česká republika rozsudek jménem republiky Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci   žalobce:   X, narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 3, Praha   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2025, č. j. OAM-1093/ZA-ZA11-HA15-2025,   takto:   I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   1.      Žalobce se včasnou žalobou domáhá zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo dle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen zákon o azylu“), zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany, neboť žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany byla shledána nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. 2.      Dne 28. 9. 2025 žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále jen ČR), k níž poskytl dne 2. 10. 2025 údaje. Konkrétně sdělil, že je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky (dále jen „Vietnam“), vietnamské národnosti. Hovoří česky a vietnamsky. Věří v Boha, ale není členem žádné konkrétní církve. Nemá politické přesvědčení, ale je členem komunistické strany, jako všichni ve Vietnamu. Nikdy však nebyl politicky aktivní. Je rozvedený. Dcera X, narozená X ve X, a syn X, narozený X v X, mají vietnamskou státní příslušnost. Obě děti v současné době žijí se svou matkou v ČR. Ve vlasti naposledy žil ve městě X, přesnou adresu si ale nepamatuje. Žil tam se svým otcem, který již zemřel. V roce 1997 přicestoval spolu se svou matkou do ČR, kde získal trvalý pobyt. Neměl udělena žádná víza ani povolení k pobytu v jiných státech. Toto je jeho druhá žádost o udělení mezinárodní ochrany, poprvé žádal v roce 2024. Jeho zdravotní stav je dobrý, s ničím se neléčí, neužívá žádné léky. Od roku 2015 do roku 2021 byl ve vězení za prodej a výrobu pervitinu. O mezinárodní ochranu v ČR žádá proto, že ve Vietnamu již nikoho nemá. V ČR má děti, rodinu. Žalobce závěrem konstatoval, že v rámci správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR již vše uváděl. 3.      V napadeném rozhodnutí žalovaný zdůraznil, že posoudil důvody současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce a následně provedl srovnání s jeho tvrzeními, která učinil v rámci předchozího správního řízení ve věci mezinárodní ochrany. Žalobce v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 28. 2. 2024 označil za důvod podání žádosti skutečnost, že má v ČR nezletilé děti, rodinu a také veškeré zázemí. Správní orgán ve svém rozhodnutí vydaném v rámci správního řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu konstatoval na základě tvrzení žalobce a dalších podkladů, že nebyly naplněny podmínky zákona o azylu pro udělení mezinárodní ochrany a mezinárodní ochranu žalobci neudělil. Žalovaný připomněl, že svou argumentaci v rámci správního řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany náležitě podložil dostupnými informacemi o situaci v zemi původu žalobce, ať už co do obecné bezpečnostní situace ve Vietnamu, tak v rámci nezbytného individuálního posouzení případu. Správní žalobu proti rozhodnutí žalovaného o první žádosti žalobce o mezinárodní ochranu krajský soud zamítl a kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu byla Nejvyšším správním soudem odmítnuta. 4.      Po posouzení důvodů uvedených žalobcem pro podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR dne 28. 9. 2025 žalovaný konstatoval, že žalobce uváděl naprosto stejné motivy žádosti jako v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tj. konkrétně jeho snahu setrvat v ČR, neboť má v ČR děti a rodinu. Ostatně samotný žalobce potvrdil, že stejné důvody uváděl již v předchozím řízení. Žalovaný při posouzení žádosti vycházel dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Konkrétně vycházel z informace z Cizineckého informačního systému, z rozhodných materiálů předchozího správního řízení a z informace OAMP Bezpečnostní a politická situace ve Vietnamu, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 23. 5. 2025. Žalovaný na základě těchto podkladů uzavřel, že ve Vietnamu nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost, tedy od prosince roku 2024, případně od doby ukončení řízení na Nejvyšším správním soudě, tedy od srpna roku 2025, k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, nebo by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Žalovaný tak neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k jím uváděným důvodům, neboť ten neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení. Žalovaný proto konstatoval naplnění podmínek stanovených v § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany shledal nepřípustnou. 5.      Žalobce ve své žalobě namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nesprávně vyhodnotil existenci nových skutečností. Důvodem podání opakované žádosti byly nově rodinné vazby žalobce, které v odůvodnění předchozí žádosti absentovaly. Žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci, resp. nesprávně posoudil žalobcovu situaci. V důsledku toho nesprávně dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany, zejména humanitárního azylu a doplňkové ochrany. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu pak popisoval užití správního uvážení ve vztahu k posouzení humanitárního azylu. Žalovaný podle něj závěry obsažené v judikatuře Nejvyššího správního soudu nereflektoval. Z napadeného rozhodnutí rovněž nelze vysledovat úvahy a hodnocení žalovaného ve vztahu k důvodům hodným zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Podle žalobce je tedy napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Již v rámci správního řízení žalobce uváděl, že chce v České republice zůstat, protože má v ČR děti. Dle názoru žalobce tedy důvod pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu naplněn byl. Navrhoval proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6.      V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že v řízení o nepřípustnosti žádosti o mezinárodní ochranu je rozsah skutkového zjišťování omezen na posouzení splnění zákonných podmínek nepřípustnosti, nikoli na meritorní posouzení důvodů pro udělení azylu či doplňkové ochrany. Napadené rozhodnutí obsahuje popis procesní historie věci, identifikaci důvodu nepřípustnosti dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu i úvahy vedoucí k zastavení řízení dle § 25 písm. i) zákona o azylu. Rozhodnutí je přezkoumatelné a splňuje požadavky § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalovaný rovněž připomněl, že žalobce žádal o mezinárodní ochranu podruhé. Poprvé požádal dne 28. 2. 2024. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem podání jeho původní žádosti o mezinárodní ochranu byla přítomnost dětí a rodiny na území ČR. Ve své druhé žádosti žalobce uvedl totožné důvody. K námitce týkající se neudělení humanitárního azylu žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž není povinností správního orgánu zabývat se možností udělení humanitárního azylu, pokud bylo řízení o žádosti zastaveno pro její nepřípustnost. Navrhl proto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítnout. 7.      Krajský soud po zjištění, že napadené rozhodnutí je způsobilé k přezkumu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) a žaloba byla podána v zákonné lhůtě, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8.      Podle § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu pro účely tohoto zákona se rozumí opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná toutéž osobou před nabytím právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nebo kdykoli po nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany. 9.      Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1. 10.  Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. 11.  Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. 12.  Podle odst. 4 téhož ustanovení ministerstvo může z důvodů hodných zvláštního zřetele posoudit podanou opakovanou a další opakovanou žádost jako přípustnou. 13.  Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. 14.  Z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011‑96, plyne, že: „Správní orgán je povinen v řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany zkoumat v souladu s § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění týkající se důvodů pro udělení azylu nebo důvodů pro udělení doplňkové ochrany, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Přípustnost opakované žádosti je tak třeba posuzovat z pohledu možných nových skutečností a zjištění pro udělení jak azylu, tak udělení doplňkové ochrany. Obsahuje-li opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany takové nové skutečnosti nebo zjištění, je správní orgán povinen hodnotit takovou žádost jako přípustnou a meritorně o ní rozhodnout. V opačném případě řízení o nepřípustné žádosti podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaví.“ 15.  V dané věci není sporu o tom, že žádost žalobce o mezinárodní ochranu ze dne 28. 9. 2025 je opakovanou žádostí ve smyslu § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, neboť žalobce o mezinárodní ochranu žádal již dne 28. 2. 2024. Tehdy žalovaný žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany žalobci zamítl rozhodnutím ze dne 16. 7. 2024, č. j. OAM-308/ZA-ZA11-HA13-2024, které nabylo právní moci dne 13. 8. 2024. Z důvodu opakování žádosti bylo na žalovaném, aby v souladu s § 11a odst. 1 zákona o azylu posoudil přípustnost žádosti, a to optikou shora citovaného rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu. Žalovaný dle krajského soudu žalovaný napadené rozhodnutí přiléhavě odůvodnil a vysvětlil, z jakého důvodu považoval žádost žalobce za nepřípustnou. K jeho postupu krajský soud nemá námitek. Ze strany 1 a 3 citovaného rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2024 je rovněž zřejmé, že žalobce jako primární důvod podání první žádosti o udělení mezinárodní ochrany uváděl přítomnost dětí a rodiny na území ČR. Není tedy pravdou, že by tato argumentace v předchozí žádosti absentovala, jak tvrdil žalobce v podané žalobě. Tuto námitku proto soud považuje za nedůvodnou. 16.  K námitce žalobce, podle níž se žalovaný nezabýval možností udělení humanitárního azylu, soud připomíná, že touto otázkou se v minulosti opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud. Ten ve své ustálené judikatuře setrvale zdůrazňoval, že správní orgán při posuzování přípustnosti opakované žádosti nemá povinnost zkoumat možnost udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. S účinností od 1. 10. 2025 navíc již národní humanitární azyl ani udělit nelze. 17.  Ustanovení § 11a odst. 4 zákona o azylu umožňuje správnímu orgánu při posuzování přípustnosti opakované žádosti zohlednit důvody hodné zvláštního zřetele. Judikatura však zdůrazňuje, že pokud žádné takové mimořádné okolnosti nejsou dány, není správní orgán povinen se k aplikaci § 11a odst. 4 zákona o azylu výslovně vyjadřovat (srov. rozsudky NSS ze dne 21. 6. 2019, č. j. 2 Azs 101/2019‑74, a ze dne 19. 7. 2024, č. j. 5 Azs 80/2024‑28). V projednávané věci žalovaný žádné důvody zvláštního zřetele hodné neshledal. Krajský soud doplňuje, že žalobce je podle informací poskytnutých dne 2. 10. 2025 dospělý, svéprávný, zdravotně způsobilý, v produktivním věku a jeho situace nevykazuje žádné výjimečné aspekty, které by vyžadovaly zvláštní úvahu ve smyslu § 11a odst. 4 zákona o azylu. 18.  Žalobce tedy se svými námitkami neuspěl. Jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, krajský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Učinil tak bez nařízení jednání, když žalobce ani žalovaný se k zaslané výzvě dle § 51 odst. 1 s. ř. s. ve stanovené lhůtě nevyjádřili. 19.  O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovaný, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů příslušelo, náhradu nákladů řízení nežádal, ostatně mu žádné náklady řízení přesahující běžný rámec činnosti správního orgánu nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu řízení právo.   Poučení Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Liberec 19. března 2026   Mgr. Karolína Tylová, LL.M. samosoudkyně