Podle § 133 odst. 1 občanského zákoníku se nabývá vlastnictví k nemovitostem vkladem do katastru nemovitostí. Nelze se proto s úspěchem domáhat určení vlastnického práva k nemovitosti, nebyl-li vklad proveden. Pro posouzení dohod vypořádání společného jmění manželů uzavřené před rozvodem manželství podle § 24a, zákona o rodině je třeba aplikovat ustanovení § 150 občanského zákoníku za použití analogie podle § 853 občanského zákoníku.

Žalobce P.H. bytem v D. se žalovanou I.H. bytem v D., bývalí manželé, uzavřeli spolu ještě před zahájením řízení o rozvod manželství podle § 24a, odst. 1 zák. o rod. dohodu o vypořádání společného jmění manželů ( dále SJM ). Jejich manželství bylo pravoplatně rozvedeno. Žalobce, jemuž podle dohody připadla rozestavěná garáž, navrhl zápis svého výlučného vlastnictví k tomuto objektu do katastru, ale jeho návrh byl zamítnut pro nedostatek určitosti dohody o vypořádání SJM. Za tohoto stavu se žalobce domáhal toho, aby rozsudkem bylo určeno, že je výlučným vlastníkem této stavby. Žalovaná I.H. navrhla zamítnutí žaloby a tvrdila, že dohoda je pokud jde o onu stavbu neplatná pro neurčitost ( § 37 obč. zák. ) spočívající v tom, že nesouhlasí čísla pozemkových parcel, na nichž stavba stojí. To podle jejího názoru způsobuje absolutní neplatnost dohody bez zřetele na to, zda jejím účastníkům bylo jasné, o jakou nemovitost jde. Okresní soud v D. vyhověl žalobě a určil, že žalobce je vlastníkem stavby konkrétně popsané ve výroku rozsudku. Žalované uložil, aby žalobci nahradila náklady řízení. Žalovaná v odvolání uplatnila odvolací důvod nesprávného právního posouzení ( § 205 odst. 2g, o.s.ř. ) s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod C 1856 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 22 Cdo 1876/2001, podle něhož se nabyvatel nemovitosti na základě smlouvy o převodu vlastnictví nemůže s úspěchem domáhat určení svého výlučného vlastnického práva, pokud není proveden vklad do katastru nemovitostí. Trvala na tom, že předmětná dohoda je neplatná pro neurčitost z výše uvedených důvodů a navrhla, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba zamítnuta. Odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a žalobce odsoudil k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Z o d ů v o d n ě n í : K odvolání žalované přezkoumal krajský soud napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. V posuzovaném případě se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem v žalobním petitu specifikované nemovitosti ( okresní soud vypustil z výroku svého rozhodnutí slovo " výlučným ") . U každé určovací žaloby podle § 80c, o.s.ř. je třeba zkoumat, je-li na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Odvolací soud má za to, že pokud někdo tvrdí, že je výlučným vlastníkem nemovitosti, avšak neodpovídá to údajům v katastru nemovitostí, tj. není zde zapsán jako výlučný vlastník, má naléhavý právní zájem na určení tohoto práva. Je nutno vzít v úvahu, že účastníci uzavírali dohodu o vypořádání SJM ještě před rozvodem manželství v souladu s ustanovením § 24a odst. 1 písm. a zákona o rodině. I v případě, že by tato dohoda byla ohledně garáže v pořádku, tedy byla dostatečně určitá, sama o sobě by nemohla založit výlučné vlastnické právo žalobce. Na rozdíl od okresního soudu se však odvolací soud nedomnívá, že tomu brání ust. § 133 obč. zák., neboť při vypořádání nemovitého majetku v SJM nedochází ani k úplatnému, ani k bezplatnému převodu vlastnictví. Takový právní názor zaujala judikatura před rokem 1991 v souvislosti s výkladem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů ( dále BSM ) podle § 149 a § 150 obč. zák. Rozhodnutí či dohody o vypořádání BSM nepodléhaly registraci prováděné státním notářstvím podle § 134 odst. 2 obč. zák. ¨ Současná platná právní úprava v případě, kdy nedochází k " rychlému " rozvodu podle § 24a, zák. o rodině předpokládá, že k vypořádání SJM dojde po rozvodu. Podle § 150 odst. 1 zák. o rod. musí mít dohoda o vypořádání SJM písemnou formu a v případě, že do SJM náleží nemovitost, nabývá dohoda účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí. Tato právní úprava platila v době uzavření dohody vypořádání SJM účastníků. Ohledně okamžiku nabytí výlučného vlastnického práva již nepostačuje, byť perfektní, písemné smluvní ujednání stran o nemovitosti, ale nezbytnou podmínkou je vklad do katastru nemovitostí. Teprve vkladem do katastru nabývají dohody o nemovitostech podle § 2 zák. č. 265/1992 Sb. účinnosti. Platí pro ně obecný režim pro vklad do katastru nemovitostí podle § 2 zák. č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Právní účinky vkladu vznikají vždy na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení a to ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen příslušnému katastrálnímu úřadu. Vyhl. č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zák. č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších novel v ust. § 44 odst. 1 výslovně neuvádí, že předmětem vkladu jsou práva zapisovaná do katastru i na základě dohody o vypořádání SJM, je-li předmětem vypořádání nemovitost podle § 24a, odst. 1 zák. o rod. Výslovně jsou zde ale uvedeny dohody uzavírané podle § 150 obč. zák., dohody o změně stanoveného rozsahu společného jmění manželů. Proto má odvolací soud za to, že je třeba za použití analogie podle § 853 obč. zák. posoudit dohodu ohledně nemovitosti v SJM v případě rozvodu podle § 24 zák. o rod. obdobně jako dohody uzavírané podle § 150 obč. zák. Lze shrnout, že k tomu, aby se žalobce stal výlučným vlastníkem garáže, která je nemovitostí, musela by jednak existovat taková dohoda účastníků podle ust. § 24a, zák. o rod., rozsudek o rozvodu nabýt právní moci a muselo by rovněž dojít ke vkladu této dohody do katastru nemovitosti. Jestliže ke vkladu dohody do katastru nedošlo, nelze žalobě na určení výlučného vlastnického práva žalobce vyhovět pro nedostatek jeho aktivní věcné legitimace. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil a žalobu zamítl. Podle § 224 odst. 2 o.s.ř. při změně rozhodnutí okresního soudu bylo na místě opětovně rozhodnout i o nákladech řízení u soudu prvního stupně. Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r.