Rozhodnutí vydané při nedostatku pravomoci soudu ( eventuálně jiného orgánu v řízeních uvedených v § 274 o.s.ř. ) je od počátku absolutně neplatné a nelze je vykonat v řízení o výkon rozhodnutí, případně v řízení exekučním.

Okresní soud v Děčíně nařídil svým usnesením sp. zn. 7 Nc 3111/2004 ze dne 27.1.2004 exekuci na majetek povinného L.N. bytem v D. k návrhu oprávněného operátora telekomunikací E.P. s.r.o. se sídlem v P. k vydobytí částky sestávající jednak z náhrady rozdílu mezi plnou a zvýhodněnou cenou mobilního telefonu, jednak z dlužných poplatků a hovorného. Celá vymáhaná částka včetně nákladů nalézacího řízení byla přiznána pravomocným platebním rozkazem téhož okresního soudu. Povinný v odvolání namítal, že mu byl mobilní telefon odcizen, věcí se k jeho oznámení zabývala policie, ale bezvýsledně, vyšetřování bylo zastaveno. Sám oprávněný mu naznačil, že věc je možno řešit jako pojistnou událost s tím, že je proti takovým rizikům pojištěn. Domnívá se proto, že by z toho důvodu mohlo být napadené usnesení změněno a návrh na exekuci zamítnut. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou vykonatelnosti exekučního titulu a poté, co zjistil, že okresní soud v nalézacím řízení rozhodl částečně mimo svou pravomoc, když rozhodování ve věci poplatků je svěřeno zákonem o telekomunikacích č. 151/2000 Sb. Českému telekomunikačnímu úřadu ( § 99 odst. 1 zákona ) změnil napadené usnesení v rozsahu, jímž vyhověno návrhu na exekuci vydobytí částky odpovídající dlužným poplatkům a hovornému s odpovídající částí nákladů řízení, v tomto rozsahu do výše 9.788,93 Kč a nákladů předcházejícího řízení 95 Kč návrh zamítl, jinak usnesení okresního soudu potvrdil. Z o d ů v o d n ě n í : Krajský soud přezkoumal napadené usnesení jako i řízení, které mu přecházelo, aniž ve věci nařizoval jednání podle § 214 odst. 2 písm.c, o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání povinného je částečně důvodné, byť z jiných důvodů, než které uvádí povinný. Námitky povinného uváděné v odvolání se týkají i povahy uplatněného nároku a jako takové jsou vyhrazeny pouze do nalézacího řízení, kde se zkoumá důvodnost žalobcem uplatněné pohledávky. Skutečnosti uváděné tak nemohou být rozhodující pro nařízení exekuce ve smyslu § 44 odst. 10 exekučního řádu a odvolací soud proto by takové odvolání, nebýt dalších najevo vyšlých skutečností musil odmítnout. Podle § 212a odst. 5 o.s.ř. přihlíží odvolací soud z úřední povinnosti i k jiným vadám, než které účastník namítá, pokud se jedná mimo jiné i o vady uvedené v § 229 odst. 1 písm. a, o.s.ř., tedy pokud bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudu. V této souvislosti odvolací soud zejména zkoumal, zda exekuční titul, jímž je platební rozkaz Okresního soudu v Děčíně 30.8.2000 čj. 17 C 89/2000-5 byl vydán v rámci pravomoci soudu ( § 7 o.s.ř. ). Nedostatek pravomoci soudu v nalézacím řízení je důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, neboť rozhodnutí soudu o té věci nespadá do pravomoci soudu, je proto absolutně neúčinné, postrádá závaznost a nebrání novému projednání věci ( srv. Rozhodnutí krajského soudu v Hradci Králové z 15.7.1998 publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek českých soudů pod č. 5/1999 str. 150 sp. zn. 21 Co 73/98 ). Při zkoumání této podmínky dospěl odvolací soud k závěru, že je tomu tak pouze částečně. Oprávněný, tehdy v nalézacím řízení v postavení žalobce, se domáhal zaplacení částky 14.797,93 Kč s tím, že sestává z rozdílu mezi plnou a zvýhodněnou cenou mobilního telefonu ve výši 5.008,10Kč, představující tedy doplatek za dotovaný telefon a dále sestává z dlužných poplatků a hovorného 9.788,93 Kč. Žaloba v nalézacím řízení byla podána k soudu 2.5.2000, platební rozkaz vydán 30.8.2000, tedy již za účinnosti zák. č. 151/2000 Sb., který nabyl účinnosti 1.7.2000. Tento zákon svěřil rozhodování ve věcech dlužných poplatků a hovorného ze smlouvy o poskytování služeb veřejné radiotelefonní sítě správnímu orgánu, který je od 1.7.2000 Český telekomunikační úřad. Tento správní úřad ( § 3 zákona ) má tak s účinností od 1.7.2000 mimo jiné pravomoc rozhodovat spor ve věcech telekomunikací ( § 95 bod 1 písm. c, § 95 bod 8 písm. d, se zřetelem na § 1 zákona ) a to postupem podle § 102 odst. 1,2 zákona / srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 31.8.2000, publikované ve Sb. soudních rozhodnutí ročník 2001 pod č. 5 str. 455 sp. zn. SJS 99/2000. Pravomoc k vydání rozhodnutí o povinnosti telefonního účastníka zaplatit dlužné nedoplatky ovšem neměl soud ani před účinností zákona č. 151/2000 Sb. ( srv. Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.11.2000 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí roč. 2001 č. 10 str. 606 pod Rc 67/2001 ve věci sp. zn. 15 Co 788/2000 ) . Z uvedeného plyne, že Okresní soud v Děčíně neměl pravomoc k vydání rozhodnutí ohledně částky 9.788,93 Kč představující dlužné poplatky a hovorné. Okresní soud měl tedy řízení v tomto rozsahu postupem podle § 104 odst. 1 zastavit a po právní moci usnesení postoupit věc Českému telekomunikačnímu úřadu. Odvolacímu soudu přihlížejícímu k této neodstranitelné vadě exekučního titulu nezbylo, než v tomto rozsahu návrh na nařízení exekuce zamítnout měnícím výrokem podle § 220 odst. 1, o.s.ř. Rozhodnutí o zbývajícím žalobou uplatněném nároku ve výši 5.008,10 Kč v době rozhodování nalézacího soudu náleželo do pravomoci soudu ( § 7/1 o.s.ř. ), neboť zakoupil-li uživatel telekomunikační služby od operátora mobilní sítě současně s uzavřením smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb také mobilní telefon za zvýhodněnou cenu, v důsledku porušení podmínek smlouvy mu vznikl závazek zaplatit operátorovi doplatek ceny mobilního telefonu. Takový spor je sporem z kupní smlouvy ( srv. Rozhodnutí zvláštního senátu publikované ve sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu r. 2004 č. 1 str. 9, pod SJS 47/2004 ve věci sp. zn. Konf 19/2003-19 ). Vzhledem k tomu, že v této zbývající části posuzoval odvolací soud exekuční titul z hlediska pravomoci soudu, který jej vydal ( § 7 odst. 1 o.s.ř. ) jakožto skutečnost rozhodnou pro nařízení exekuce, byla exekuce ohledně částky 5.008,10 Kč nařízena správně, neboť oprávněný doložil splnění všech zákonem stanovených předpokladů pro nařízení exekuce ( § 44 odst. 2 ex. řádu ), neboť této části byl exekučně vykonatelný a to formálně i materiálně ( 261a, § 159 o.s.ř. ), jelikož byl vydán v rámci pravomoci soudu. Uvedené ze stejných důvodů platí i ohledně příslušenství vymáhané částky, avšak pouze do částky 500,-Kč představující minimální výši soudního poplatku vyměřenou podle položky 1a sazebníku soudních poplatků k zákonu č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích ve znění zákona č. 36/1995 Sb. s účinností do 11.12.2000. Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r.