č. j. 54 A 3/2025-80 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: V. S., narozený X státní příslušnost Severní Makedonie bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00  Praha 1 proti   žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21  Praha 4   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2025, č. j. MV-179372-4/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, ze dne 14. 1. 2025, č. j. MV-179372-4/SO-2024, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 240 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2025, č. j. MV-179372-4/SO-2024, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 26. 9. 2024, č. j. OAM-32038-5/DP-2024, kterým bylo dle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zastaveno řízení o žalobcově žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území ČR, neboť žalobce neodstranil v určené lhůtě podstatné vady žádosti. Žaloba 2. V podané žalobě žalobce nesouhlasil s tím, že správní orgán prvního stupně řízení o jeho žádosti zastavil místo toho, aby vydal meritorní rozhodnutí a žalovaný se následně dopustil stejného pochybení, jestliže tento postup svým rozhodnutím aproboval. Žalobce doložil správnímu orgánu prvního stupně chybějící zdravotní pojištění ještě před tím, než mu bylo doručeno usnesení o zastavení, které však bylo doručeno fikcí, nikoliv do vlastních rukou, tudíž žalobce o zastavení žádosti nevěděl. Žalobce trval na tom, že dokud není doručeno rozhodnutí správního orgánu, tak stále nelze mluvit o koncentraci řízení, a žalovaný tak měl dané doklady zohlednit. Zdůraznil, že zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu by mělo být využíváno pouze ve výjimečných případech, kdy je účastník řízení zcela pasivní, což však není případ žalobce, neboť ten pouze nerozuměl výzvě správního orgánu z důvodu jazykové bariéry a měl za to, že případné vady žádosti budou případně odstraněny ve lhůtě, na kterou mu bylo uloženo překlenovací vízum. 3. Žalobce namítal, že žalovaný neakceptoval předložení požadovaných dokladů v rámci prvoinstančního či odvolacího řízení. Doklad o zdravotním pojištění byl vyhotoven později, než bylo vyhotoveno usnesení o zastavení, tudíž zde byla možnost jej akceptovat jako novou skutečnost, což však žalovaný neučinil. Z předložených dokladů vyplývá, že se jednalo o jediný chybějící doklad, de facto formalitu, která bránila v prodloužení dlouhodobého pobytu. 4. Žalobce namítal, že prostřednictvím nesprávného a nezákonného postupu se správní orgány účelově vyhnuly zákonné povinnosti zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí. Poukázal na to, že má na území ČR vytvořeno veškeré zázemí, žije v ČR již 3 roky, bydlí zde se svojí manželkou a nezletilým potomkem. Žalobce pomáhá manželce při jejím podnikání, spolu pečují o nezletilého syna, který je ještě v předškolním věku. Rozhodnutí žalovaného je dle žalobce s ohledem na uvedené skutečnosti jednoznačně nepřiměřené. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve svém písemném vyjádření trval na správnosti napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. Uvedl, že je mu z úřední činnosti známo, že správní orgán prvního stupně v obdobných případech, kdy přes výzvu není doložena zákonná náležitost, přistupuje k zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Jiný postup není namístě; vyhovět žádosti není možné, neboť tu není možné vůbec meritorně posoudit. V případě žádosti žalobce došlo k procesnímu rozhodnutí, kterým je ukončeno řízení dříve, než bylo možno přistoupit k věcnému posouzení žádosti. Konstatoval, že žalobce doložil požadovaný doklad o zdravotním pojištění ve formě pojistné smlouvy o zdravotním pojištění cizinců ze dne 22. 10. 2024, potvrzení o platbě pojistného z téhož dne a průkazu zdravotního pojištění vystaveného na dobu od 22. 10. 2024 do 22. 10. 2025 až po vydání usnesení správního orgánu prvního stupně, a proto bylo nutno tyto doklady zahrnout již do odvolacího řízení. Nemohl proto zohlednit, tedy prominout, s ohledem na zásadu koncentrace řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu pozdní doložení požadovaného dokladu, který byl doložen až po vydání usnesení o zastavení řízení. Navíc uvedenou pojistnou smlouvu o uzavřeném zdravotním pojištění dne 22. 10. 2024 nelze považovat za novou skutečnost, neboť žalobce neuvedl a následně neprokázal žádný relevantní důvod ve smyslu § 52 správního řádu, proč nemohl požadovaný doklad doložit již v rámci řízení před správním orgánem prvního stupně. Podotkl, že žalobcem bylo podáno blanketní odvolání, které nebylo ani přes vyrozumění o možnosti nahlédnout do spisu a společně zaslanou výzvu k odstranění vad žádosti, doplněno. 6. Zdůraznil, že u tohoto typu rozhodnutí (procesní rozhodnutí) obecně nepřichází posouzení přiměřenosti jeho dopadů do soukromého a rodinného života účastníka řízení v úvahu, jelikož se o věci meritorně nerozhoduje. Žalobce ani před vydáním napadeného usnesení nenamítal porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, popřípadě porušení jiných mezinárodních závazků ČR. Správní orgán prvního stupně tedy nebyl povinen zkoumat přiměřenost dopadů usnesení o zastavení řízení do rodinného a soukromého života žalobce (a jeho rodiny) a o žádosti žalobce pro neodstranění podstatných vad žádosti, které brání pokračování v řízení, nemohl rozhodnout jinak než řízení usnesením zastavit. Posouzení věci soudem 7. Žaloba je důvodná. 8. Ze správního spisu vyplývá, že řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území, podané dne 20. 8. 2024, správní orgán prvního stupně usnesením ze dne 26. 9. 2024, které bylo dne 30. 9. 2024 předáno k poštovní přepravě, zastavil, protože žalobce ani k výzvě správního orgánu prvního stupně ze dne 20. 8. 2024 nedoložil doklad o cestovním zdravotním pojištění, které odpovídá podmínkám uvedeným v § 180j zákona o pobytu cizinců na dobu pobytu na území ČR. Dále z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 23. 10. 2024 podal žalobce, prostřednictvím jeho právního zástupce, písemnost, ve které uvedl, že se omlouvá za pozdní zaslání dokladů, měl za to, že lhůta byla stanovena na dobu jeho vystaveného překlenovacího štítku, pevně věří, že jej správní orgán akceptuje. K blanketnímu odvolání žalobce doložil pojistnou smlouvu o uzavřeném zdravotním pojištění cizinců ze dne 22. 10. 2024 s platností na dobu od 22. 10. 2024 do 22. 10. 2025, potvrzení o platbě pojistného z téhož dne a průkaz zdravotního pojištění žalobce vystaveného na dobu od 22. 10. 2024 do 22. 10. 2025. Následně vydal žalovaný napadené rozhodnutí 9. Soud poukazuje na to, že z obsahu správního spisu vyplývá a mezi účastníky není ani sporné, že žalobce do vydání usnesení o zastavení řízení správním orgánem prvního stupně dne 30. 9. 2024 nedoložil doklad o cestovním zdravotním pojištění, jak stanoví § 44a odst. 4 ve spojení s § 46 odst. 7 písm. g) zákona o pobytu cizinců. Za této situace soud konstatuje, že správní orgán prvního stupně nepochybil, pokud žalobce vyzval výzvou k odstranění vad ze dne 20. 8. 2024 k doložení dokladu o cestovním zdravotním pojištění. Žalobce na tuto výzvu nijak nereagoval a požadovaný doklad nedoložil; doložil je až po vydání usnesení o zastavení řízení správním orgánem prvního stupně. 10. Následně se soud pro posouzení věci zaměřil na stěžejní námitku, že se správní orgány nezabývaly možnou nepřiměřeností dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. 11. V otázce, zda se v případě zastavení řízení dle § 66 odst. 1 správního řádu má zkoumat přiměřenost rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince, se judikatura správních soudů podstatným způsobem měnila. Řešení nejednotnosti judikatury přinesl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023-65, č. 4717/2026 Sb. NSS, v němž své závěry shrnul tak, že „správní orgán je povinen s ohledem na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince i v případě, jsou-li dány důvody pro vydání rozhodnutí o zastavení řízení dle § 66 odst. 1 správního řádu. Přiměřenost posuzuje správní orgán vždy, je-li možnost zásahu patrná z okolností věci, ze spisu či ji cizinec tvrdí.“ 12. Správní orgán prvního stupně otázku přiměřenosti jeho rozhodnutí do soukromého a rodinného života vůbec nezkoumal, žalovaný v napadeném rozhodnutí zastával názor, že u procesních rozhodnutí obecně nepřichází posouzení přiměřenosti jeho dopadů do soukromého a rodinného života účastníka řízení v úvahu, jelikož se o věci meritorně nerozhoduje. Z uvedeného je zjevné, že správní orgány se v posuzované věci přiměřeností rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce nezabývaly a nehodnotily okolnosti rodinného života žalobce. 13. Je třeba zdůraznit, že žalobce byl zcela pasivní a netvrdil správním orgánům žádné okolnosti o svém rodinném životě. Je tak třeba posoudit, zda byla z okolností věci či ze správního spisu patrná možnost zásahu do rodinného života žalobce a jeho rodiny. Z již samotné žádosti žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území ČR je dle soudu zjevné, že ten má na území ČR manželku a nezletilého syna M. S., narozeného X, s nimiž společně žije v bytě (doložena byla smlouva o společném nájmu bytu manželi). Rovněž z výpisu z evidence cizinců se podává, že žalobce má manželku a nezletilé dítě. Již z tohoto je dle soudu patrné, že okolnosti věci a obsah správního spisu svědčili o možném zásahu rozhodnutí správních orgánů do rodinného života žalobce, a správní orgány tak měly posoudit dopady rozhodnutí do rodinného života žalobce. 14. Lze proto shrnout, že napadené rozhodnutí neobsahuje úvahu o přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, resp. žalovaný nepoměřoval intenzitu zásahu do soukromého a rodinného života žalobce způsobeného zastavením řízení o žádosti a na straně druhé intenzitu veřejného zájmu na zastavení řízení. Z tohoto důvodu je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné. 15. Soud se nezabýval dalšími námitkami žalobce, neboť by to bylo předčasné. 16. S ohledem na výše uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou, napadené rozhodnutí proto pro vadu řízení zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Současně byla věc v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. vrácena žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém je žalovaný podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku. 17. V dalším řízení žalovaný posoudí, zda jsou dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce přiměřené; v tomto ohledu musí poměřit kolidující zájmy (musí zohlednit především zájmy nezletilého syna žalobce), tj. zvážit dopad zásahu na zastavení řízení a to, zda v situaci, kdy žalobce doložil v odvolacím řízení chybějící doklad o cestovním zdravotním pojištění a správní orgány současně netvrdí, že zde jsou okolnosti zjevně bránící prodloužení doby platnosti žalobcova povolení k pobytu, případně prolomit zásadu koncentrace správního řízení a akceptovat žalobcem doložený doklad o jeho zdravotním pojištění. 18. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, přestože žalobce na jednání trval, neboť napadené rozhodnutí bylo zrušeno dle § 76 odst. 1 s. ř. s. a v takovém případě právní úprava připouští rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání. 19. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, soud výrokem II. rozsudku podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalovanému zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o žalobě v celkové výši 12 240 Kč.  Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč, z částky 9 240 Kč za dva úkony právní služby právního zástupce žalobce po 4 620 Kč podle § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „advokátní tarif“) [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a); podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d)] a z částky 900 Kč jako náhrady hotových výdajů právního zástupce [dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 15. dubna 2026 Mgr. Ladislav Vaško v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.