Postup soudu podle § 107 odst. 1 o.s.ř. přichází v úvahu ve sporu z pracovně právních vztahů mezi zaměstnancem a okresním úřadem zrušeným zákonem č. 320/2002 Sb. jen tam, kde účastníkem řízení jako zaměstnanec je osoba uvedená v čl. CXVII položka (2, 10 a 17) zákona. Jestliže práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů k okresnímu úřadu zrušenému zákonem č. 320/2002 Sb. přešly na nově vzniklý subjekt s právní subjektivitou a jde-li o zaměstnance, který nenáleží do kategorií uvedených v čl. CXVII zákona, nepadá postup podle § 107 odst. 1 o.s.ř. v úvahu a je třeba postupovat podle § 107a, o.s.ř.

Žalobkyně M.K. se domáhala proti žalovanému Školskému úřadu v Č.L. náhrady mzdy za stavu, kdy bylo rozhodnuto pravomocně o tom, že výpověď z pracovního poměru daná jí žalovaným je neplatná. Žalobkyně byla zaměstnána jako vedoucí školní jídelní Základní školy v N.B., která jako zařízení bez právní subjektivity podléhala žalovanému Školskému úřadu v Č.L. V průběhu řízení vstoupil v účinnost zákon č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím zastupování v právních vztazích, v důsledku čehož práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přešly na Českou republiku zastoupenou Okresním úřadem v Č.L. Okresní soud proto vydal usnesení, jímž určil podle § 107 odst. 1 o.s.ř., že v řízení bude na straně žalovaného vystupovat Česká republika zastoupená Okresním úřadem v Č.L. Proti tomuto žalovanému pak žalobě zčásti vyhověl, a to ohledně 13.575,60 Kč a části požadovaných úroků z prodlení, zčásti v požadavku na náhradu mzdy ohledně 1.373,50 Kč žalobu zamítl a zčásti žalobu zamítl ohledně úroků z prodlení. Žalovanému uložil nahradit žalobkyni část nákladů řízení a žalovanému zaplatit státu soudní poplatek. Do tohoto rozsudku se odvolali oba účastníci a to žalobkyně do výroku o nákladech řízení a žalovaný do zamítavé části výroku. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně vykonávala činnost vedoucí školní jídelny na základě dohody s Městským úřadem v N.B., která byla uzavřena na dobu určitou a po jejím uplynutí nebyla obnovena. Nebylo prokázáno, že by se poté, co s ní byl neplatně rozvázán pracovní poměr obnovila tato dohoda. Navrhl, aby rozsudek byl změněn a žaloba zamítnuta. Odvolací soud změnil napadený rozsudek v části dotčené odvoláním žalovanému a žalobu zamítl. Žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení a za řízení v prvním stupni nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V o d ů v o d n ě n í rozsudku uvedl mimo jiné: V době, kdy probíhalo odvolací řízení byly k 1.1.2003 zrušeny okresní úřady a to zák. č. 320/2002 Sb. ( čl. CXVII bod 1 ). V konkrétní věci Okresní úřad v Č.L. vystupoval jako organizační složka, jež zastupovala stát, neboť žaloba směřuje proti České republice. Nicméně bylo třeba na zrušení této organizační složky reagovat. Procesními náležitostmi, jež souvisejí i v dané věci se zrušením shora citované organizační složky, která v projednávané věci vystupovala, se krajský soud zabýval ve věci vedené u Okresního soudu v Č.L. sp. zn. 7 C 65/2002, v níž probíhalo řízení k žalobě M.K. proti původnímu žalovanému, České republice - Okresnímu úřadu v Č.L. o neplatnost výpovědi z pracovního poměru. Žalobkyně poté, kdy byla v rámci odvolacího řízení krajským soudem poučena ve smyslu § 107a odst. 1 o.s.ř. učinila návrh, aby do řízení na místo dosavadního žalovaného - České republiky - vstoupily 1) Základní škola N.B. a 2) Město N.B. S uvedeným procesním návrhem žalobkyně krajský soud projevil souhlas a odvolací řízení posléze probíhalo za účasti posledně jmenovaných dvou žalovaných. V předmětném řízení krajský soud vycházeje z toho, že procesní situace je stejná jako v řízení vedeném u Okresního soudu v Č.L. pod sp.zn. 7 C 65/2002 ( sp.zn. 29 Co 177/2003 Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ), byla žalobkyně přípisem došlým jejímu zmocněnci dne 26.2.2004 poučena o přechodu práv a povinností původního žalovaného na Základní školu N.B., jako příspěvkovou organizaci s odkazem na právní závěry, jež byly odvolacím soudem učiněny ve věci sp. zn. 29 Co 177/2003 a vyzvána k tomu, aby sdělila, zda navrhuje vstup uvedené základní školy na místo dosavadního žalovaného - České republiky. Zmocněnec žalobkyně se při odvolacím jednání konaném dne 27. května 2004 vyjádřil tak, že žalobkyně vychází z toho, že v daném případě je uplatňován mzdový nárok zaměstnance, takže by měl být nadále žalován subjekt - Česká republika, zastoupená ministerstvem financí. Vyslovil též názor, že by soud měl věc řešit z pohledu § 107 o.s.ř. Stanovisko Ministerstva finanční ČR vyznělo tak, že je jím podpořeno odvolání, jež bylo ve věci samé podáno žalovaným a navrhl proto, aby rozsudek okresního soudu byl změněn tak, že se žaloba zamítá i ohledně částky, ohledně jíž bylo žalobě okresním soudem vyhověno. Krajský soud přezkoumal napadenou část rozsudku okresního soudu a dospěl k závěru, že pro nedostatek pasivní legitimace je nutno žalobu směřující proti České republice zastoupené organizační složkou Ministerstvem financí ČR, zamítnut. K procesní stránce je třeba uvést následující: V rozhodné době, z níž je vyvozován vznik žalobního požadavku, žalobkyně vykonávala funkci vedoucí školní jídelny při Základní škole v N.B. Jejím zaměstnavatelem byl Školský úřad v Č.L. V důsledku aplikace zák. č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím zastupování v právních vztazích, došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na stát, jeho organizační složku. V daném případě se jednalo o Okresní úřad v České Lípě, který s účinností od 1.1.2001 plnil úkoly zaměstnavatele, tak jak vyplývaly z pracovněprávních vztahů pro předškolní zařízení, školy a školská zařízení, které neměly právní subjektivitu. Okresní soud na tuto situaci reagoval usnesením ze dne 6.11.2001 čj. 7 C 364/2000-48, a rozhodl tak, že bude v řízení pokračováno s Českou republikou zastoupenou Okresním úřadem v Č.L. jako s procesním nástupcem původního žalovaného Školského úřadu v Č.L. Jak již shora uvedeno, k 1.1.2003 byl uvedený úřad, rovněž tak i všechny ostatní okresní úřady, zrušeny. Podle zák. č. 320/2002 Sb. čl. CXVII, bod 1 je sice řešen přechod vztahů zaměstnanců okresních úřadů na jiné subjekty, jen však v případech, které jsou v tomto článku a bodu uvedené. Jde o zaměstnance ČR zařazené k výkonu práce v okresních úřadech ( bod 2 ), o zaměstnance s místem výkonu zaměstnání v archivech ( bod 10 ) a o zaměstnance, kteří působí v okresních hygienických stanicích ( bod 17 a násl. ). Pokud jde o zaměstnance působící ve školách a školních zařízeních, byl přechod pracovněprávních vztahů řešen především zák. č. 564/1990 Sb. o státní správě a samosprávě ve školství, který v platném znění do 31.12.2002 stanovil ve svém ustanovení § 4 odst. 2, že okresní úřad plní úkoly zaměstnavatele vyplývající z pracovněprávních vztahů pro předškolní zařízení , školy a školská zařízení zřizované podle § 14 tj. obcemi, pokud nemají právní subjektivitu. Je třeba připomenout, že účinnost tohoto ustanovení byla omezena na platnost zákona o okresních úřadech s tím, že dnem jejich zrušení přecházejí práva a povinnosti z těchto pracovněprávních vztahů na krajské úřady ( § 24 odst. 3 cit. zák. ). V ustanovení § 24 odst. 4 tohoto zákona však zřizovatelům škol byla uložena povinnost zajistit změnu právní formy či jejich zřízení v souladu s § 14 odst. 2 a 6 a § 16, pokud tato zařízení neměla v té době ještě právní subjektivitu, a to nejpozději do 1.1.2003. Základní škola N.B. byla zřízena listinou vydanou Městem N.B. ze dne 1.1.2003, která byla odvolacímu soudu předložena v rámci odvolacího řízení ve věci sp. zn. 29 Co177/2003. Z této listiny vyplývá, že uvedená základní škola je právním subjektem se znaky právnické osoby podle § 19 a násl. občanského zákoníku. Zákon č. 564/1990 Sb. ve znění platném od 1.1.2003 nestanoví, že by funkci zaměstnavatele základní školy s právní subjektivitou měl vykonávat jiný subjekt. Nestanoví tak ani jiné právní předpisy. Je proto namístě vycházet z toho, že tato nově zřízená škola jako příspěvková organizace s právní subjektivitou převzala všechny úkoly a činnosti zaměstnavatele (§ 249 odst. 2, zák. práce ) zrušené školy bez právní subjektivity. Na shora uvedené právní skutečnosti byla žalobkyně odvolací soudem upozorněna a dáno jí poučení ve smyslu § 107a odst. 1 o.s.ř. o tom, že došlo k přechodu práv a povinností ze žalovaného - České republiky - na shora zmíněnou základní školu. Žalobkyně však návrh ve smyslu tohoto ustanovení neučinila. Podle názoru krajského soudu aplikace § 107 o.s.ř. v dané věci nepřichází v úvahu protože nejde o případ, kdy by jeden z účastníků, v konkrétním případě žalovaný, ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Na základě shora vyložených skutečností nelze než dospět k závěru, že žalovaný a to Česká republika, není v předmětné věci pasivně legitimován. Proto krajskému soudu nezbylo, než rozsudek v napadené části změnit, byť z jiných důvodů, než byla odvoláním uplatněny, a žalobu zamítnout i ohledně částky 13.575,50 Kč s příslušenstvím. V Liberci dne 6.12.2004 Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r.