Úprava jednatelství bez příkazu v § 742 a násl. obč. zák. řeší vnitřní vztahy mezi nepřikázaným jednatelem a subjektem, za nějž jednal. Z toho důvodu se musí účinky nepřikázaného jednání navenek, tedy závaznost takového jednání pro toho, za něhož bylo jednáno, posoudit podle § 33 obč. zák. Bylo-li jednáno, aniž šlo o odvrácení hrozící škody, je z takového jednání zavázan ten, za něhož bylo jednáno, jen, pokud k tomu dal dodatečný souhlas.

Žalobce, Bytové družstvo Ž. se sídlem v P. se proti 1. žalovanému R. s.r.o. se sídlem v L. a proti druhému žalovanému R.N. s.r.o. se sídlem v L. domáhalo zaplacení částky 91.530,-Kč a to proti prvnímu žalovanému jako dlužné nájemné za nebytové prostory, které měl užívat podle nájemní smlouvy, kterou však za prvního žalovaného podepsal jeden z jednatelů druhého žalovaného. Proti druhému žalovanému se domáhal zaplacení té částky z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že ten ty místnosti užíval bez právního důvodu. První žalovaný namítl, že žádnou nájemní smlouvu neuzavřel a předmět nájmu neužíval. Druhý žalovaný sice připustil, že ty prostory užíval, ale namítl promlčení proti požadavku na vydání bezdůvodného obohacení. Okresní soud v Liberci svým rozsudkem sp. zn. 18 C 202/2001 ze dne 22.12.2003 žalobu proti oběma žalovaným zamítl. Žalobci se nepodařilo prokázat, že jednatel druhého žalovaného měl zmocnění prvního žalovaného k uzavření nájemní smlouvy, kterou za prvního žalovaného podepsal. Nebylo prokázáno, že by byl alespoň vyžádán předchozí souhlas obce s uzavřením té smlouvy ve smyslu § 4 zák. č. 116/1990 Sb. a proto už z toho důvodu pokládal okresní soud případnou smlouvu za absolutně neplatnou. Nebylo též prokázáno, že první žalovaný ty prostory fakticky užíval. Činnost nepřikázaného jednatele nelze pokládat za jednatelství bez příkazu zavazující toho, za něhož bylo jednáno ve smyslu § 742 a násl. obč. zák., protože nebyly k tomu splněny předpoklady, když nešlo o odvracení bezprostředně hrozící škody a není prokázán i dostatečný souhlas prvního žalovaného s tímto jednáním Proti druhému žalovanému byla žaloba zamítnuta z důvodu promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce v odvolání uplatnil odvolací důvod nesprávného skutkového zjištění ( 205 odst. 2e, o.s.ř.). Mělo být zjištěno, že úkon nezmocněného jednatele byl důsledkem jakési kooperace mezi oběma žalovanými a z toho učiněn závěr, že tento úkon bez dalšího zavazuje prvního žalovaného.Pokud jde o druhého žalovaného, tvrdil odvolatel, že jeho postup byl úmyslný v tom smyslu, že žalobce uvedl v omyl tím, že mu zatajil, že předmět nájmu užívá s prvním žalovaným společně. Z toho zřejmě dovozuje odvolatel delší promlčecí dobu. Navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žalobě vyhověno proti oběma žalovaným. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný a o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že je nepřiznal, když úspěšným žalovaným v tomto řízení náklady nevznikly. Z o d ů v o d n ě n í : Pro posouzení dané věci je rozhodující, zda smlouva o nájmu nebytových prostor mezi žalobcem a prvním žalovaným, která byla uzavřena dne 24.3.1997, platně vznikla. Z obsahu té smlouvy, jakož ze svědecké výpovědi Ing. J.G. je zřejmé, že byla podepsána na straně nájemce právě Ing. J.G. Z výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se prvního žalovaného vyplývá, že jednateli této společnosti jsou T.J.M.J. a J.P. Za společnost jedná každý samostatně, podpisování se děje tak, že k napsanému nebo vytištěnému obchodnímu jménu společnosti připojí svůj podpis. Pro úplnost se dodává, že z úplného výpisu z obchodního rejstříku je patrné, že statutární orgány prvního žalovaného, tedy výše uvedené osoby, zůstaly od založení společnosti beze změny. Zároveň nebylo prokázáno, že by první žalovaný zmocnil Ing. J.G. k podpisu nájemní smlouvy. Ten jako svědek výslovně uvedl, že nebyl pověřen společností prvního žalovaného k uzavření takové smlouvy, a to, že ji podepsal vysvětlil tím, že v uvedené době se připravovala se k činnosti pobočka společnosti R.N. s.r.o., a on pro tuto společnost nebytové místnosti zajišťoval. Prvního žalovaného o existenci smlouvy ani neinformoval. Odvolací soud shodně s okresním soudem nesdílí názor žalobce, že jednání Ing. G. při uzavírání smlouvy vykazovalo znaky jednatelství bez příkazu, protože nebyly splněny zákonné náležitosti § 742 obč. zák. Nejde-li o odvrácení hrozící škody, musí ten, kdo chce obstarat záležitost jiného, zpravit jej o tom a vyčkat jeho souhlasu, jinak musí být splněna podmínka, že jde o záležitost k prospěchu jiného ( § 743 obč. zák. ). V daném případě však na zjištěný skutkový stav nelze aplikovat žádné z citovaných ustanovení, neboť nešlo o odvrácení hrozící škody a první žalovaný nebyl Ing. G. zpraven o úmyslu podepsat za něho smlouvu a souhlas s tímto úkonem první žalovaný nedal. Úprava § 742 a násl. obč. zák. řeší především vnitřní vztah mezi jednatelem a osobou, o jejíž záležitost jde. Z toho důvodu se musí navenek účinky tohoto jednání, tj. závaznost osoby, za niž bylo jednáno, posoudit podle § 33 odst. 2 obč. zák. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně i v tom, že nebylo prokázáno, že by první žalovaný dané prostory v době, za niž se žalobce domáhá zaplacení nájmu, fakticky užíval. Za této situace pak prvnímu žalovanému nemohlo vzniknout ani bezdůvodné obohacení. Správně byla proto žaloba proti prvnímu žalovanému zamítnuta. Pro úplnost odvolací soud dodává, že námitkou neplatnosti smlouvy z důvodu absence předepsaného souhlasu národního výboru ( Městského úřadu ) se nezabýval vzhledem k tomu, že neplatnost smlouvy byla shledána tak, jak bylo popsáno, z jiného důvodu a pro závěr o neplatnosti smlouvy stačí jeden důvod, aniž je třeba zabývat se dalšími. Pokud jde o druhého žalovaného, bylo prokázáno, že to byla právě společnost R.N. s.r.o., kdo v předmětné době ty prostory užíval a to nikoli na to nikoli na základě smlouvy, nýbrž fakticky. Druhému žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, neboť získal majetkový prospěch bez právního důvodu ( § 451 obč. zák. ). Druhý žalovaný však vznesl námitku promlčení žalobcova nároku a okresní soud se správně zabýval otázkou, zda k promlčení skutečně došlo. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí za 2 roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kde se na jeho úkor obohatil. Nejpozději se právo promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za 10 let ode dne, kdy k němu došlo. V daném případě bylo prokázáno, že dne 31.8.1998 byla podepsána listina nazvaná dohoda o ukončení nájmu nebytových prostor v objektu P.L. a P. mezi žalobcem a R. s.r.o., přičemž jako z řízení vyplynulo, že zmíněná listina byla podepsána nikoli některým ze statutárních zástupců prvního žalovaného, ale jednatelem druhého žalovaného S.J. Této listině předcházelo podepsání smlouvy o nájmu nebytových prostor mezi žalobcem a druhým žalovaným dne 19.8.1998 a podepsané tentokrát skutečně jednatelem druhého žalovaného. To však již byly splatné všechny úhrady za užívání těch prostor za období, které je předmětem, žaloby, v němž částka odpovídající nájemnému, která je ve skutečnosti zmíněným bezdůvodným obohacením, nebyla druhým žalovaným zaplacena, ( § 101 obč. zák. ). Tříletá promlčecí doba tedy uplynula dnem 1.9.2001. Protože žalobce navrhl přistoupení 2. žalovaného do řízení až dne 10.9.2002, tedy po uplynutí promlčecí doby, je námitka promlčení vznesená 2.žalovaným důvodná. Odvolací soud nesdílí názor žalobce, že druhý žalovaný se na něm obohatil úmyslně. Mezi účastníky není sporu o tom, že to byl žalobce, který připravil chybnou smlouvu datovanou 24.3.1997 a bylo rizikem žalobce, že si neověřil z výpisu z obchodního rejstříku, kdo je za prvního žalovaného oprávněn jednat. Občanský zákoník zdůrazňuje i vlastní péči subjektů o jejich subjektivní práva, i když tuto péči nelze vyžadovat bez jistých hranic, nicméně podle názoru odvolacího soudu nelze druhému žalovanému přičítat k tíži, že žalobce si v obchodním rejstříku tuto zásadní skutečnost neověřil. Žalobce uzavřel smlouvu dobrovolně a vzhledem k předmětu své činnosti, tj. k hospodaření s družstevními byty a nebytovými prostorami, kterou již mnoho let provozuje, měl nepochybně projevit při uzavírání smlouvy více opatrnosti. Za této situace nelze přijmout závěr, že dosáhla-li druhá žalovaná společnost bezdůvodné obohacení na úkor žalobce, je to obohacení úmyslné. Rozsudek okresního soudu je věcně správný a byl proto krajským soudem podle § 219 o.s.ř. potvrzen. Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r.