Podle § 567 odst. 1 obč. zákoníku se platební místo určuje dohodou. Pro tuto dohodu není předepsána zvláštní forma, takte může být uzavřena i konkludentně faktickým plněním na místo, kde jsou platby bez výhrad přijímány.Změnit takto určené místo je však se zřetelem na ustanovení § 493 obč. zák. možné jen se souhlasem dlužníka, nikoli jednostranným úkolem věřitele.

Žalobce S.D. ( SC ) s.r.o. se sídlem v L.D. jako pronajímatel žaloval o přivolení k výpovědi z nájmu bytu žalovaného P.P.bytem v L.D. a uplatnil dva výpovědní důvody a to neplacení nájemného (§ 711 odst. 1d obč. zák.) a neužívání bytu bez důležitých důvodů (§ 711 ods. 1h, obč. zák.). Okresní soud nejprve vydal rozsudek, jímž vyhověl žalobě vycházeje z toho, že žaloba obsahující text výpovědi byla žalovanému řádně doručena, ač se tak stalo náhradním doručením podle § 47 o.s.ř., které má účinky procesní, nikoli hmotněprávní. Proto krajský soud svým usnesením sp.zn. 30 Co 433/2003 ze dne 13.11.2003 zrušil k odvolání žalovaného tento rozsudek a vrátil věc k dalšímu řízení. V následném řízení opět vydal okresní soud rozsudek vyhovující žalobě. Při tom neshledal první z výpovědních důvodů po právu. Dluh na nájemném měl podle žaloby vzniknout za měsíce červen až září 2002. Vyšlo však najevo, že žalovaný platil i v tomto období nájemné a to na účet žalobcova jednatele, kam bylo obvykle placeno. Za září sice nezaplatil, ale učinil tak z toho důvodu, že mu žalobce protiprávním postupem zabránil v užívání bytu. Pokud jde o druhý výpovědní důvod, dal soud za pravdu žalobci s odůvodněním, že v rozhodné době se žalovaný v bytě zdržoval jen nahodile, což podle ustálené judikatury nelze pokládat za řádné užívání bytu k bydlení. Přivolil tedy k výpovědi s tím, že výpovědní doba tří měsíců počne probíhat dnem následujícím po právní moci rozsudku a uložil žalovanému, aby byt vyklidil do 15 dnů po zajištění přístřeší a též, aby žalobci nahradil náklady řízení. Proti tomuto rozsudku se odvolali oba účastníci. Žalobce do výroku o lhůtě k plnění s tím, že správně měl být uznán i výpovědní důvod podle § 711 odst. 1d, obč. zák. a v této souvislosti vyjádřil právní názor, podle něhož je na dlužníkovi, aby si ověřil nebo zjistil správné platební místo. Navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žalovanému uloženo byt vyklidit bez jakékoli náhrady s tím, že má kde bydlet. Žalovaný se odvolal do všech výroků rozsudku a uplatnil odvolací důvod nesprávného posouzení (§ 205 odst. 2g o.s.ř.). Pokud byt v rozhodné době neužíval, bylo to jednak z důvodu výkonu zaměstnání mimo místo bydliště, jednak z toho důvodu, že to byl sám žalobce, který svým protiprávním postupem mu zabránil v užívání bytu, když zneuživ nutnosti byt otevřít v zájmu prevence havárie, umístil v bytě třetí osobu, s níž následně uzavřel evidentně neplatnou nájemní smlouvu. Navrhl proto, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba zamítnuta. Odvolací soud shledal důvodným odvolání žalovaného, napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. Odsoudil žalobce k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Z o d ů v o d n ě n í : K odvolání účastník přezkoumal krajský soud jako soud odvolací napadený rozsudek v celém rozsahu, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání a poté dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu napadeného rozsudku. Usnesením krajského soudu čj. 35 Co 433/2003 ze dne 13.11.2003 byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc rácena k dalšímu řízení. Důvodem byla skutečnost, že teprve v odvolacím řízení, jehož se žalovaný osobně zúčastnil, byla vyslovena jeho skutková verze k žalobě a navrhnuty důkazy k prokázání jeho tvrzení. Zároveň odvolací soud vyslovil právní názor, že žaloba obsahující výpověď z nájmu bytu byla žalovanému řádně doručena teprve prostřednictvím odvolacího soudu dne 29.9.2003. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu ohledně aktivní a pasivní legitimace účastníků sporu. Nezpochybňuje závěr, byť okresním soudem výslovně neuvedený, že výpověď z nájmu bytu obsažená v žalobě obsahuje náležitosti uvedené v § 710 odst. 3 obč. zák. Na rozdíl od okresního soudu však setrvává na svém, již ve zrušovacím usnesení vyjádřeném stanovisku, že výpověď z nájmu bytu byla doručena žalovanému teprve dne 29.9.2003. V řízení před okresním soudem sice byly činěny pokusy doručit žalovanému žalobu obsahující výpověď jako hmotněprávní úkon na adresu trvalého bydliště, avšak okresní soud nepřípustně posuzoval doručení pouze podle procesních předpisů, jako by šlo výlučně o procesní úkon. Žalobce se domáhal přivolení k výpovědi z nájmu bytu ze dvou výpovědních důvodů a to jednak pro neplacení nájemného, jednak pro neužívání bytu. Odvolací soud vzal v úvahu, že pro oba výpovědní důvody podle ustálené judikatury musí posuzovat existenci výpovědních důvodů k okamžiku doručení výpovědi, v daném případě ke dni 29.9.2003. Pokud jde o neplacení nájemného, ztotožňuje se odvolací soud se skutkovým i právním závěrem okresního soudu o tom, že žalovaný prokázal, že nedluží za nájemné v předmětném bytě v období od června do srpna 2002 a nezaplacené nájemné za září 2002, v jednom měsíci nesplňuje zákonem stanovený požadavek neplacení nájemného nebo úhrad spojených s užíváním bytu za dobu delší tří měsíců. V průběhu řízení žalobce nevyvrátil tvrzení žalovaného podporované listinnými důkazy, výpisy z účtu, že platby nájemného za měsíce červen až srpen 2002 zasílal na účet jednatele žalobce zapsaného v obchodním rejstříku. Rovněž nebylo vyvráceno, že k takové dohodě o placení nájemného mezi účastníky došlo. V nájemní smlouvě ze dne 1.7.1998 není o způsobu placení nájemného nic bližšího stanoveno. Ani občanský zákoník, ani jiný právní předpis nestanoví jakým způsobem, komu, má být nájemné placeno, a zda již jednou uzavřená dohoda o způsobu placení nájemného (v daném případě přinejmenším konkludentní dohoda o tom, že bude placeno na účet sdělený jednatelem žalobce) může být měněna jednostranným úkolem ze strany pronajímatele. Proto bylo na místě aplikovat § 567 obč. zák., obecné ustanovení o místu plnění závazků. Podle § 567 odst. 1 obč. zák. se dluh plní na místě určeném dohodou účastníků. Podle § 493 obč. zák. závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu jeho stran, pokud tento zákon nestanoví jinak. Protože v daném případě zákon jinak nestanoví, nemohla žalobkyně jednostranně změnit místo plnění, ale měla si vyžádat souhlas žalovaného. Ten však neměla. Proto je právní názor žalobkyně, že bylo povinností žalovaného, aby zjistil sám, že došlo ke změně plnění, nesprávný. Z obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný objektivně v bytě, který je předmětem žaloby, bydlet nemohl, když k tvrzení žalovaného podporovaného svědectvím I.F. i jednatele žalobce M.V. vyplynulo, že v bytě bydlí na základě uzavřené nájemní smlouvy nejpozději od února 2003 jiný nájemce, I.F. Žalovaný se v řízení vedeném u Okresního soudu v L. úspěšně domáhal vydání předběžného opatření za účelem umožnění užívání předmětného bytu. Okresní soud vzhledem ke svému nesprávného názoru, že k doručení výpovědi z nájmu bytu žalovanému došlo již 28.1.2003, k této okolnosti nepřihlížel. Protože podle shora uvedené ustálené judikatury je nutno posuzovat výpovědní důvod, jeho existenci, ke dni doručení výpovědi, v daném případě ke dni 29.9.2003, je na místě vzít v úvahu nejen skutkově i právně správné posouzení výpovědního důvodu neužívání bytu žalovaným podle § 711 odst. 1, písm. d, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje, ale zároveň skutečnost, že žalobce se v době podání výpovědi žalovanému choval protiprávně, když ohledně bytu, u něhož ještě nedošlo k ukončení nájmu (dohodou či výpovědí podle § 710 odst. 1a § 711 odst. 1 obč. zák.) uzavřel novou nájemní smlouvu (ta je však podle § 37 odst. 2 obč. zák. neplatná) a zamezil tak žalovanému v přístupu do bytu, k němuž trval nájemní vztah, i k jeho věcem, které v bytě zůstaly. Tvrzení žalovaného o existenci těchto věcí potvrzuje výpověď svědkyně F., která jednu z místností bytu neužívá z toho důvodu, že v době jejího nastěhování byla uzamčena a uvedla, že v bytě zůstal nábytek, koberec a záclona. Nepřímo podporuje tvrzení žalovaného též výpověď jednatele žalobce, M.V., který uvedl, že byt byl otevřen kvůli možné havárii. I když havárie nebyla zjištěna, došlo k soupisu věcí žalovaného v bytě. Není pravdivé tvrzení žalobce, že novou nájemní smlouvu uzavíral v době, kdy bylo vydáno rozhodnutí soudu I. stupně. Ten byl vyhlášen 3.4.2003, tedy v době, kdy nájemní smlouva s paní F. již byla uzavřena a ta v bytě bydlela. I kdyby však toto tvrzení bylo pravdivé, nemohlo by to ospravedlnit protiprávnost postupu žalobce. I při existenci rozsudku je třeba akceptovat právní moc a při výkonu přiznaného práva i jeho vykonatelnost (§ 159 a § 251 o.s.ř.). Odvolací soud vzhledem ke zjištěným okolnostem rozhodl, že přestože je dán výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. h obč. zák., v užívání bytu nebránil žalovanému vážný důvod, nelze žalobkyni její právo s odkazem na § 3 odst. 1 obč. zák. přiznat. Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r.