Dohodu o mimosoudním jednání dle § 647 o. z. lze uzavřít i tak, že věřitel vysloví souhlas s dlužníkem avizovaným postupem vedoucím k uspokojení práva věřitele.

Číslo jednací: 17 Co 120/2023-206 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Vladimíra Berana a soudkyň JUDr. Ivety Hendrychové a JUDr. Jitky Válkové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/1] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], [Anonymizováno] [IČO] [Adresa zainteresované osoby 1/1] [Anonymizováno] [Anonymizováno]: [právnická osoba]., [Anonymizováno] [IČO] vedlejší účastnice na straně žalované [Adresa zainteresované osoby 1/0] o 250 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], takto: Rozsudek Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 17. 8. 2021 do zaplacení (výrok I), ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a uložil žalobkyni zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení (výrok III). 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky jako náhrady škody, za niž odpovídá žalovaný podle § 2950 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Žalovaná v lednu 2018 uzavřela s vedlejší účastnicí [právnická osoba]. (dále též jen „pojišťovna“) pojistnou smlouvu s cílem získat pojištění pokrývající rizika spojená s podnikatelskou činností žalobkyně. Při uzavírání pojistné smlouvy byl žalovaný pro žalobkyni činný jako [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dne 2. 9. 2018 došlo k poškození vozidla převzatého žalobkyní v rámci její podnikatelské činnosti ke kontrole a provedení diagnostiky. Žalobkyně oznámila pojišťovně pojistnou událost, pojistné plnění však poskytnuto nebylo a případ byl odložen bez náhrady, neboť pojištění pojistnou událost nekrylo. Žalobkyně svému zákazníkovi za poškození vozidla uhradila celkem 250 820 Kč. Žalobkyni tak vznikla škoda, za niž odpovídá žalovaný, jímž doporučená pojistná smlouva neodpovídala potřebám žalobkyně. 3. Podle zjištění soudu prvního stupně dne 23. 1. 2018 uzavřela žalobkyně s [právnická osoba]., pojistnou smlouvu č. [tel. číslo], jejímž předmětem bylo pojištění podnikatelů – pojištění odpovědnosti za škodu z provozní činnosti a pro případ škody způsobené vadou výrobku, s počátkem pojištění dne 24. 1. 2018. Dne 2. 9. 2018 při provádění prací zaměstnancem žalobkyně spadlo ze zvedáku vozidlo jejího zákazníka, které se poškodilo. Žalobkyně tuto událost uplatnila jako škodní událost z pojistné smlouvy shora uvedené, kdy již 6. 9. 2018 sdělila žalobkyni [právnická osoba]., že škodní událost je odložena bez náhrady, neboť ke škodě došlo na převzatém vozidle a tuto škodu nemá žalobkyně v pojistné smlouvě připojištěnu. Následovalo období (září 2018 až březen 2019) korespondence a dalších jednání mezi žalobkyní a [právnická osoba]., kdy byl dále spor i o obsahovou náplň živnostenského oprávnění ,,výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení“. Dopisem ze dne 27. 7. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě částky 250 000 Kč s tím, že tato částka představuje škodu, kterou žalovaný žalobkyni způsobil neúplnou, nesprávnou a současně i škodlivou radou, když žalobkyni při uzavření pojistné smlouvy č. [tel. číslo] nenabídl doložku pojištění převzatých vozidel. Žalovaný reagoval e-mailem ze dne 19. 8. 2021 tak, že smlouvu uzavíral se žalobkyní na základě jejího požadavku, že potřebuje co nejrychleji uzavřít smlouvu na odpovědnost pro stavební činnost, kterou bude provádět v Německu. Spolu s kolegou tedy na základě požadavku žalobkyně připravil návrh a po konzultaci se žalobkyní, a ještě po drobných úpravách, uzavřel se žalobkyní smlouvu. V době uzavření pojistné smlouvy věděl o tom, že žalobkyně má provozovnu na prodej náhradních dílů, ale to, že má nedaleko ještě jednu velkou provozovnu, kde opravuje vozidla, se dozvěděl až při likvidaci pojištění. E-mailem ze dne 20. 8. 2021 reagoval právní zástupce žalobkyně na vyjádření žalovaného a uvedl, že vzhledem k tomu, že nepředpokládá možnost vyřešení sporu smírnou cestou, bude postupovat v souladu s pokyny klientky. Na to žalovaný právnímu zástupci žalobkyně e-mailem ze dne 24. 8. 2021 sdělil, že svému nadřízenému předá předžalobní výzvu, předžalobní komunikaci a komunikaci, kterou měl se žalobkyní před uzavřením smlouvy a ohlásí pojistnou událost na pojištění profesní odpovědnosti. Právní zástupce žalobkyně reagoval e-mailem ze dne 3. 9. 2021 a žalovanému sdělil, že vítá pokračování v mimosoudním jednání. Dopisem ze dne 7. 9. 2021 sdělila [právnická osoba]., právnímu zástupci žalobkyně i žalovanému, že jí byla oznámena škodní událost k pojištění profesní odpovědnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno zainteresované osoby 1/0] (žalovaného), který měl dle žalobkyně pochybit při sjednávání pojistné smlouvy, když do předmětné smlouvy nebylo zahrnuto pojištění škody na převzatých motorových věcech a z toho důvodu nebylo žalobkyni poskytnuto plnění z pojistné smlouvy č. [tel. číslo]. Pojišťovna žalobkyni sdělila, že posoudila, zda došlo k pochybení žalovaného při sjednání pojistné smlouvy, přičemž při zohlednění skutečností uvedených v záznamu o jednání s klientem ze dne 23. 1. 2018 dospěla k závěru, že žalovaný nepochybil a právo na pojistné plnění z pojištění profesní odpovědnosti tedy nevzniklo. 4. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že již ode dne 6. 9. 2018 žalobkyně věděla, že pojišťovna, se kterou uzavřela pojistnou smlouvu, která měla dle žalobkyně krýt všechna pojistná rizika v rámci její podnikatelské činnosti, odmítá plnit, nikoli z důvodu, že by se mýlila v obsahové náplni živnostenského oprávnění žalobkyně, ale proto, že si žalobkyně nesjednala pojištění pro případ škody na převzatých vozidlech. Již v tento moment žalobkyně věděla o škodě, byť neznala její přesnou výši, znala osobu povinnou k její úhradě (žalovaného) a počala jí tedy běžet promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody vůči žalovanému. Žaloba byla podána až dne 21. 10. 2021, tedy po více než třech letech od okamžiku počátku běhu promlčecí lhůty. Žalovaný i vedlejší účastnice vznesli námitku promlčení, proto soud prvního stupně žalobu zamítl. Námitce žalobkyně, že došlo ke stavení promlčecí lhůty ve chvíli, kdy žalobkyně uplatnila nárok u žalovaného a ten s ní v průběhu září až října 2021 vedl mimosoudní jednání, soud prvního stupně nepřisvědčil. Podle soudu prvního stupně ke stavení promlčecí lhůty dojde ve chvíli, kdy se stane pro účastníky zjevné, že došlo k dohodě o tom, že se spornou záležitost pokusí vyřešit bez soudního řízení. Dohoda o mimosoudním jednání je specifickou úmluvou, která musí splňovat náležitosti, jež vyplývají z její podstaty. Nejedná se přitom o jakoukoli korespondenci mezi účastníky, kterou si vyjasňují vzájemná stanoviska, aniž by z ní byla patrná vůle dospět k mimosoudnímu závěru o věřitelem požadovaném právu. Z dohody o mimosoudním jednání musí být patrna alespoň rámcová identifikace projednávané záležitosti a vymezena doba, po kterou jednání bude probíhat, a to buď konkrétním časovým úsekem, nebo jinými podmínkami, při jejichž existenci nebo naopak absenci mimosoudní jednání skončí. Korespondence účastníků v projednávané věci takové náležitosti nesplňuje. Předně žalovaný v první reakci na předžalobní výzvu odmítl poskytnout žalobkyni požadované plnění s tím, že při sjednávání pojistné smlouvy nepochybil. Až na e-mail právního zástupce žalobkyně ze dne 20. 8. 2021 reagoval dne 24. 8. 2021 tak, že svému nadřízenému předá všechny podklady a nahlásí pojistnou událost ze svého pojištění odpovědnosti, nicméně již dopisem ze dne 7. 9. 2021 sdělila pojišťovna právnímu zástupci žalobkyně i žalovanému, že věc odkládá bez náhrady, neboť k pochybení žalovaného nedošlo. I kdyby sdělení žalovaného, že svému nadřízenému předá všechny podklady a nahlásí pojistnou událost ze svého pojištění odpovědnosti, mělo být považováno za dohodu o mimosoudním jednání, tak již dne 7. 9. 2021 sdělila pojišťovna jednoznačné stanovisko, že plnění poskytnuto nebude, neboť žalovaný při sjednávání pojistné smlouvy nepochybil. I pokud by tedy časový úsek mezi dny 24. 8. 2021 až 7. 9. 2021 měl způsobit stavění běhu promlčecí doby, došlo by k promlčení žalobou uplatněného nároku, i pokud by byl prokázán, když žaloba byla podána až dne 21. 10. 2021. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení s ohledem na prohlášení ve sporu úspěšného žalovaného, že se práva na náhradu nákladů řízení vzdává. Ve sporu úspěšné vedlejší účastnici soud prvního stupně přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. 5. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým rozsudek napadla v plném rozsahu. Namítla, že dne 6. 9. 2018[Anonymizováno]získala toliko první vyjádření pojišťovny, jímž pojišťovna odmítla nárok žalobkyně. Nevyplývá z něj však, že by pojišťovna se žalobkyní nadále nejednala. Soud prvního stupně zejména nesprávně vyhodnotil provedené audiozáznamy, z nichž je zřejmé, že ještě 9. 1. 2019 a 21. 1. 2019 zástupkyně pojišťovny žádala žalobkyni, aby s nárokem počkala do vydání stanovisek ministerstva s tím, že teprve následně bude řešena otázka škody (jež měla být kryta pojistnou smlouvou). S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 9. 1974, sp. zn. 2 Cz 19/74, a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3367/2021, 25 Cdo 1233/2021 a 25 Cdo 1510/2019, žalobkyně uvedla, že jedním z nezbytných požadavků počátku běhu promlčecí lhůty je znalost škody, aby bylo možné přibližně určit její výši v penězích. Dne 6. 9. 2018 sice žalobkyně věděla, že došlo k poškození vozidla jejího klienta, ale nevěděla, jak vysoké pojistné plnění by jí pojišťovna měla vyplatit, ani jaká byla hodnota poškozeného vozu, ani zda a v jaké výši bude po žalobkyni požadovat plnění její klient. Žalobkyni nevznikla škoda v okamžiku poškození vozidla, ale až tehdy, kdy pojišťovna odmítla plnění. V daný okamžik však žalobkyně nevěděla, jak vysokou škodu odmítnutí plnění ze strany pojišťovny představuje. Ocenění poškozeného vozidla pojišťovna neprovedla a teprve v okamžiku, kdy se na žalobkyni poprvé obrátil její klient s požadavkem na náhradu jemu způsobené škody, získala žalobkyně přibližnou znalost o jí způsobené škodě v důsledku pochybení žalovaného při sjednávání pojistné smlouvy. Ve vztahu k parametrům dohody o mimosoudním jednání žalovaná namítla, že byť soud prvního stupně citoval dostupnou komentářovou literaturu, použil k argumentaci pouze jednu její část a odhlédl od dalších částí, které podporují názor žalobkyně. V tomto směru odkázala na „Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, (§ 1-654)“ a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3319/2013. Podle žalobkyně mezi ní a žalovaným byla uzavřena dohoda o mimosoudním jednání ve smyslu § 647 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), o čemž svědčí žalobkyní soudu předložené důkazy, které prokazují, že žalobkyně i žalovaný v období od 16. srpna 2021 do 4. října 2021 spolu jednali, kdy činili na sebe navazující a vzájemné kroky a) jejichž cílem bylo odstranit neshody mezi žalobkyní a žalovaným, b) ohledně konkrétního, mezi stranami identifikovaného promlčitelného práva žalobkyně, a c) na jejichž základě žalobkyně nabyla racionální a legitimní očekávání, že žalovaný projevoval účinnou ochotu k mimosoudnímu vyjasnění sporné záležitosti. Vyjádření pojišťovny, že nebude z pojistky žalovaného plnit, nepředstavuje výslovné vyjádření žalovaného, že nebude v jednání se žalobkyní pokračovat. Až do dne podání žaloby proto ani jedna ze stran výslovně neoznámila druhé straně, že v mimosoudním jednání nebude pokračovat. Z hlediska stavění běhu promlčecí lhůty je dle žalobkyně irelevantní, že žalovaný prvně nárok žalobkyně odmítl, když sám posléze u své pojišťovny uplatnil nárok na pojistné plnění. V souvislosti s tímto žalobkyně pro případ, že cílem žalovaného nebylo plnit, ale pouze dosáhnout marného uplynutí promlčecí lhůty, označila jednání žalovaného za rozporné s dobrými mravy. Žalobkyně se též vyjádřila k pochybení žalovaného jako pojišťovacího zprostředkovatele při sjednávání pojistné smlouvy. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaný i vedlejší účastnice se vyjádřili k odvolání v zásadě shodně. Uvedli, že nejpozději dne 6. 9. 2018 musela žalobkyně vědět, že pojišťovna plnit nebude. Na uvedeném nic nemění audio záznamy předložené žalobkyní, jež zachycují rozhovory o nové pojistné smlouvě a pojistné události, z níž se žalobkyně domáhala plnění, se dotkly jen okrajově. Pojišťovna konstantně setrvávala na svém zamítavém stanovisku a pouze odpovídala na reakce žalobkyně. Rozsah škody musel být žalobkyni znám, neboť v inkriminované době měla předmětné vozidlo ve svém držení a rozsah poškození si nepochybně musela zdokumentovat, resp. mohla a měla. Mezi žalobkyní a žalovaným k dohodě o mimosoudním jednání nedošlo. K promlčení uplatněného nároku bylo způsobeno liknavostí samotné žalobkyně. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 7. Napadený rozsudek odvolací soud přezkoumal podle § 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v rozsahu, vymezeném podaným odvoláním, a to při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Odvolání shledal opodstatněným. 8. S ohledem na námitky žalovaného týkající se promlčení odvolací soud v potřebném rozsahu dokazování zopakoval (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) a doplnil o důkazy navržené již v řízení před soudem prvního stupně, avšak neprovedené (§ 213 odst. 4 o. s. ř.). Skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená pod bodem 3. shora, která žádným z účastníků nebyla zpochybněna, považuje odvolací soud za správná. Na základě důkazů provedených v odvolacím řízení zjistil následující: 9. Po pádu ze zvedáku bylo vozidlo zákazníka žalobkyně poškozeno viditelně a vozidlo zůstalo v dispozici žalobkyně, jak vyplývá z výpovědi svědka [jméno FO] při jednání odvolacího soudu dne 19. 3. 2024. Viditelné poškození vozidla vyplývá též z fotografií vozidla předložených při jednání odvolacího soudu dne 19. 3. 2024. Tyto důkazy soudem prvního stupně provedeny nebyly, jejich provedení navrhovala žalobkyně již v žalobě. 10. Dne 6. 9. 2018 oznámila pojišťovna žalobkyni, že odkládá pojistnou událost bez náhrady, neboť podle čl. 9 odst. 8 Zvláštních pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti podnikatelů ZPP-OP 1/15 se škoda způsobená na převzaté věci nevztahuje na náhradu škody způsobené poškozením nebo zničením převzatého motorového vozidla a škodu na převzatém motorovém vozidle neměla žalobkyně připojištěnu, jak vyplývá z e-mailu pojišťovny adresovaného žalobkyni ze dne 6. 9. 2018, včetně ukončovacího dopisu ze dne 6. 9. 2018. 11. Pojistná smlouva č. [tel. číslo] ze dne [datum] uzavřená mezi žalobkyní a pojišťovnou odkazovala též na Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti podnikatelů ZPP-OP 1/15, jak vyplývá z pojistné smlouvy č. [tel. číslo] ze dne [datum]. 12. Dle čl. 9. bodu 8. ZPP-OP 1/15 se pojištění nevztahuje na škodu způsobenou poškozením nebo zničením převzatého motorového vozidla, jak vyplývá ze Zvláštních pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti podnikatelů ZPP-OP 1/15. Tento důkaz soudem prvního stupně proveden nebyl, vedlejší účastnice se jej dovolávala v podání ze dne 27. 2. 2023. 13. Dne 27. 7. 2021 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 250 820 Kč jako náhrady škody způsobené žalovaným žalobkyni pochybením žalovaného jako odborného poradce žalobkyně při sjednávání pojistné smlouvy č. [tel. číslo] ze dne [datum] s tím, že nebude-li ve stanovené lhůtě dlužná částka zaplacena a ani nebudou dohodnuty podmínky její úhrady, bude dle žádosti žalobkyně podána žaloba, jak vyplývá z předžalobní výzvy ze dne 27. 7. 2021. 14. Dne 19. 8. 2021 žalovaný v reakci na předžalobní výzvu ze dne 27. 7. 2021 jakékoli své pochybení při uzavírání pojistné smlouvy odmítl, jak vyplývá z e-mailu žalovaného ze dne 19. 8. 2021. 15. Dne 20. 8. 2021 zástupce žalobkyně vyjádřil nesouhlas s argumentací žalovaného v e-mailu ze dne 19. 8. 2021, nesouhlas zdůvodnil a uzavřel, že nepředpokládá možnost vyřešení sporu smírnou cestou a bude postupovat dle pokynů žalobkyně, jak vyplývá z e-mailu zástupce žalobkyně ze dne 20. 8. 2021. 16. V reakci na e-mail zástupce žalobkyně ze dne 20. 8. 2021 žalovaný informoval zástupce žalobkyně, že svému nadřízenému předá obdrženou předžalobní výzvu, související komunikaci, dále ohlásí pojistnou událost z pojištění odpovědnosti žalovaného za škodu a požádá o výplatu pojistného plnění ve prospěch žalobkyně, jak vyplývá z e-mailu žalovaného ze dne 24. 8. 2021. 17. Na e-mail žalovaného ze dne 24. 8. 2021 reagoval zástupce žalobkyně s tím, že zprávu žalovaného projednal se žalobkyní, která vítá pokračování v mimosoudním jednání, vyzval žalovaného, aby jej kontaktoval po získání informací od pojišťovny, a vyjádřil připravenost o věci jednat, jak vyplývá z e-mailu zástupce žalobkyně ze dne 3. 9. 2021. 18. Dopisy ze dne 7. 9. 2021 vyrozuměla pojišťovna žalovaného i zástupce žalobkyně, že žalovaný při sjednávání pojistné smlouvy nepochybil a právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti žalovaného za škodu nevzniklo, jak vyplývá z dopisů pojišťovny ze dne 7. 9. 2021 adresovaných žalovanému a zástupci žalobkyně. 19. Dne 4. 10. 2021 požádal zástupce žalobkyně žalovaného o sdělení, zda má považovat mimosoudní jednání za ukončená, když od sdělení žalovaného (e-mailem ze dne 20. 8. 2021) žádnou další zprávu neeviduje, jak vyplývá z e-mailu zástupce žalobkyně ze dne 4. 10. 2021. 20. Dne 4. 10. 2021 žalovaný v reakci na e-mail zástupce žalobkyně ze dne 4. 10. 2021 sdělil, že odpověď zástupce žalobkyně (e-mail ze dne 4. 10. 2021) předal likvidátorovi, jak vyplývá z e-mailu žalovaného ze dne 4. 10. 2021. 21. Po zopakování a doplnění dokazování dospěl odvolací soud k následujícím právním závěrům: 22. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. 23. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. 24. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. 25. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. 26. V rozsudku ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, uveřejněném pod č. 91/2020 Sb. rozh. obč., na který odkazovala žalobkyně, Nejvyšší soud uvedl, že ustanovení § 619 o. z. upravuje obecně počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nároků vymahatelných u orgánu veřejné moci. Lhůta počne běžet tehdy, kdy se oprávněná osoba dozvěděla nebo se měla a mohla dozvědět o všech okolnostech relevantních z pohledu promlčení. Běh subjektivní lhůty není proto nezbytně spojen s vědomostí o rozhodných skutečnostech, ale i se stavem, kdy se o nich oprávněný subjekt dozvědět mohl a měl (zaviněná nevědomost), což vyjadřuje zásadu, že práva patří bdělým (vigilantibus iura scripta sunt). Jde o ustanovení obecné, jež se uplatní při výkladu ustanovení, jež upravují počátek běhu promlčecí lhůty ve zvláštních případech, a to jak u nároků podle občanského zákoníku (§ 620 až § 628), tak i u nároků podle zvláštních předpisů. Ustanovení § 620 odst. 1 o. z., které upravuje počátek subjektivní promlčecí lhůty u nároku na náhradu škody nebo újmy, navazuje na ustanovení § 619 o. z., což znamená, že dikce měl a mohl se uplatní i při jeho výkladu (srov. shodně Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 690-691). Okamžik znalosti o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty je určován jak subjektivně (skutečná znalost), tak i objektivně a běh promlčecí lhůty může začít bez skutečné znalosti oprávněného o uvedených okolnostech v případě, že se oprávněný o nich objektivně dozvědět měl a mohl. Předpokládaná vědomost může nastat zároveň s vědomostí skutečnou nebo ji může předcházet a v takovém případě je rozhodný pro počátek běhu promlčecí lhůty ten okamžik, který nastane dříve. Určení, kdy se oprávněný o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty objektivně dozvědět měl a mohl, závisí na okolnostech případu, přičemž je u něj přepokládáno vynaložení obvyklé míry pozornosti, pečlivosti i opatrnosti (srov. Tégl a Weinhold. In: Melzer, Filip. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § 419-654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 949, 953). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty podle § 620 odst. 1 o. z. je rozhodnou okolností vědomost o vzniku škody a o totožnosti odpovědné osoby. Dosavadní judikatura je přiměřeně použitelná k výkladu toho, kdy se poškozený o relevantních skutečnostech skutečně dozvěděl. Lze tak i nadále vycházet z toho, že poškozený se dozví o škodě tehdy, když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích), a není třeba, aby znal rozsah (výši) škody přesně. Znalost poškozeného o osobě škůdce se váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, a ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 61/2003, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1168 a č. C 2445, dále jen Soubor, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1440/2010). 27. Se shora uvedenými závěry nejsou v rozporu ani další žalobkyní odkazovaná rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 9. 1974, sp. zn. 2 Cz 19/74, a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3367/2021, 25 Cdo 1233/2021). 28. V posuzované věci žalobkyně již dne 6. 9. 2021 z oznámení pojišťovny z téhož dne věděla, že pojišťovna odmítá poskytnout pojistné plnění dle pojistné smlouvy č. [tel. číslo] ze dne [datum] proto, že škoda způsobená na převzaté věci se nevztahuje na náhradu škody způsobené poškozením nebo zničením převzatého motorového vozidla a pro tuto výluku z pojištění žalobkyně neměla sjednáno připojištění. Sdělení pojišťovny zcela odpovídalo čl. 9 bod 8. Zvláštních pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti podnikatelů ZPP-OP 1/15, na které odkazovala pojistná smlouva č. [tel. číslo] ze dne [datum]. Žalobkyně tak minimálně měla a mohla mít (objektivní) vědomost o tom, že škodu způsobenou jejímu zákazníkovi pojišťovna z pojištění odpovědnosti žalobkyně hradit nebude, když se nejedná o pojistnou událost dle uzavřené pojistné smlouvy. Na tomto závěru ničeho nemění následná jednání mezi žalobkyní a pojišťovnou. Zároveň ke dni 6. 9. 2018 měla a mohla získat veškeré informace nezbytné k posouzení výše jejího dluhu vůči svému zákazníkovi vzniklého poškozením vozidla, neboť byla přítomna, resp. jí pověřená osoba, události, při níž k poškození vozidla došlo, a po celou dobu od vzniku události dne 2. 9. 2018 do 6. 9. 2018 měla vozidlo ve své dispozici. Žalovaná se proto o škodě dozvěděla již dne 6. 9. 2018. K témuž dni žalovaná znala i osobu škůdce (žalovaného), jehož pochybením (dle tvrzení žalobkyně) při sjednávání pojistné smlouvy ke škodě došlo. 29. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud věcně správným závěr soudu prvního stupně, že promlčecí lhůta počala běžet ode dne 6. 9. 2018. 30. Námitky žalobkyně, že ke dni 6. 9. 2018 nevěděla, jak vysoké pojistné plnění by jí pojišťovna měla vyplatit, ani jaká byla hodnota poškozeného vozu, ani zda a v jaké výši bude po žalobkyni požadovat plnění její zákazník, nepovažuje odvolací soud za relevantní. Výše dluhu žalobkyně vůči jejímu zákazníkovi nebyla závislá na tom, zda, kdy a v jaké výši vůči ní zákazník právo na náhradu škody uplatní. Dluh vůči zákazníkovi žalobkyni vznikl v okamžiku poškození vozidla a ve výši (objektivně) odpovídající škodě na vozidle. Výše pojistného plnění (by) vyplývala (objektivně) z pojistné smlouvy. Žalobkyní uváděné skutečnosti jsou tak bez vlivu na její znalost skutkových okolností, z nichž bylo možné dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah. Odvolací soud proto neprovedl žalobkyní navržený důkaz osvědčením o registraci předmětného vozidla, neboť skutečnost, že k převodu vozidla došlo až 4. 4. 2019, jež jím měla být prokázána, není v posuzované věci (pro posouzení běhu promlčecí lhůty) relevantní (je bez vlivu na vědomost žalobkyně o škodě). 31. Podle § 647 o. z. v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží. 32. Podle § 652 o. z. pokračuje-li běh promlčecí lhůty po odpadnutí některé z překážek uvedených v § 646 až 651, neskončí promlčecí lhůta dříve než za šest měsíců ode dne, kdy začala znovu běžet. 33. Účelem promlčení je jednak stimulovat věřitele ke včasnému vykonání svého subjektivního občanského práva (v oblasti závazkového práva pohledávky), aby věřitelé příliš neodkládali vynucení svého subjektivního občanského práva (vigilantibus iura scripta sunt), jednak čelit tomu, aby dlužníci nebyli ohledně svých právních povinností (dluhů) vystaveni po časově neurčitou dobu donucujícímu zákroku (tzv. vynutitelnosti) ze strany soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3515/2015, uveřejněný pod č. 84/2017 Sb. rozh. obč.). 34. Ustanovení § 647 o. z. umožňuje vyjednávání o sporném právu, resp. okolnostech pro něj významných, aniž by se věřitel vystavoval nebezpečí promlčení sporného práva. Promlčení sporného práva je oddáleno již uzavřením dohody o mimosoudním jednání, pro oddálení promlčení není nutné vztah věřitele a dlužníka modifikovat (např. dohodou o prodloužení promlčecí doby, popř. změně splatnosti). Uvedené ustanovení zjevně posiluje postavení věřitele a dlužníkovi brání ve zneužití ochoty věřitele ke smírnému řešení sporu. 35. Odborná literatura se shoduje v tom, že dohoda dle § 647 o. z. je právním jednáním [srov. MELZER, F., TÉGL, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, str. 1043; LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 2128, marg. č. 3., 9.; ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, (§ 1-654). Systém ASPI. Wolters Kluwer. § 647]. 36. Vyžaduje-li se uzavření dohody o mimosoudním jednání, je zřejmé, že zde musí být shodná vůle věřitele i dlužníka a tato vůle musí být druhé straně seznatelným způsobem projevena. Požadavek na dosažení dohody brání věřiteli vynutit si jednostranně prodloužení promlčecí doby, jež by v rozporu s účelem promlčení dlužníka vystavovalo riziku donucujícího zákroku ze strany soudů po časově neohraničenou (na vůli věřitele závislou) dobu. Jelikož dohoda o mimosoudním jednání je projevem shodné vůle stran, jež vyvolává právní následek v podobě stavění běhu promlčecí lhůty, považuje ji odvolací soud za dvoustranné právní jednání. Jako taková musí vyhovovat obecným požadavkům kladeným na právní jednání, zejm. požadavku určitosti obsahu (§ 553 odst. 1 o. z.). 37. Konkrétní obsahové náležitosti dohody o mimosoudním urovnání sporu § 647 o. z. výslovně nevymezuje. 38. Z dohody musí nepochybně vyplývat, že bude jednáno a o kterém právu nebo o okolnosti, která právo zakládá [srov. MELZER, F., TÉGL, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, str. 1043; ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, (§ 1-654). Systém ASPI. Wolters Kluwer. § 647]. 39. Požadavek na vymezení doby, po kterou jednání bude trvat, není explicitně § 647 o. z. stanoven a je předpokládáno jednání až do doby, než některá ze stran odmítne v jednání pokračovat. Zda a kdy některá ze stran odmítne v jednání pokračovat nelze z povahy věci předvídat, naopak racionální premisou zahájení jednání je možnost dosažení řešení (viz níže), tedy ukončení jednání, aniž by jeho pokračování kterákoli strana odmítla. Vymezení doby, po kterou má jednání trvat, proto odvolací soud nepovažuje za nezbytnou obsahovou náležitost dohody [opačně srov. ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, (§ 1-654). Systém ASPI. Wolters Kluwer. § 647]. 40. Shodná vůle se musí týkat jednání, tj. shoda musí panovat na tom, že bude jednáno, nikoli již na konkrétním řešení, jehož má být jednáním dosaženo. 41. Forma dohody není předepsána a lze ji uzavřít libovolnou formou (§ 559 o. z.), tedy i konkludentně [srov. MELZER, F., TÉGL, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, str. 1043; LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha:[Anonymizováno]C. H. Beck, 2022, s. 2128, marg. č. 3.; ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, (§ 1-654). Systém ASPI. Wolters Kluwer. § 647]. 42. Byť lze dohodu o mimosoudním jednání uzavřít konkludentně, nelze z jakékoli komunikace mezi věřitelem a dlužníkem o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, bez dalšího uzavření dohody dovozovat [srov. MELZER, F., TÉGL, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. Praha: Leges, 2014, str. 1043; LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 2128, marg. č. 3.; ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, (§ 1-654). Systém ASPI. Wolters Kluwer. § 647]. 43. Jednáním o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, lze rozumět činnost, jejímž výsledkem bude (může být) řešení (závěr), které by bylo akceptovatelné pro obě strany, jež spor (alespoň z části) odstraní. Vedení jednání, které nemůže vést k odstranění sporu, by bylo rozporné s účelem promlčení, jež věřiteli brání v liknavém vykonávání práva. Obrat „o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá“ vyjadřuje, že se jednání může týkat jak otázek právních, tak skutkových. Nevylučuje, aby přijaté řešení odklidilo spor i jinak, než dosažením shody v názoru stran na skutkový a právní stav, a jednání může směřovat např. k nahrazení sporného práva jiným. Výsledné řešení nemusí odpovídat názoru kterékoli ze stran o (objektivně) správném řešení sporu. 44. Vyžaduje-li dohoda o mimosoudním jednání shodu na tom, že bude jednáno, je závěr o jejím uzavření na místě, lze-li dovodit souhlas každé ze stran s činností druhé strany. Činnost mohou koordinovaně vykonávat obě strany, popř. i jen jedna za souhlasu druhé. Dohodu o mimosoudním jednání lze uzavřít i tak, že věřitel vysloví souhlas s dlužníkem avizovaným postupem vedoucím k uspokojení práva věřitele. 45. V posuzované věci žalobkyně uplatnila požadavek vůči žalovanému na náhradu škody výzvou svého zástupce ze dne 27. 7. 2021, z jejíhož obsahu je seznatelná ochota žalobkyně situaci řešit bez ingerence soudu. Žalovaný však e-mailem ze dne 18. 8. 2021 jakékoli pochybení odmítl a jeho reakci chápat jako souhlas s mimosoudním jednáním nelze. Tomuto závěru odpovídá i reakce zástupce žalované ze dne 20. 8. 2021 vyjadřující neočekávání smírného urovnání sporu žalobkyní. 46. Změnu postoje žalovaného lze dovodit z e-mailu žalovaného ze dne 24. 8. 2021. Vyplacením pojistného plnění z pojištění odpovědnosti žalovaného ve prospěch žalobkyně by nepochybně došlo k (minimálně částečnému) odstranění sporu uspokojením požadavku žalobkyně. V situaci, kdy e-mailu žalovaného ze dne 24. 8. 2021 předcházelo sdělení žalobkyně, že své právo uplatní u soudu, což lze dovodit z e-mailu zástupce žalobkyně ze dne 20. 8. 2021 v návaznosti na výzvu zástupce žalobkyně ze dne 27. 7. 2021, mohla (objektivně) žalobkyně sdělení žalovaného chápat a také chápala tak, že žalovaný ve snaze vyhnout se soudnímu sporu bude vyvíjet činnost směřující k uspokojení jejího nároku. Tomu odpovídá též reakce zástupce žalobkyně v e-mailu ze dne 3. 9. 2021, ze kterého je zřejmý souhlas žalobkyně s takovým postupem. 47. Odvolací soud shrnuje, že žalobkyně e-mailem zástupce žalobkyně ze dne 3. 9. 2021 souhlasila s postupem (činností) žalovaného avizovaným v e-mailu žalovaného ze dne 24. 8. 2021, jehož výsledkem by bylo řešení akceptovatelné pro obě strany, čímž došlo dne 3. 9. 2021 k uzavření dohody ve smyslu § 647 o. z. 48. V souladu se závěrem o uzavření dohody ve smyslu § 647 o. z. je i obsah e-mailu zástupce žalobkyně ze dne 4. 10. 2021 vycházející z předpokladu probíhajícího mimosoudního jednání a není s ním v rozporu obsah e-mailu žalovaného, který je v tomto směru indiferentní. 49. Závěru o uzavření dohody o mimosoudním jednání nebrání předchozí odmítnutí vlastního pochybení žalovaným, neboť nijak neovlivňuje výsledek, jehož mělo být oznámením pojistné události žalovaným a výplatou pojistného plnění dosaženo. 50. Na závěru o uzavření dohody o mimosoudním jednání ničeho nemění ani tvrzení žalovaného, že pojistnou událost oznámil proto, že tak byl povinen podle pojistných podmínek. Důvod oznámení pojistné události by mohl mít vliv na význam sdělení žalovaného žalobkyni e-mailem ze dne 24. 8. 2021, byl-li by žalobkyni znám, neboť v takové situaci by nemohla (bez dalšího) považovat postup žalovaného za činěný ve snaze o urovnání sporu. V daném případě však žalovaný důvod oznámení pojistné události v e-mailu ze dne 24. 8. 2021 výslovně neuvedl a dovodit nelze ani z předchozí korespondence účastníků. Neuvědomil-li žalovaný žalobkyni o existenci důvodu oznámení pojistné události, je tento důvod bez vlivu na posuzování významu e-mailu žalovaného ze dne 24. 8. 2021 z hlediska žalobkyně jako jeho adresáta. 51. S ohledem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že dne 3. 9. 2021 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o mimosoudním urovnání sporu ve smyslu § 647 o. z. Jelikož byla uzavřena po započetí běhu promlčecí lhůty (6. 9. 2018) a před jejím uplynutím (6. 9. 2021), ode dne 3. 9. 2021 promlčecí lhůta neběžela. Bez ohledu na to, zda a kdy došlo k ukončení mimosoudního jednání, nemohla promlčecí lhůta uplynout dříve, než 3. 3. 2022 (§ 652 o. z.). Podala-li žalobkyně žalobu dne 21. 10. 2021, učinila tak před uplynutím promlčecí lhůty a závěr soudu prvního stupně o promlčení žalovaného nároku je nesprávný. 52. Soud prvního stupně se s ohledem na svůj názor předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu nezabýval. V důsledku toho nemůže napadený rozsudek obstát pro nedostatek důvodů. Odvolací soud jej proto zrušil [§ 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř.] a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení [§ 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]. 53. V dalším řízení soud prvního stupně věc znovu projedná, opětovně posoudí oprávněnost žalobkyní uplatněného nároku a v návaznosti na své závěry znovu rozhodne. 54. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. a contr.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.] Ústí nad Labem 28. března 2024 Mgr. Vladimír Beran předseda senátu