60 Ad 8/2025 – 47 česká republika rozsudek jménem republiky Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobkyně: X, narozená dne X bytem X   proti       žalované: Česká správa sociálního zabezpečení  sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 6. 2025, č. j. X takto:   I. Rozhodnutí České zprávy sociálního zabezpečení ze dne 23. 6. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalované, kterým bylo k jejím námitkám změněno rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2025, č. j. X. 2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná rozhodla, že se žalobkyni podle § 41 odst. 3 a § 56 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, od 6. 6. 2025 snižuje invalidní důchod pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně na částku 9 565 Kč měsíčně. 3. Rozhodnutím o námitkách žalovaná změnila prvostupňového rozhodnutí tak, že podle § 56 písm. a) zákona o důchodovém pojištění žalobkyni od 6. 8. 2025 odňala invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, předběžně vyplácený na základě prvostupňového rozhodnutí. Současně podle § 56 písm. c) a § 39 uvedeného zákona vyslovila, že od 6. 8. 2025 se žalobkyni zastavuje výplata invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně. 4. Žalobkyně nesouhlasila s posouzením zdravotního stavu. Nesouhlasila s tím, že posudková lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen je „IPZS“) její zdravotné stav prohlásila v námitkovém řízení za nadhodnocený. Žalobkyně si stěžovala na způsob, jakým ji posudková lékařka kontaktovala a zpovídala ohledně zdravotního stavu a údajů ohledně rozsahu zaměstnání před nástupem na mateřskou dovolenou. Po skončení hovoru a panické ataky se žalobkyně snažila údaje uvést na pravou míru, ale jako rozhodné byly hodnoceny skutečnosti uvedené v systému nemocenského pojištění. Žalobkyně předkládala soudu pracovní smlouvu prokazující zaměstnání v rozsahu 10 hodin týdně, nikoli v rozsahu běžné pracovní doby. Pokles pracovní schopnosti je tak větší, než bylo hodnoceno v posudku posudkové lékařsky MUDr. E. Žalobkyně namítala, že nebyla zhodnocena celková výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity, nesouhlasila s poklesem pracovní schopnosti ne vyšším než 30 %, když zdravotní postižení je uvedeno v kapitole V, položka 5c vyhlášky. Denní aktivity jsou omezeny psychickou stránkou – emoční labilitou, úzkostně depresivními stavy, panickými atakami a fyzickou stránkou – nadměrnou bezdůvodnou únavou a přecitlivělostí. Příznaky nemoci žalobkyně řeší s psychoterapeutem, neobejde se některé dny bez pomoci přítele. Délka trvání panické ataky a její intenzita se nedá dopředu odhalit, stavy jsou situační. Toto je v rozporu s tvrzením, že zdravotní stav je stabilizovaný. Posudková lékařka tuto skutečnost opomenula, nevzala v úvahu zhoršení zdravotního stavu, zvýšení medikace psychiatrem dvakrát od ledna 2025, ani potřebu intenzivnější spolupráce s psychoterapeutem. V žádném případě u žalobkyně nedošlo ke znovunabytí schopností a dovedností které by jí umožnily vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení jeho zdravotního stavu, žalobkyně odkázala na příslušné lékařské zprávy. Z uvedených skutečností vyplývá, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, žalobkyně proto navrhovala, aby soud napadené rozhodnutí žalované zrušil. 5. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná shrnula průběh správního řízení, relevantní právní úpravu a podstatné skutečnosti a úvahy, na kterých založila napadené rozhodnutí. Podotkla, že při svém rozhodování byla vázána odborným lékařským posudkem, proto trvá na svém rozhodnutí. S ohledem na námitky žalobkyně navrhla žalovaná přezkoumání jejího zdravotního stavu Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. 6. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující rozhodné skutečnosti: 7. Zdravotní stav žalobkyně byl nejprve posouzen posudkem posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení České Budějovice ze dne 31. 1. 2023. Byl zjištěn pokles pracovní schopnosti o 70 %, pro těžkou smíšenou úzkostně depresivní poruchu s opakovanou hospitalizací, která byla hodnocena dle kapitoly V položky 5d přílohy č. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Na základě tohoto posudku byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu III. stupně. 8. Rozhodnutím ze dne 3. 4. 2025 byl žalobkyni od 6. 6. 2025 snížen invalidní důchod pro invaliditu III. stupně na invaliditu I. stupně, a to na základě posudku posudkové lékařky IPZS ze dne 17. 3. 2025. Podle tohoto posudku jde u žalobkyně o těžkou smíšenou úzkostně depresivní poruchu u disponované osobnosti, organickou poruchu osobnosti a chování, organickou emoční labilitu, při současně léčené roztroušené skleróze, tedy o zdravotní postižení dle kapitoly V, položky 7b přílohy č. 1 k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Protože dle tohoto posudku z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně o 45 %, nejde o invaliditu III. stupně, ale invaliditu I. stupně, žalovaná snížila žalobkyni výši invalidního důchodu. 9. V řízení o námitkách byl zdravotní stav žalobkyně posouzen posudkovou lékařkou IPZS. Podle posudku IPZS ze dne 19. 6. 2025 se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kde rozhodující příčinou bylo zdravotní postižení zařazené do kapitoly V, položky 5c přílohy č. 1 k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Bylo konstatováno, že dominující jsou psychické potíže, ostatní onemocnění mají menší funkční i posudkový dopad. Byla zvolena střední hranice procentní míry poklesu pracovní schopnosti 30 % s tím, že tato hranice se ve smyslu § 3 a § 4 uvedené vyhlášky nemění. Podle tohoto posudku již nejde o invaliditu ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Ze závěru tohoto posudku vyšla žalovaná při vydání žalobou napadeného rozhodnutí, kterým prvostupňové rozhodnutí o snížení výše invalidního důchodu změnila tak, že se žalobkyni od 6. 8. 2025 invalidní důchod odnímá. Současně žalovaná vyslovila, že se výplata invalidního důchodu, od 6. 6. 2025 sníženého pro invaliditu pouze I. stupně, od 6. 8. 2025 zastavuje. 10. Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a z hlediska uplatněných žalobních námitek, které se týkaly posouzení zdravotního stavu a stupně invalidity žalobkyně, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. 11. Podmínky pro získání a trvání nároku na invalidní důchod jsou stanoveny zákonem o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 citovaného zákona je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; jestliže podle § 39 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se podle § 39 odst. 2 písm. c) uvedeného zákona o invaliditu třetího stupně. 12. Způsob posouzení pracovní schopnosti obsahuje § 39 odst. 3 až odst. 8 zákona o důchodovém pojištění a prováděcí vyhláška č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), (dále také jen „vyhláška“). Rozhodnutí o dávce invalidního důchodu je tedy závislé na odborném posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti, na jehož základě je určen stupeň invalidity pojištěnce. 13. Správnost závěrů o invaliditě v posudcích vypracovaných v řízení vedeném žalovanou není soud, který nemá medicínské znalosti, schopen sám přezkoumat. Proto bylo v soudním přezkumném řízení doplněno posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“), v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Podle uvedeného ustanovení posudkové komise posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového zabezpečení. Jedná se o tzv. povinný důkaz, který je soud povinen vyžádat. V usnesení ze dne 25. 4. 2024, č. j. 3 Ads 8/2023-37, Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) k přezkumnému řízení soudnímu na úseku dávek podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem konstatoval: „Na rozdíl od „klasického“ přezkumu není v tomto typu řízení těžištěm pouhé posouzení, zda žalovaný správní orgán řádně zjistil skutkový stav a zda ho následně po právní stránce adekvátně zhodnotil, ale soud při posuzování zákonnosti rozhodnutí žalované musí primárně vycházet z vlastního dokazování, především z posudku posudkové komise MPSV. To ostatně vyplývá i z ustanovení § 4 odst. 2 ZOPSZ, které ukládá Ministerstvu práce a sociálních věcí posuzovat zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Posudek PK MPSV má povahu tzv. povinného důkazu, bez jehož provedení nemůže soud ve věci rozhodnout, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti.“ 14. Protokolem o jednání a posudkem posudkové komise provedl soud dokazování v rámci nařízeného jednání. 15. Podle protokolu o jednání posudkové komise ze dne 23. 2. 2026 jednala posudková komise v příslušném složení, za účasti odborné lékařky z oboru psychiatrie, v souladu s § 16b odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. Žalobkyně se jednání posudkové účastnila, vyjadřovala se k předchozímu pracovnímu zařazení i subjektivním potížím, byla přešetřena odbornou lékařskou z oboru psychiatrie. 16. Posudková komise v posudku ze dne 23. 2. 2026 konstatovala, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 40 %, a tedy invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, nikoli invaliditu III. ani II. stupně dle písm. b) a c) uvedeného ustanovení. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně posudková komise shledala duševní onemocnění s tím, že v popředí je osobnostní akcentace, premorbidní s rysy emočně nestabilními a sklonem k impulsivnímu reagování. Zdravotní postižení posudková komise hodnotila dle kapitoly V, položky 7b vyhlášky, pro které stanovila střední míru poklesu pracovní schopnosti 40 %, a to pro další onemocnění – úzkostně depresivní komorbiditu. 17. V průběhu jednání žalobkyně žádné výhrady vůči posudkovým závěrům neuplatnila. Vyjádřila se tak, že v minulosti, kdy jí byla přiznán invalidní důchod pro invaliditu III. stupně, byl její zdravotní stav vážný. Ten se zlepšil díky medikaci a léčbě a nastaveným cílům, takže dle žalobkyně je v pořádku, pokud jí nebyla přiznána invalidita II: stupně. Ovšem nesouhlasí s odnětím invalidního důchodu, neboť její zdravotní stav představuje v každodenním životě stále obtíže, normální fungování je pro ni těžké. S invaliditou I. stupně souhlasí, má za to, že práci na zkrácený úvazek by zvládla, aniž by ohrožovala svůj zdravotní stav. Žalovaná se z jednání omluvila, žádné výhrady k důkazům, které jí soud poskytl, neuplatnila. 18. Provedené důkazy – posudek posudkové komise ze dne 23. 2. 2026 ve spojení s protokolem o jednání posudkové komise – soud hodnotí podle § 77 odst. 2 s. ř. s. Při hodnocení posudku posudkové komise vypracovaného v intencích § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. soud zjišťuje, zda byla během posudkového řízení dodržena příslušná zákonná ustanovení upravující činnost posudkové komise a posudek obsahuje stanovené náležitosti. Posudek soud hodnotí z hlediska úplnosti, přesvědčivosti a správnosti. Pokud soud neshledá žádné skutečnosti posudkový závěr zpochybňující, respektuje jeho závěr o hodnotě míry poklesu pracovní schopnosti, neboť sám nemá medicínské znalosti a nedisponuje pravomocí hodnotit zdravotní stav a pokles pracovní schopnosti posuzovaného (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20; rozsudky NSS dostupné na www.nssoud.cz). 19. V souzeném případě posudková komise vypracovala posudek v řádném složení dle § 16b odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., za účasti odborné lékařky z oboru psychiatrie. To odpovídá tomu, že žalobkyně má dlouhodobé potíže psychické potíže, její zdravotní stav byl pak objektivizován zejména odbornými zprávami z oboru psychiatrie. Přítomnost odborné lékařky z uvedeného oboru byla logicky zvolena také s ohledem na to, jaká rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla určena při předchozím posouzení posudkovými službami OSSZ a posudkovými lékařkami IPZS, i s ohledem na to, jakého zařazení zdravotního postižení dle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 359/2009 Sb. se žalobkyně dovolávala. Z toho soud dovozuje, že zdravotní stav žalobkyně mohl být řádně zhodnocen dle posudkových kritérií, jak jsou stanovena v kapitole V – Duševní poruchy a poruchy chování a položce 5, případně položce 7 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 359/2009 Sb. 20. Soud dále ověřil, že posudková komise měla pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně dostatek podkladů. Konkrétně vycházela z podkladů v posudkovém spise IPZS, zdravotní dokumentace praktické lékařky MUDr. P. K dispozici měla zejména odborné lékařské zprávy z oboru psychiatrie MUDr. H., zprávy z psychoterapie, dále MS centra Nemocnice České Budějovice, a.s. Posudek posudkové komise reflektoval závěry z lékařských zpráv MUDr. H. ze dne 9. 4. 2025 a 28. 5. 2025, které žalobkyně rovněž přiložila k žalobě. Posudek reflektoval nejen diagnostikované duševní onemocnění, ale také hodnotil roztroušenou sklerózu, na základě nálezů MS centra Nemocnice České Budějovice, a.s. Žalobkyně byla nadto přešetřena i osobně posudkovou komisí – odbornou lékařskou MUDr. S. z oboru psychiatrie. Vyžádána byla také konzultace s MUDr. J. jako specialistou z oboru neurologie. Z uvedeného soud dovozuje, že zdravotní stav žalobkyně mohl být posouzen komplexně, na základě úplně objektivizovaného zdravotního stavu. 21. Podle soudu posudková komise přesvědčivě určila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, ve shodě s posudkem IPZS, který se stal podkladem pro vydání prvostupňového řízení. Posudková komise přitom vycházela ze zpráv MUDr. H., která uzavřela, že žalobkyně trpí těžkou smíšenou úzkostně depresivní poruchou u disponované osobnosti a organickou poruchou osobnosti a chování, organickou emoční labilitou. Tyto skutečnosti posudková komise vzala v úvahu, ale po vlastním přešetření žalobkyně konstatovala, že v celkovém psychopatologickém nálezu dominuje především porucha osobnosti s emoční labilitou a úzkostně depresivní porucha je komorbiditou, tj. dalším onemocněním. Postup odpovídá § 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., podle něhož se za rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Posudková komise tedy duševní onemocnění – poruchu osobnosti, která je rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, zařadila jako postižení spadající pod kapitolu V – Duševní poruchy a poruchy chování, položka 7 – Poruchy osobnosti příslušné přílohy uvedené vyhlášky. Dle soudu bylo dostatečně zdůvodněno zařazení zdravotního postižení pod uvedenou položku, nikoli pod položku 5, pod kterou se řadí poruchy neurotické, vyvolané stresem a psychosomatické poruchy. 22. Posudková komise hodnotila projevy žalobkynina zdravotního postižení, věnovala se úrovni rozumových schopností, kognitivní výkonosti, snížení v oblasti psychomotorického tempa, kognitivní flexibility a pozornosti. Uvedla, že z funkčního hlediska jde o invaliditu I. stupně, tedy odpovídající položce 7b příslušné kapitoly. Posudková komise sice blíže neuvedla, proč nelze zdravotní postižení posuzovat jako těžké postižení dle položky 7c, nicméně tyto důvody jsou zjevné. V lékařských nálezech ani přešetřením žalobkyně nebyly zjištěny projevy popisované v položce 7c. Posudková komise se pak vymezila také vůči dřívějšímu hodnocení stupně invalidity, také podle jejích závěrů, shodně jako v případě posudků vypracovaných posudkovými lékařkami IPZS, šlo o nadhodnocení stupně invalidity (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008-46). 23. Posudková komise také řádně zohlednila další onemocnění žalobkyně, tzv. komorbidity. A to především úzkostně depresivní poruchu, pro kterou zvolila střední hodnotu vyhláškou stanoveného rozpětí poklesu pracovní schopnosti 40 %. Vyjádřila se také k neurologickému onemocnění – roztroušené skleróze, jejíž funkční dopad konzultovala s lékařem specializovaným v oboru neurologie. Ten uzavřel, že diagnóza byla stanovena především na základě radiologických laboratorních vyšetření, když v klinickém nálezu byla z funkčního hlediska popisována prakticky norma. Je tedy zjevné, že tato komorbidita nemá podstatný vliv na pokles pracovní schopnosti žalobkyně. Protože byla stanoven střední procentní pokles pracovní schopnosti, nebyl důvod postupovat dle § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. 24. Soud hodnotí posudek posudkové komise jako úplný a přesvědčivý. Posudková komise jednoznačně konstatovala, že v době vydání napadeného rozhodnutí se z funkčního hlediska jednalo o invaliditu I. stupně. Uzavřela, že žalobkyně je schopná vykonávat administrativně technické, ale i jiné práce, nikoli úkolového charakteru v kratším pracovním úvazku, a vzhledem ke svému věku je schopná i rekvalifikace. S ohledem na tento závěr neshledal soud potřebu provádět dokazování předloženou pracovní smlouvou, posudková komise totiž reflektovala potřebu menšího objemu pracovního zatížení. 25. Pokud žalobkyně namítala, že se jedná o zdravotní postižení dle kapitoly V, položky 5c vyhlášky, závěr posudku toto tvrzení přesvědčivě vyvrací. Soud konstatuje, že to jsou nikoli odborní ošetřující lékaři, ale pouze posudkoví lékaři IPZS a posudkových komisí, kteří jsou zákonem povoláni k zařazení zdravotního postižení objektivizovaného zdravotními nálezy a posouzení poklesu pracovní schopnosti posuzované osoby, a tedy stupně invalidity. 26. Soud na základě uvedeného hodnocení posudku posudkové komise dospěl k závěru, že u žalobkyně jde o pokles pracovní schopnosti o 40 %. Proto se u ní v době vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu I. stupně ve smyslu § 39 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná tedy vycházela z nesprávně zjištěného skutkového stavu, postupovala v rozporu se zákonem, pokud v námitkovém řízení změnila prvostupňové rozhodnutí a rozhodla o odnětí invalidního důchodu od 6. 8. 2025 a zastavení jeho výplaty od uvedeného data.  Nebyly zde dány zákonné důvody ve smyslu § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění k odejmutí invalidního důchodu. 27. Na základě shora uvedené argumentace shledal soud žalobu důvodnou, napadené rozhodnutí žalované zrušil postupem podle § 78 odst. 1 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a vrátil věc k dalšímu řízení žalované v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. 28. V dalším řízení je podle § 78 odst. 5 s. ř. s. žalovaná vysloveným právním názorem soudu vázána. Bude vycházet ze závěru posudku posudkové komise, že žalobkyně byla ode dne 17. 3. 2025 invalidní pro invaliditu I. stupně. 29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle kterého účastník, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. 30. Žalobkyně byla úspěšná, nicméně jí žádné náklady s vedením řízení nevznikly, jejich náhradu neuplatnila, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Liberec 23. duben 2026.   Mgr. Lucie Trejbalová samosoudkyně