Nařídit předběžné opatření podle § 76 odst. 1 c) os.ř. je možno jen za předpokladu, že navrhovatel alespoň osvědčil, že mu není přidělována práce podle pracovní smlouvy a připravenost k výkonu této práce.

Navrhovatelka M.K. vedla se svým zaměstnavatelem, jímž byl školský úřad v Č.L. spor o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a byla úspěšná. Podle § 74 a násl. o.s.ř. navrhla, aby bylo nařízeno předběžné opatření, jímž by bylo uloženo odpůrci, Základní škole v N.B., aby jí po dobu tří měsíců počínaje dubnem 2004 platila vždy po 3.000,-Kč jako část mzdy za stavu, kdy jí odpůrkyně nepřiděluje práci podle pracovní smlouvy. Okresní soud svým usnesením čj. 15 Nc 4081/2004-2 ze dne 5.5.2004 návrh zamítl s odůvodněním, že není splněna podmínka trvání sporu o neplatnost výpovědi, protože navrhované předběžné opatření je možno nařídit jen pro dobu trvání takového sporu . Krom toho návrh postrádá tvrzení, že se navrhovatelka skutečně domáhala toho, aby jí práce podle smlouvy byla přidělována. Kromě toho neosvědčila skutečnost, že jí odpůrkyně za tohoto stavu neumožnila pracovat. Navrhovatelka v odvolání vytkla, že napadené usnesení je zmatečné, rozporné a nepřezkoumatelné. Důvodem, pro nějž předběžné opatření navrhla, je finanční tíseň, v níž se ocitla z důvodu na straně odpůrkyně a snaha tomuto stavu čelit. Nebylo v možnostech navrhovatelky osvědčit, že odpůrkyně jí nevyzvala k nástupu do zaměstnání. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud potvrdil napadené usnesení. Z o d ů v o d n ě n í : Usnesení ( okresního soudu ) je odůvodněno tím, že žalobkyně se domáhala vydání uvedeného předběžného opatření a návrh odůvodnila tím, že se žalovaným vedla spor o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, přičemž rozsudek okresního soudu, jímž bylo její žalobě vyhověno, byl odvolacím soudem potvrzen a rozhodnutí nabylo právní moci dne 13.2.2004. Žalovaný jí však dosud neumožnil pokračovat v práci podle pracovní smlouvy. Podle ustanovení § 76 odst. 1 písm.c, o.s.ř. předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje. V daném případě bylo sice mezi účastníky vedeno řízení o trvání pracovního poměru, toto řízení však již bylo pravomocně skončeno a podle citovaného ustanovení by bylo možno vydat předběžné opatření pouze do doby pravomocného skončení soudního sporu o neplatnost výpovědi. Navíc návrh na vydání předběžného opatření postrádá skutková tvrzení k tomu, zda se žalobkyně skutečně domáhala přidělování práce a žalobkyně neosvědčila tvrzení, že žalovaná strana jí neumožnila pracovat. Soud tedy neshledal důvody pro vydání předběžného opatření ve smyslu § 74 odst. 1 o.s.ř. a návrh proto zamítl. Usnesení napadla včas podaným odvoláním žalobkyně. Má zato, že z odůvodnění rozhodnutí není jasné, proč byl návrh zamítnut. Podle jejího názoru je odůvodnění rozhodnutí nesrozumitelné, zmatečné a vzájemně si odporující a tedy nepřezkoumatelné. Předběžného opatření se domáhala proto, aby se alespoň částečně zmírnila její nepříznivá finanční situace, která vznikla v důsledku protiprávního jednání žalovaného, který dosud nevyzval žalobkyni k opětovnému nástupu do práce. Žalobkyně má za to, že v daném případě jde o trvání pracovního poměru a že ze závažných důvodů nepracuje, když závažnost spočívá v překážkách na straně žalovaného. Žalobkyně pak nemůže osvědčit skutečnost, případně tuto skutečnost dokázat, že žalovaný ji nevyzval k nástupu do práce. Pokud pak soud považoval návrh na nařízení předběžného opatření za nedostatečný, bylo na místě ve spojení s § 75a o.s.ř. návrh odmítnout, nikoli zamítnout. Žalobkyně navrhla, aby bylo usnesení okresního soudu zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení a řízení jemu předcházející a neshledal odvolání důvodným. Především je třeba uvést, že ani odvolacímu soudu není zřejmé, v čem by měla spočívat potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků, což je podmínka ustanovení § 74 odst. 1 o.s.ř., podle něhož před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Ani o žádném soudním rozhodnutí, jehož výkon by snad měl být ohrožen, není v návrhu hovořeno. Odvolací soud má však za to, že přes tyto nedostatky bylo možno pokračovat v řízení, a že tedy okresní soud postupoval správně, pokud ve smyslu § 75 odst. 1 o.s.ř.návrh neodmítl, ale rozhodl o něm věcně. Skutková tvrzení uvedená v návrhu totiž skutečně směřují k tomu, že žalobkyně se domáhá vydání předběžného opatření ve smyslu § 76 odst. 1 c, o.s.ř., podle něhož předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje. Podle citovaného ustanovení by bylo možno návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření vyhovět, nikoliv, jak uvádí okresní soud , pouze v případě, že by dosud běželo soudní řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, ale skutečně též v případě, že by žalobkyně alespoň osvědčila, že jí žalovaným není přidělována ( po skončení sporu o neplatnost výpovědi, který vyzněl ve prospěch žalobkyně ) práce podle pracovní smlouvy. To, že se přidělování takové práce domáhala, by žalobkyně nepochybně mohla osvědčit. Zaměstnavatel však nemá povinnost vyzývat svého zaměstnance k nástupu do práce. To nevyplývá ze žádného zákonného ustanovení. Zaměstnavatel tak nečiní ani v jiných případech ( například při neomluvené absenci zaměstnance a v tomto případě může bez dalšího přistoupit ke skončení pracovního poměru ). Odvolacímu soudu je zřejmé z odůvodnění usnesení, proč byl návrh na vydání předběžného opatření zamítnut a neshledává usnesení nepřezkoumatelným. Protože bylo usnesení okresního soudu shledáno věcně správným, bylo potvrzeno ( § 219 o.s.ř. ). V Liberci dne 6.12.2004 Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r.