně založit do spisu. Žalovaný též poukázal na název dokumentu „hvno.pdf“, z nějž dovodil zřejmé jisté pohrdání cílené směrem ke správnímu orgánu (k žalovanému) ve smyslu § 62 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“). S ohledem na uvedené žalovaný dne 5. 11. 2021 vyzval žalobce, aby odstranil vady podání, k čemuž mu poskytl lhůtu 5 dnů od obdržení výzvy. Žalobce výzvu převzal dne 11. 11. 2021, vadu podání však neodstranil, i když byl poučen o důsledcích nevyhovění dané výzvě. Vzhledem k tomu, že vady podání nebyly odstraněny, nabyl citovaný příkaz dne 5. 11. 2021 právní moci. Žalovaný byl přesvědčen, že v předmětném správním řízení postupoval v souladu se zákonem a žalobci poskytl dostatečný prostor pro uplatnění jeho práv, a že nereagování žalobce na výzvu žalovaného k odstranění vad podaného odporu nebylo způsobeno „přehlédnutím", jak uvedl žalobce, nýbrž úmyslným opomenutím, které posléze účelně využil v jeho prospěch při podání žaloby v nadepsané věci. Žalovaný dále poukázal na to, že statutární orgán žalobce Petr Kocourek a právní zástupce žalobce Mgr. Václav Voříšek jsou ve veřejném prostoru neblaze proslulí jejich obstrukčním a účelovým jednáním v souvislosti s pojišťováním ochrany před pokutami v oblasti dopravních přestupků. Součástí jejich strategie je vytváření nejrůznějších procesních pastí a obstrukcí za účelem znepřehlednění správního řízení, v případě Mgr. Voříška se jedná o obstrukce a účelová jednání v případě soudního zastupování, jak vyplývá z následující judikatury (srov. rozsudek NSS ze dne 31. l. 2018, č. j. 6 As 223/2017-36; rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2017, č. j. 6 As 37/2017-31; rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové — pobočka v Pardubicích ze dne 04. 06. 2020, č. j. 52 A 6/2020-104 atd.). V obdobné věci rozhodl Nejvyšší správní soud dne 18. 12. 2018, rozsudkem č. j. 4 As 113/2018-39, v níž šlo o to, že proti příkazu, kterým byla osoba uznána vinnou ze spáchání přestupku, byl podán odpor, který nebyl podepsán. V podávání nepodepsaných podání spatřoval Nejvyšší správní soud obstrukční jednání, jehož hlavním cílem je zjevně zatížit správní orgán spoustou nadbytečných úkonů a následně „čekat” na chybu správního orgánu. Žalovaný spatřoval podobnost mezi tímto jednáním a zasláním podání, kde jsou omezena přístupová práva a správní orgán není poté schopen dokument řádně založit do spisu. Je evidentní, že osoby spojené s žalobcem jsou dostatečně zkušené v jednání se správními úřady a nepotřebují od správních orgánů žádnou pomoc a vysvětlení, jaké jsou náležitosti podání.   Posouzení věci soudem   4. O žalobě soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), rozhodl bez jednání, neboť žalobce i žalovaný nevyjádřili do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, a proto se má za to, že souhlas udělili, když byli o uvedeném následku ve výzvě soudu výslovně poučeni.   5. Žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. se po bezvýsledném vyčerpání prostředků k nápravě nečinnosti ve správním řízení lze domáhat, aby v případě nečinnosti správního orgánu soud uložil příslušnému nečinnému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalovaným je podle odst. 2 téhož ustanovení ten správní orgán, jenž má podle žalobního tvrzení povinnost rozhodnutí vydat. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.   6. Z uvedeného vyplývá, že v tomto řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé dílu druhého s. ř. s. se nelze domáhat uložení povinnosti vydat jakékoliv rozhodnutí či osvědčení, nýbrž jen těch rozhodnutí a osvědčení, která lze považovat za správní akty jako výsledky činnosti správních orgánů při výkonu veřejné správy. Zcela základním předpokladem pro uložení povinnosti správnímu orgánu vydat rozhodnutí či osvědčení je tedy skutečnost, že správní orgán je nečinný při vydání takových rozhodnutí nebo osvědčení ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s., tj. musí se jednat o materiální správní akt, kterým se zakládá, mění či závazným způsobem určuje veřejné subjektivní právo či povinnost, popř. jiným způsobem se zasahuje do právní sféry účastníka správního řízení. Dále je třeba mít na paměti, že v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu je soud oprávněn zkoumat pouze to, zda v příslušné věci samé došlo ve stanovené lhůtě k vydání rozhodnutí nebo jestli vůbec takové rozhodnutí mělo být na žádost žalobce vydáno. To jinými slovy znamená, že soud není oprávněn posuzovat formální náležitosti již vydaných rozhodnutí a rovněž je vyloučeno, aby soud posuzoval, zdali měl správní orgán svým rozhodnutím či osvědčením žalobci vyhovět.   7. V této souvislosti soud podotýká, že v daném případě neshledal, že by žalobce nebyl aktivně legitimován k podání žaloby, a to s ohledem na skutkové a právní okolnosti případu. Rovněž tak soud neshledal naplnění podmínek, aby předmětnou žalobu z jiných důvodů odmítl, popř. řízení o ní zastavil. V daném případě žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti, neboť dne 28. 11. 2022 podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného ke Krajskému úřadu Ústeckého kraje, které však nebylo vyhověno, jak prokazatelně vyplývá ze správního spisu, když Krajský úřad Ústeckého kraje tuto žádost postoupil svým usnesením ze dne 30. 11. 2022, č. j. KUUK/176675/2022/ODSA/Fid, žalovanému k vyřízení a žalovaný dle obsahu správního spisu do dne podání žaloby nepřijal rozhodnutí ve správní věci žalobce.   8. Za dané situace proto soud vyhodnotil, že se žalobce na soud obrátil s žalobou na ochranu proti nečinnosti dle § 79 a násl. s. ř. s. oprávněně, neboť tento postup byl jediným možným způsobem, jak se mohl domoci pokračování ve správním řízení a vydání meritorního rozhodnutí. Jak ostatně k této otázce uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 1. 2015, č. j. 10 As 266/2014-32: „V případech, kdy prvostupňový správní orgán dospěje k závěru, že jím vydaný příkaz nabyl právní moci, avšak účastník je přesvědčen, že podaný odpor způsobil zrušení napadeného příkazu (může se jednat o spor o existenci odporu, o včasnosti odporu nebo o podání odporu osobou (ne)oprávněnou), nastane situace, […kdy] není možné, aby takový účastník napadl samotný příkaz řádným opravným prostředkem – odvoláním (§ 81 odst. 1 s. ř.); dle zákona jediným možným řádným opravným prostředkem proti příkazu je odpor podaný proti nepravomocnému příkazu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2013, č. j. 1 As 51/2013-58). Účastníku proto zbývá jediná možná smysluplná a efektivní obrana v jeho situaci, a sice brojit proti „nečinnosti“ prvostupňového správního orgánu, neboť v takové situaci je podstatou tvrzení účastníka, že jeho včasný odpor způsobil zrušení příkazu, avšak prvostupňový správní orgán nepokračoval ve správním řízení a nevydal rozhodnutí ve věci.“   9. Z obsahu správního spisu soud dále zjistil, že žalovaný vydal příkaz ze dne 27. 10. 2021, č. j. MURCE/39540/2021, který byl téhož dne doručen žalobci do jeho datové schránky. Dne 4. 11. 2021, tj. posledního dne lhůty pro podání odporu ve smyslu § 150 odst. 3 s. ř., doručil žalobce žalovanému do datové schránky jím elektronicky podepsaný soubor označený „hvno.pdf“, který byl žalovaným vytištěn do správního spisu s podacím razítkem: „došlo dne 4. 11. 2021“. Obsahem předmětného dokumentu (podání žalobce), pak bylo sdělení sp. zn. 537/32593/2021/OD/PZ a „Podáváme odpor“, přičemž toto podání dále obsahovalo též procesní návrh na spojení správních věcí vedených žalovaným proti žalobci a možné použití či porušení zásady absorpce při rozhodování o přestupcích.   10. Za této situace žalovaný výzvou ze dne 5. 11. 2021 žalobce vyzval, aby odstranil do 5 dnů od obdržení výzvy vadu jeho podání ze dne 4. 11. 2021, které zároveň identifikoval jako žalobcem podaný odpor proti příkazu pod sp. zn. 537/32593/2021/OD/PZ, č. j. MURCE/39540/2021, přičemž daný odpor byl podán elektronicky s přílohou ve formátu PDF, avšak přiložený soubor není v souladu s vyhláškou č. 194/2009 Sb., a proto s formátem zaslané přílohy nelze pracovat z důvodu omezených oprávnění. Žalobce měl tedy zaslat odkazovanou přílohu znovu, aby bylo možné přílohu zpracovat. Popsaná výzva byla žalobci odeslána dne 5. 11. 2021 do datové schránky a k jejímu doručení došlo dne 11. 11. 2021. Žalobce na výzvu žalovaného nereagoval, a ten tak na citovaném příkazu vyznačil právní moc dnem 5. 11. 2021 a postoupil věc k provedení výkonu rozhodnutí. Žalobce se na žalovaného obrátil až podáním ze dne 30. 10. 2022 s návrhem na zastavení řízení o přestupku, na což mu žalovaný podáním ze dne 10. 11. 2022 sdělil nabytí právní moci citovaného příkazu, neboť proti němu nebyl podán bezvadný odpor, resp. jeho vady nebyly žalobcem v předepsané lhůtě odstraněny, což sdělil žalobci též v podání ze dne 5. 12. 2022.     11. Na základě shora popsaných skutečností pak soud konstatuje, že žalobce podal proti příkazu žalovaného ze dne 27. 10. 2021, č. j. MURCE/39540/2021, sp. zn. 537/32593/2021/OD/PZ, který mu byl doručen téhož dne do datové schránky, odpor, a to v poslední den zachované lhůty pro jeho podání, tedy 4. 11. 2021, jak plyne z vytištěného dokumentu založeného ve správním spisu s podacím razítkem s vyznačeným dnem 4. 11. 2021 a identifikátorem datové zprávy s vyznačením elektronického podepsání zprávy žalobcem. Nadto i sám žalovaný poté označil toto podání žalobce jako podaný odpor proti příkazu pod sp. zn. 537/32593/2021/OD/PZ, č. j. MURCE/39540/2021, a to ve své výzvě žalobci ze dne 5. 11. 2021. Bylo-li tímto způsobem žalovaným nakládáno s daným podáním žalobce ze dne 4. 11. 2021 a určil-li žalovaný uvedeným způsobem obsah tohoto podání, pak se jeví jeho odkaz na nesoulad zaslaného souboru s vyhláškou č. 194/2009 Sb., jako rozporuplný a odporující zjištěnému stavu. Soud k tomu navíc poznamenává, že v bodu I písm. a) Přílohy č. 3 k vyhlášce č. 194/2009 Sb. je soubor PDF jako typ souboru uveden mezi podporovanými formáty. Naopak ze správního spisu nebylo zjištěno nic, co by osvědčovalo, že žalovaný nemohl soubor s podaným odporem žalobce přijmout a otevřít, resp. dané podání žalobce ve věci připustit. Odpor samotný je pak dle názoru soudu s ohledem na svůj zrušující účinek podáním, které nemusí být odůvodněno, a proto postačuje, je-li z takového podání zřejmé, že byl odpor učiněn, ve vztahu k jakému řízení (věci), a kdo jej učinil, a to podle jeho skutečného obsahu (§ 37 odst. 1 a 2 s. ř.). Těmto požadavkům přitom odpor podaný žalobcem dne 4. 11. 2021 vyhovuje, a tudíž jej bylo třeba považovat v řešeném případě za účinný. Za takové situace tedy nemůže obstát závěr žalovaného, že dne 5. 11. 2021 nabyl právní moci příkaz ze dne 27. 10. 2021, který byl žalobci doručen téhož dne. Soud proto shrnuje, že žalovaný byl povinen rozhodnout o přestupku žalobce ve lhůtě stanovené pro vydání rozhodnutí. Jelikož tak žalovaný neučinil a ve věci přestupku žalobce nerozhodl, je v daném řízení nečinný. 12. Otázka zveřejňování a anonymizace osobních údajů žalobce a jeho právního zástupce Nejvyšším správním soudem poté nijak nesouvisí s hodnocením projednávané věci, a proto se jí soud nikterak nezabýval. Pouze pro úplnost tak zdejší soud poukazuje na vypořádání této polemiky v konstantní judikatuře Nejvyššího správního soudu, přičemž lze ve stručnosti uvést např. usnesení ze dne 25. 5. 2017, č. j. Nao 175/2017-161, či rozsudky ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018-35, nebo ze dne 23. 10. 2019, č. j. 6 As 106/2019-33. 13. Z výše uvedených důvodů soud shledal žalobu jako důvodnou, neboť žalovaný byl nečinný, jelikož vyhodnotil odpor žalobce jako vadný a v důsledku toho již nepokračoval v řízení o přestupku. Soud tudíž žalovanému v souladu s § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil v předmětném řízení vydat meritorní rozhodnutí, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku. Lhůtu pro vydání rozhodnutí přitom soud stanovil ve lhůtě delší, než navrhoval žalobce, neboť daná lhůta je v souladu se lhůtou pro vydání rozhodnutí stanovenou v § 94 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. Takto stanovená lhůta odpovídá též požadavku uvedenému v § 81 odst. 2 in fine s. ř. s. 14. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalovanému zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o žalobě v celkové výši 10 228 Kč. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč, z částky 6 200 Kč za dva úkony právní služby právního zástupce žalobce po 3 100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), [tj. převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) AT; podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d) AT], a z částky 600 Kč jako náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce [tj. dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT], a dále z náhrady DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z určených náhrad ve výši 1 428 Kč, neboť žalobce byl při činění nahrazovaných úkonů právní služby zastoupen advokátem, jenž soudu doložil rozhodnutí o registraci k DPH (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 15. srpna 2023   JUDr. Petr Černý, Ph.D., v. r. předseda senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.