Soud nemůže rozhodnout o určovací žalobě směřující na určení, že místnost nebo soubor místností je či není bytem. Rozhodování o této otázce není v pravomoci obecných soudů, nýbrž jen stavebních úřadů v řízení kolaudačním podle zák. č. 50/1976 Sb. Soud by ji mohl posoudit jen jako předběžnou otázku podle § 135 odst. 2 o.s.ř.

Žalobci R.K. a K.K., oba bytem v D. se žalobou proti žalovaným JUDr. P.K. a JUDr. I.K., oba bytem v M. domáhali určení, že soubor místností v domě ve spoluvlastnictví žalovaných, který obývali do doby, než jim stavební závady užívání natolik ztížily, že se sami odstěhovali, není bytem. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tím, že není dán naléhavý právní zájem na tomto určení. Okresní soud v D. tento názor v podstatě převzal a svým rozsudkem sp. zn. 12 C 192/2001 ze dne 22.10.2003 žalobu zamítl. Žalobci v odvolání uplatnili výpovědní důvod neúplnosti řízení a nesprávného právního posouzení ( § 205 odst. 2 d,g) o.s.ř.). Trvali na tom, že je dán naléhavý právní zájem na jimi požadovaném určení, protože žalovaní jsou nečinní ve věci odstranění stavebních závad, které žalobcům brání v řádném užívání sporných místností, které by pak nabyly charakteru bytu a ani řízení před stavebním úřadem nevede k výsledku. Navrhli, aby napadený rozsudek byl změněn a žalobě vyhověno, případně, aby rozsudek byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud svým usnesením zrušil napadený rozsudek s tím, že po jeho právní moci postoupí věc stavebnímu úřadu města D. Věc není v pravomoci soudu. Z o d ů v o d n ě n í : Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné potud, že rozhodnutí nemělo vůbec být vydáno. Pro soudy je upraven rozsah jejich pravomoci v ust. § 7 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soudy v občanskoprávním řízení projednávají a rozhodují věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných i obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují jiné orgány. Podle odst. 3 citovaného ustanovení jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení jen, stanoví-li to zákon. Pravomocí se rozumí oprávnění toho kterého státního orgánu řešit otázky, které zákon svěřuje do jeho kompetence. Pravomoc civilní se vztahuje na věci vypočtené v § 7 o.s.ř. a je vykonávána civilními soudy. Podle § 76 odst. 1 zák. č. 50/1976 Sb. stavebního zákona, ve znění pozdějších změn a doplnění, dokončenou stavbu popř. její část schopnou samostatného užívání, na které byla provedena změna nebo udržovací práce, pokud tyto stavby vyžadovaly stavební povolení, lze užívat jen na základě kolaudačního rozhodnutí. Podle § 77 citovaného zákona kolaudační řízení provádí stavební úřad, který vydal stavební povolení. Z uvedeného vyplývá, že účelové určení místností k trvalému bydlení, které tvoří byt, je stavebním zákonem svěřeno výhradně do kompetence stavebního úřadu. Jen ten je ze zákona nadán oprávněním vydat kolaudační rozhodnutí a rozhodnout tak o způsobu užívání stavby, tedy mimo jiné také uznat určité místnosti za byt. Civilní soudy rozhodují jen spory o občanskoprávních vztazích týkajících se samotné existence práva k těmto prostorám. Oprávnění stavebního úřadu o věci ve stavebním řízení rozhodnout vždy zahrnuje posouzení existence či neexistence právní skutečnosti jako základu. V daném případě se žalobci domáhají určení, že předmětné prostory nejsou bytem podle stavebního zákona. Navzdory negativnímu vymezení žaloby zůstává posouzení této otázky, jak shora uvedeno, stále v kompetenci stavebního úřadu, Městského úřadu v D., neboť i při negativním vymezení budou nadále posuzovány při určení, zda prostory jsou či nejsou bytem, stejné skutečnosti. Tímto způsobem nelze ani obejít pravomoc správního orgánu pro jeho nečinnost. Podle § 103 o.s.ř. je soud povinen vždy zkoumat, zdali jsou splněny podmínky řízení, tedy i podmínky týkající se soudu v dostatku jeho pravomoci. Podle § 104 odst. 1 o.s.ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, je třeba řízení zastavit. Nespadá-li věc do pravomoci soudů, má být postoupena příslušnému orgánu. Nemovitost se nachází v obvodu působnosti Městského úřadu v D.-stavebního úřadu. Tento správní orgán je příslušný. Z výše uvedených důvodů proto krajský soud napadené rozhodnutí zrušil ( § 221 odst. 1 písm. b) o.s.ř. řízení zastavil a věc postoupil Městskému úřadu v D., neboť o věci přísluší rozhodovat pouze tomuto orgánu ( § 221 odst. 2 písm. c) o.s.ř. V Liberci dne 19.1.2005 Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r.