Rozsudek v řízení podle § 180 písm. a, o.s.ř. je podkladem pro úvahu soudu o tom, zda řízení o osvojení dítěte bude provedeno za účasti biologických rodičů dítěte, či bez ní. S ohledem na hmotněprávní úpravu této otázky v § 68 odst. 2a, zák. o rod. v řízení podle § 68 odst. 3 zák. o rod. a podle § 180 a, o.s.ř. nezkoumá, jaký je v době jeho rozhodování vztah mezi dítětem a jeho pokrevným rodičem, ale jen to, zda tento rodič v období šesti měsíců bezprostředně předcházejících podání návrhu opatrovníka na určení kvalifikovaného nezájmu rodiče o dítě, projevoval o dítě zájem způsobem uvedeným v § 68 odst. 1 zák. o rod. Je irelevantní pro rozhodnutí soudu v tomto stádiu řízení jaký je osobní vztah dítěte k takovému rodiči a v tomto stádiu řízení tedy soud nepostupuje podle § 100 odst. 3 o.s.ř.

Nezletilý M.T., jemuž v době rozhodování soudů bylo 8 roků, byl dne 19.6.2001 pro naprostý nezájem matky I.T. bytem v L.T.- Č. o něj umístěn napřed v dětském diagnostickém ústavu a posléze do dětského domova. Následoval návrh opatrovníka, Městského úřadu v T., aby soud podle § 68 odst. 1 písm. a, o.s.ř. v řízení podle § 180 písm. a, o.s.ř. rozhodl o tom, že matka neprojevovala v rozhodném období šesti měsíců ode dne podání návrhu soudu opravdový zájem o dítě, a že je tedy možno provést řízení o osvojení tohoto dítěte bez její účasti. Otec dítěte není znám. Okresní soud v J. se věcí zabýval z hlediska zákonných hledisek pro posuzování opravdového zájmu rodiče o dítě podle § 68 odst. 1 písm. a, zákona o rodině a svým rozsudkem určil, že matka v rozhodném období o dítě neprojevovala opravdový zájem. Proti rozsudku se odvolala matka. Uplatnila odvolací důvod vad řízení ( § 205 odst. 2a, o.s.ř.) a namítala, že rozhodovala vyloučená soudkyně, která prý byla proti ní zaujata a postupem v řízení prý dávala najevo antipatii k ní. Další vadu řízení ( odvolací důvod podle § 205 odst. 2d, o.s.ř.) spatřovala v tom, že nebylo zjišťováno stanovisko dítěte. Tvrdila, že přes všechny skutečnosti vyšlé najevo prý k ní má dítě vřelý vztah a pokud prý by bylo dotazováno, dalo byl jistě najevo touhu být u ní. V tom, že soud takto nepostupoval vidí vadu řízení spočívající v tom, že byl opomenut § 100 odst. 3 o.s.ř., který soudu ukládá, aby ve věcech, kde je dítě účastníkem, zjišťoval vhodným způsobem stanovisko dítěte k předmětu řízení. Soud podle mínění odvolatelky svým postupem porušil ustanovení čl. 16 Úmluvy o právech dítěte uveřejněné pod č. 104/1991 Sb. Navrhla proto, aby napadený rozsudek byl změněn a návrh opatrovníka zamítnut, nebo, aby rozsudek byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud poté, co námitku podjatosti rozhodující soudkyně shledal bezdůvodnou se zřetelem na ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř., podle něhož námitka do postupu v řízení nemůže zakládat důvod pro vyloučení soudce, zabýval se věcí i z hlediska dále uplatněných vad řízení a ani tuto námitku neshledal důvodnou. Napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Z o d ů v o d n ě n í : Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání matky není důvodné. Podle § 68 odst. 1 písm. a, zák. o rod. pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich souhlasu, jestliže po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě, zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k němu a neprojevili snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě. Okresní soud si opatřil úplná a podrobná skutková zjištění, na jejichž základě dospěl ke správnému skutkovému závěru a přijal jemu odpovídající právní hodnocení. V jednotlivostech proto odvolací soud odkazuje na zjištění tak, jak je učinil okresní soud. Rozsudek, který je v přezkoumávaném řízení podle § 180a, o.s.ř. vydáván, s výhradou změněných poměrů ( § 180b, o.s.ř.), má být především podkladem pro další úvahu soudu, zda řízení o osvojení bude provedeno za účasti či bez účasti biologických rodičů dítěte. V řízení podle § 180a, o.s.ř. s ohledem na hmotněprávní úpravu v § 68a, zák. o rod. se zásadně nezkoumá, jaký je v době rozhodování okresního soudu vztah mezi matkou a dítětem, respektive mezi rodiči a dítětem, ale zkoumá jen rozhodné období šesti měsíců, které předcházelo podání návrhu orgánu sociálně právní ochrany dětí jako opatrovníka dítěte. Za toto období se zkoumá jen to, zda rodiče projevovali opravdový zájem o dítě, který by jako rodiče projevovat měli. Na tento zájem lze usuzovat především z toho, jak dítě navštěvovali, zda tomu bylo pravidelně, jaký jiný zájem o dítě projevovali, zda dobrovolně a pravidelně plnili k němu vyživovací povinnost a zda si v mezích svých možností upravili rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě. Pokud odvolací soud zamítl návrh matky na doplnění dokazování zjištěním názoru nezletilého podle § 100 odst. 3 o.s.ř., pak tak učinil především proto, že s ohledem na hypotézu právní normy vyjádřenou v § 68 odst. 1 písm. a, zákona o rodině, není účelem předmětného řízení zjištění, jaký je vztah dítěte k matce a zda dítě chce být raději s matkou či být umístěno do jiné rodiny. Relevantní by však mohlo být zjištění, zda dítěti byly zasílány pohledy a zda mu byly případně tyto pohledy zadrženy. Podle článku 16 odst. 1,2 Úmluvy o právech dítěte publikované ve Sbírce zákonů sdělením č. 104/1991 Sb., žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst. Dítě má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům. S ohledem na vyjádření samotné matky v odvolacím řízení jakož i na předcházející zprávy dětského domova, kdy korespondence byla učiněna jen v jednom případě, a to dle zprávy dětského domova ze strany matčiny sestry dne 11.10.2001, soud od provedení tohoto důkazu upustil. Má za to, že zaslání jediného dopisu ze období šesti měsíců nemůže být natolik podstatnou okolností, aby bylo možné hovořit o opravdovém zájmu matky o dítě. Soud rovněž přihlédl ke stanovisku opatrovníka nezletilého, který případný výslech dítěte nedoporučil z obavy z případného nepříznivého vlivu na psychický stav nezletilého. Jak správně uvádí okresní soud, je pro posouzení, zda matka projevila opravdový zájem o dítě, rozhodné, zda a v jaké četnosti došlo k návštěvám v rozhodném období. Z řízení nevyplývá a ani nebylo matkou zpochybněno, že v rozhodném období matka nezletilého v dětském domově nenavštívila. Rovněž matka nebyla schopna vysvětlit důvody, proč tak neučinila, když jí v tom nebránily již žádné objektivní překážky. Odvolací soud neshledal, že by soudkyně, která věc rozhodovala u soudu prvého stupně, byla ve věci vyloučena pro podjatost, neboť se k té otázce podjatosti této soudkyně již jednou vyjadřoval v usnesení ze dne 14.1.2004 čj. 35 Co 4/2004, kdy námitku považoval za bezdůvodnou, neboť tvrzené důvody spočívaly v postupu soudu ve věci ( § 14 odst. 4 o.s.ř. ) jakožto nepřípustném důvodu pro uplatnění námitky podjatosti, pokud se jedná o nově uplatněné námitky při odvolacím jednání, pak ani k této námitce nebylo přihlédnuto, neboť byla uplatněna podle § 15a odst. 2 o.s.ř. zjevně opožděně. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil ( § 219 o.s.ř.), neboť plně respektuje zájem dítěte vyjádřený v čl. 3 bod 1 Úmluvy o právech dítěte. Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r.