Řízení, jehož předmětem je zaplacení peněžité částky nepřevyšující 2.000,-Kč oproti povinnosti vydat žalobci plnění ze synalagmatického závazku, je řízením v bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o.s.ř.

Žalobce J.V. bytem v S. v Č. se proti žalované M.V. bytem v Č.L. se domáhal zaplacení částky 502,-Kč s příslušenstvím oproti vydání páru sportovní obuvi. Okresní soud v České Lípě svým rozsudkem sp.z. 12 C 321/2002 ze dne 20.6.2003 vyhověl žalobě a uložil žalované, aby žalobci zaplatila 502,-Kč se 4% úrokem z prodlení od 26.8.2002 do zaplacení oproti vydání jednoho páru obuvi značky WOOLF velikosti 36, modrobéžové barvy s tmavomodrou a okrovou podrážkou se zapínáním na dvě pásky s tzv. suchým zipem, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Zamítl žalobu, pokud směřovala na úrok z prodlení v sazbě 4% za období od 21.8.2002 do 25.8.2002 a uložil žalované , aby nahradila žalobci náklady řízení 4.776.-Kč "k rukám" jeho zástupce, advokáta. Odvolání žalované proti tomuto rozsudku odmítl odvolací soud jako podané proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné. Z o d ů v o d n ě n í : Rozsudek okresního soudu napadla ve výrocích I. a III. včas podaným odvoláním žalovaná. Soudu I. stupně vytýká, že jednak nepřihlédl ke stanovisku výrobce obuvi ze dne 1.7.2002 a dále, že vycházel ze znaleckého posudku vypracovaného na základě zadání žalobce. Odvolatelka navrhla nový znalecký posudek ohledně kvality obuvi, kterou má k dispozici v nepoužitém stavu, aby tak závěry okresního soudu mohly vycházet z objektivních zjištění. Navrhla proto, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Dříve než krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, zabýval se otázkou přípustnosti podaného odvolání. Podle § 202 odst. 2 o.s.ř. není odvolání přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2.000,-Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. To neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání. Předmětem řízení v přezkoumávané věci je žaloba na splnění povinnosti vydat si vzájemné bezdůvodné obohacení při odstoupení od kupní smlouvy ( § 451,48 odst.2 obč. zák. a § 623 odst.1 obč.zák. ve znění účinném do 31.12.2002 ). Ačkoliv jazykový výklad ust. § 202 odst.2 o.s.ř. by nasvědčoval závěru, že se vztahuje jen na žaloby směřující na zaplacení peněžité částky a nikoli na plnění ze synalagmatického závazku, je třeba pomocí teleologického výkladu citovné normy dospět k závěru, že je třeba jej vztáhnout i na daný případ, neboť jinak by byl popřen účel ustanovení § 202 odst. 2 vtěleného do občanského soudního řádu novelou provedenou zákonem 30/2000 Sb. účinným od 1.1.2001, dosáhnout uspokojení oprávněných pohledávek v tzv. bagatelních věcech, kde ke správnému a spravedlivému rozhodnutí postačuje řízení v jednom stupni. Je-li tedy v řízeních o vydání vzájemného bezdůvodného obohacení právo jedné ze smluvních stran na jeho vydání ocenitelné v penězích a tato částka nepřevyšuje 2.000,-Kč, vztahuje se na takové řízení ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. Odvolací soud proto odvolání žalované jako nepřípustné podle § 218 odst. c , o.s.ř. odmítl a to i ve vztahu k vedlejšímu výroku o nákladech řízení (srov. Jc 32/2002 publikované v časopise Soudní judikatura 2/2002, str. 133). Za správnost vyhotovení: JUDr. Karel L u k á š v.r. Marcela Bulířová