č. j. 41 Az 3/2024-22 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: X. H. P., narozený dne X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupený zmocněncem Ing. K. T. T. bytem X proti   žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34  Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-314/ZA-ZA11-D07-2024 ze dne 4. 6. 2024, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě takto: Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá. Odůvodnění: Rozhodnutím ze dne 4. 6. 2024 žalovaný vyslovil, že žalobcova žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“] a řízení o této žádosti podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Současně žalovaný rozhodl, že státem příslušným k posouzení podané žádosti je Rumunsko. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou. V doplnění žaloby žalobce navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V tomto návrhu žalobce uvedl, že v případě nepřiznání odkladného účinku by výkon (jiné právní následky) rozhodnutí pro ni znamenaly zásadní a nevratný zásah do její soukromé a ekonomické sféry, tedy nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek (újma hrozící žalobci se poměřuje s újmou jiných osob a veřejným zájmem). Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samotného žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce. Veden tímto testem soud dospěl k závěru, že návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě nelze vyhovět. Soud zdůrazňuje, že pro přiznání odkladného účinku žalobě je nutné především to, aby žalobce ve svém návrhu tvrdil skutečnosti relevantní pro přiznání odkladného účinku, a dále to, aby tvrzené relevantní skutečnosti doložil. To v daném případě ovšem žalobce neučinil, neboť ve svém návrhu neuvedl žádné konkrétní tvrzení o hrozící újmě, resp. nepopsal, v čem by tato újma měla spočívat. Soudu přitom nepřísluší, aby za žalobce jakákoli tvrzení domýšlel. Žalobce zůstal toliko u obecného a nedoloženého tvrzení o zásahu do soukromé a ekonomické sféry, aniž blíže upřesnil a doložil své osobní, rodinné a majetkové poměry. Bez tvrzení a doložení zásadních skutečností, jež jsou nezbytné pro věcné posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, není možné zhodnotit, zda výkon či jiné právní následky napadeného rozhodnutí jsou způsobilé žalobci přivodit újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Tvrdit a prokázat negativní důsledek (újmu) spočívající ve výkonu nebo jiných právních následcích žalobou napadeného rozhodnutí, jakožto jednu z podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, bylo výhradně na žalobci, který tuto povinnost nesplnil, neboť soudu nepřednesl žádná relevantní tvrzení. Vzhledem ke shora popsaným skutečnostem (žalobce ohledně již první ze tří kumulativně daných zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě neunesl břemeno tvrzení, natožpak břemeno důkazní) ztratilo na významu, aby se soud zabýval případným splněním ostatních dvou zákonných podmínek, jak byly vymezeny shora. Veden těmito úvahami soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, a návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.  Ústí nad Labem 9. srpna 2024 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r. samosoudce   Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.