Řízení u soudu I. stupně je z hlediska paušální částky odměny advokáta podle vyhl. 484/2000 Sb. Jedním celkem bez zřetele na to, zda a kolikrát bylo rozhodnutí vydané v tomto řízení zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. ( Závěr porady občanskoprávního úseku pobočky krajského soudu v Liberci ze dne 1.12.2003. Jde o většinový názor, menšinový-opačný zní: řízení u soudu I.st. po zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení je vždy samostatným řízením, za něž přísluší znovu paušální částka odměny advokáta podle vyhl. 484/2000 Sb.).

Řízení u soudu I. stupně je z hlediska paušální částky odměny advokáta podle vyhl. 484/2000 Sb. Jedním celkem bez zřetele na to, zda a kolikrát bylo rozhodnutí vydané v tomto řízení zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. ( Závěr porady občanskoprávního úseku pobočky krajského soudu v Liberci ze dne 1.12.2003. Jde o většinový názor, menšinový-opačný zní: řízení u soudu I.st. po zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení je vždy samostatným řízením, za něž přísluší znovu paušální částka odměny advokáta podle vyhl. 484/2000 Sb.). Žalobce J.E. v H., zastoupený advokátem, se žalobou podle § 42a ObčZ proti žalovaným A.V. a I.V. v H. domáhal určení neúčinnosti darovaní smlouvy uzavřené mezi těmito osobami a sestrou žalobce, jíž žalované získaly do svého spoluvlastnictví nemovitosti vesměs v k.ú. Hejnice a zapsané pro toto katastrální území v katastru u Katastrálního úřadu v Liberci. Důvodem bylo to, že tento nabývací právní úkon zkracoval žalobce jako věřitele dárkyně.Okresní soud nejprve vyhověl žalobě, ale jeho rozsudek byl k odvolání žalovaných zrušen odvolacím soudem a věc vrácena k dalšímu řízení, když bylo shledáno, že řízení je neúplné, protože nebyly provedeny důkazy navržené žalovanými.Po doplnění řízení rozhodl okresní soud stejně znovu a přiznal žalobci náklady řízení sestávající z hotových výloh a to soudního poplatku 1.000,- Kč,cestovného 300,- Kč, dále z nákladů právního zastoupení v podobě trojí paušální částky podle § 5 vyhl. 484/2000 Sb., dále trojího paušálu hotových výloh po 75,- Kč, celkem 31.525,- Kč. Do výroku o nákladech se odvolaly obě žalované a vytkly, že žalobci neměla být přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení jako “druhé fáze“ řízení, kde byly úspěšné a dále, že v odvolacím řízení byl učiněn jeho zmocněncem pouze jediný úkon, a proto měla být přiznána náhrada nákladů v polovině sazby podle § 18 odst.1 vyhl. 484/2000 Sb. Navrhly proto, aby rozsudek byl v napadené části změněn a náhrada nákladů uložena jen v podobě hotových výloh a odměny advokáta za řízení před zrušením prvního rozsudku okresního soudu. Krajský soud změnil svým usnesením napadený rozsudek ve výroku dotčeném odvoláním a přiznal žalobci náhradu nákladů za řízení v prvním stupni jen ve výši 10.375,-Kč. Tato částka měla sestávat ze soudního poplatku 1.000,- Kč, cestovného 300,- Kč, paušální odměny 10.000,- Kč a jednoho paušálu 75,- Kč, což však činí celkem 11.375,- Kč. Protože v dřívějším odvolacím řízení neučinil zmocněnec žalobce žádný úkon, nebyla přiznána náhrada nákladů za toto řízení. Za řízení o odvolání proti výroku o nákladech řízení přiznána náhrada nákladů právního zastoupení v částce 450,- Kč. V důvodech usnesení krajského soudu se mimo jiné u v á d í : Okresní soud rozčlenil řízení do tří fází, když první představuje řízení před okresním soudem před odvoláním žalovaných ve věci samé, druhá řízení o tomto odvolání a třetí řízení před okresním soudem po zrušení původního rozsudku a vrácení věci odvolacím soudem k dalšímu řízení.V každé fázi určil soud sazbu odměny samostatně podle § 5 b) citované vyhlášky.Ta v ustanovení § 19 odst.1 předpokládá existenci nového řízení, které následuje po odvolacím řízení, v němž bylo původní rozhodnutí zrušeno. Pojem „nové řízení“ nemá opory v občanském soudním řádu, z něhož citovaná vyhláška jako prováděcí předpis vychází .Soud může posoudit tento rozpor s odkazem na čl. 95 odst. 1 Ústavy. Zákon v § 224 odst.3 o.s.ř. pojem “nové řízení“ neužívá. Smysl § 19/1 vyhlášky se nejvíce blíží ustanovení § 224 odst. 3 o.s.ř., který stahoví, že zruší-li odvolací soud rozhodnutí soudu I.st. a vrátí věc k dalšímu řízení nebo ji postoupí příslušnému soudu, rozhodne o nákladech soud I.stupně. Zákon v této souvislosti zmiňuje „ další řízení“. Pro posouzení, zda se skutečně jedná o nové, tedy samostatné řízení, je rozhodující totožnost řízení. Ta analogicky s § 159 odst.3 o.s.ř. je dána okruhem účastníků a předmětem řízení.Poté, co odvolací soud zrušil původní rozhodnutí a vrátil věc k dalšímu řízení se již v tomto řízení nejedná o novou fázi řízení, ale jde o pokračování v řízení původním a věc se jakoby vrátila na počátek jen s tím rozdílem, že okresní soud je nadále vázán právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí odvolacího soudu. Nelze uvažovat o třech fázích řízení, ale jen o dvou a to řízení před okresním soudem a řízení odvolací. Proto odvolací soud má za to, že ustanovení § 19 odst. 1 vyhl. Č. 484/2000 Sb. Není v souladu s § 224 odst.3 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že soud je s odkazem na čl.95 odst.1 Ústavy oprávněn posoudit rozpor jiného právního předpisu se zákonem, rozhodl se neaplikovat v tomto případě toto ustanovení. V Liberci dne 18.12.2003 Zpracoval: JUDr. Karel Lukáš Poznámka: K judikátu 36 Co 370/2003 – týká se právního režimu promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení v obchodních vztazích – prosím na závěr připojit poznámku : Opačný právní názor je vyjádřen v usnesení Vrchního soudu v Praze č-j- 9 Cmo 331/2004 – 193 ze dne 3.1.2005. V Liberci dne 6.11.2006 JUDr. Karel Lukáš