č. j. 75 A 18/2023-58   USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: K. M., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Petrem Doležalem sídlem Mazovská 476/2, 181 00  Praha proti   žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01  Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2023, č. j. KUUK/118599/2023/DS/Váv, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Částka bude žalobci vrácena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2023, č. j. KUUK/118599/2023/DS/Váv, jímž žalovaný zamítl jako opožděné odvolání žalobce proti usnesení Městského úřadu Roudnice nad Labem (dále jen „městský úřad“) ze dne 30. 3. 2023, č. j. MURCE/16450/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím městský úřad rozhodl dle § 72b zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) tak, že nepřipustil zastoupení žalobce obecným zmocněncem M. B., MBA, narozený dne X, bytem X, protože obecný zmocněnec vystupuje v řízení o přestupcích v různých věcech opětovně a nejde o advokáta nebo jinou osobu poskytující právní služby soustavně a za úplatu podle jiného zákona. 2. Před vlastním projednáním věci byl soud nejprve povinen zabývat se povahou napadeného rozhodnutí potažmo prvostupňového rozhodnutí v tom směru, zda se nejedná o rozhodnutí, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno. K přezkoumávání správního rozhodnutí může soud v rámci správního soudnictví totiž přistoupit jen za předpokladu, že není dána překážka, která by mu bránila věcně rozhodnout. Jinak soudu nezbývá nic jiného než podanou žalobu jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) usnesením odmítnout. O tom, kdy nastává taková situace, hovoří § 68 písm. e) ve vazbě na § 70 s. ř. s., který upravuje tzv. kompetenční výluky, tedy úkony správního orgánu, jež nemohou být napadeny žalobou podle § 65 a § 66 s. ř. s. 3. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. 4. Podle § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. 5. Podle § 70 písm. c) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem. 6. Ačkoliv s. ř. s. ani zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů blíže nespecifikují, co se rozumí pod pojmem „úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem“, soudní praxe se ustálila na výkladu, že se jedná o úkony, jimiž se správní orgán nedotkl přímo těch práv účastníka, která zakládají hmotné právo, ale zasáhly jen do práv daných pro vlastní vedení řízení. O takový případ se podle názoru zdejšího soudu jedná i v posuzované věci. 7. V projednávané věci je předmětem sporu rozhodování ve věci nepřipuštění obecného zmocněnce zastupujícího žalobce na základě plné moci v řízení o dopravním přestupku. Z úřední činnosti je soudu známo, že ve věci dopravního přestupku byl žalobce uznán vinným rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 8. 2023, č. j. KUUK/118626/2023/DS/Váv, které žalobce rovněž napadl správní žalobou, o které se vede u zdejšího soudu řízení pod sp. zn. 75 A 19/2023. 8. Podle § 72b zákona o přestupcích správní orgán usnesením rozhodne o tom, že nepřipustí zastoupení na základě plné moci, pokud zmocněnec vystupuje v řízení o přestupcích v různých věcech opětovně, nejde-li o advokáta nebo jinou osobu poskytující právní služby soustavně a za úplatu podle jiného zákona. 9. K předestřené otázce se podrobně vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 19. 9. 2024, č. j. 1 As 145/2024-33, v němž v odst. 26 shrnul své úvahy následovně: „Nejvyšší správní soud tedy ve shodě s krajským soudem dospěl k závěru, že usnesení podle § 72b přestupkového zákona představuje úkon správního orgánu, jímž se upravuje vedení řízení před správním orgánem, jak jsou tyto úkony pojímány judikaturou NSS. Odpovídajícím prostředkem soudní ochrany proti takovému usnesení je možnost namítnout jeho nezákonnost v rámci soudního přezkumu konečného rozhodnutí ve věci samé. Samostatný soudní přezkum takového usnesení je však s ohledem na § 70 písm. c) s. ř. s. vyloučen. Krajský soud proto postupoval správně, pokud žalobu stěžovatele odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. e) téhož zákona.“ 10. Soud ve shodě se závěrem Nejvyššího správního soudu konstatuje, že napadené rozhodnutí potažmo prvostupňové rozhodnutí o nepřipuštění zastoupení dle § 72b zákona o přestupcích spadá pod kompetenční výluku zakotvenou v § 70 písm. c) s. ř. s., neboť se jedná o úkon správního orgánu, kterým se toliko upravuje vedení řízení před správním orgánem. Po jeho vydání bylo pokračováno v řízení o přestupku, přičemž žalobce měl možnost údajné procesní pochybení správních orgánů, spočívající v nepřipuštění jeho zmocněnce k zastupování v přestupkovém řízení, namítat v žalobě proti pravomocnému konečnému rozhodnutí ve věci přestupku. Jak uvedl soud výše, žalobce proti konečnému rozhodnutí ve věci dopravního přestupku správní žalobu podal. 11. Z uvedeného tedy plyne závěr, že usnesení o nepřipuštění zastoupení zmocněncem v řízení o přestupku potažmo rozhodnutí o odvolání proti danému usnesení je vyloučeno ze soudního přezkumu. V této souvislosti proto soudu nezbylo než žalobu dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. c) s. ř. s. jako nepřípustnou odmítnout. 12. Výrok II. o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. 13. Jelikož žaloba byla odmítnuta před prvním jednáním, soud dle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) rozhodl výrokem III. tohoto usnesení o vrácení soudního poplatku ve výši 3 000 Kč žalobci, neboť podle citovaného ustanovení platí, že soud vrátí z účtu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení odmítnut před prvním jednáním. V souladu s tímto ustanovením soud rovněž rozhodl o tom, že soudní poplatek bude žalobci vrácen z účtu soudu dle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve lhůtě třiceti dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 21. ledna 2025 JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r. samosoudce   Shodu s prvopisem potvrzuje I. T.