Přihlásit se
ECLIECLI:CZ:KSUL:2025:42.A.22.2025.26
Datum rozhodnutí30.12.2025
SoudKSUL
Spisová značka42 A 22/2025
Zdrojvyhledavac.nssoud.cz
Typ rozhodnutíUsnesení
Ke staženíPDF

Odůvodnění

č. j. 42 A 22/2025-26 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobkyně: T. K. X. N., narozená X státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky bytem nám. X zastoupená advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00  Praha 4 proti   žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21  Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2025, č. j. MV-171541-4/SO-2025, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě, takto: I. Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá. II. Žalobkyni se ukládá povinnost zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. V projednávané věci se žalobkyně podanou žalobou ze dne 16. 12. 2025 domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2025, č. j. MV-171541-4/SO-2025, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, (dále jen správní orgán prvního stupně“) ze dne 8. 9. 2025, č. j. OAM-47568-20/DP-2024, a zamítnuto odvolání žalobkyně. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná podle § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobkyně neplnila před podáním žádosti o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu na území účel, pro který jí bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno. 2. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá, aby soud zrušil rozhodnutí žalované a dále aby žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Odkladný účinek 3. Žalobkyně v žalobě současně navrhla, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnila tím, že splňuje podmínky § 73 odst. 2 s. ř. s. pro přiznání odkladného účinku. Citovala usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019-38, v němž rozšířený senát vyslovil, že není možné automaticky přiznávat odkladný účinek kasační stížnosti každého cizince, kterému hrozí vycestování z České republiky, nýbrž je potřeba, aby k této skutečnosti přistoupily další významné individuální okolnosti, které cizinec v návrhu popíše a případně doloží. 4. Žalobkyně uvedla, že na území České republiky pobývala na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny. Je matkou dvou nezletilých dětí s trvalým pobytem v České republice. Mladší dítě jí bylo svěřeno do péče a jeho pobyt v České republice bez matky není možný. V domovském státě krom jedné návštěvy nikdy nebylo, nemá tam žádné zázemí a vycestování proto není možné. 5. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že by bylo nepřiměřené, aby musela za výše nastíněné rodinné situace na rozhodnutí soudu vyčkávat v domovském státě. Vyjádření žalované k odkladnému účinku 6. Žalovaná k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě uvedla, že odkladný účinek žalobě je výjimečným institutem. Cizinci podle ní v těchto žádostech typicky uvádějí, že nemohou vycestovat, potažmo, že se nemohou na území vrátit. Žalovaná uzavřela, že vzhledem k tvrzeným skutečnostem stran dětí žalobkyně je přiznání odkladného účinku žalobě zcela na úvaze soudu. Posouzení odkladného účinku soudem 7. Podle ustanovení § 73 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. 8. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění je prokazováno žalobkyní, a to jak předloženými tvrzeními, tak k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobkyni způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobkyni hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samého žalobou napadeného rozhodnutí (např. rozhodnutí, jímž se ukládá majetková sankce), a žalobkyně tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobkyně konsekventně tvrdit, že jí hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobkyni, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byla pouze žalobkyně. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině a sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobkyně a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení hrozící újmy žalobkyně nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných správních rozhodnutí. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde hrozí natolik závažná újma žalobkyni, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně ustoupit zájmům žalobkyně do meritorního rozhodnutí věci soudem. 9. Soud po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s touto věcí dospěl k závěru, že návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě nelze vyhovět pro nesplnění první zákonné podmínky. 10. V projednávané věci žalobkyně brojí proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta její žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná. Tuto okolnost považuje soud pro danou věc za zcela stěžejní, neboť žalobkyně žádala o vydání povolení k pobytu, čímž se skutkový stav v posuzované věci podstatně odlišuje od situace, kdy např. dojde k zamítnutí žádosti o prodloužení přechodného či trvalého pobytu, neboť v důsledku takového rozhodnutí se postavení účastníka – cizince změní. V důsledku napadeného rozhodnutí žalobkyně neztrácí dané oprávnění k pobytu na území České republiky, protože takové nemá. Soud podotýká, že žalobkyni po dobu vedení správního řízení nesvědčila ode dne 18. 8. 2025 ani tzv. fikce dlouhodobého pobytu podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Ta totiž nastává pouze tehdy, pokud doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu před rozhodnutím o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu „uplyne“. V případě žalobkyně však doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu neuplynula, nýbrž byla ke dni 18. 8. 2025 zrušena [srov. PORÍZEK, P. Z tajů slučování cizinců z třetích zemí aneb co s rozvedenými manžely a těmi, kteří si vzali azylanta až po vstupu na území ČR (a něco navíc k dopadům čl. 6 odst. 2 a 17 směrnice 2003/86/ES). In JÍLEK, D., POŘÍZEK, P. (eds.). Ročenka uprchlického a cizineckého práva. Brno: Kancelář Veřejného ochránce práv, 2018, s. 67-69]. Vzhledem k těmto skutečnostem se tak na dosavadním právním postavení žalobkyně nic nemění. V projednávané věci je tak vyloučeno, aby napadeným rozhodnutím mohla žalobkyni vzniknout bezprostřední, závažná a nenapravitelná újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. 11. Vzhledem ke shora popsaným skutečnostem, kdy je možno konstatovat, že žalobkyně ohledně již první ze tří kumulativně daných zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě nesplnila, ztratilo na významu, aby se soud zabýval případným splněním ostatních dvou zákonných podmínek, jak byly vymezeny shora, a soudu nezbylo než žalobě odkladný účinek nepřiznat. 12. Výrokem II. tohoto usnesení soud žalobkyni zároveň uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. V daném případě vzniká poplatková povinnost dle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) per analogiam, až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli (v tomto případě žalobkyni) uložena povinnost soudní poplatek zaplatit; tedy ukládá se až tehdy, pokud je o návrhu rozhodnuto (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví je dle položky 20 sazebníku soudních poplatků zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Splatnost předmětného poplatku poté byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Soudní poplatek je žalobkyně povinna uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 4249002225. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. Ústí nad Labem 30. prosince 2025 Mgr. Václav Trajer v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.

Hlavní stránka · Zásady ochrany osobních údajů · Smluvní podmínky