česká republika rozsudek jménem republiky Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci   žalobce: X, narozený dne X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky bytem X zastoupený advokátem Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 13, Brno proti   žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2024, č. j. CPR-50211-2/ČJ-2024-930310-V241 takto:   I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastní nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I.  Předmět řízení 1. Žalobce se domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Libereckého kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 8. 2024, č. j. KRPL-44261-39/ČJ-2024-180022-SV. 2. Tímto rozhodnutím byla žalobci uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace podle § 50a odst. 2 písm. b) ve spojení s § 50a odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a podle § 50a odst. 3 uvedeného zákona mu byla stanovena doba k vycestování do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. 3. Žalovaný ve shodě se správním orgánem I. prvního stupně konstatoval, že žalobce disponoval vízem, které ho opravňovalo k pobytu na území ČR od 15. 9. 2023 do 13. 12. 2023. Při pobytové kontrole dne 30. 4. 2024 tedy pobýval žalobce na území ČR neoprávněně. Proto s ním bylo zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. V průběhu řízení správní orgán I. stupně, a to oznámením ze dne 21. 6. 2024, překvalifikoval toto řízení dle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť dospěl k závěru, že důsledkem rozhodnutí o správním vyhoštění by byl nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce. K tomuto závěru správní orgán I. stupně dospěl poté, co provedl výslech žalobce a jeho rodinných příslušníků – jeho matky, bratra a sestry, kteří žijí a mají povolen pobyt na území ČR. 4. Podle žalovaného správní orgán I. stupně dostatečným způsobem zkoumal zásah rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce z hlediska kritérií uvedených v § 174a zákona o pobytu cizinců. Vzal do úvahy délku pobytu žalobce na území ČR, jeho věk, zdravotní stav, rodinné a ekonomické poměry na území ČR, společenskou a kulturní integraci v ČR a intenzitu vazeb v zemi původu. Zohlednil, že je žalobce v produktivním věku, není nezletilou mladistvou nebo nezaopatřenou osobou ani osobou v důchodovém věku, která potřebuje péči, dokáže se o sebe postarat sám. Rovněž bylo hodnoceno, že má žalobce na území nemocného otce, matku, sestru i bratra. Bylo zdůrazněno, že se jedná o nejmírnější opatření, které nemá negativní důsledky pro budoucí pobyt žalobce na území ČR. Žalovaný shodně dovodil, že povinnost žalobce krátkodobě opustit území členský států EU převažuje nad zájmem na zachování jeho soukromého a rodinného života. Takový zásah nebude nepřiměřený, neboť žalobce může opětovně přicestovat na území ČR, není mu uložen zákaz vstupu na území, jedná se tedy o krátkodobé odloučení od rodiny. Situace žalobce, který pomáhá matce s péčí o nemocného otce, nepředstavuje mimořádnou péči výlučně žalobce a nemusí nutně setrvat na území ČR. Po dobu pobytu žalobce mimo území ČR mohou rodinní příslušníci, kteří se rovněž podílí na péči o nemocného otce, žalobce zastoupit, případně zajistit pečovatelskou službou, která bude zejména matce v péči o nemocného otce nápomocná. II.  Žaloba 5. Žalobce namítal, že jeho rodinná situace se změnila. Jeho otec X zemřel na rakovinu dne 11. 10. 2024. Péče o nemocného otce a matku, která má psychické problémy, byly hlavními argumenty, kterými žalobce odůvodňoval námitku nepřiměřenosti zásahu rozhodnutí do rodinného a soukromého života celé rodině. V době po podání odvolání se otec nemohl dostatečně pohybovat, bez žalobcovy pomoci by matka péči o otce nezvládla. Po smrti otce matka psychicky situaci nezvládá a není schopna žít sama. Žalobce namítal, že vzhledem k několika měsíčnímu odstupu od vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně měl žalovaný ověřit skutečný stav věci ke dni svého rozhodování. Zvláště za situace, kdy z podkladů pro vydání rozhodnutí bylo zřejmé, že stav otce se zhoršuje, léčba nezabírá a v blízké době otec zemře. Žalovaný to v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neučinil, vycházel tak z nesprávně zjištěného stavu věci, a tedy že žalobcův otec byl sice nemocný, avšak stále žil. 6. Žalobce připomenul, že v ČR zůstal bez pobytového oprávnění, neboť jeho otec trpěl rakovinou v terciálním stadiu. Jeho matka byla kvůli tomu ve špatném psychickém stavu, byla hospitalizovaná v psychiatrické léčebně. Poté co žalobce zůstal s rodiči, se stav matky výrazně lepšil, ale jen díky tomu, že s ní žalobce žil, pomáhal jí v obchodě a staral se o otce. Jde o výjimečnou rodinnou situaci, kterou není možné řešit tím, že žalobce na několik měsíců opustí ČR a nechá rodiče samotné, než si vyřídí pobytové oprávnění. Žalobce uvedl, že se snaží řešit situaci žádostí o dlouhodobé vízum za účelem péče o rodiče, zastupitelský úřad kvůli jejich zdravotnímu stavu upustil od povinnosti osobního podání žádosti. Není jeho vinou, že o žádosti nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Žalovaný nepřihlíží k tomu, že žalobce, jeho matka i oba sourozenci při výsleších vysvětlili, proč se sourozenci o rodiče nemohou dlouhodobě starat. Z tohoto důvodu je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Ze shodných důvodů se ani v současné době nemohou sourozenci starat o matku. Ta má psychické problémy, nemůže žít sama, nechce opustit svůj byt. Sourozenci žalobce žijí v jiném městě, mají svoje rodiny s dětmi a vlastní podnikání, nemohou se matce a péči o ní přizpůsobit jako žalobce. Vycestování žalobce za účelem získání pobytového oprávnění neznamená krátkodobé přerušení kontaktu s matkou, ale několika měsíční čekání ve Vietnamu na vydání víza nebo povolení k pobytu bez záruky návratu. 7. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání. Požadoval nahradit náklady řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný konstatoval, že v žalobě jsou obsaženy obdobné argumenty, na které bylo plně reagováno v napadených rozhodnutích, a odkázal na tato rozhodnutí. Žalovaný nespatřoval ve svém postupu pochybení, proto navrhoval žalobu zamítnout. IV. Posouzení věci krajským soudem 9. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal krajský soud v řízení dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích žalobních bodů, jimiž je dle § 75 odst. 2 s. ř. s. vázán. Přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 10. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států EU a dalších uvedených zemí vydané podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. 11. Dle uvedeného ustanovení, ve znění zákona č. 173/2023 Sb., platí, že rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace policie vydá cizinci, který není držitelem platného oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem Evropské unie a na území pobývá neoprávněně, u něhož nebyly shledány důvody pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění nebo pokud by důsledkem rozhodnutí o správním vyhoštění byl nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. 12. V žalobcově případu bylo rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států EU (a dalších uvedených zemí) vydáno dle § 50a odst. 5 zákona o pobytu cizinců v zahájeném řízení o správním vyhoštění, ve kterém správní orgán I. stupně žalobce vyrozuměl o tom, že správní vyhoštění by bylo nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života. Současně byla žalobci stanovena maximální doba 30dnů k vycestování, která k žádosti žalobce nebyla prodloužena. 13. Ve věci není sporu o tom, že žalobce měl vydáno krátkodobé vízum, které ho opravňovalo k pobytu na území ČR, s platností od 15. 9. 2023 do 13. 12. 2023. Od té doby pobývá na území ČR neoprávněně, do doby vydání prvoinstančního rozhodnutí tato doba činila 139 dnů. Při pobytové kontrole dne 30. 4. 2024 cizinecká policie ověřila, že žalobce žije na uvedené adrese, spolu s matkou, která má povolení k trvalému pobytu na území ČR a provozuje zde obchod s potravinami. Pobytová kontrola byla provedena z podnětu Ministerstva vnitra, neboť nebylo vyhověno žalobcově žádosti o dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu a žalobce podal novou žádost o dlouhodobé vízum, a to bez osobní účasti na Zastupitelském úřadu v Hanoji. Tudíž bylo namístě předpokládat, že se žalobce stále zdržuje na území ČR, a to bez platného pobytového oprávnění. 14. Správní orgán I. stupně proto zahájil dne 30. 4. 2024 se žalobcem správní řízení ve věci správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. K dispozici měl zprávy ze dne 3. 11. 2023 prokazující hospitalizaci matky žalobce na psychiatrickém oddělení, předběžnou propouštěcí zprávu ze dne 29. 11. 2023, ze které vyplývá doba její hospitalizace v době od 3. 11. do 29. 11. 2023, doporučení ambulantní léčby a medikaci. A rovněž lékařské ambulantní zprávy ze dne 9. 10. 2023 a 4. 12. 2023 prokazující onkologické onemocnění otce žalobce. V průběhu řízení dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že správní vyhoštění by bylo nepřiměřeným opatřením, proto vyrozuměním ze dne 21. 6. 2024 dal žalobci na vědomí, že řízení o správním vyhoštění považuje za řízení o povinnosti opustit území členských států EU dle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Ještě před tímto sdělením provedl správní orgán I. stupně účastnický výslech žalobce a rovněž svědecké výpovědi matky, bratra a sestry žalobce, a vyžádal si provedení pobytové kontroly v místě bydliště žalobce. Pobytová kontrola byla provedena dne 21. 6. 2024 a bylo zjištěno, že žalobce pomáhá v obchodě s potravinami rodičů, zastižen byl otec žalobce za pokladnou, který se prokázal platným povolením k trvalému pobytu na území ČR. V reakci na výzvu správního orgánu I. stupně k vyjádření ke shromážděným podkladům rozhodnutí předložil žalobce lékařské zprávy ze dne 23. a 25. 7. 2024 prokazující nepříznivý zdravotní stav otce žalobce pro onkologické ošetření s predikcí ukončení léčby při nezlepšení zdravotního stavu. K odvolání žalobce žádné důkazy nepřiložil, v průběhu odvolacího řízení se k věci již více nevyjádřil. Ze zmíněných podkladů jsou rodinné vazby žalobce na rodinné příslušníky žijící na území ČR zřejmé, stejně tak si bylo možné učinit úsudek o zdravotním stavu rodičů žalobce a péči o ně, k těmto skutečnostem se vyjadřovali i svědci v rámci svých výpovědí. 15. Žalobce se tedy nebrání naplnění zákonných podmínek uvedených v § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Jak soud uvedl shora, není sporu o tom, že od 14. 12. 2023 pobývá žalobce na území ČR neoprávněně, předmětem sporu není ani závěr správního orgánu I. stupně, důsledkem rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce by byl nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. Podstatou žalobních námitek je procesní postup žalovaného a posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života a života jeho rodiny. 16. Řádné a dostatečné zjištění skutkového stavu předpokládá správní řád v § 3 a § 50 odst. 3, z nichž vyplývá, že řízení, ve kterém má být z moci úřední uložena povinnost, je ovládáno zásadou vyšetřovací. Je to tedy správní orgán, který nese v tomto typu řízení odpovědnost za řádné soustředění podkladů pro rozhodnutí a případně také odpovědnost za nesplnění této povinnosti Nelze ovšem pominout, že obecná povinnost správních orgánů opatřovat podklady pro rozhodnutí a postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je doplňována povinností účastníků řízení poskytnout potřebnou součinnost, případně označit důkazy na podporu svých tvrzení, jak plyne z § 50 odst. 2 a § 52 v návaznosti na § 3 správního řádu. 17. Soud nemá za to, že by žalovaný v žalobcově případu pochybil a porušil svou povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu, když před rozhodnutí o odvolání žalobce znovu neověřoval situaci v žalobcově rodině a zdravotní stav jeho otce, případně i matky. Žalovaný logicky vycházel z toho, že žalobce v odvolání žádné aktuální informace neuváděl, k odvolání nové důkazy (např. lékařské zprávy) týkající se zdravotního stavu otce nepřipojil. A ani později v průběhu odvolacího řízení nesdělil, že se situace v rodině změnila, resp. zhoršila. Ačkoli se v dané věci jednalo o řízení nikoli o žádosti žalobce, ale zahájené ex offo, dle soudu přiměřeně platí zásada, která je běžně aplikována při posuzování přiměřenosti zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Judikatura správních soudů v tomto směru dovodila, že i když jde o posouzení ex offo, nelze po příslušném správním orgánu požadovat, aby výhradně z vlastní iniciativy vyhledával a opatřoval důkazy, které by mohly svědčit ve prospěch cizince. Je zejména na samotném cizinci, aby přesvědčivým způsobem tvrdil, že v jeho případě existuje překážka bránící vydání rozhodnutí, a aby o tom nabídl důkazy. Je primárně na cizinci, aby správnímu orgánu sdělil veškeré skutečnosti týkající se jeho soukromého a rodinného života, neboť je to právě cizinec, jemuž jsou tyto skutečnosti známy především (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2016, č. j. 5 Azs 262/2015-35). Bylo tedy na žalobci, aby žalovanému zpřístupnil informace a důkazy o tom, že se rozsah jeho péče o rodiče změnil s ohledem na smrt otce a zhoršení psychického stavu matky. Přestože si je soud plně vědom obtížné situace, které musel žalobce a jeho rodinní příslušníci na území ČR v té době čelit a má pro žalobce pochopení, nelze jeho procesní pasivitu ohledně sdělení nových skutečností týkajících se jeho rodinného života přičíst na vrub žalovaného. 18. Pokud jde o posouzení přiměřenosti rozhodnutí o povinnosti žalobce opustit území ČR vydané podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, soud námitky žalobce neuznal a plně se ztotožnil se závěry správních orgánů. Ty považuje za plně přezkoumatelné, úplné a správné. V podrobnostech proto odkazuje na detailně koncipovaná odůvodnění napadených rozhodnutí, konkrétně str. 8 až 9 prvostupňového rozhodnutí a str. 5 až 8 rozhodnutí žalovaného. Takové vypořádání argumentace je dle judikatury Nejvyššího správního soudu možné, neboť by soud jen opakoval závěry správních orgánů (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2016, č. j. 1 As 287/2015-51). Jen stručně tedy soud konstatuje, že správní orgány správně akcentovaly povahu rozhodnutí o povinnosti opustit území ČR vydané podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců poté, co byla shledána nepřiměřenost správního vyhoštění žalobce z důvodu nelegálního pobytu na území ČR: Zejména správní orgány zohlednily, že pro žalobce nemá tento typ rozhodnutí do budoucna negativní důsledky v podobě zákazu vstoupit či pobývat na území ČR a nevylučuje možnost požádat si o příslušné povolení k pobytu na území ČR. Zásah do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků tak posuzovaly optikou toho, že nepřítomnost žalobce na území ČR může být pouze krátkodobá, a bude věcí žalobce, jak si zařídí legalizaci pobytu v ČR. Po dobu jeho nepřítomnosti pak mohou péči nyní již pouze o nemocnou matku zajišťovat ostatní rodinní příslušníci žalobce žijící na území ČR. Ti se ostatně na péči o žalobcovy rodiče podíleli. Překážkou žalobcova vycestování nemůže být ani jejich pobyt v jiném městě na území ČR či zaneprázdněnost, je plně na nich, jak si péči o rodinné příslušníky a podnikání zorganizují a zda k tomu např. využijí i služeb jiných osob či zařízení. Ve shodě s žalovaným soud konstatuje, že správní orgán I. stupně vzal při posouzení věci dostatečně v potaz kritéria stanovená v § 174a zákona o pobytu cizinců. Tedy délku pobytu žalobce na území, jeho věk, zdravotní stav, míru jeho integrace na území ČR a vazby v zemi původu atd. Protože je žalobce v produktivním věku, není zranitelnou ani nezaopatřenou osobou, ani osobou, která potřebuje péči a podporu, vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území ČR není nepřiměřeným opatřením. Žalovaný se pak vyslovil i k situaci při vyřizování pobytových oprávnění na zastupitelském úřadu ve Vietnamu, na jeho argumentaci na str. 7 soud rovněž odkazuje. 19. Lze dodat, že žádné konkrétní žalobní námitky nesměřovaly do té části správních rozhodnutí, ve kterých se řešila délka doby stanovené žalobci k vycestování z území ČR. V. Závěr a náklady řízení 20. Na základě shora uvedené argumentace soud žalobu zamítnul jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. Ve věci bylo rozhodnuto bez ústního jednání v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., za výslovného souhlasu žalobce i žalovaného. 21. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. 22. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Liberec 1. dubna 2025   Mgr. Lucie Trejbalová, samosoudkyně