Komunitární právo vzniklo přijetím Smlouvy o založení Evropského společenství v roce 1958. Jedním z jeho principů je zákaz retroaktivity. Nelze proto na právní vztahy založené v roce 1945 použít komunitární právo. Nelze proto ani klást Evropskému soudnímu dvoru podle čl. 234 Smlouvy otázky vztahující se k těmto právním vztahům. Bez zřetele k zákazu retroaktivity nelze položit Evropskému soudnímu dvoru podle čl. 234 předběžnou otázku týkající se úpravy vlastnictví uplatňované v členském státě Unie, protože podle čl. 295 Smlouvy se tato smlouva nijak nedotýká těchto právních vztahů.

Žalobce F.K. žijící trvale v cizině se jako v řadě dalších případů domáhal žalobou proti subjektu MTT s.r.o. se sídlem v P. za vedlejší účasti České republiky - ministerstva financí vydání rozsudku, jímž by bylo určeno, že je vlastníkem staveb se stavebními parcelami vesměs v katastrálním území R. u katastrálního úřadu v D. Tvrdil, že nabyl vlastnictví k nim děděním po svém otci, který zemřel v roce 1938 a dále, že jejich konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb je neplatná, protože nebyly splněny podmínky jejich konfiskace. Ustanovení o Němcích se prý žalobce netýkala, což dovozoval z toho, že v době posledního sčítání lidu byl tak nízkého věku, že se nemohl ke konkrétní národnosti hlásit. Kromě toho napadal formální stránku správního řízení o konfiskaci, které bylo vedeno proti jeho otci v době, kdy ten byl již mrtev a žalobce sám pobýval v cizině stejně tak, jako jeho zákonní zástupci a ani on ani oni nebyli o průběhu konfiskačního řízení uvědoměni. Okresní soud v Děčíně svým rozsudkem sp. zn. 19 C 279/2001 žalobu zamítl. Shledal, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80c, o.s.ř. Svou příslušnost i pravomoc dovodil okresní soud ze zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém při nedostatku smluvní úpravy ve vztahu ke státu, kde má žalobce trvalé bydliště. Vzal za prokázané, že žalobce zdědil sporné nemovitosti po svém otci, po němž je též osobou německé národnosti podléhající ustanovením § 3 odst. 2 Dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Správní řízení podle dekretu proběhlo a jeho výsledkem v podobě toho, že ze zákona nastala konfiskace sporných nemovitostí, je soud vázán. Proti rozsudku podal žalobce odvolání z odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2b,c,d,e,g, o.s.ř. Pokud jde o posléze uvedený odvolací důvod nesprávného právního posouzení, vytýkal odvolatel nesprávný výklad dekretu č. 12/1945 Sb. v tom, že nebylo třeba správního řízení, v němž by žalobce měl možnost prokázat, že není osobou, jejíž majetek by měl podléhat konfiskaci a v této souvislosti vytýká, že se soud nezabýval doručitelností výměru a jeho samotným doručením zastupováním tehdy nezletilého žalobce, schválením právního úkonu za nezletilého opatrovnickým soudem, nepodáním odvolání proti výměru, resp. nepožádáním o jeho vydání a tvrdil, že to prý má za následek nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Jako vadu řízení uplatnil to, že soud ho nepoučil podle § 118a, o.s.ř., aniž by specifikoval, co mělo být obsahem toho poučení nebo k čemu se mělo vztahovat. Navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žalobě vyhověno, nebo zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný sice vyjádřil nesouhlas s tím, jak soud I. stupně posoudil otázku nabytí vlastnictví žalobcem, ale navrhl, aby rozsudek jako věcně správný byl potvrzen. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jako soud odvolací svým rozsudkem potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný a uložil odvolateli, aby nahradil žalovanému náklady odvolacího řízení a vedlejšímu účastníku náhradu nepřiznal. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného obsáhlým dokazováním u okresního soudu. Ztotožnil se s jeho závěry o národnosti žalobce, o tom, že ten jako občan německé národnosti podléhal konfiskačním ustanovením dekretu č. 12/1945 Sb. i s tím, že sporný nemovitý majetek zdědil žalobce po svém otci zemřelém v roce 1938. Z o d ů v o d n ě n í : Zbývá dát odpověď na otázku, zda po zavedení národní správy došlo ke konfiskaci nemovitostí, k nimž se žalobce domáhá určení svého vlastnického práva. Podle § 1 odst. 1 písm. a, dekretu č. 12/1945 Sb. s okamžitou platností a bez náhrady se konfiskuje pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek ve vlastnictví všech osob německé a maďarské národnosti bez ohledu na jejich státní příslušnost. Podle § 2 odst. 1 dekretu se za osoby německé nebo maďarské národnosti považovaly osoby, které se při kterémkoli sčítání lidu od roku 1929 přihlásily k německé nebo maďarské národnosti nebo se staly členy národních skupin nebo útvarů nebo politických stran sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti. Odvolací soud již shora vysvětlil, že žalobce byl osobou německé národnosti, a proto podle § 1 odst. 1 písm. s, dekretu č. 12/1945 Sb. s okamžitou platností a bez náhrady by konfiskován i jeho majetek. Uvedený dekret nabyl účinnosti dne 23. června 1945 a tímto dnem ze zákona, bez potřeby vydání rozhodnutí správními orgány, došlo ke konfiskaci a současně k přechodu konfiskovaného majetku na stát. Tomu, že ke konfiskaci a tedy k přechodu konfiskovaného majetku na stát došlo bez dalšího účinností dekretu, nasvědčuje absence výslovné úpravy potřeby správního rozhodnutí v případě osob německé nebo maďarské národnosti,když potřeba takového rozhodnutí je upravena pouze ve vztahu k majetku osob německé nebo maďarské národnosti, které se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky, kterým se zemědělský majetek nekonfiskoval ( § 1 odst. 2 dekretu ) a to v odstavci 3 § 1 dekretu, kde se stanoví, že o tom, lze-li připustit výjimku podle odstavce 2, rozhodne na návrh příslušné rolnické komise příslušný okresní národní výbor, když pochybné případy předloží zemskému rolnickému výboru, který je se svým dobrozdáním postoupí ke konečnému rozhodnutí ministerstva zemědělství, které rozhodne v dohodě s ministerstvem vnitra. Odvolací soud se tedy ztotožňuje i s právním závěrem okresního soudu, že nemovitý majetek žalobce, který je předmětem této žaloby na určení vlastnictví, byl konfiskován dekretem č. 12/1945 Sb. a že tedy žalobce k němu vlastnické právo pozbyl. Pak ovšem jeho žaloba na určení vlastnictví nemůže být úspěšná a nemohou být důvodné ani odvolací námitky. V závěrečném návrhu zástupce žalobce navrhl, aby odvolací soud položil Evropskému dvoru v Lucemburku předběžnou otázku podle čl.234 Smlouvy o založení Evropského společenství ( dále jen SES ) ve znění, zda současná interpretace dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. v tom směru, že Československý stát měl možnost konfiskovat zemědělský majetek jeho vlastníkům bez toho, že by s nimi bylo nutno vést individuální správní řízení, ve kterém by se zjišťovalo, zda jsou u něj splněny podmínky konfiskace, je v souladu s čl. 6 odst. 1 a 2 Smlouvy o Evropské unii a jejími uvozovacími články potvrzujícími oddanost Evropské unie k zásadám svobody, demokracie a úcty k lidským právům a základním svobodám a zásadám právního státu a proklamujícími přání dále posílit demokratickou povahu a efektivní fungování orgánů unie. Odvolací soud k návrhu zástupce žalobce řízení nepřerušil podle § 109 odst. 2 písm. c, o.s.ř. za použití čl. 10 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb. z těchto důvodů: Komunitární právo ( právo evropských společenství ) se jako samostatný právní řád formovalo po přijetí Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství v roce 1958. Jedním z hlavních právních principů jakožto primárního pramene komunitárního práva vedle zakládajících smluv je i princip zákazu zpětného působení právních norem ( zákaz retroaktivity ) . Ten se mimo jiné uplatní i v přezkoumávané věci, kdy na právní vztahy založené v roce 1945 nelze aplikovat právo v té době neexistující, tzn. komunitární právo. V této souvislosti odkazuje odvolací soud i na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci prince Hanse Adama II. proti Německu, který se týkal konfiskace majetku podle dekretu č. 12/1945 Sb., kde Evropskký soud uvedl, že k zásahu došlo před vstupem Úmluvy ( 3.9.1953 ), protokol č. 1 v platnost, a že proto není příslušný rotione temporis k tomu, aby mohl posoudit okolnosti tohoto zbavení vlastnictví nebo trvající účinky, jež do současné doby vyvolalo. I když se toto rozhodnutí netýká komunitárního práva, vychází ze stejné úvahy o zákazu retroaktivity, kterou se řídil i odvolací soud. Dalším důvodem proč odvolací soud předběžnou otázku nepoložil, je i ustanovení článku 295 SES, podle něhož se tato smlouva nedotýká úpravy vlastnictví uplatňované v členských státech. O takový případ se jedná i v přezkoumávané věci, neboť žalobce se žalobou podle § 80c, o.s.ř. domáhá určení vlastnictví k nemovitostem. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve věci samé jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r.