Jestliže se k jednání, při němž byl vyhlášen rozsudek dostavil pouze jeden ze dvou řádně předvolaných účastníků a tomuto účastníkovi nebylo soudem dáno poučení podle § 119a o.s.ř., nelze účastníku, který se k jednání bez omluvy nedostavil, upřít právo uplatnit v odvolacím řízení nové skutečnosti a nabízet nové důkazy.

Žalobce M.R. podnikající jako dopravce se proti žalovanému J.D. domáhal zaplacení částky 9.000,-Kč s 15 % úroky z prodlení, jako ceny za přepravu zboží z J. do G. ( SRN ) provedenou nákladním automobilem podle přepravní smlouvy ze 21.8.1998. Žaloba byla podána 15.6.2001. Okresní soud zamítl žalobu k námitce promlčení vznesené žalovaným vycházeje při tom z Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční a nákladní dopravě publikované vyhláškou č. 11/1975 Sb., podle jejíhož článku 32 odst. 1 se nároky z přepravy, na něž se Úmluva vztahuje, promlčují v jednom roce, přičemž tato doba počíná probíhat po uplynutí tří měsíců od uzavření přepravní smlouvy, když den jejího uzavření se do lhůty nezapočítává. Žaloba byla tedy podána pozdě, když promlčecí doba skončila 22.8.1999. Žalobci bylo uloženo nahradit náklady řízení žalovanému, který byl úspěšný. Žalobce v odvolání uplatnil odvolací důvod nesprávného právního posouzení a nově tvrdil, že prý žalovaný od samého počátku jednal tak, že dával najevo snahu vyhnout se placení za přepravu, nebyl dosažitelný a přes ústní prohlášení o tom, že dluh vůči žalobci uznává, nezaplatil. V tom spatřoval odvolatel důvod pro posouzení promlčecí doby jako delší - tříleté - se zřetelem na znění článku 32 Úmluvy, který tuto promlčecí dobu stanoví pro případ " úmyslu nebo zavinění, které se podle práva soudu, u něhož se věc projednává, posuzuje za rovnocenné úmyslu " . Navrhl proto, aby napadený rozsudek byl změněn a žalobě vyhověno. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a uložil žalobci, aby žalovanému nahradil náklady odvolacího řízení. Při tom se zabýval otázkou, zda odvolatel může v odvolacím řízení uplatnit nová tvrzení a důkazy týkající se postojů a chování žalovaného, které neuplatnil v řízení v prvém stupni. Z o d ů v o d n ě n í : Ze spisu vyplývá, že žaloba u okresního soudu byla podána 15. června 2001, je v ní tvrzeno, že žalobce je podnikatelem s licencí na provozování autodopravy, na základě objednávky žalovaného ze dne 20.8.1998 řádně dne 21.8.1998 provedl přepravu nákladu vozidlem AVIA z J/N do G. v Německu, po provedení přepravy fakturou vyúčtoval žalovanému oboustranně dohodnutou cenu přepravy 8.000,-Kč a 1.000,-Kč za celní poplatek, tedy celkovou částku 9.000,-Kč, kterou měl žalovaný zaplatit nejpozději do 12.10.1998, což ani přes četné telefonické upomínky žalobce neučinil. Kromě tvrzení uvedených v žalobě žalobce za řízení před okresním soudem jiná tvrzení neuplatnil. Až v odvolacím řízení přichází s tím, že žalovaný měl tvrdit, že pohledávku žalobce uznává a je připraven ji uhradit. Při jednání u okresního soudu dne 22. ledna 2004, kdy byl vyhlášen napadený rozsudek, nebyl žalobce ani jeho právní zástupce přítomen a přítomnému zástupci žalovaného nebylo dáno poučení podle § 119a odst. 1, o.s.ř. Za této situace při respektování rovného postavení účastníků v občanském soudním řízení ( § 18 odst. 1, věta první o.s.ř. ) odvolací soud žalobce usnesením vyzval, aby předložil důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalovaného o zaplacení žalované částky urgoval, když v žalobě k tomuto tvrzení žádné důkazy označeny nejsou, a aby předložil důkazy k prokázání tvrzení v odvolání, že žalovaný se vyjadřoval tak, že žalovanou částku uznává a je připraven ji uhradit. K tomu žalobce předložil mandátní smlouvu ze dne 26.7.1999, kterou uzavřel se s.r.o. BK ze dne 14.12.1999. Krajský soud ve věci nařídil jednání ( § 214 odst. 1, o.s.ř. ) , při kterém přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které mu předcházelo, které doplnil přečtením mandátní smlouvy ze dne 26.7.2000 a zpráv s.r.o. BK ze dne 19.9. a 14.12.1999 a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Před okresním soudem žalovaný učinil nesporným žalobní tvrzení, takže okresní soud poté, co provedl dokazování listinami, tedy objednávkou, fakturou a mezinárodním nákladním listem, učinil právní závěr, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o přepravě podle § 610 a následujících, obchodního zákoníku, podle něhož smlouvou o přepravě věcí se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc ( zásilku ) z určitého místa ( místo odeslání ) do určitého jiného místa ( místo určení ), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu ( přepravné ) . Podle § 756 obchodního zákoníku se jeho ustanovení použijí, jen pokud mezinárodní smlouva, která je pro Českou republiku závazná a byla uveřejněna ve Sbírce zákonů, neobsahuje odlišnou úpravu. Úmluva, na kterou odkazuje okresní soud, byla uveřejněna ve Sbírce zákonů vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb., takže ve smyslu shora citovaného § 756 obchodního zákoníku má přednost před ustanoveními upravujícími přepravní smlouvu v obchodním zákoníku. To, že touto Úmluvou je Česká republika vázána, vyplývá z Ústavního zákona č. 4/1993 Sb. o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské federativní republiky. Podle článku I bod 1 shora uvedené Úmluvy se tato vztahuje na každou smlouvu o přepravě za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran. Z objednávky ze dne 20.8.1998 vyplývá, že nakládka zboží se měla uskutečnit v J. a jeho vykládka v S. v Německu, takže je správný závěr okresního soudu, že na předmětnou smlouvu se vztahuje shora uvedená Úmluva. Předmětná Úmluva neupravuje způsob vzniku přepravní smlouvy a protože obchodní zákoník v § 612 a následujících ke vzniku přepravní smlouvy nevyžaduje písemnou formu, otázku, zda smlouva vznikla, je nutno posoudit podle občanského zákoníku. Podstatnými náležitostmi smlouvy o přepravě věci, jak vyplývá z § 610 obchodního zákoníku, jsou označení zásilky, označení místa odeslání a místa určení, závazek dopravce provést přepravu a závazek odesílatele zaplatit přepravné. Tyto náležitosti, až na závazek dopravce provést přepravu, má objednávka žalovaného ze dne 20.8.1998, která je jeho projevem vůle směřujícím k uzavření smlouvy o přepravě a tedy návrhem na uzavření této smlouvy ( 43a odst. 1 občanského zákoníku ). Podle § 43c odst. 1 občanského zákoníku včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. Podle § 43c odst. 2 věta první včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s návrhem dojde navrhovateli. Podle § 44 odst. 1 věta první občanského zákoníku smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu nabývá účinnosti. V objednávce je uvedeno, že je závazná bez následného potvrzení. Z mezinárodního nákladního listu vyplývá, že žalobce zásilku k přepravě převzal 21.8.1998, šlo tedy o včasné jednání, z něhož lze dovodit souhlas s návrhem na uzavření smlouvy o přepravě věci. V tom okamžiku žalovaný, který nepožadoval následné potvrzení přijetí objednávky, nabyl možnost seznámit se s tímto jednáním žalobce, které vyjadřovalo souhlas s přijetím návrhu a v tomto okamžiku také smlouva o přepravě věci vznikla. To dokládá i mezinárodní nákladní list., který podle článku 4 věta první a článku 9 Úmluvy je, pokud není prokázán opak, věrohodným dokladem o uzavření a obsahu přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky dopravcem. Je tak správný právní závěr okresního soudu, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě věci podle § 610 a následujících, obchodního zákoníku. Podle článku 32 bod 1 Úmluvy nároky z přeprav, na něž se Úmluva vztahuje, se promlčují za jeden rok, v případě úmyslu nebo takového zavinění, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu, je promlčení doba tříletá. Uvedený článek dále upravuje počátek běhu promlčecí doby při částečné ztrátě zásilky, jejím poškození nebo překročení dodací lhůty ( písm.a/ ), při úplné ztrátě zásilky ( písm.b/ ) a ve všech ostatních případech ( písm.c/ ). V těchto všech ostatních případech promlčecí doba počíná běžet uplynutím tří měsíců ode dne uzavření přepravní smlouvy, přičemž den, kterým promlčecí doba počíná běžet, se do promlčecí doby nepočítá. Přepravní smlouva byla uzavřena, jak je uvedeno shora, dne 21.8.1998, promlčecí doba ohledně nároku na zaplacení přepravného začala běžet uplynutím tří měsíců ode dne následujícího, tedy ode dne 22.8.1998, tyto tři měsíce uplynuly 22.11.1998, tedy nikoli 22.8.1998, jak nesprávně uvádí okresní soud, začala běžet promlčecí doba, která skončila 22.11.1999. Podle § 388 odst. 1 obchodního zákoníku promlčením právo na plnění povinnost druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. Žaloba byla podána 15.6.2001, tedy po uplynutí promlčecí doby, žalovaný promlčení nároku žalobce namítl, takže okresní soud rozhodl věcně správně, když žalobu zamítl. Jednou z odvolacích námitek je, že žalovaný měl tvrdit, že pohledávku žalobce uznává. Obchodní zákoník zná tři způsoby uznání závazku, a to písemné uznání ( § 407 odst. 1 ), placení úroků z dlužné částky ( § 407 odst. 2 ) a částečné splnění závazku ( § 407 odst. 3 ). Lze uznat i promlčenou pohledávku, tu však pouze písemnou formou ) § 323 odst. 3 ). Žalobce netvrdí a nedokazuje, že by žalovaný uznal svůj závazek některým z těchto způsobů, proto odvolací soud tuto odvolací námitku hodnotí jako bezpředmětnou. Další odvolací námitka spočívá v tvrzení, že z jednání žalovaného, který žalobce úmyslně podváděl tím, že tvrdil ohledně pohledávky, že ji uznává, vyplývá, že již od počátku se úmyslně vyhýbal plnění svého závazku, takže v tomto případě je promlčecí lhůta ( správně doba ) tříletá, jak to vyplývá z článku 32 Úmluvy. Listinné důkazy, které jako jediné k prokázání svého tvrzení žalobce odvolacímu soudu předložil, byly u odvolacího soudu čteny. Jde především o mandátní smlouvu, kterou žalobce uzavřel dne 26.7.1999 se s.r.o. BK, jejímž předmětem bylo zařízení záležitosti - vymáhání pohledávek mandanta vůči dlužníkům specifikovaným v příloze smlouvy. Dne 17.9.1999 s.r.o. BK podává žalobci zprávu, že dlužníka J.D. lze velmi obtížně kontaktovat, při jednání uvedl, že je v druhotné platební neschopnosti, má velké finanční problémy, pokusí se záležitost vyřešit do konce roku. Dne 14.12.1999 s.r.o. BK podává žalobci další zprávu, že od posledního rozhovoru se dlužníka nedaří kontaktovat, vyhýbá se jednání s firmou, která navrhuje vymáhání ukončit. Tříletá promlčení doba v případě nároků na zaplacení přepravného platí tehdy, je-li prokázáno, že odesílatel chová od počátku úmysl cenu za přepravu nezaplatit, což musí být jednoznačně prokázáno a důkazní břemeno v tom směru leží na dopravci ( § 120 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce v odvolacím řízení sice tvrdí, že žalovaný se od počátku úmyslně plnění svého závazku vyhýbal, takže jeho pohledávka není promlčena, avšak důkazy, které na podporu tohoto svého tvrzení doložil, jeho tvrzení neprokazují. Jde o listiny uvedené v předchozím odstavci. Z první zprávy s.r.o. BK vyplývá, že žalovaný projevil úmysl záležitost vyřídit do konce roku a neuhrazení ceny za přepravu vysvětlil svou druhotnou platební neschopností. To ovšem nesvědčí o tom, že by od počátku měl úmysl tuto cenu nezaplatit, takže bez zásadního významu je obsah druhé zprávy podávající, že žalovaný se vyhýbá jednání s firmou a nedaří se ho kontaktovat. Jiné důkazy, kterými by své tvrzení prokázal, žalobce nenavrhl. Odvolací soud tak nemohl učinit závěr, že žalovaná pohledávka ke dni podání žaloby nebyla promlčena a ztotožňuje se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba byla podána po uplynutí promlčecí doby, která činí jeden rok. Protože žalovaný vznesl námitku promlčení uplatněného nároku, nemohl žalobce se svým požadavkem uspět. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve věci samé podle § 219 o.s.ř. potvrdil, což se týká i nákladů řízení. V Liberci dne 21. září 2004 Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r.