č. j. 75 A 10/2025-17 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: R. G., narozený X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Evelinou Hodanovou sídlem Evropská 423/178, 160 00  Praha 6 proti   žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2025, č. j. OAM-09529-5/ZR-2025, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, takto: Žalobě se přiznává odkladný účinek. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím právní zástupkyně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2025, č. j. OAM-9529-5/ZR-2025, jímž mu bylo odňato oprávnění k pobytu na území za účelem dočasné ochrany podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, s odkazem na § 10 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, neboť zamlčel skutečnosti podstatné pro spolehlivé zjištění skutkového stavu věci. 2. Žalobce v žalobě současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Tento návrh žalobce odůvodnil především tím, že rozhodnutí pro žalobce znamená ztrátu pobytového oprávnění v České republice a nutnost vycestovat na Ukrajinu či do Ruské federace, tj. do států, kde mu reálně hrozí zacházení v rozporu s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a přetržení osobních, sociálních i pracovních vazeb vytvořených v České republice. Vysvětlil, že pochází z Doněcké oblasti na Ukrajině, je státním občanem Ukrajiny a v minulosti mu bylo vnuceno státní občanství Ruské federace. Uvedl, že orgány obou znepřátelených států by ho vnímaly jako neloajálního; případný návrat do místa původu by pro něj znamenal bezprostřední riziko, že bude donucen spolupracovat s okupační mocí Ruské federace a vzhledem ke svému věku a pohlaví mobilizován. Zdůraznil, že je bezúhonný a na území České republiky se zdržuje po celou dobu legálně. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě uvedl, že má za to, že by žalobě odkladný účinek přiznán být neměl, neboť není splněna podmínka spočívající ve vzniku nepoměrně větší újmy a přiznání odkladného účinku by rovněž bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Vysvětlil, že žalobce ve své žádosti o poskytnutí dočasné ochrany v České republice ze dne 8. 9. 2023 uvedl, že je státním příslušníkem Ukrajiny a nedisponuje žádným cestovním dokladem, ačkoli bylo následně zjištěno, že je držitelem cestovního pasu Ruské federace vydaným dne 17. 2. 2021. Zdůraznil, že žalobce svým podpisem pod dvojjazyčnou žádostí stvrdil, že veškeré v něm uvedené údaje jsou úplné a pravdivé, ačkoli zamlčel, že je státním občanem Ruské federace a držitel jejího cestovního pasu. Žalovaný konstatoval, že žalobcova tvrzení o možné újmě, která mu hrozí při návratu na Ukrajinu či do Ruské federace, nejsou dostatečně konkrétní. 4. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Předmětný § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. 5. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění je prokazováno žalobcem, a to jak předloženými tvrzeními, tak k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samotného žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že se žalobcův majetek zmenší, a tím mu bude způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce. 6. Soud po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s tímto případem dospěl k závěru, že návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě lze vyhovět. 7. Soud při zkoumání, zda jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, mj. vycházel ze závěrů Nejvyššího správního soudu (srov. např. usnesení ze dne 18. 8. 2011, č.  j.  5 As 73/2011-100), kde bylo tímto soudem konstatováno, že žalobě lze na návrh přiznat odkladný účinek i v případě, že se jedná toliko o žalobu proti rozhodnutí v tzv. pobytových věcech cizinců, a nikoli o rozhodnutí o správním vyhoštění, kdy fakticky „až“ v této navazující fázi správního řízení může být cizinec donucen opustit území České republiky. Ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu je tak zdejší soud toho názoru, že již samotné rozhodnutí, jímž byla žalobci odňata dočasná ochrana, je schopno žalobci způsobit újmu, neboť je nucen Českou republiku opustit. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že u žalobce byla splněna první podmínka dle ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s., jež je nezbytným předpokladem pro přiznání odkladného účinku žalobě, když při zohlednění závěrů učiněných Nejvyšším správním soudem výkon žalobou napadeného rozhodnutí je schopen s ohledem na charakter řešené věci žalobci způsobit újmu. 8. Pokud se týká splnění druhé podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., soud dospěl k závěru, že s ohledem na charakter žalobou napadeného rozhodnutí nemůže dojít k újmě dalších osob, neboť žalobou napadené rozhodnutí se „toliko“ týká žalobce. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že je splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě. 9. Zbývá tak posoudit splnění třetí podmínky, tj. zda přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem dle ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. V daném případě bylo žalobci odňata dočasná ochrana s odůvodněním, že úmyslně zamlčel skutečnosti podstatné pro spolehlivé zjištění skutkového stavu věci. 10. Aniž by soud jakkoli předjímal důvodnost žalobních námitek, v této fázi řízení konstatuje, že nelze neuvedení ruského cestovního pasu vydaného ukrajinskému státnímu příslušníkovi v Doněcké oblasti v žádosti o dočasnou ochranu prima facie vnímat jako jednání natolik závažné, aby bylo bez dalšího v rozporu s důležitým veřejným zájmem, setrvá-li žalobce na území České republiky až do rozhodnutí soudu o jeho žalobě. V porovnání s újmou, která hrozí žalobci v souvislosti s jeho vycestováním z území České republiky do jednoho z válčících států, a dosavadní délkou pobytu žalobce na území České republiky (na základě dočasné ochrany od roku 2022) se nejeví jako nepřiměřené, pokud žalobce bude moci na území České republiky do rozhodnutí soudu o žalobě setrvat. 11. Podstatné v tomto ohledu je i to, že ani žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku neuváděl žádné okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že je pro ochranu veřejného zájmu zcela nezbytné, aby žalobce urychleně opustil území České republiky. Soud v tomto kontextu zároveň podotýká, že podle ustanovení § 73 odst. 5 s. ř. s. usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly. Poukáže-li tedy žalovaný na takové okolnosti následně, může soud své usnesení o tom, že žalobě byl přiznán odkladný účinek, zrušit. 12. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je vedeno ve výroku tohoto usnesení, a podané žalobě odkladný účinek přiznal. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. Ústí nad Labem 8. prosince 2025 JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r. samosoudce   Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.