I. Při rozhodování o povinnosti odsouzeného nahradit poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku v trestním řízení, které poškozenému vznikly přibráním zmocněnce – advokáta, je pro stanovení tarifní hodnoty, z níž je počítána částka za úkon právní služby, namístě zvažovat povahu nároku poškozeného (zda se jednalo o majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu), dobu vykonání každého z úkonů právní služby (zda šlo o období do 31. 12. 2021, od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2024 nebo od 1. 1. 2025) a zda byl poškozený zastoupen zmocněncem zvoleným nebo ustanoveným. II. Je třeba rozlišovat mezi úkony zmocněnce potřebnými k uplatnění nároku poškozeného na náhradu majetkové škody nebo nemajetkové újmy v penězích (tj. takovými, které se kromě adhezního řízení vyskytují i v řízení civilním, pokud by byl nárok uplatňován v něm, bez nichž nelze nárok řádně uplatnit), u kterých je sice tarifní hodnotou výše přiznané peněžní částky, avšak nelze k ní přistupovat dogmaticky, a jinými úkony právní služby vykonanými při zastupování poškozeného v trestním řízení, které jsou typické pouze pro trestní řízení a zmocněnci tak za ně náleží odměna stejná, jaká náleží (by náležela) obhájci. III. Přiměřenou odměnou zmocněnce za každý úkon právní služby, který souvisí s uplatněním nároku na náhradu majetkové škody a byl proveden v období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2024, je částka ve výši 10 300 Kč, která odpovídá limitu tarifní hodnoty ve výši 500 000 Kč. V případě ostatních úkonů právní služby nesouvisejících s uplatňováním nároku na náhradu majetkové škody náleží zmocněnci odměna za každý úkon ve stejné výši jako obhájci. Za každý úkon právní služby provedený do 31. 12. 2021 je přiměřenou odměnou částka ve výši 5 000 Kč, a to bez rozlišení povahy úkonů na ty, které souvisejí s uplatněním nároku na náhradu majetkové škody, a na jiné trestní úkony.

Číslo jednací: 4 To 24/2025-1282 USNESENÍ (anonymizovaný opis) Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. června 2025 v trestní věci odsouzených: 1. [Jméno odsouzené A], narozený [rodné přijmení] [Datum narození odsouzené A] 2. [Jméno odsouzené B], narozený [rodné přijmení] [Datum narození odsouzené B] o stížnosti poškozeného [tituly před jménem] [Anonymizováno] společnosti [Jméno poškozené]., IČO [IČO poškozené], proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. listopadu 2024, č. j. 23 T 54/2020-1264, takto: Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu se napadené usnesení zrušuje a rozhoduje se tak, že I. Podle § 154 odst. 1 trestního řádu je odsouzený [Jméno odsouzené A], narozený [rodné přijmení] [Datum narození odsouzené A], povinen poškozenému [tituly před jménem] [Anonymizováno] společnosti [Jméno poškozené]., IČO [IČO poškozené], sídlem [adresa], nahradit náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení vzniklé mu přibráním zmocněnce ve výši 110 505 Kč. II. Podle § 154 odst. 1 trestního řádu jsou odsouzení [Jméno odsouzené A], narozený [rodné přijmení] [Datum narození odsouzené A], a [Jméno odsouzené B], narozený [rodné přijmení] [Datum narození odsouzené B], povinni poškozenému [tituly před jménem] [Anonymizováno] společnosti [Jméno poškozené]., IČO [IČO poškozené], sídlem [adresa], nahradit společně a nerozdílně náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení vzniklé mu přibráním zmocněnce ve výši 38 826 Kč. III. Do zbytku uplatněného nároku se návrh poškozeného [tituly před jménem] [Anonymizováno] zamítá. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením asistentka soudce Okresního soudu v Děčíně (dále jen „okresní soud“) rozhodla tak, že I. Podle § 154 odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 155 odst. 4 trestního řádu je odsouzený [Jméno odsouzené A], narozený [rodné přijmení] [Datum narození odsouzené A], povinen poškozenému [tituly před jménem] [Anonymizováno] společnosti [Jméno poškozené]., IČO [IČO poškozené], sídlem [adresa], nahradit náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení vzniklé mu přibráním zmocněnce ve výši 78 852 Kč. II. Podle § 154 odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 155 odst. 4 trestního řádu jsou odsouzení [Jméno odsouzené A], narozený [rodné přijmení] [Datum narození odsouzené A], a [Jméno odsouzené B], narozený [rodné přijmení] [Datum narození odsouzené B], povinni poškozenému [tituly před jménem] [Anonymizováno] společnosti [Jméno poškozené]., IČO [IČO poškozené], sídlem [adresa], nahradit společně a nerozdílně náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení vzniklé mu přibráním zmocněnce ve výši 27 705 Kč. III. Do zbytku uplatněného nároku se návrh poškozeného [tituly před jménem] [Anonymizováno] společnosti [Jméno poškozené]., IČO [IČO poškozené], sídlem [adresa], zamítá. 2. Z odůvodnění napadeného usnesení (stručně řečeno) vyplývá, že jím v podstatě co do rozsahu uplatněných úkonů právní služby bylo vyhověno, avšak naproti tomu výše odměny za jeden úkon těchto úkonů právní služby nebyla stanovena podle požadované výše 14 660 Kč, nýbrž jen ve výši 5 000 Kč za úkony právní služby provedené do 31. 12. 2021 a jen ve výši 3 100 Kč za úkony právní služby provedené po tomto datu. Přitom ohledně sazby za úkon právní služby ve výši 5 000 Kč (provedené do 31. 12. 2021) okresní soud odkázal na judikaturu, která se této problematice obsáhle věnuje, a to například nález Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2880/16, nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3103/17, nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 1266/18, nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 1255/18, a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 12 To 61/2019, které na některé z uvedených nálezů Ústavního soudu odkazuje; dále pak určení výše odměny zmocněnce za jeden úkon právní služby ve výši 5 000 Kč, řeší i nález Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. III. ÚS 1033/21, nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. I. ÚS 1882/21, či usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 1 Tmo 7/2022. K sazbě za úkony právní služby ve výši 3 100 Kč (provedené po 31. 12. 2021) okresní soud poukázal na hrubý nepoměr mezi odměnou obhájce a zmocněnce v trestním řízení; zároveň poukázal i na skutečnost, že před novelou bylo v advokátním tarifu zakotveno, že sazba mimosmluvní odměny ustanoveného zmocněnce v trestním řízení se snižuje o 20 % a činí nejvíce 5 000 Kč za úkon právní služby. Problematikou zmocněnce na plnou moc, jehož klient má přiznán nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně či případy návrhu dle ustanovení § 154 trestního řádu, se věnovala výše uvedená judikatura, neboť odměna ustanoveného zmocněnce a zmocněnce na plnou moc byla rovněž v hrubém nepoměru. Po zrušení § 12a AT je i ustanovený zmocněnec oprávněn požadovat po státu odměnu a náhradu hotových výdajů dle výpočtu z náhrady škody bez jakýchkoli limitů či omezení, tedy i v desítkách tisíc korun za úkon právní služby, přičemž tuto odměnu následně uhradí zmocněnci stát a poté ji bude vymáhat po odsouzeném. Nelze obecně konstatovat, že ustanovení § 12a AT bylo zrušeno, a tedy takto vysoké a nepřiměřené odměny budou zmocněncům přiznávány a propláceny státem či vymáhány po odsouzeném, neboť by to odporovalo dobrým mravům. Advokát musí vždy respektovat pravidla profesionální etiky a svým poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a účelovým nepřiměřeným uplatněním svých nároků neupřednostňovat své nepřiměřené nároky, které by poškozeným nikdy nemohl vyúčtovat a dohodnout se na takové výši odměny k proplacení (usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 3 To 55/2016). S ohledem na skutečnost, že ustanovení § 12a AT bylo zrušeno, nelze vyčíslit odměnu za úkony právní služby provedené po 31. 12. 2021 v maximální výši 5 000 Kč. Soud je však toho názoru, že odměnu zmocněnce lze zastropovat maximální výší odměny obhájce v trestním řízení (ať již na plnou moc v případech, kdy má odsouzený přiznán nárok na bezplatnou obhajobu či ustanoveného), a to ve výši 3 100 Kč za úkon právní služby, kdy advokátní tarif u této sazby za úkon právní služby předpokládá nejvyšší možnou míru zatížení obhájce, a to v případech, kdy horní sazba trestu odnětí svobody převyšuje deset let, tedy od obhájce se očekává maximální možná procesní aktivita, neboť jeho klientovi hrozí vysoká trestní sazba či výjimečný trest. Vede tedy obhajobu jak ve vztahu k otázce viny, tak ve vztahu k otázce trestu, a v neposlední řadě i ve vztahu k adheznímu nároku. Naproti tomu zmocněnec, jehož procesní aktivita je ve všech řízeních velmi podobná a jehož činnost směřuje k přiznání nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy, by měl být odměňován na základě výše náhrady škody, což je ale v hrubém nepoměru k odměně obhájce. Postavení zmocněnce v trestním řízení je velmi důležité a soud si je vědom skutečnosti, že svému klientovi poskytuje oporu v náročném procesu přípravného i soudního řízení, nicméně jeho postavení je zcela odlišné od postavení obhájce, který vedle hájení zájmů obviněného v rámci adhezního řízení, vystupuje především jako „právní pomocník“ v rámci hlavní podstaty trestního řízení, a to jako obhájce klienta vůči státu reprezentovaného státním zástupcem, tedy jako „obránce“ proti tvrzením o vině obviněného a dalších následků s tím spojených. Z toho důvodu by jakákoliv disproporce mezi odměnou obhájce a zmocněnce byla zcela jistě neodůvodněná. V trestním řízení se jedná především o vině a trestu, přičemž jak již bylo uvedeno výše, adhezní řízení, vyznačující se spojením prvků civilního i trestního práva, se v tomto směru považuje za přidružené řízení k řízení trestnímu, tedy je neakceptovatelné, aby v trestním řízení odměna zmocněnce přesahovala odměnu obhájce, a to o desítky až stovky tisíc korun za nižší počet vykonaných úkonů právní služby a v některých případech i nižší procesní aktivitu, což odporuje i zásadám spravedlnosti, jako je rovnost zacházení pro všechny, systém trestů a odměn či spravedlivé rozdělování a rovnost při procesech. 3. Proti tomuto usnesení podal poškozený prostřednictvím svého zmocněnce v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodnil následujícím způsobem: „ .… Poškozený podal dne 2. 12. 2024 proti Usnesení v celém jeho rozsahu stížnost, a to zejména z toho důvodu, že Usnesení trpí větším množstvím zjevných vad, pro které nemůže obstát a musí být zrušeno. Soud prvního stupně se při vydání Usnesení dopustil zejména nepřípustného a svévolného odchýlení od závazné právní úpravy a neodůvodněné polemiky o výši odměny zvoleného zmocněnce poškozeného, čímž zatížil Usnesení zjevnou nepřezkoumatelností. Poškozený dále upřesňuje a konkretizuje podstatné vady Usnesení, jak je níže uvedeno. Nesprávné určení výše odměny za provedené právní úkony do 31. 12. 2021 Soud v Usnesení uzavřel, že za každý z přiznaných úkonů právní služby, provedených do 31. 12. 2021 v předmětné věci, náleží zmocněnci poškozeného maximální částka ve výši 5 000 Kč za jeden úkon právní služby, a to s odkazem na již zrušené ustanovení § 12a odst. 2 Vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif („AT“), které stanovilo, že „Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení, ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení, ustanoveného obhájce v trestním řízení, ustanoveného zmocněnce v trestním řízení, opatrovníka dítěte podle jiného právního předpisu upravujícího soudnictví ve věcech mládeže, určeného advokáta pro řízení před orgánem veřejné správy nebo řízení před Ústavním soudem snížená podle odstavce 1 činí nejvýše 5 000 Kč. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že se vztahuje primárně na zmocněnce v trestním řízení, kteří jsou ustanoveni na základě ustanovení soudu. Účelem zákonodárce bylo v tomto případě snížit výdaje státu na ustanovené osoby v rámci jednotlivých druhů soudních řízení. Z citovaného § přímo nevyplývá omezení výše odměny pro zmocněnce, kteří jsou zvoleni poškozeným na základě plné moci. I přesto, že judikatura Ústavního soudu ČR stanovila, že lze v konkrétních případech užít uvedené ustanovení § 12a odst. 2 AT i na zmocněnce zvolené na základě plné moci, nelze tento postup v žádném případě generalizovat a zobecňovat na všechny případy tak, jak se toho dopustil soud prvního stupně v Usnesení. Dle Nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. III. ÚS 1033/21 #2: „Přiznání nákladů zmocněnce poškozeného v trestním řízení je podmíněno úvahou soudu o účelnosti vynaložených nákladů, v rámci níž je nutno hodnotit nejen potřebnost jednotlivých úkonů, ale také přiměřenost výše sazby za jeden úkon právní služby, kde jako orientační referenční rámec může sloužit především sazba za jeden úkon právní služby ustanoveného zmocněnce, popř. ustanoveného obhájce. Uvedené úvahy musí být obsaženy v odůvodnění soudního rozhodnutí, jinak nelze považovat rozhodnutí za přezkoumatelné a absence těchto úvah zakládá porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a taktéž práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ nebo usnesení ÚS ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. II. ÚS 4103/18 #2: „Pokud tedy i v takovém případě, v němž obecný soud nepovažuje žádný úkon právní služby poskytnuté společným zmocněncem poškozeným za neúčelný, ale přesto v individuálním případě na základě konkrétně odůvodněných skutečností dovodí jejich celkovou nepřiměřenost a aplikuje na jejich náhradu ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu a § 12a advokátního tarifu.“ Z výše citovaných rozhodnutí Ústavního soudu je zřejmé, že pokud se obecný soud rozhodne ke snížení odměny zvoleného zmocněnce poškozeného dle § 12a AT upravujícího odměnu pro ustanovené zmocněnce, musí tento postup řádně odůvodnit konkrétními skutečnostmi ke každému individuálnímu případu zvlášť. Soud prvního stupně v Usnesení pouze obecně polemizuje nad neúčelností, nepřiměřeností a nižší náročností jednotlivých úkonů zmocněnce poškozeného, ale tyto své závěry nijak neodůvodňuje ani nekonkretizuje. Z Usnesení nikterak nevyplývá, který konkrétní úkon je nepřiměřeně nadhodnocený či neúčelný, či v čem konkrétně spatřuje soud prvního stupně nepřiměřenou odměnu za jednotlivé úkony ve vztahu k posuzované věci. Naopak nutno zdůraznit, že se v předmětném trestním řízení projednávala složitá materie majetkové trestné činnosti uvnitř Společnosti, kdy bylo nutné provádět rozsáhlé dokazování včetně svědeckých výpovědí či opakované předkládání listin Společnosti, které soudu nezřídka předkládal sám poškozený. Samotné trestní řízení bylo zahájeno na podnět poškozeného a trvalo řadu let. Poškozený, resp. jeho zmocněnec, musel pravidelně poskytovat součinnost soudu, připravovat se individuálně na výslechy svědků a fakticky prováděl „vyšetřování“, kdy musel v rámci řízení prokázat a doložit vznik škody. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně zatížil Usnesení nepřezkoumatelností, kdy odůvodnění Usnesení zcela postrádá konkrétní úvahy, z jakého důvodu se soud rozhodl posuzovat jednotlivé právní úkony dle § 12a AT a snížil zmocněnci poškozeného odměnu. Usnesení tak porušuje právo poškozeného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a taktéž právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nesprávné určení výše odměny za provedené právní úkony po 31. 12. 2021 Soud v Usnesení pouze obecně uzavřel, že odměnu zmocněnce poškozeného za úkony právní služby lze po 31. 12. 2021 v návaznosti na zrušení § 12a AT zastropovat maximální částkou 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Tento svůj závěr však nikterak nezdůvodnil, pouze obecně konstatoval, že výše odměny by byla ve prospěch zmocněnce poškozeného nepřiměřená v porovnání s odměnou pro obhájce. Z § 10 odst. 5 AT vyplývá, že: „Při zastupování poškozeného v trestním řízení ve věci náhrady újmy, jež byla poškozenému způsobena trestným činem, se považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč; pokud byla poškozenému přisouzena jako náhrada újmy peněžní částka převyšující 10 000 Kč, považuje se za tarifní hodnotu tato peněžní částka.“ Dle uvedeného ustanovení je zřejmé, že částka pro výpočet odměny zmocněnce poškozeného se vypočte z peněžité částky, pokud tato přesahuje částku 10 000 Kč. V posuzovaném případě je přiznaný nárok poškozeného ve výši 1 588 097 Kč, tudíž za jeden úkon právní služby dle AT náleží zmocněnci částka ve výši 14 660 Kč. Dle rozhodovací praxe soudů může soud přistoupit k moderaci odměny zmocněnce poškozeného v případě, že je tato k povaze věci nepřiměřeně vysoká, tato moderace však musí být dostatečně odůvodněna, aby bylo zřejmé, které konkrétní důvody vedly soud ke snížení odměny zmocněnce poškozeného v rozporu s AT. Tento názor zastává i aktuální judikatura Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. III. ÚS 2835/23 #1, která dovodila, že: „Moderace výše nákladů na zmocněnce poškozeného je možná pouze na základě specifických okolností případu a tento postup musí být řádně odůvodněn. Závěry soudů nemohou být namísto individuálního posouzení věci založeny na myšlence, že by moderace měla být s ohledem na princip rovnosti provedena vždy. Opačný postup soudů vede k zásahu do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V posuzovaném případě se soud prvního stupně zcela odchýlil od tohoto závazného názoru Ústavního soudu, kdy v Usnesení pouze obecně konstatoval, že lze zastropovat maximální výši odměny zmocněnce poškozeného. Tento zcela generický názor soudu prvního stupně je nepřípustným a protiústavním výkladem. Z dikce Ústavního soudu je zřejmé, že v případě, že soud přistoupí k moderaci odměny zmocněnce, musí tento svůj postup náležitě odůvodnit a posoudit každý případ zvlášť. Soud prvního stupně toto ve svém Usnesení nerespektoval a dopustil se nepřípustného zásahu do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jak již bylo uvedeno výše v předmětném trestním řízení se projednávala složitá materie majetkové trestné činnosti uvnitř Společnosti, kdy bylo nutné provádět rozsáhlé dokazování včetně svědeckých výpovědí či opakované předkládání listin Společnosti, které soudu nezřídka předkládal sám poškozený. Úkony provedené zmocněncem byly zcela účelné Soud prvního stupně v Usnesení polemizuje nad účelností a přiměřeností jednotlivých úkonů zmocněnce. K tomuto je třeba zdůraznit, že podstatná většina úkonů, které zmocněnec vyčísluje, jsou účasti na hlavním líčení, na která byl samotným soudem prvního stupně předvolán a kde byla projednávána zejména existence a výše způsobené škody Společnosti. V průběhu řízení zároveň došlo ke změně senátu, což rovněž zapříčinilo vyšší délku a složitost řízení. Poškozenému nemůže jít k tíži nepřiměřená délka soudního řízení, změna senátu, ani počet jednotlivých ústních jednání v rámci hlavního líčení před soudem prvního stupně, takovýto postup by nepřiměřeně zasahoval do jeho práva na soudní ochranu. Veškeré úkony, kterých se zmocněnec poškozeného zúčastnil, byly zcela účelné, kdy většinu prováděl soud prvního stupně, nejednalo se o nadbytečné úkony, za účelem umělého navyšování nákladů řízení. Polemika soudu prvního stupně v Usnesení o účelnosti a přiměřenosti jednotlivých úkonů a jejich nákladů je zcela lichá. Nepřezkoumatelnost závěru ohledně rozdělení povinnosti hradit náklady mezi odsouzenými Soud v Usnesení rovněž uzavřel, že odsouzení nesou povinnost nést náklady řízení poměrně dle výše přiznaných nároků, tj. odsouzený 1) uhradí náklady řízení zmocněnci v rozsahu 74 % a odsouzený 2) v poměru 26 %. Z odůvodnění Usnesení není nikterak zřejmé na základě, jakého zákonného ustanovení k tomuto závěru soud prvního stupně dospěl, tento závěr je tak nepřezkoumatelný. Dle názoru poškozeného je trestní řízení nutno posuzovat jako celek a nelze určovat poměrnou část nákladů pouze jednomu odsouzenému dle „úspěchu ve věci“, jako v případě řízení civilního. V posuzovaném případě došlo k pravomocnému odsouzení obou odsouzených a tito by měli nést náklady zmocněnce poškozeného společně a nerozdílně v celé výši. Tento názor podporuje i skutečnost, že samotný soud prvního stupně v Usnesení přirovnává činnost zmocněnce k postavení obhájce a dle tohoto dokonce moderuje výši odměny, která vyplývá z činnosti zmocněnce, a nikoliv z konkrétní přiznané částky. Je tedy s podivem, že soud závěrem Usnesení odkazuje na přiznanou částku v trestním řízení, ale výši odměny od této neodvozuje. Tento postup soudu je zcela překvapivý, nepředvídatelný a irelevantní. Odsouzení byli pravomocně odsouzeni a byla jim uložena povinnost k náhradě škody ve prospěch poškozeného v plné výši, jakou poškozený původně navrhoval, pokud by soud měl v úmyslu postupovat dle o. s. ř., měl by přiznat poškozenému náhradu nákladů řízení v plně výši, jelikož tento byl „úspěšný“ v celém rozsahu. Závěr Z výše uvedeného je zřejmé, že Usnesení obsahuje větší množství vad, pro které musí být zrušeno. Soud prvního stupně zejména nedostatečně odůvodnil snížení odměny zmocněnce [adresa] z celkově 6 poškozeného pod sazbu určenou v AT, čímž postupoval v rozporu s aktuální judikaturou Ústavního soudu a nepřiměřeně zasáhl do základních práv poškozeného. Poškozený tímto navrhuje, aby stížnostní soud Usnesení zrušil a rozhodl tak jak bylo uvedeno v původním návrhu tedy, že odsouzení jsou povinni nahradit Poškozenému společně a nerozdílně náklady související s jeho účastí v trestním řízení a zastupováním zmocněncem v celkové výši 320 434,91 Kč s DPH, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zmocněnce poškozeného na bankovní účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]. pod variabilním symbolem [var. symbol].“ (konec citace) 4. Dříve, než krajský soud přezkoumal opodstatněnost a důvodnost podané stížnosti, zabýval se oprávněností osoby, která rozhodla a napadené usnesení vydala. Z ustanovení § 155 odst. 4 tr. řádu vyplývá, že o povinnosti odsouzeného nahradit poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízení nebo jiné náklady související s účastí poškozeného v trestním řízení a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku na návrh poškozeného předseda senátu soudu prvního stupně; nárok je třeba uplatnit do jednoho roku od právní moci odsuzujícího rozsudku, jinak zaniká. Podle § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích je asistent soudce oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky, na jeho postavení se přiměřeně použití ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků. Ustanovení § 12 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších soudních úřednících státního zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoVSÚ“) obsahuje negativní vymezení úkonů, které vyšší soudní úředník může vykonat v trestním řízení, tzn. nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může provádět veškeré úkony soudu prvního stupně s výjimkou úkonů taxativně uvedených v tomto ustanovení. Pokud tedy v posuzované věci rozhodla a vydala napadené usnesení asistentka soudce (v daném případě [tituly před jménem] [jméno FO], která podle Rozvrhu práce Okresního soudu v Děčíně pro rok 2024 „vykonává rovněž činnosti určené – po projednání se soudcovskou radou – předsedou soudu, evidované ve správním deníku soudu, v daném případě pod [Anonymizováno], kdy vykonává činnosti pro trestní úsek podle určení místopředsedy soudu pro úsek trestní“), bylo takové rozhodnutí učiněno oprávněnou osobou. 5. Krajský soud v [adresa], jemuž byla věc předložena jako soudu stížnostnímu ve smyslu § 146 odst. 2 písm. c) tr. řádu, v souladu s ustanovením § 147 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení i řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost poškozeného je důvodná jen částečně. Přitom krajský soud byl vázán revizním principem stížnostního řízení, musel tedy přezkoumat všechny výroky napadeného usnesení a přihlížel i k těm vadám, které nebyly ve stížnosti výslovně vytýkány. S ohledem na skutečnost, že stížnost byla podána do rozhodnutí, které je podmíněno návrhem poškozeného ve smyslu § 155 odst. 4 tr. řádu, u něhož dochází k prolomení tzv. zásady oficiality, byl soud při rozhodování limitován i samotným rozsahem podaného návrhu poškozeného co do jednotlivých úkonů i výše odměny zmocněnce, případně náhrad, které jsou požadovány. 6. Podkladem pro vydání napadeného usnesení se stal návrh na náhradu nákladů poškozeného (dále jen „návrh“), obsahující vyúčtování poskytnutých právních služeb zmocněncem [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem se sídlem v [adresa], [adresa], dodaný do elektronické podatelny Okresního soudu v Děčíně dne 30. 10. 2024, který byl podán včas i z hlediska nároku na jeho uplatnění, tj. ve lhůtě jednoho roku od právní moci odsuzujícího rozsudku tak, jak je vyžadováno ustanovením § 155 odst. 4 tr. řádu. 7. Pokud jde o podstatu napadeného usnesení, je třeba zdůraznit, že úkony právní služby, které zmocněnec poškozeného účtoval, byly skutečně provedeny, a to v rozsahu v napadeném usnesení uvedeném, vyjma úkonů, ohledně nichž, jak níže uvedeno, byla provedena redukce. Ani krajský soud nemá pochybnosti o tom, že úkony zmocněnce, a tedy náklady poškozeného, byly ve smyslu § 154 tr. řádu potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení. Teoretický rámec ke stanovení výše nákladů vzniklých přibráním zmocněnce 8. Při stanovení sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby vykonané zmocněncem soud postupuje podle Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „advokátní tarif“ nebo „AT“). Povinnost k náhradě nákladů spojených s účastí poškozeného v trestním řízení je obecně upravena v § 154 tr. řádu. Podle § 154 odst. 1 tr. řádu je odsouzený v případě, že byl poškozenému alespoň zčásti přiznán nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, povinen nahradit poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce. Z tohoto ustanovení vyplývá, že soud je povinen posoudit, zda byly náklady k uplatnění nároku účelné (zda úkony zmocněnce byly účelné). Soud má dále možnost moderovat výslednou výši nákladů vzniklých přibráním zmocněnce podle okolností tak, aby nebyly nepřiměřeně vysoké. Ústavní soud k tomuto uvádí, že v obecné rovině lze konstatovat, že byl-li poškozenému jím uplatněný nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích alespoň zčásti přiznán, má při náhradě nákladů též nárok na úhradu nákladů vzniklých přibráním zmocněnce. Podmínkou však je, že musí jít o náklady účelně vynaložené. Posouzení účelnosti je na úvaze soudu. Přitom je ve smyslu § 154 odst. 1 trestního řádu třeba hodnotit jak potřebnost jednotlivých úkonů právní služby, tak i přiměřenost výše sazby za úkon, jakož i přiměřenost celkové výše nákladů vůči celkové částce přiznané poškozenému na náhradě újmy, a to s ohledem na konkrétní okolnosti případu a jejich případný dopad na odsouzeného. Ústavní soud dále uvádí, že povinnost uhradit nepřiměřeně vysoké náklady odporuje požadavku účelnosti ustanovení § 154 odst. 1 tr. řádu. Tím, komu je uložena, je odsouzený pachatel trestného činu, jehož postih je takovým postupem obecných soudů ještě nepřiměřeně umocněn. Jinými slovy, je tak třeba vždy zvážit, zda odměna nepřesahuje rozumnou míru účelnosti (srov. např. nález ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. III. ÚS 1033/21, nález Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. I. ÚS 198/23). 9. Podle § 10 odst. 5 AT účinného v době od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2024 se při zastupování poškozeného v trestním řízení ve věci náhrady újmy, jež byla poškozenému způsobena trestným činem, považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč; pokud byla poškozenému přisouzena jako náhrada újmy peněžní částka převyšující 10 000 Kč, považuje se za tarifní hodnotu tato peněžní částka. Advokátní tarif dále obsahuje § 9 odst. 4 písm. a) AT, který uvádí, že se považuje za tarifní hodnotu částka 50 000 Kč, a to ve věcech osobnostních práv a s návrhem na náhradu nemajetkové újmy. 10. V období do 31. 12. 2021 u dále ustanoveného zmocněnce se uplatní aplikace § 12a odst. 2 AT. Podle tohoto ustanovení, ve znění účinném od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2021, sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ustanoveného zmocněnce v trestním řízení snížená podle odstavce 1 činí nejvýše 5 000 Kč. U zvoleného zmocněnce je aplikace tohoto ustanovení dovozena judikatorně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3152/21, nález Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. III. ÚS 1033/21-2). 11. Zde krajský soud zdůrazňuje, že pro stanovení tarifní hodnoty, z níž je částka za úkon počítána, je třeba posuzovat několik základních kritérií. V prvé řadě se soud musí zabývat povahou nároku, zda se jedná o majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu. Dále je podstatné datum provedení úkonu (období do 31. 12. 2021, dále od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2024 a období po 1. 1. 2025). V neposlední řadě je třeba zohlednit, zda se jedná o zvoleného nebo ustanoveného zmocněnce. 12. U náhrady majetkové škody v období do 31. 12. 2024 je tarifní částkou, pokud převyšuje 10 000 Kč, přiznaná částka náhrady škody. Pro stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty se využije ustanovení § 7 AT. Současně však platí u ustanovených (analogicky též u zvolených) zmocněnců do 31. 12. 2021 zastropování této částky na nejvýše 5 000 Kč podle § 12a odst. 2 AT. 13. V období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2024 není horní výše odměny za jeden úkon právní služby nijak limitována, což však může činit značné disproporce. 14. V prvé řadě je třeba zabývat se obsahem činnosti zmocněnce poškozeného v trestním řízení. Činnost zmocněnce zastupující poškozeného v trestním řízení se skládá z úkonů, které se váží ke škodě a prokazují, že se škoda stala, její výši a kdo ji způsobil, a dále z úkonů typických pro trestní řízení, které především slouží k prokázání viny obviněného. První skupinou jsou úkony, které by zmocněnec absolvoval v civilním řízení jako advokát zastupující žalobce. Jedná se o úkony, které slouží k řádnému uplatnění nároku na náhradu škody. Bude se jednat o úkony jako jsou převzetí a příprava zastoupení, připojení se s nárokem na náhradu škody, dále účast u hlavních líčení, během kterých byl projednáván konkrétní nárok na náhradu škody, který zmocněnec zastupuje, přednes závěrečného návrhu zmocněnce, odvolání poškozeného, účast na veřejném zasedání, pokud odvolání směřovalo do výše škody apod. 15. Druhá skupina úkonů však nemusí se škodou nijak souviset. Zmocněnec může být mnohdy během přípravného řízení přítomen u výslechu obviněného nebo svědka, během kterého k projednání předmětného nároku na náhradu škody z nějakého důvodu nedojde. Důvodem může být například rozsah trestné činnosti obviněného. Obviněný se může během výslechu vyjadřovat k jiným nárokům na náhradu škody, nebo dokonce k jiným skutkům, které jsou také projednávány v rámci jednoho trestního řízení. Stejně tak je třeba posuzovat individuálně úkony i v řízení před soudem. Některá trestní řízení jsou typická svou rozsáhlostí, ať už z hlediska dokazování nebo vysokým počtem obviněných. Je proto třeba pečlivě posuzovat, zda je projednávaným předmětem úkonu konkrétní nárok na náhradu škody konkrétního poškozeného, kterého zmocněnec zastupuje, nebo zda se jedná o další úkon v trestním řízení, který s ním přímo (nebo vůbec) nesouvisí. Tuto skupinu lze shrnout jako úkony, které jsou svou povahovou podobné činnosti obhájce. 16. Činnost zmocněnce poškozeného v trestním řízení je tedy hybridem úkonů typicky trestních a úkonů typicky civilních, což by se mělo dle názoru krajského soudu promítnout také do výše odměny zmocněnce. Účast zmocněnce na úkonech, které nesouvisí s nárokem na náhradu škody však nelze zpětně bez dalšího označit jako neúčelné. Ne vždy je možné před započetím úkonu avizovat, co bude projednáno. Přítomnost zmocněnce na úkonech, které s nárokem na náhradu škody nesouvisí, mu nelze přičítat k tíži. Zmocněnce nelze odměnit pouze za úkony, které souvisí s uplatňováním nároku na náhradu škody. Stejně tak ho ale nelze stejnou měrou odměnit za všechny absolvované úkony. Krajský soud by však chtěl zdůraznit své stanovisko, že stejně tak jako považuje za nespravedlivé za tyto úkony zmocněnci odměnu nepřiznat vůbec, považuje také za nespravedlivé zmocněnci v těchto případech přiznat odměnu ve výši podle přiznané částky a nerozlišovat povahu úkonů. Podle názoru krajského soudu je však přiměřeným řešením tyto okolnosti promítnout do výše odměny, která bude tyto okolnosti reflektovat. 17. Krajský soud dospěl k dílčímu závěru a shrnuje, že je při úkonech zmocněnce v trestním řízení třeba rozlišovat, jaký úkon právní služby je zmocněncem konkrétně vykonán. Úkony je třeba rozlišovat na ty, které jsou potřebné k uplatnění nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích, a jiné úkony právní služby vykonané při zastupování poškozeného v trestním řízení. Do první uvedené skupiny patří úkony, které bychom kromě adhezního řízení nalezli v řízení civilním, pokud by zde byl nárok uplatňován. Jedná se tedy o úkony, bez kterých nelze nárok na náhradu škody řádně uplatnit. Pro tyto úkony se obecně při určení odměny použije jako tarifní hodnota výše přiznané peněžní částky. Zbylé „jiné“ úkony jsou typické pouze pro trestní řízení. Zejména jsou to úkony provedené v přípravném řízení, ale i další úkony. Za tyto úkony náleží zmocněnci odměna stejná, jako náleží obhájci. Současně lze konstatovat, že výše uvedené řešení je též v souladu s vývojem právní úpravy a aktuálním zněním advokátního tarifu. 18. Co se týče určení odměny za jeden úkon právní služby u úkonů, které bychom kromě adhezního řízení nalezli v řízení civilním, pokud by zde byl nárok uplatňován, krajský soud dospěl k závěru, že tarifní hodnotou je sice výše přiznané peněžní částky, nelze k ní však přistupovat dogmaticky. 19. Ústavní soud k výši odměny za jeden úkon právní služby a redukci úkonů zmocněnce uvedl, že adekvátní řešení menší intenzity a významu činnosti advokáta zmocněnce spočívá zásadně v redukci počtu úkonů právní služby (posuzování jejich účelnosti), popř. povahy takového úkonu (úkon či tzv. půlúkon), nikoli v redukci výše tarifní hodnoty rozhodné pro sazbu odměny (Nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2137/23). V té souvislosti krajský soud poznamenává, že výše uvedený postup nelze uplatnit obecně. Pod povahu úkonu je kromě posouzení, zda zmocněnci náleží odměna za úkon či tzv. půlúkon, nutné zahrnout také rozlišení povahy úkonů na ty, které se váží k nároku na náhradu škody a jiné trestní úkony (jak je již uvedeno výše). Naopak tlak na redukci a krácení počtu úkonů při zachování tarifní hodnoty (u majetkové škody neomezené tarifní hodnoty), namísto stanovení klíče k určení přiměřené tarifní hodnoty, může způsobit v konkrétních případech nezamýšlenou nerovnost mezi zmocněnci, zástupci žalobce v civilním řízení a obhájci. Kromě toho zpětné určení neúčelnosti a nepřiznání žádné odměny za úkony, na kterých byl sice zmocněnec přítomen, ale nesouvisely přímo s uplatňovaným nárokem na náhradu škody, by tak působilo již výše zmiňovanou nespravedlnost vůči odměňování zmocněnce. 20. V rámci stejného nálezu (Nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2137/23) však Ústavní soud uvedl, že má určité pochopení pro úvahy obecných soudů vycházející z předpokladu, že by zmocněnec poškozeného neměl být odměňován (třeba i výrazně) lépe než obhájce obviněného. Zásadní pro tento nález je však formulace ústředního problému. Ústavní soud spatřuje problém v tom, že přístup, snažící se zamezit vzniku nerovnosti mezi dvěma subjekty (zmocněncem a obhájcem), vede k nerovnosti mezi jinými dvěma subjekty (mezi zmocněncem poškozeného v trestním řízení a advokátem zastupujícím žalobce v civilním řízení). 21. Kromě toho by nemělo zůstat bez povšimnutí, že se Ústavní soud v tomto nálezu (Nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2137/23, srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. IV ÚS 2334/23) zabýval nárokem na náhradu nemajetkové újmy, přičemž tarifní hodnotou byla částka 50 000 Kč. Tato částka byla v citovaném nálezu v důsledku vlivu času a ve světle očekávané novely advokátního tarifu označena za nepřiměřenou. Vzhledem k této argumentaci, je vhodné podpůrně přihlédnout i k vývoji advokátního tarifu a směru, kam se jeho změny ubíraly. Dle důvodové zprávy k novele advokátního tarifu znění advokátního tarifu účinné od 1. 1 2025 zapracovává do svých ustanovení vývoj judikatury a proměnu dalších okolností ve společnosti, což se zejména projevilo zvýšením odměny advokátům. Kromě dalších změn novela advokátního tarifu přinesla od 1. 1. 2025 sjednocení výpočtu odměny pro zmocněnce poškozených v trestním řízení a zástupce žalovaného v civilním řízení při uplatňování nároku na náhradu nemajetkové újmy, přičemž tarifní hodnotu stanovil jako výši přiznané částky. Naproti tomu však došlo k zastropování tarifní hodnoty na částku 500 000 Kč, tj. maximálně 10 300 Kč za jeden úkon právní služby. Podle novely advokátního tarifu tak zákonodárce považuje za přiměřenou odměnu za jeden úkon právní služby částku ve výši 10 300 Kč. Výše tarifní hodnoty u majetkové škody však zůstala i nadále bez omezení. 22. Právě skutečnost, že od 1. 1. 2022 došlo ke zrušení omezení zastropování odměny u ustanovených zástupců, a ani novela advokátního tarifu neobsahuje určení její maximální výše, činí v praxi značné rozdíly, a to nejen mezi zmocněnci a obhájci, ale také mezi zmocněnci a advokáty zastupující žalobce v civilním řízení. Nerovnost v odměňování mezi zmocněnci a obhájci je na první pohled patrná. Nejedná se však o jedinou nerovnost. Současné stanovení odměny zmocněnci poškozeného v trestním řízení shodně s advokátem zastupujícím žalobce v civilním řízení zakládá nerovnost i mezi těmito subjekty. Výsledkem je, že ve většině případů má nejméně stejně výhodné nebo výhodnější postavení z hlediska odměny zmocněnec poškozeného v trestním řízení. Důvody jsou následující: 23. Prvním důvodem je odlišný počet úkonů a jejich náročnost. K odlišnosti v počtu úkonů dochází v obecné rovině v důsledku rozdílů mezi trestním a civilním řízením. Porovnáním trestního a civilního řízení zjistíme, že v případě uplatňování škody v trestním řízení může být počet úkonů výrazně vyšší oproti civilnímu řízení. Trestní řízení obsahuje přípravné řízení, kterého se zmocněnec většinou také účastní. V závislosti na okolnostech může být v případě rozsáhlejší trestné činnosti u vyššího počtu obviněných, svědků, poškozených (např. u organizované trestné činnosti), nebo v případě mnohosti projednávaných skutků (trestné činy jako krádeže, trestná činnost související s distribucí drog) taktéž počet úkonů oproti civilnímu řízení i několikanásobně vyšší. Samozřejmě povaha a složitost věcí je různá, počet jednání ve věci by měl být nižší než v trestním řízení, a to i s ohledem na projednávaný předmět. 24. V civilním řízení náhrada škody představuje hlavní předmět řízení. Naproti tomu v trestním řízení se jedná o dílčí část, neboť musí být rozhodnuto o vině a trestu, dále o tom, zda se škoda stala, zda ji zavinil obviněný a jaká je její výše. Samozřejmě v některých případech může být výše škody znakem skutkové podstaty trestného činu a bude významnou součástí po celou dobu trestního řízení. Přístup zmocněnce může přispět k prokázání výše škody, naproti tomu v takovém případě je škoda předmětem trestního řízení, neboť může být kvalifikačním znakem a důvodem pro uložení vyšší trestní sazby. Je tedy nutné, aby ji v takovém případě dostatečně konkrétně prokázaly samy orgány činné v trestním řízení. V tomto případě není možné odkázat do řízení civilního. 25. Z hlediska náročnosti má zmocněnec v trestním řízení oproti advokátovi v civilním řízení dosti zjednodušenou pozici. V civilním řízení je vynakládána vyšší aktivita advokáta, a to již před podáním žaloby. Advokát musí věc nastudovat, opatřit si podklady, přičemž musí posoudit výši škody už v žalobě, což na něj klade vyšší nároky. Tyto úkony před podáním žaloby obecně nejsou z hlediska advokátního tarifu hrazené. Advokát v civilním řízení musí pečlivě kalkulovat s žalovanou částkou, neboť nese odpovědnost v případě hrozícího neúspěchu. Případný neúspěch, byť jen částečný, se promítne do nákladů, které budou advokátovi uhrazeny. Náklady se v civilním řízení následně odvíjí od úspěchu ve věci. V civilním řízení se sice vychází z tarifní hodnoty, která se rovná žalované částce v okamžiku poskytnutí právní služby. Za situace, kdy v žalobě bude požadována náhrada škody ve výši 1 000 000 Kč (tarifní hodnota), přičemž bude rozhodnuto, že bude škoda nahrazena ve výši 800 000 Kč, bude odměna advokáta za jeden úkon právní služby 7 380 Kč (výpočet 80 % úspěch ve věci – 20 % neúspěch = 60 % z 12 300 Kč). V případě polovičního úspěchu mu nebudou uhrazeny žalovanou stranou žádné náklady. 26. V trestním řízení zmocněnci výrazně usnadňují jeho aktivitu orgány činné v trestním řízení, které jsou zodpovědné za dokazování. Na rozdíl od civilního řízení zmocněnec v trestním řízení nemusí kalkulovat s úspěchem ve věci. Zmocněnec dokonce může požadovat „pro jistotu“ vyšší náhradu škody, než by požadoval jako zástupce žalobce v civilním řízení, přičemž to na výši jeho odměny nebude mít vliv. Ve stejném případě, kdy bude požadovanou částkou 1 000 000 Kč a přiznanou 800 000 Kč, bude tarifní hodnotou v trestním řízení 800 000 Kč. V případě polovičního úspěchu 500 000 Kč. Rozdíly jsou následující: U prvního příkladu se v civilním řízení vypočte odměna z žalované částky 1 000 000 Kč (tarifní hodnota), přičemž přiznána byla částka 800 000 Kč (náklady budou přiznány ve výši 60 %: výpočet 80 % úspěch ve věci – 20 % neúspěch = 60 % přiznané náklady) tedy odměna za jeden úkon právní služby bude přiznána v rozsahu úspěchu, tj. 7 380 Kč. V trestním řízení bude při tarifní hodnotě 800 000 Kč odměna za jeden úkon právní služby činit 11 500 Kč. U druhého příkladu není v civilním řízení odměna žádná, v trestním řízení při tarifní hodnotě 500 000 Kč je odměna 10 300 Kč za jeden úkon právní služby. Samozřejmě v případě plného úspěchu bude při tarifní hodnotě 1 000 000 Kč odměna 12 300 Kč (jak v trestním, tak v civilním řízení). Na rozdíl od civilního řízení zmocněnci v trestním řízení náleží odměna za další úkony, které v civilním řízení nemůže nikdy učinit (typicky již zmiňované přípravné řízení). Zmocněnec v trestním řízení má nejvýhodnější pozici, jak z hlediska počtu úkonů, tak z hlediska odměny za ně a v některých případech i z hlediska náročnosti. Odměna při uplatňování stejného nároku na náhradu škody tak bude u zástupce žalobce v civilním řízení nejlépe stejná, většinou však nižší, než u zmocněnce v trestním řízení. V případě, kdy bychom úkony nerozlišovali na související s náhradou škody a jiné trestní úkony, bude rozdíl ještě mnohem větší. 27. Další nepoměr činí uplatňování nároku na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy, resp. neomezená výše tarifní hodnoty u majetkové škody. Na tomto místě je vhodné podotknout, že hodnota škody nemusí vždy nutně odpovídat náročnosti úkonu (ať už hovoříme o žalované částce v civilním řízení nebo o přiznané částce v trestním řízení). V případě uplatnění nároku na náhradu majetkové škody týkající se nemovitosti může být škoda vyčíslena na 10 000 000 Kč. Konkrétní výše škody bude stanovena znaleckým posudkem. Zmocněnci by podle advokátního tarifu náleželo za jeden úkon právní služby 48 300 Kč. Přestože s výší škody by měla být spojena vyšší pečlivost, nelze bez dalšího označit úkony v tomto případě za složitější než úkony u nižších majetkových škod. Podobně není možné říci, že se jedná o složitější úkony než v případě zmocněnců, kteří zastupují poškozené při uplatnění nároku ve stejné výši u nemajetkové újmy. Mnohdy je totiž v případech nemajetkových újem vhodné, dokonce až nutné, aby zmocněnec postupoval citlivě a využil i znalosti přesahující právní oblast např. do oblasti psychologie, aby byl schopen s poškozeným správně pracovat a zabránit případné sekundární viktimizaci. Kromě toho může být také v některých případech i prokázání existence a výše náhrady nemajetkové újmy náročnější, neboť většinou nebývá znakem skutkové podstaty. V trestním zákoníku se konkrétně vyčíslená výše škody objevuje jako kvalifikační znak skutkové podstaty trestného činu především v souvislosti s vyčíslením majetkové škody, nikoliv nemajetkové újmy. Ve vztahu k nemajetkové újmě se spíše prokazuje její povaha, případně její intenzita (zda se jedná o újmu, těžkou újmu). V trestním zákoníku se v souvislosti s nemajetkovou újmu neobjevují v rámci skutkové podstaty formulace podle § 138 tr. zákoníku určující hranici výši škod, ale obraty jako „způsobí-li činem těžkou újmu na zdraví“. Orgány činné v trestním řízení tak prokazují, zda se těžká újma na zdraví stala, nikoliv její konkrétní vyčíslení, které je ekvivalentem finanční částky. Zde jsou kladeny vyšší nároky na zmocněnce poškozeného v trestím řízení, aby byl schopen nemajetkovou újmu v dané výši prokázat. Přesto je odměna zmocněnce, který zastupuje poškozeného s nárokem na náhradu nemajetkové újmy zastropována (na rozdíl od zmocněnce zastupující poškozeného u majetkové škody). 28. Pozice zmocněnce u nemajetkové újmy tak může být často náročnější než u zmocněnce zastupující poškozeného s nárokem u majetkové škody, přesto je jeho odměna omezena. Výše tarifní hodnoty u uplatňování nároku nemajetkové újmy se může dále lišit podle druhu uplatňovaného nároku (například duševní útrapy podle § 2956 o. z., újma na zdraví podle § 2958 o. z. nebo tzv. sekundární nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 2959 o. z.), přesto je však maximální možná výše limitována (nyní účinným zněním na 500 000 Kč). Krajský soud v tomto směru nenachází důvod v odlišném přístupu pro omezení, když i v minulosti se zastropování odměny podle § 12a odst. 2 AT vztahovalo na zvolené i ustanovené zmocněnce. Nad to je třeba podotknout, že absence stanovení maximální možné výše tarifní hodnoty v případě uplatňování nároku náhrady u majetkových škod v praxi již vytváří a bude dále vytvářet extrémní situace, kdy zmocněnec požaduje (zejména ve věcech hospodářské a dotační trestné činnosti) za jeden úkon právní služby extrémně vysoké částky (při částce 10 000 000 Kč, tj. 48 300 Kč za jeden úkon právní služby, při částce 100 000 000 Kč, tj. 84 300 Kč za jeden úkon právní služby; při částce 250 000 000 Kč, tj. 144 300 Kč za jeden úkon právní služby). Při čistě formalistickém přístupu toto může působit též nepřiměřené rozdíly mezi zmocněnci navzájem. Také Ústavní soud již v minulosti připustil aplikaci § 12a odst. 2 AT i v případě zvoleného (nikoliv ustanoveného) zmocněnce poškozeného, pokud by výpočet sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby postupem podle § 7 ve spojení s § 10 odst. 5 advokátního tarifu vedl k přiznání neúměrně vysoké náhrady nákladů poškozenému. Zdůraznil však, že použití § 12a odst. 2 advokátního tarifu za takové situace předpokládá náležité zvážení okolností konkrétní věci a pečlivé odůvodnění. Nerespektování tohoto požadavku označil za porušení základního práva poškozeného na soudní ochranu, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3152/21). Přestože bylo ustanovení § 12a odst. 2 AT zrušeno vyplývá i z aktuálního znění advokátního tarifu, že je patrná snaha zákonodárce nějakým způsobem výši odměny za jeden úkon limitovat. 29. Za tohoto stavu považuje krajský soud provést následující shrnutí: Pokud bychom považovali za účelné všechny úkony v trestním řízení a určili výši sazby zmocněnce poškozeného v trestním řízení stejně jako u advokáta zastupujícího žalobce v civilním řízení, bude vždy ve výhodnějším postavení zmocněnec poškozeného v trestním řízení. Za situace, kdy úkony rozdělíme na související s uplatněním nároku na náhradu škody a jiné trestní úkony, bude mít stále výhodnější postavení zmocněnec poškozeného v trestním řízení, avšak rozdíl bude menší. V případě, že bychom považovaly za účelné pouze úkony, které by zmocněnec poškozeného v trestním řízení vykonal jako advokát zastupující žalobce v civilním řízení se bude pozice advokáta zastupujícího žalobce v civilním řízení přibližovat nanejvýš na roveň, avšak nebude mít výhodnější postavení než zmocněnec poškozeného v trestním řízení. Pozice advokáta zastupujícího žalobce v civilním řízení by však měla být s ohledem na výše vyjmenované argumenty nejvýhodnější. Kromě výše uvedeného je při stanovení výše odměny zmocněnce třeba posuzovat účelnost a přiměřenost jak ve vztahu k jednotlivým úkonům zvlášť, tak v celkové výši odměny například vůči výši škody. 30. K stížnostním námitkám poškozeného směřující proti nesprávnému určení výše odměny za provedené právní úkony do 31. 12. 2021 a dále za úkony po 31. 12. 2021 tak krajský soud, veden shora uvedenými úvahami, dospěl k závěru, že přiměřená výše odměny zmocněnce za úkony, které souvisejí s uplatněním nároku na náhradu majetkové škody v období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2024 je částka ve výši 10 300 Kč, která odpovídá limitu tarifní hodnoty ve výši 500 000 Kč, která je účelná a přiměřená. Za ostatní úkony (soudem vymezené jako jiné trestní úkony) nesouvisející s uplatňováním nároku na náhradu škody náleží zmocněnci odměna ve stejné výši jako obhájci, v období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2024 v částce ve výši 2 300 Kč za provedený úkon. Za úkony provedené do 31. 12. 2021 považuje krajský soud (ve shodě s okresním soudem) za přiměřenou částku 5 000 Kč bez rozlišení dle povahy úkonů na ty, které souvisí s uplatněním nároku na náhradu škody, a jiné trestní úkony. Výše uvedené řešení se snaží v souladu s nálezy Ústavního soudu nalézt spravedlivé řešení, které zamezí vzniku výrazných nerovností jak mezi zmocněncem poškozeného v trestním řízení a advokátem zastupujícím žalobce v civilním řízení, tak mezi zmocněncem a obhájcem. Toto řešení přispívá právní jistotě, neboť nastavuje jasný klíč pro rozhodování o odměně zmocněnců poškozených v trestním řízení. 31. V poměrech projednávané věci se výše uvedená ustanovení a teoretická východiska projeví následovně: 32. Tarifní hodnota pro úkon právní služby do 31. 12. 2021 představuje výše přiznané částky, což je 1 588 097 Kč (součet 1 171 297 Kč a 416 800 Kč). Za jeden úkon právní služby zmocněnci náleží 14 660 Kč. Současně je aplikováno ustanovení § 12a odst. 2 AT, které stanovuje maximální možnou odměnu zmocněnce za jeden úkon právní služby na 5 000 Kč. Pro toto období se nevyužije aplikace postupu, který úkony rozlišuje na ty, které souvisí s nárokem na náhradu škody a na jiné trestní úkony. Důvodem je skutečnost, že částka 5 000 Kč je soudem považována za přiměřenou. 33. Tarifní hodnota pro úkony v období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2024 představuje výši přiznané částky, což je 1 588 097 Kč (součet 1 171 297 Kč a 416 800 Kč). Za jeden úkon právní služby zmocněnci náleží 14 660 Kč. Současně bylo s výše uvedeným odůvodněním přistoupeno k postupu, kterým došlo k rozlišení úkonů na ty, které souvisí s nárokem na náhradu škody a na jiné trestní úkony. Výše tarifní hodnoty u úkonů, které souvisí s nárokem na náhradu škody byla dále stanovena limitem 500 000 Kč, tj. 10 300 Kč za jeden úkon právní služby. [adresa] 300 Kč za jeden úkon právní služby dostatečně odráží náročnost provedených úkonů, s odkazem na shora uvedené odůvodnění je také považována za přiměřenou částku, která nezakládá výrazné nerovnosti jak mezi zmocněncem poškozeného v trestním řízení a advokátem zastupujícím žalobce v civilním řízení, tak mezi zmocněncem a obhájcem. 34. V případě jiných trestních úkonů v období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2024 byla stanovena výše odměny zmocněnce ve stejné výši jako odměna obhájce v projednávané věci, tedy: Podle § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu při obhajobě trestního řízení (nejde-li o věci podle odst. 2) se považuje za tarifní hodnotu částka 30 000 Kč, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let a nepřevyšuje deset let. Podle § 7 AT sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 30 000 Kč činí 1 500Kč a 40 Kč za každých započatých 1 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, tj. 1 500 Kč + 20x 40 Kč tedy 2 300 Kč za jeden úkon právní služby v trestní věci obviněného. 35. Mezi základní znaky skutkových podstat v této věci projednávaných trestných činů patřila výše škody. V jednání popsaném v obžalobě byly ve vztahu k jednotlivým obviněným různou měrou spatřovány některé z následujících trestných činů, pro které představovala výše škody kvalifikační znak podmiňující uložení vyšší trestní sazby, a to zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. U obou trestných činů byla výše škody projednávána po celou dobu řízení před soudem, nikoliv pouze jako dílčí otázka pouze v některých jednacích dnech. Soud tedy považuje u úkonů v řízení před soudem účelnou a přiměřenou odměnu ve výši 10 300 Kč s odkazem na výše uvedené odůvodnění. 36. Krajský soud posoudil stížnostní námitku poškozeného týkající se účelnosti jednotlivých úkonů a učinil následující korektury: 37. Ze spisového materiálu vyplývá, že během řízení před soudem došlo ke změně obsazení senátu (soudce i obou přísedících). Dle dodatku č. 5 rozvrhu práce pro rok 2022 účinnému ke dni 8. 4. 2022 byl spis přidělen soudci [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 28. 8. 2022 (č. l. 889-890) byl čten protokol z předchozího hlavního líčení ze dne 3. 2. 2021. Stejně tak dne 12. 10. 2022 (č. l. 892) byly zopakovány dosavadní výsledky dokazování a pokračováno v hlavním líčení, přičemž byl čten protokol z předchozího hlavního líčení ze dne 11. 5. 2021. Vzhledem k tomu, že se opakoval obsah předchozích dvou hlavních líčení, za které zmocněnci již přiznal odměnu, krajský soud tyto úkony posoudil jako „jiné úkony v trestním řízení“ (dle výše uvedeného odůvodnění). Zmocněnci tedy za tyto úkony náleží odměna za jeden úkon právní služby stejná jako obhájci, tedy 2 300 Kč. 38. Za účast při výslechu svědkyně dne 12. 12. 2022 je účtován jeden úkon. Ze spisového materiálu vyplývá (č. l. 918-920), že se hlavní líčení tohoto dne nekonalo, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho konání (pozn. nedostavil se obžalovaný [adresa]). Dne 12. 12. 2021 se však následně konal výslech svědka mimo hlavní líčení. K této problematice vyslovil Krajský soud v Plzni pod sp. zn. 9 To 284/98 své stanovisko a uvedl, že podle ustanovení § 11 odst. 1 e) AT obecně platí, že ustanovenému obhájci náleží odměna za jeden úkon právní pomoci, pokud se ve lhůtě dvou hodin účastní více vyšetřovacích úkonů v přípravném řízení. Pokud se však ve lhůtě dvou hodin zúčastní výslechu svědkyně u vyšetřovatele, a poté výslechu obviněného před soudcem rozhodujícím o jeho vazbě, tedy odlišných úkonů před různými orgány přípravného řízení, jde o dva samostatné úkony a náleží mu odměna za dva úkony právní služby, neboť jen první z uvedených úkonů je úkonem vyšetřovacím ve smyslu uvedeného ustanovení. Druhý úkon je nutno považovat za účast na jednání před soudem ve smyslu § 11 písm. g) AT, byť je toto jednání konáno v rámci přípravného řízení. Výše uvedenou situaci lze analogicky aplikovat při jednání před soudem. V kontextu ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) AT je třeba posuzovat celou a v podstatě nepřetržitou účast zmocněnce na soudním jednání v době od 10:00 hod. do 10:36 hod. Bez ohledu na to, jak byly nazvány jednotlivé soudem sepsané protokoly, platí, že šlo ze strany zmocněnce po celou uvedenou dobu o právní pomoc při jednání téhož soudu, na témže místě a v téže věci po dobu, která nebyla delší dvou hodin. Zmocněnci tedy náleží odměna za jeden úkon právní služby. 39. Za účast na hlavním líčení dne 27. 3. 2023 je účtován jeden úkon. Ze spisového materiálu vyplývá (č. l. 946), že se hlavní líčení tohoto dne nekonalo, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho konání (pozn. nedostavila se svědkyně, hlavní líčení bylo za účelem pokračování v dokazování odročeno na 24. 4. 2023). Zmocněnci podle § 14 odst. 2 AT náleží za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, a za dostavení se k jednání, které se nekonalo, aniž byl o tom advokát včas předem vyrozuměn, odměna náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny. 40. Dne 15. 3. 2024 je účtována odměna za písemné podání ve formě odpovědi k žádosti soudu č. j. 7 To 257/2023-1096 ze dne 15. 3. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT. Ze spisového materiálu vyplývá, že písemnost není možné považovat za podání ve věci samé a není možné za ně požadovat odměnu za úkon. Za vypracování písemností, týkajících se pouze dokazování, adresovaných soudu prvního stupně, odměna nepřísluší (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 2 To 28/2004). Písemnosti byly sice poskytnuty na výzvu odvolacího soudu, jednalo se však o doložení listin (faktur a dokladů ke koupi movitých věcí společnosti [právnická osoba].), přičemž podání neobsahovalo žádné právní posouzení ani rozbor (pozn. odpověď k žádosti soudu č. j. 7 To 257/2023-1096 na č. l. 1104). Krajský soud tedy považuje tento úkon za nehonorovatelný. 41. Účast zmocněnce poškozeného na veřejném zasedání u Krajského soudu v Ústí nad Labem, jehož předmětem bylo rozhodnutí o odvolání obžalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 16. 6. 2023, č. j. 23 T 54/2020-992, byla shledána účelnou. Vzhledem k tomu, že odvolání směřovalo též do výše náhrady škody, byla určena odměna za jeden úkon právní služby za účast na jednání před odvolacím soudem ve výši 10 300 Kč. 42. Vzhledem k provedeným korekcím krajský soud dospěl k závěru, že zmocněnci poškozeného náleží odměna za celkem 14 úkonů právní služby. Tato skutečnost se promítla i do výše náhrad hotových výdajů. 43. Krajský soud dále provedl korektury v případě náhrad za promeškaný čas strávený na cestě. Při vyúčtování výše zmíněných náhrad je třeba mít na paměti aplikaci ustanovení § 14 odst. 4 AT, který uvádí, že náhrada za promeškaný čas advokátu nenáleží, má-li za stejné časové období nárok na odměnu za úkon právní služby podle § 11 AT. S ohledem na toto ustanovení byly náhrady za promeškaný čas strávený na cestě krajským soudem přezkoumány a byly provedeny dále uvedené úpravy. Pro cestu zpět z [adresa] byla provedena korekce, kdy za cestu zpět dne 3. 2. 2021 nebyly nahrazeny tři půlhodiny, neboť hlavní líčení skončilo v 16:00 hod. (úkon trval do 17:30 hod.), dne 29. 8. 2022 nebyly za cestu zpět nahrazeny dvě půlhodiny, neboť hlavní líčení skončilo v 11:10 hod. (úkon trval do 12:15 hod.), dne 12. 10. 2022 nebyly za cestu zpět nahrazeny dvě půlhodiny, neboť hlavní líčení skončilo v 13:16 hod. (úkon trval do 14:30 hod.), dne 12. 12. 2022 nebyly za cestu zpět nahrazeny dvě půlhodiny, neboť veřejné zasedání skončilo v 10:36 hod. (úkon trval do 12:00 hod.), dne 20. 2. 2023 za cestu zpět nebyly nahrazeny tři půlhodiny, neboť hlavní líčení skončilo v 12:50 hod. (úkon trval do 14:30 hod.), dne 22. 5. 2023 za cestu zpět nebyly nahrazeny dvě půlhodiny, neboť hlavní líčení skončilo v 11:21 hod. (úkon trval do 12:45 hod.). 44. Odměna za úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), f), g), § 12a odst. 2 AT) Datum Úkon právní služby Výše mimosmluvní odměny 2021 01. 28. 01. 2021 převzetí a příprava zastoupení 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 a) AT, omezeno částkou 5 000 Kč dle § 12a odst. 2 AT 5 000 Kč 02. 03. 02. 2021 účast na hlavním líčení u OS Děčín (13:30 – 16:00) 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 g) AT, omezeno částkou 5 000 Kč dle § 12a odst. 2 AT 10 000 Kč 03. 11. 05. 2021 prostudování spisu u OS Děčín (8:50 – 9:50) 1 úkon právní služby dle § 11odst. 1 f) AT, omezeno částkou 5 000 Kč dle § 12a odst. 2 AT 5 000 Kč 04. 11. 05. 2021 účast na hlavním líčení u OS Děčín (12:00 – 13:45) 1 úkon právní služby dle § 11odst. 1 g) AT, omezeno částkou 5 000 Kč dle § 12a odst. 2 AT 5 000 Kč 2022 05. 29. 08. 2022 účast na hlavním líčení u OS Děčín (10:15 – 11:10) 1 úkon právní služby dle § 11odst. 1 g) AT 2 300 Kč 06. 12. 10. 2022 účast na hlavním líčení u OS Děčín (12:30 – 13:16) 1 úkon právní služby dle § 11odst. 1 g) AT 2 300 Kč 07. 12. 12. 2022 účast na veřejném zasedání u OS Děčín; výslech svědka mimo hlavní líčení (10:00 – 10:30) 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 g) AT 10 300 Kč 2023 08. 20. 02. 2023 účast na hlavním líčení u OS Děčín (12:30 – 12:50) 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 g) AT 10 300 Kč 9. 24. 04. 2023 účast na hlavním líčení u OS Děčín (12:30 – 13:54) 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 g) AT 10 300 Kč 10. 22. 05. 2023 účast na hlavním líčení u OS Děčín (10:45 – 11:21) 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 g) AT 10 300 Kč 11. 26. 06. 2023 účast na hlavním líčení u OS Děčín (12:30 – 14:05) 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 g) AT 10 300 Kč 2024 12. 28. 05. 2024 účast na veřejném zasedání u KS v Ústí nad Labem (8:30 – 12:47) 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 g) AT 20 600 Kč Celkem 91 400 Kč 45. Náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 1, odst. 3, odst. 4 AT) Hotový výdaj Výše náhrady 1. Režijní paušál za 14 úkonů právní služby à 300 Kč 4 200 Kč 46. Cestovné (§ 13 odst. 2, odst. 5 AT) Hotový výdaj Výše náhrady 1. Cestovní výdaje zmocněnce poškozeného (beze změny) 17 264 Kč 47. Náhrada promeškaného času (§ 14 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 3, odst. 4 AT) Datum Důvod náhrady Výše náhrady 03. 02. 2021 Náhrada za promeškaný čas strávený cestou k úkonům (3x půlhodina à 100 Kč) 300 Kč 11. 05. 2021 Náhrada za promeškaný čas strávený cestou k úkonům (3x půlhodina à 100 Kč) Náhrada za promeškaný čas strávený cestou zpět (3x půlhodina à 100 Kč) 300 Kč 300 Kč 29. 08. 2022 Náhrada za promeškaný čas strávený cestou k úkonům (3x půlhodina à 100 Kč) Náhrada za promeškaný čas strávený cestou zpět (1x půlhodina à 100 Kč) 300 Kč 100 Kč 12. 10. 2022 Náhrada za promeškaný čas strávený cestou k úkonům (3x půlhodina à 100 Kč) Náhrada za promeškaný čas strávený cestou zpět (1x půlhodina à 100 Kč) 300 Kč 100 Kč 12. 12. 2022 Náhrada za promeškaný čas strávený cestou k úkonům (3x půlhodina à 100 Kč) Náhrada za promeškaný čas strávený cestou zpět (3x půlhodina à 100 Kč) 300 Kč 100 Kč 20. 02. 2023 Náhrada za promeškaný čas strávený cestou k úkonům (3x půlhodina à 100 Kč) 300 Kč 27. 03. 2023 Náhrada za promeškaný čas strávený cestou k úkonům (3x půlhodina à 100 Kč) Náhrada dle § 14 odst. 2 AT za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci, aniž byl o tom advokát včas předem vyrozuměn Náhrada za promeškaný čas strávený cestou zpět (3x půlhodina à 100 Kč) 300 Kč 5 150 Kč 300 Kč 24. 04. 2023 Náhrada za promeškaný čas strávený cestou k úkonům (3x půlhodina à 100 Kč) Náhrada za promeškaný čas strávený cestou zpět (3x půlhodina à 100 Kč) 300 Kč 300 Kč 22. 05. 2023 Náhrada za promeškaný čas strávený cestou k úkonům (3x půlhodina à 100 Kč) Zpoždění zahájení hlavního líčení o 45 minut; počátek v 10:45 hod namísto v 10:00 hod. (2x půlhodina à 100 Kč) Náhrada za promeškaný čas strávený cestou zpět (1x půlhodina à 100 Kč) 300 Kč 200 Kč 100 Kč 26. 06. 2023 Náhrada za promeškaný čas strávený cestou k úkonům (3x půlhodina à 100 Kč) Náhrada za promeškaný čas strávený cestou zpět (3x půlhodina à 100 Kč) 300 Kč 300 Kč 28. 05. 2024 Náhrada za promeškaný čas strávený cestou k úkonům (3x půlhodina à 100 Kč) Náhrada za promeškaný čas strávený cestou zpět (3x půlhodina à 100 Kč) 300 Kč 300 Kč Shrnutí 54x půlhodina à 100 Kč 1x promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny 5 400 Kč 5 150 Kč Celkem 10 550 Kč 48. Daň z přidané hodnoty Hotový výdaj Výše náhrady 1. Daň z přidané hodnoty (21 % z částky 123 414 Kč) 25 916,94 Kč 49. Celkem na odměně zmocněnce bylo po zaokrouhlení přiznáno 149 331 Kč. Jak částka za jednotlivé úkony, tak v jejich souhrnu je celková částka vůči náhradě škody považována krajským soudem za účelnou a přiměřenou. 50. Co se týče stížnostní námitky poškozeného týkající se nepřezkoumatelnosti závěru ohledně rozdělení povinnosti hradit náklady mezi odsouzenými, krajský soud uvádí, že v tomto směru učiněný závěr okresního soudu shledal jako správný. Rozdělení povinností hradit náklady mezi odsouzené v daném poměru kopíruje výrok o náhradě škody. Jak totiž vyplývá z výroků rozsudku o náhradě škody, jedná se o dva samostatné nároky vztahující se k různým skutkům, přičemž jednotlivé výroky jsou i samostatně vykonatelné. V kontextu civilního řízení se v souvislosti s podáním dovolání oddělitelností nároků zabýval Nejvyšší soud, který uvedl, že v řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1924/2021). 51. V rámci svého rozhodnutí krajský soud podle § 228 odst. 1 tr. řádu odsouzenému (tehdy obžalovanému) [adresa] uložil povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody částku 1 171 297 Kč. Dále podle § 228 odst. 1 tr. řádu odsouzeným (tehdy obžalovaným) [adresa] a [Jméno odsouzené B] uložil povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody společně a nerozdílně částku 416 800 Kč. Podle § 513 o. z. jsou náklady spojené s uplatněním pohledávky jejím příslušenstvím. Není tedy rozhodující, že tyto nároky byly při určení tarifní hodnoty sečteny. Nároky jsou tedy samostatně oddělitelné, přičemž odsouzený [Jméno odsouzené A] je povinen poškozenému nahradit náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení vzniklé mu přibráním zmocněnce ve výši 110 505 Kč, tj. 74 % z 149 331 Kč. Dále jsou odsouzení [Jméno odsouzené A] a [Jméno odsouzené B] povinni poškozenému nahradit společně a nerozdílně náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení vzniklé mu přibráním zmocněnce ve výši 38 826 Kč, tj. 26 % z 149 331 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. Ústí nad Labem 9. června 2025 JUDr. Roman Dobeš předseda senátu