č. j. 41 Ad 17/2024-55   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: R. L., narozen dne X bytem X zastoupen advokátkou JUDr. Lucií Kýčkovou sídlem Dubská 356/2, 415 01  Teplice proti   žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08  Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 3. 7. 2024 takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 3. 7. 2024, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 209,46 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím ze dne 21. 3. 2024 žalovaná podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zamítla žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. b) a c) téhož zákona. V odůvodnění žalovaná uvedla, že podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 6. 3. 2024 je žalobce nadále invalidní v prvním stupni. Žalobcovy námitky proti tomuto rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 3. 7. 2024, které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že žalovaná nesprávně určila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, aniž by byl žalobce osobně vyšetřen. Zdůraznil, že v důsledku poškození srdce není schopen žít běžným způsobem. Nesouhlasil proto se závěrem, že jeho pracovní schopnost poklesla jen o 35 %. Podle žalobce žalovaná rovněž nedostatečně odůvodnila, proč považovala za rozhodující příčinu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vertebrogenní algický syndrom páteře. 3. Žalobce navrhl, aby soud obě rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná ve svém vyjádření poukázala na posudek o invaliditě ze dne 18. 6. 2024, který potvrdil závěr předchozího posudku ze dne 6. 3. 2024, že žalobcův zdravotní stav odpovídal invaliditě prvního stupně. K žalobcovu nesouhlasu s určením rozhodující příčiny jeho dlouhodobě nepříznivého stavu žalovaná uvedla, že žalobcův zdravotní stav posoudí Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“). 5. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Ústní jednání 6. Při jednání soudu konaném dne 3. 3. 2025 zástupce žalobce odkázal na písemné vyhotovení žaloby. Na důkazních návrzích uvedených v žalobě však netrval. Uvedl, že žalobce souhlasí se závěry posudkové komise, které potvrzují důvodnost žaloby. 7. Pověřená pracovnice žalované při tomto jednání odkázala na písemné vyjádření k žalobě a s ohledem na závěry posudku posudkové komise ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. 8. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) provedl dokazování čtením posudku posudkové komise ze dne 16. 1. 2025, včetně protokolu o jednání posudkové komise. Posouzení věci soudem 9. Žaloba je důvodná. 10. Soud však nepřisvědčil namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalovaná v něm jednoznačně vysvětlila, že vycházela z posudku o invaliditě ze dne 18. 6. 2024, který stanovil rozhodující příčinu žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu i míru poklesu jeho pracovní schopnosti. Skutečnost, že žalobce s těmito závěry nesouhlasí, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 11. Na rozdíl od žalobce nespatřuje soud pochybení ani v tom, že žalobce nebyl v průběhu správního řízení osobně vyšetřen. Soud podotýká, že nebylo povinností posudkového lékaře za účelem zpracování posudku pozvat žalobce a osobně jej vyšetřit, pokud o zdravotním stavu žalobce tak, jak jej zjistil z předložené zdravotní dokumentace, neměl pochybnosti. V tomto ohledu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 3 Ads 254/2016-64, podle kterého „úkolem posudkových lékařů i posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí není primárně vyšetřování posuzovaných osob, ale pouze posudkové zhodnocení nálezů klinických lékařů, které jsou pro vypracování posudku podkladem. Lékař či posudková komise sice mohou v případě pochybností o průkaznosti některých nálezů provést při jednání orientační vyšetření posuzované osoby, není to však zákonem předepsáno a závažné pochybnosti o zdravotním stavu by musely být řešeny vysláním posuzované osoby k vyšetření na některém z klinických pracovišť“. V projednávané věci byla pro vypracování posudku k dispozici četná dostatečně průkazná zdravotnická dokumentace, a osobní vyšetření žalobce posudkovými lékaři Institutu posuzování zdravotního stavu tak nebylo třeba. 12. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalovaná přiznala žalobci od 13. 5. 2022 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť podle posudku o invaliditě ze dne 2. 6. 2022, vypracovaného posudkovou lékařkou MUDr. Mgr. N. V. poklesla pracovní schopnost žalobce o 35 % – rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). 13. Dne 15. 1. 2024 požádal žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. V posudku o invaliditě ze dne 6. 3. 2024 posudková lékařka MUDr. Mgr. N. V. označila za rozhodující příčinu žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena ve výši 35 % s tím, že podle § 3 a § 4 téže vyhlášky se procentní míra poklesu pracovní schopnosti nemění. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná dne 21. 3. 2024 rozhodnutí, jímž žalobcovu žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu zamítla. 14. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky. Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě žalobce, který dne 18. 6. 2024 vypracoval posudkový lékař MUDr. P. M. Tento posudkový lékař opětovně posoudil žalobcův zdravotní stav a dospěl k závěru, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil ve výši 35 % s tím, že se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky již nemění. Na základě tohoto nového posudku vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 3. 7. 2024, kterým zamítla žalobcovy námitky s odůvodněním, že žalobce je nadále invalidní v prvním stupni. 15. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 16. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 17. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. V souladu s odstavcem 6 téhož ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Podle odstavce 7 téhož ustanovení je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. 18. Soud podotýká, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Z § 2 odst. 3 této vyhlášky přitom vyplývá, že je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. 19. Podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity lze horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti zvýšit až o 10 procentních bodů v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici (odst. 1), nebo v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici (odst. 2). Z odstavce 3 téhož ustanovení plyne, že zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů. 20. V projednávané věci byla žalobcova žádost o změnu výše invalidního důchodu z prvního na druhý stupeň invalidity zamítnuta, a stejně tak byly zamítnuty jeho námitky, obojí s odůvodněním, že z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Pro vznik (a trvání) nároku na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně je však nutné, aby míra poklesu pracovní schopnosti byla minimálně 50 %, a pro vznik (a trvání) nároku na invalidní důchod třetího stupně je nutné, aby míra poklesu pracovní schopnosti byla minimálně 70 %. 21. Soud připomíná, že jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jak vyplývá z § 38 téhož zákona. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí splňoval podmínky druhého (resp. třetího) stupně invalidity, tedy zda u něj došlo k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 50 % (resp. 70 %). V této souvislosti soud poznamenává, že v daném případě nebylo mezi účastníky řízení žádného sporu o tom, zda žalobce získal potřebnou dobu pojištění, což je druhý předpoklad pro vznik nároku na invalidní důchod, jak vyplývá z § 38 zákona o důchodovém pojištění, a proto se soud touto otázkou nezabýval. 22. Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem posudkového lékaře z námitkového řízení o míře poklesu žalobcovy pracovní schopnosti. Soud se s tímto závěrem lékaře nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci tohoto soudního řízení v intencích § 52 odst. 1 s. ř. s. v návaznosti na § 77 téhož zákona odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem, která je v těchto věcech podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posuzování zdravotního stavu žalobců v soudních řízeních ve věcech důchodového pojištění. Tato posudková komise nově posoudila žalobcův celkový stav, míru poklesu jeho pracovní schopnosti a stupeň invalidity včetně data jeho případné změny. 23. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované posudkovou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení [předsedkyně MUDr. M. S., lékařka prim. MUDr. J. B. (odbornost: interní lékařství a kardiologie) a tajemnice L. W.], posudek ze dne 16. 1. 2025 byl vypracován po studiu a zhodnocení žalobcova zdravotního stavu na základě předložené lékařské dokumentace (spisová dokumentace Institutu posuzování zdravotního stavu Teplice, spisová dokumentace námitkového řízení a zdravotnická dokumentace praktického lékaře – MUDr. J. Č.). Žalobce byl jednání komise přítomen a přímo při jednání komise byl vyslechnut a vyšetřen odbornou lékařkou z oboru interní lékařství a kardiologie. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy, zprávy, vyšetření a další listiny měla komise k dispozici. Jednalo se o lékařské zprávy z Kliniky Spondylchirurgie FN Motol ze dne 13. 9. 2022 a 4. 1. 2023, z Kardiologické stanice Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2023, z Kliniky kardiologie IKEM Praha ze dne 27. 3. 2024, 11. 7. 2024 a 16. 10. 2024, dále lékařské zprávy MUDr. V. Ř. ze dne 10. 7. 2023, MUDr. H. H. ze dne 24. 10. 2023, MUDr. P. F. A. ze dne 30. 10. 2023, 14. 11. 2023 a 13. 3. 2024, MUDr. J. H. ze dne 29. 1. 2024 a MUDr. G. M. ze dne 23. 8. 2024. 24. Na základě posouzení obsahu těchto podkladů a vlastního vyšetření žalobce dospěla posudková komise k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí (tj. k 3. 7. 2024) žalobce splňoval kritéria pro invaliditu druhého stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, neboť jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 50 %. 25. Posudková komise konstatovala, že se u žalobce jednalo k datu vydání napadeného rozhodnutí o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles žalobcovy pracovní schopnosti bylo chronické srdeční selhání. Posudková komise vysvětlila, že dne 18. 12. 2023 byla na Kardiologické stanici Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem srdeční katetrizací a ventrikulografií potvrzena těžká dysfunkce dilatované levé komory s EF 15 % a byla doporučena terapie srdečního selhání do maximálních tolerovatelných dávek. V dalším vývoji došlo léčbou k mírnému zlepšení funkce levé komory, avšak přetrvává chronické srdeční selhání s nízkou ejekční frakcí při kardiomyopatii dosud neobjasněné etiologie vedoucí k prokazatelnému poklesu pracovní schopnosti. 26. Míru poklesu žalobcovy pracovní schopnosti hodnotila posudková komise podle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to podle kapitoly IX – postižení srdce a oběhové soustavy, oddílu A – postižení srdeční, položky 1 – chronické srdeční selhání; systolická a diastolická dysfunkce jako výsledný stav řady kardiovaskulárních postižení, podpoložky 1c – se středně těžkým poklesem výkonnosti, NYHA III, tolerovaná zátěž kolem 1W/kg, METS 3-5, VO2 12-15, středně těžká systolická dysfunkce levé komory, EF cca 0,30, středně těžká diastolická dysfunkce levé komory, BNP, NT proBNT(b). Pro toto zdravotní postižení stanovuje vyhláška rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 50 až 60 %. Posudková komise zvolila v případě žalobce dolní hranici rozmezí (tj. 50 %) s tím, že podle § 3 a § 4 téže vyhlášky se procentní míra poklesu pracovní schopnosti nemění. Vysvětlila, že zdravotní postižení se vyskytuje na hranici položky 1b (NYHA II, lehce zvýšené proBNT) a 1c (tolerovaná zátěž kolem 1 W, EF cca 30 %). Posudková komise se přiklonila k zařazení do položky 1c vzhledem k nízké ejekční frakci levé komory (i přes intenzivní léčbu) s nutností implantace kardioverteru, vzhledem k dalšímu zdravotnímu postižení (vertebrogenní algický syndrom bederní při stenóze páteřního kanálu L4/5) a vzhledem k celoživotně vykonávané dělnické profesi. 27. Datum změny stupně invalidity z prvního na druhý stanovila posudková komise na 18. 12. 2023, kdy bylo provedeno výše popsané vyšetření na Kardiologické stanici Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. 28. Soud zhodnotil citovaný posudek posudkové komise ze dne 16. 1. 2025, který představuje stěžejní důkaz v tomto soudním řízení, a dospěl k závěru, že posudek byl vypracován po náležitém posouzení žalobcova zdravotního stavu na základě předložené lékařské dokumentace, odborných lékařských nálezů a vlastního vyšetření žalobce posudkovou komisí. Soud pokládá tento posudek za úplný, objektivní a přesvědčivý. 29. S výše popsaným závěrem posudkové komise se soud ztotožnil a za daného stavu věci neshledal potřebu, aby byl posudek posudkové komise ze dne 16. 1. 2025 doplňován či aby byl případně ve věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání žalobcova zdravotního stavu. Požadavek v tomto směru ostatně nevznesli ani žalovaná, ani žalobce. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět další dokazování, odpovídá též ustálené judikatuře soudů rozhodujících ve správním soudnictví včetně Nejvyššího správního soudu (srov. např. jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003-50, č. 150/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003-48, či ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 Ads 143/2008-92). 30. S ohledem na vše, co bylo uvedeno shora, (zejména vycházeje ze závěru posudkové komise, že žalobce splnil podmínky invalidity druhého stupně) dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná totiž při svém rozhodování vycházela z neúplně zjištěného skutkového stavu (za hlavní podklad svého rozhodnutí vzala nesprávný posudek o invaliditě žalobce ze dne 16. 8. 2024), což zakládá vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Soud proto napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pro vadu řízení zrušil a současně podle § 78 odst. 4 s. ř. s. rozhodl, že se věc vrací žalované k dalšímu řízení. V něm bude žalovaná podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázána právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku. Bude proto na žalované, aby znovu rozhodla o námitkách žalobce, přičemž bude vycházet z toho, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidním ve druhém stupni invalidity. 31. Soud nevyhověl požadavku žalobce na zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2024, neboť shora popsaná pochybení lze napravit v řízení o námitkách. 32. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o žalobě v celkové výši 16 209,46 Kč. Náklady řízení tvoří odměna a náhrada hotových výdajů zástupkyně žalobce včetně DPH. Výše odměny a náhrady vychází z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „advokátní tarif“). Advokátní tarif byl s účinností od 1. 1. 2025 novelizován vyhláškou č. 258/2024 Sb.; podle čl. II této vyhlášky platí, že za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. 33. Zástupkyně žalobce učinila dva úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] před 1. 1. 2025. Za tyto úkony jí podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 7 bodem 3 a § 9 odst. 2 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 náleží odměna 2x 1 000 Kč, tj. 2 000 Kč, a podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve stejném znění náhrada hotových výdajů advokáta 600 Kč (dva režijní paušály po 300 Kč). Po 1. 1. 2025 učinila zástupkyně žalobce dva úkony právní služby [další porada s klientem přesahující jednu hodinu (porada před soudním jednáním konaná dne 28. 2. 2025, doložena zápisem) – § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu; účast na jednání před soudem – § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu]. Za tyto úkony jí podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 náleží odměna 2x 4 620 Kč, tj. 9 240 Kč, a podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve stejném znění náhrada hotových výdajů advokáta 900 Kč (dva režijní paušály po 450 Kč). 34. Náklady řízení dále zahrnují cestovné k soudnímu jednání konanému dne 3. 3. 2025 z Teplic do Ústí nad Labem a zpět ve výši 356,25 Kč (celkem 45,6 km, kombinovaná spotřeba vozidla BMW G4C, RZ X, ve výši 5,8 litru motorové nafty na 100 km doložena technickým průkazem, cena motorové nafty podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. 34,70 Kč za 1 litr, základní náhrada za 1 km jízdy podle téže vyhlášky 5,80 Kč) a náhradu za promeškaný čas strávený cestou k tomuto jednání a zpět ve výši 300 Kč [dvě započaté půlhodiny po 150 Kč podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 14 odst. 1 písm. b) a odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025]. 35. K uvedeným částkám je třeba přičíst DPH v sazbě 21 %, kterou byla advokátka podle zvláštního právního předpisu povinna odvést z vyčíslené odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů, tj. částku 2 813,21 Kč. 36. Soud naopak nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za převzetí a přípravu zastoupení ve správním řízení a za sepis námitek proti rozhodnutí žalované, neboť se nejedná o náklady soudního řízení, nýbrž o náklady řízení správního. Poradu uskutečněnou dne 22. 8. 2024 považoval soud za převzetí a přípravu zastoupení žalobce v tomto soudním řízení (tj. úkon, za který odměnu přiznal). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 3. března 2025 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r. samosoudce   Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.