Odpovědnost vlastníka pozemní komunikace za škodu vzniklou závadou ve schůdnosti podle § 27 odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích nelze vyloučit rozhodnutím správního orgánu v řízení o povolení zvláštního užívání komunikace podle § 25 odst. 6 písm. d, citovaného zákona, ani ji přenést na jiný subjekt, který byl účastníkem tohoto správního řízení.

Žalobce P.M. bytem v D. se domáhal žalobou proti městu D. jako vlastníku místní komunikace (chodník v intravilánu) náhradu škody, kterou utrpěl tím, že dne 4.4.2000 poblíže zastávky MHD šlápl do prohlubně v povrchu chodníku, upadl a způsobil si komplikovanou zlomeninu zápěstí pravé ruky. Uvedená prohlubeň vznikla v souvislosti s kladením telekomunikačních kabelů. Od počátku bylo nesporné, že žalovaná obec je vlastníkem té komunikace, i to, že příčinou škodní události byla závada ve schůdnosti, jak ji definuje § 26 odst. 7 zák. č. 13/1997 Sb. (Zákon o pozemních komunikacích). Žalované město namítalo nedostatek pasivní legitimace, protože v rozhodnutí městského úřadu ve správním řízení o povolení zvláštního užívání komunikace je obsaženo ustanovení, podle něhož za škody způsobené realizací akce odpovídá žadatel, v daném případě provozovatel telekomunikační sítě. Okresní soud v D. svým rozsudkem vyhověl žalobě a přiznal i úroky z prodlení v požadované sazbě 16%, dále uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení a státu zaplatit soudní poplatek. Postavil se na stanovisko, že objektivní odpovědnost vlastníka komunikace za takto vzniklou škodu je dána zákonem a nelze ji přenést na jiný subjekt rozhodnutí vydaným ve správním řízení. Žalovaný v odvolání uplatnil odvolací důvod a nesprávného právního posouzení (§ 205 odst. 2g o.s.ř.), protože podle jeho mínění měl soud rozhodnutí vydané ve správním řízení vyložit jako důvod přechodu odpovědnosti za škodu ze žalovaného na investora stavební akce jako subjekt požadující vydání rozhodnutí o povolení zvláštního užívání komunikace. Navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba zamítnuta. Žalobce vyvracel důvody odvolání a navrhl, aby napadený rozsudek byl potvrzen. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek ve výroku ve věci samé a změnil ho jen ve výroku o povinnosti k úhradě úroků z prodlení, kde přiznal úrok v sazbě pouze 10% a znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem a o povinnosti k úhradě soudního poplatku. Přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Z o d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud ve výroku I. uložil žalovanému zaplatit žalobci 3.716,20 Kč se 16 % úrokem z prodlení od 12.6.2000 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku.Ve výroku II. uložil žalovanému zaplatit žalobci na nákladech řízení 3.300,- Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku III. uložil žalovanému zaplatit státu na účet okresního soudu v D. 1.100,- Kč na soudním poplatku v téže lhůtě. Rozsudek je odůvodněn tím, že žalobce dne 4.4.2000 utrpěl úraz na zastávce MHD v Kamenické ulici v D., kde šlápl do prohlubně v chodníku a v důsledku toho upadl. Uvedený skutkový děj byl potvrzen svědeckou výpovědí M.Ž. Žalobce byl v důsledku úrazu od 10.4.2000 do 14.3.2000 v pracovní neschopnosti. Za tuto dobu mu ušlo na výdělku 2.450,- Kč (dle potvrzení Školského úřadu v D.), bolestné bylo MUDr. Z. vyčísleno na částku 1.200,-Kč, za posudek zaplatil žalobce 50,- Kč a za poštovné 3x 5,40,- Kč, celková výše škody je tedy 3.716,20,- Kč. Dále bylo zjištěno, že v místě, kde se úraz žalobci přihodil, byla od listopadu 1999 prováděna pokládka telekomunikačních kabelů, investorem akce byl SPT a.s. (nyní Č.T. a.s.). Stavební práce byly prováděny na základě rozhodnutí Městského úřadu v D. ze dne 3.11.1999 a toto rozhodnutí mimo jiné ve výroku I. bod 10 obsahuje ustanovení, že žadatel (SPT a.s.) odpovídá za škody způsobené realizací akce. Okresní soud hodnotí stav chodníku, na němž se žalobci úraz přihodil, jako závadu ve schůdnosti ve smyslu § 26 odst. 7 zák. č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích v souladu s právním názorem vysloveným odvolacím soudem v usnesení ze dne 10.9.2002 čj. 35 Ci 250/2003-39, jímž bylo zrušeno předchozí rozhodnutí okresního soudu v této věci. Mezi účastníky není sporné, že k úrazu došlo z této příčiny. Není také sporné, že vlastníkem místní komunikace, na níž k úrazu došlo, je žalovaný, který zásadně ve smyslu § 27 odst. 3 cit. zákona odpovídá za škodu jejíž příčinou je závada ve schůdnosti. Žalovanému se nepodařilo prokázat liberační důvody uvedené v tomto ustanovení a to, že nebylo v jeho možnostech závadu odstranit ani na ni předepsaným způsobem upozornit. Objektivní nemožnost není dána tím, že jiný subjekt užívá místní komunikaci v režimu tzv. zvláštního užívání ve smyslu § 25 cit. zákona. Za právní akt, na základě něhož by přešla objektivní odpovědnost za škodu na Č.T. a.s. (obrana žalovaného), nelze považovat rozhodnutí Městského úřadu v D. ze 3.11.1999. Podle názoru okresního soudu je jednak formulace "žadatel zodpovídá za škody způsobené realizací akce", nekonkrétní a neurčitá, avšak, i kdyby bylo po formální stránce správné, není možný přechod zákonné odpovědnosti na jiný subjekt na základě správního aktu. Okresní soud činí dále závěr, že i kdyby stavební firma převzala odpovědnost konkrétním správním aktem, byla by dána odpovědnost obou subjektů vedle sebe. Případné vypořádání žalovaného s tím, jehož zaviněním ke škodě došlo, není předmětem tohoto řízení. Rozsudek napadl včas podaným odvoláním žalovaný. Odvolací soud v předchozím zrušovacím uvedl, že by se své odpovědnosti zprostil, pokud by prokázal, že přešla na jiný subjekt na základě konkrétního správního aktu, a tím je rozhodnutí Městského úřadu v D. ze dne 3.11.1999. Navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu změněn a žaloba zamítnuta. Žalobce se k odvolání vyjádřil písemně a navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Souhlasí se závěry, které okresní soud učinil, a dodává, že podle jeho názoru správní orgán nemá pravomoc rozhodovat o odpovědnosti za případnou škodu třetímu subjektu, který stojí mimo správní řízení. Nepřísluší mu zasahovat do práv a povinností s tím měnit zákonem stanovené zásady odpovědnosti za škodu. Správní orgán pouze stanoví stavebně technické podmínky, které je stavební firma povinna dodržovat. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení jemu předcházející, neshledal odvolání důvodným. Ze skutkových zjištění učiněných okresním soudem vyplývá, že žalobce utrpěl úraz na místní komunikaci, která je vlastnictvím žalovaného, přičemž okresní soud v souladu s právním názorem vysloveným odvolacím soudem v předchozím zrušovacím rozhodnutí uzavřel, že příčinou úrazu byla závada ve schůdnosti této místní komunikace. Žalobce prokázal, že mu v důsledku úrazu vznikla škoda v celkové výši 3.716,20 Kč. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s důvody, o které okresní soud své rozhodnutí opřel, a má zároveň za to, že se okresní soud náležitě vypořádal i s tím, z jakých důvodů se žalovaný nemohl své objektivní odpovědnosti zprostit na základě rozhodnutí městského úřadu z 3.11.1999 Uvedeným rozhodnutím totiž v žádném případě nemůže správní orgán měnit zákonem stanovené zásady odpovědnosti za škodu, jak správně uvedl okresní soud. Za škodu, která vznikne v souvislosti se závadou ve schůdnosti, odpovídá a to objektivně ve smyslu § 27 odst. 3 silničního zákona vlastník místní komunikace. Podle názoru odvolacího soudu (okresní soud to též v rozhodnutí naznačuje) rozhodnutí Městského úřadu v D. z 3.11.1999 ve výroku I. bod 10 je způsobilé založit pouze odpovědnost ve vztahu mezi Městem D. a Č.T. a.s. Skutkovým zjištěním odpovídá i další závěr okresního soudu okresního soudu a sice, že žalovaný neprokázal ani jeden z liberačních důvodů, totiž, že nebylo v jeho možnostech závadu ve schůdnosti odstranit, případně na ni předepsaným způsobem upozornit. Ze všech shora uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu v části, v níž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 3.716,20 Kč s 10% úrokem z prodlení od 12.6.2000 do zaplacení shledán věcně správným a v této části byl proto potvrzen (§ 219 o.s.ř.). Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r.