Rozdělení užívání pozemku v podílovém spoluvlastnictví podle § 139 odst. 2 obč.z. znamená, že každý ze spoluvlastníků bude nadále držet a užívat pouze rozhodnutím určenou část pozemku. V důsledku toho je sice nezbytné, aby v terénu byla zřejmá hranice, v níž budou pozemek takto užívat. Právo brát plody z porostů, které jsou součástí pozemku jako věci v podílovém spoluvlastnictví zůstává však zachováno všem spoluvlastníkům.

Žalobci K.O. a E.O. v Č.L. se proti žalované Ing.L.H. v Č.L. domáhali soudní úpravy užívání společných parcel zapsaných vesměs v katastru v Č.L. pro tamní katastrální území a označené jako zahrady tak, aby užívání odpovídalo jejich ideálním podílům. Šlo o pozemky ve výměře 766m2, 181 m2 a 737 m2 a žalobci jsou spoluvlastníky jedné poloviny, žalovaná rovněž jedné poloviny těchto pozemků. Okresní soud za použití důkazu znalcem rozhodl tak, že první z parcel přikázal do užívání žalobci, další do užívání obou žalobců a třetí do užívání žalované, jíž uložil nahradit žalobcům polovinu nákladů řízení. Zastavil řízení o původně podaném návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, když tento návrh byl vzat zpět. Žalovaná v odvolání přednesla námitky co do způsobu úpravy užívání, hlavně z hlediska trvalých porostů a jejich rozmístění na jednotlivých pozemcích, kde spatřovala zvýhodnění žalobců v tom, že se jim umožňuje užívání pozemku v té části, na níž tyto porosty jsou.Namítla, že rozsudek není vykonatelný, protože z geometrického plánu ani v terénu nejsou patrné "body, jež by vymezovaly novou hranici užívání pozemků". Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek s tím, že geometrický plán vypracovaný znalcem se stává součástí rozsudku. Ve výroku o nákladech řízení změnil napadený rozsudek tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení a v prvním stupni a za odvolací řízení uložil žalované nahradit žalobcům náklady řízení. V odůvodnění uvedl mimo jiné: Podle ustálené judikatury k § 139 odst. 1 obč.z. nutno rozhodování soudu chápat jako určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky ve smyslu § 153.odst.2 o.s.ř., které umožňuje vypořádat (ve smyslu úpravy či rozdělení) sporná a společná spoluvlastnická práva, resp. rozsah práv podílových spoluvlastníků ke společné věci, případně její části. Soud není vázán návrhem a může ve věci rozhodnout jinak, než navrhl žalobce. Je nutno upozornit na zásadní rozdíl mezi pouhým rozdělením užívání pozemků a zrušení spoluvlastnictví k nim reálným rozdělením. Při reálném rozdělení podle § 142 odst.1 obč.z. dochází k situaci, kdy k části dříve společné věci se některý ze spoluvlastníků stává vlastníkem výlučným, což se projeví jednak zápisem v katastru nemovitostí, jednak v rozsahu vlastnického práva , kdy výlučný vlastník může realizovat svá práva v plném rozsahu. Pokud je v daném případě předmětem rozdělení užívání nemovitosti, zůstávají účastníci i po vydání pozitivního soudního rozhodnutí podílovými spoluvlastníky všech pozemků v tomto vlastnictví. Užívání je pouze rozděleno hranicí, která musí být v terénu určitelná. Není nezbytně nutné, aby byla v každém případě rozdělení užívání pozemků provedena geometrickým plánem, neboť ten neslouží jako podklad pro zápis v katastru nemovitostí. Pokud v daném případě byl geometrický plán za účelem vytýčení hranic užívání pozemků vyhotoven, je zřejmé, kudy hranice vedou, což odvolací soud ověřil na místě samém, je kvůli vykonatelnosti rozsudku namístě, aby se tento geometrický plán stal součástí rozsudku. Trvalé porosty jsou součástí pozemku ve smyslu § 120 odst.1 obč.z. a nejsou samostatnou věcí v právním smyslu. Věc i její součást, tedy pozemky a porosty na nich, tvoří jedinou věc podrobenou témuž právnímu režimu. Nelze proto brát v úvahu hledisko, že množství a rozmístění trvalých porostů na některé části těchto pozemků zvýhodňuje některého z účastníků oproti druhým. Porosty zůstávají v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Předmětem rozhodování nebylo určení, kdo a jak se má o tyto porosty starat, nýbrž jen rozdělení užívání pozemků ve smyslu jejich držby a faktického obhospodařování. Námitky odvolatelky co do způsobu úpravy užívání pozemků nebyly proto shledány relevantními. Za podstatné pokládá odvolací soud, že bylo přihlédnuto k výši spoluvlastnických podílů, hranice užívání jsou v terénu určitelné a obě strany mají k částem pozemků jim určeným do užívání přístup. V důsledku rozdělení užívání pozemků je sice nezbytné aby v terénu byla zřejmá hranice mezi nimi, účastníci by se měli zdržovat v tomto prostoru, ale neznamená to zákaz jakéhokoli vstupu na část pozemku užívanou druhým spoluvlastníkem např. z důvodu udržovaných prací, či sklízení plodů na porostech, jejichž větve přesahují na pozemek v užívání druhého účastníka. Za správnost vyhotovení: JUDr. Karel L u k á š v.r. Marcela Bulířová