č. j. 15 A 1/2026-40 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: Bc. D. J., narozený X   bytem X   zastoupený Mgr. Štěpánem Jaklem, advokátem   sídlem Mírové náměstí 157/30, 412 01  Litoměřice proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství   sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01  Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. KUUK/167547/2025, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, takto: I. Žalobě se přiznává odkladný účinek. II. Žalobci se ukládá povinnost zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. KUUK/167547/2025, jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odboru dopravy, ze dne 25. 7. 2025, č. j. OD/080650/25/Ro/Roz, o povolení zrušení železničního přejezdu č. P2060 k. ú. Žim, km 19,133 na trati 0651 Úpořiny – Lovosice (dále jen „železniční přejezd“). 2. Následně žalobce navrhl, aby soud předmětné žalobě přiznal odkladný účinek dle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnil tím, že pokud by k výkonu napadeného rozhodnutí došlo, byly by následky zrušení železničního přejezdu pro žalobce závažné, a i v případě pozdějšího zrušení napadeného rozhodnutí jen těžko napravitelné. Podle žalobce by takové následky šlo jen těžko kompenzovat cestou náhrady škody. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že je v zájmu samotné Správy železnic, aby k výkonu napadeného rozhodnutí došlo až po rozhodnutí soudu ve věci, protože v případě zrušení napadeného rozhodnutí v době po jeho výkonu by musela železniční přejezd znovu vybudovat, což by bylo spojeno s vysokými náklady. Naopak přiznání odkladného účinku žalobě by podle žalobce nepředstavovalo pro žalovaného ani pro Správy železnic takovou újmu, protože by se dosavadní poměry účastníků nijak nezměnily, jen by musely vyčkat na meritorní rozhodnutí soudu. Újma, která hrozí žalobci, oproti tomu podle něj výrazně převyšuje. 3. Žalovaný v písemném vyjádření uvedl, že s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě souhlasí. 4. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. 5. K přiznání odkladného účinku žalobě je nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění žalobce tvrdí a prokazuje k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samého napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že žalobcův majetek se zmenší, a tím bude žalobci způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině a sankci žalobce. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení hrozící újmy žalobce nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných správních rozhodnutí. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde hrozí natolik závažná újma žalobci, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně ustoupit zájmům žalobce do meritorního rozhodnutí věci soudem. 6. Soud po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s tímto případem dospěl k závěru, že návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě lze vyhovět. 7. Soud při zkoumání, zda jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, vycházel z napadeného rozhodnutí, jímž bylo státní organizaci Správa železnic povoleno zrušení železničního přejezdu, přes který vede pozemní komunikace, která mimo jiné zpřístupňuje pozemky ve výlučném vlastnictví žalobce, přičemž v řešené věci je sporné, zda by po zrušení železničního přejezdu bylo možné pro přístup k těmto pozemkům využít „jinou vhodnou trasu“ ve smyslu § 37a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Z výše popsaného je tedy zřejmé, že nastanou-li účinky napadeného rozhodnutí, přístup k žalobcovým pozemkům se zhorší (jedna existující trasa zanikne a vhodnost alternativní trasy je sporná). Existenci újmy ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. na straně žalobce je tak dle soudu zjevná již z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobce ji nadto v průběhu správního řízení i v žalobě zcela konkrétně tvrdil, soud proto považuje první podmínku pro přiznání odkladného účinku žalobě za splněnou. 8. Pokud se týká splnění druhé podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě dle § 73 odst. 2 s. ř. s., soud dospěl k závěru, že jedná‑li se o vztah újmy hrozící žalobci – jehož pozemky jsou zpřístupněny pozemní komunikací vedoucí přes dotčený železniční přejezd – k újmě hrozící jiným osobám, zdejší soud dospěl k závěru, že na straně žalobce by výkon rozhodnutí způsobil újmu nepoměrně větší, spojenou s každodenními obtížemi při obhospodařování vlastních pozemků. V tomto ohledu je též třeba připomenout, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě je dočasné povahy. Odklad účinků napadeného rozhodnutí tak bude mít za následek „pouze“ to, že bude-li podaná žaloba zamítnuta, ke zrušení železničního přejezdu dojde až s jistým časovým prodlením. Vzhledem dříve konstatovanému má tudíž soud za to, že je splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě. 9. Zbývá tak posoudit splnění třetí podmínky, tj. zda přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem dle § 73 odst. 2 s. ř. s. V předmětné věci nepochybně existuje veřejný zájem na řádném výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Soud proto musel především poměřovat, zda zájem žalobce převáží nad poukazovaným veřejným zájmem na řádném výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Za podstatné soud považuje, že žalovaný ve svém vyjádření neuvedl žádné skutečnosti, které by vyžadovaly bezodkladné zrušení železničního přejezdu, např. z důvodu bezpečnosti, naopak s návrhem na přiznání odkladného účinku vyjádřil souhlas. Zájem žalobce na tom, aby mohla být žaloba řádně projednána, aniž by před vydáním meritorního rozhodnutí soudu bylo napadené rozhodnutí vykonáno, a nezhoršila se tak obslužnost jím vlastněných pozemků, tudíž není v rozporu s veřejným zájmem ve smyslu nadepsaného ustanovení s. ř. s. Lze proto uzavřít, že i třetí podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě byla splněna. 10. Soud přitom ve věci aktuálně nijak nepředjímá správnost skutkových zjištění a hodnocení správních orgánů, neboť tato otázka bude předmětem vlastního hodnocení uplatněných žalobních námitek. Soud je v této fázi řízení nicméně takového názoru, že přiznání odkladného účinku podané žalobě, nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Veřejný zájem na řádném výkonu pravomocného správního rozhodnutí je totiž daným rozhodnutím soudu pouze dočasně odložen, nikoliv znemožněn. 11. S ohledem na shora uvedené tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení, a podané žalobě odkladný účinek přiznal. 12. Současně je nutno podotknout, že podle § 73 odst. 5 s. ř. s. může soud usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro jeho přiznání nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly. Poukáže-li proto žalovaný či jiný subjekt na takové okolnosti následně, popř. toto zjistí sám soud, pak své původní rozhodnutí změní. 13. Výrokem II. usnesení poté soud žalobci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. V daném případě vzniká poplatková povinnost dle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), per analogiam, až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli (žalobci) uložena povinnost soudní poplatek zaplatit; tedy ukládá se až tehdy, pokud je o návrhu rozhodnuto (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví je dle položky 20 Sazebníku soudních poplatků zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Splatnost předmětného poplatku byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. 14. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703‑3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1549000126. Poučení: Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná.     Ústí nad Labem 27. ledna 2026   JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r. předseda senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.