Podle § 550 obč. zák. ( § 56 ve znění před novelou zák. 509/1991 Sb. ) mají ručitelé právo domáhat se náhrady za plnění poskytnuté na dluh, za nějž se zaručili, jen proti dlužníkovi. Z ustanovení občanského zákoníku nelze dovodit právo ručitele domáhat se v případě více ručitelů na ostatních ručitelích náhrady toho, co poskytl na dluh nad svůj pomyslný podíl. Ustanovení § 307 odst. 1 obch. zák., které tuto možnost zakládá pro vztahy upravené obchodním zákoníkem, je ustanovením specielním a v občanskoprávních vztazích je nelze použít.

Žalobce Ing. M.D. se domáhal proti prvnímu žalovanému, P.E., jako dlužníkovi a proti druhé žalované H.F., jako spoluručitelce náhrady toho, co sám jako ručitel zaplatil věřiteli a to celkovou částkou 345.595,- Kč s příslušnými úroky z prodlení v sazbě 8,5 %.V průběhu řízení vzal zpět žalobu proti 2. žalované o částku 74.986,40 Kč, kterou namítla k započtení. Okresní soud v Děčíně pak rozsudkem rozhodl tak, že proti prvnímu žalovanému vyhověl žalobě ohledně 247.783.90 Kč s úroky z prodlení a dále uložil oběma žalovaným zaplatit částku 97.811,10 Kč s tím, že plněním jednoho z nich zanikne do výše plnění povinnost druhého.Proti rozsudku se do části jí se týkající a žalobě proti ní vyhovující odvolala 2. žalovaná. Jako odvolací důvod uplatnila nesprávné právní posouzení (§ 205 odst. 2g o.s.ř.) s tím, že § 550 obč. zák. zakládá teverní nárok ručitele jen proti dlužníkovi, nikoli proti spoluručiteli. Požadavek na to, aby žalovaná nahradila žalobci, to, co ten plnil nad svůj pomyslný podíl nemá oporu v zákoně. Navrhla proto, aby rozsudek byl v odvoláním dotčené části změněn a žaloba v tomto rozsahu zamítnuta. Žalobce trval na tom, že jeho nárok na vypořádání proti odvolatelce je dán. I když občanský zákoník neobsahuje úpravu vzájemných nároků na vypořádání mezi spoluručiteli, lze podle jeho názoru toto právo dovodit už ze samotného postavení ručitelů, jak to výslovně § 307 odst. 1 obch. zákoníku. Navrhl proto, aby napadený rozsudek byl v části dotčené odvoláním potvrrzen. Odvolací soud shledal dovolání důvodným a rozsudek v napadené části změnil tak, že zamítl žalobu ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou ohledně částky přiznané okresním soudem s příslušenstvím. Z o d ů v o d n ě n í : Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu a shledal odvolání důvodným. Okresní soud správně zjistil skutkový stav, nesprávně však posoudil věc po právní stránce a své právní závěry ve vztahu k druhé žalované v rozsudku ani řádně nezdůvodnil. Právní vztahy mezi účastníky byly založeny smlouvou o půjčce ze dne 20. března 1991, jejíž režim byl v té době upraven občanským zákoníkem. Obsah ručení podle § 52 a násl. obč. zák. byl upraven shodně s nyní platnou úpravou zakotvenou v novelizovaném občanském zákoníku. Podle § 868 se novelou zák. č. 509/1991 Sb. řídí i právní vztahy vzniklé před 1.1.1992, vznik těchto právních vztahů jakož i nároky z nich vzniklé před 1.1.1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Podle § 56 obč. zák. před novelou ručitel, který dluh splnil, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli. Občanský zákoník neupravoval vzájemné postavení více ručitelů, zejména nestanovil, že by byl mezi vztah solidarity a za solidární není považován ani vztah ručitele a dlužníka vůči věřiteli. Podle § 74 odst. 1 obč. zák. před novelou vznikl solidární závazek více dlužníků, tedy povinnost splnit dluh věřiteli společně a nerozdílně pouze tehdy, pokud to bylo právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Z předloženého stejnopisu smlouvy o půjčce nevyplývá, že by obsahoval dohodu o solidárním postavení ručitelů a takové postavení nezakládala ani zákonná právní úprava, jak vysvětleno shora. Nelze proto na vzájemná práva a povinnosti ručitelů aplikovat § 511 odst. 3 obč. zák., podle něhož, jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku sám dluh splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílu.Na tomto postavení účastníků nezměnil nic ani rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 28.7.1994, jenž stanovil povinnost účastníků k zaplacení dluhu spořitelně tak, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních. Stanovený způsob zaplacení vyjadřuje pouze skutečnost, že věřitel může po každém ze žalovaných požadovat zaplacení celého dluhu, dluh však je nadále spojen s dlužníkem a ručitelé plní za něho. Mají proto podle § 550 občanského zákoníku v platném znění ( a § 56 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru ) právo požadovat po dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli. Občanský zákoník však nestanovil a nestanoví právo ručitele požadovat po ostatních ručitelích náhradu toho, co poskytl na dluh nad svůj pomyslný podíl. Obchodní zákoník v § 307 odst. 1 stanoví, že ručitel má vůči ostatním ručitelům stejná práva jako spoludlužník, jde však o specielní právní předpis, jejž nelze použít na vzhahy upravené občanským zákoníkem (§ 1 odst. 2 obch. zák., § 1 odst. 2 obč. zák.). Ručitelský závazek žalobce a druhé žalované za dluh prvního žalovaného vznikl podle smlouvy o půjčce uzavřené podle § 341 obč. zák. ve znění platném do 31.12.1991 jako vztah mezi organizací a občany, jak výslovně vyplývá z textu smlouvy. Řídí se proto občanským zákoníkem. Požadavek žalobce, aby mu druhá žalovaná jako spoluručitelka nahradila polovinu toho, co zaplatil za prvního žalovaného na jeho dluh, nemá proto oporu v obecných ani zvláštních ustanoveních občanského zákoníku před i po novele. Okresní soud proto pochybil, když žalované uložil, aby žalobci zaplatila částku představující rozdíl toho, co nad polovinu dluhu plněného za prvního žalovaného uhradil žalobce (po započtení toho, co naopak zaplatila žalovaná). Odvolací soud proto změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. rozsudek tak, že žalobu ve vztahu žalobce a druhé žalované zamítl. V Liberci dne 14.1.2005 Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r.