Výkon zadržovacího práva podle § 151s obč. zák. ve znění platném do 31.12.2000 k zajištění pohledávky zhotovitele díla z bezdůvodného obohacení spočívajícího ve zhodnocení věci zpacováním nebo opravou provedenou bez dohody s objednatelem nebo proti jeho vůli, může být posouzen jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák.

Žalobce O.P. bytem v K.Š. se proti žalovanému M.B. podnikajícímu v oboru autooprav, bytem v Č.L. domáhal vydání svého osobního automobilu, který žalovanému svěřil k provedení opravy laku karoserie, a který mu žalovaný zadržoval k zajištění své pohledávky na zaplacení ceny provedené opravy. Jádrem sporu byla otázka samotného předmětu smlouvy o dílo, tedy rozsahu objednané a provedené opravy, dále ceny opravy, případně toho, v jakém rozsahu byla překročena objednávka a provedeny práce a vynaložen materiál nad rámec smlouvy, v důsledku čehož vzrostla zůstatková cena vozidla. Rozsáhlé důkazní řízení probíhalo do značné míry z podnětu zrušovacích usnesení odvolacího soudu sp. zn. 35 Co 650/2000, 35 Co Co 99/2001 a 35 Co 48/2002. Za přibrání znalců a použití dobrozdání odborného ústavu a slyšení řady svědků byl nakonec zjištěn skutkový stav, jejž lze vyjádřit tak, že žalovaný provedl úkony žalobcem objednané, ale kromě nich i úkony, o nichž se mu nepodařilo prokázat, že byly objednány. Cena, která nebyla dohodnuta, byla zjištěna jako přiměřená (§ 634 obč. zák.) včetně zhodnocení vozidla celkovou částkou 13.185,-Kč, z čehož na práce a materiál vynaložené mimo obsah smlouvy připadá 7.875,-Kč. V průběhu řízení zaplatil žalobce 6.000,-Kč, které byl od začátku ochoten zaplatit, ale později změnil názor a domáhal se vrácení té částky.Okresní soud v Č.L. zamítl v tomto požadavku žalobu jako nedůvodnou a odvolací soud k odvolání žalobce v tomto výroku rozsudek okresního soudu potvrdil s odůvodněním, že přiměřená cena za práce a materiál vynaložené podle smlouvy je 4.980,-Kč a cena prací provedených bezesmluvně je 7.575,-Kč po odpočtu slevy za zjištěné vady oprav provedených podle objednávky. Pohledávka žalovaného tedy převyšovala částku zaplacenou žalobcem.Okresní soud zamítl žalobu též v požadavku na vydání vozidla s odůvodněním, že žalovaný, který má proti žalobci splatnou pohledávku, uplatnil zadržovací právo k vozidlu důvodně. K odvolání žalobce změnil odvolací soud napadený rozsudek v tomto výroku a žalobě vyhověl s tím, že žalovanému uložil vydat vozidlo žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku. Shodně s okresním soudem sice shledal, že žalovaný má proti žalobci splatnou pohledávku, avšak po zaplacení částky 6.000,-Kč pouze z titulu bezdůvodného obohacení v podobě zhodnocení automobilu pracemi provedenými mimo smlouvu o dílo a uplatnění zadržovacího práva podle § 151s obč. zák. v tehdy platném znění shledal v rozporu s dobrými mravy (§ 3odst. 1 obč. zák.), protože žalovaný svévolně zasáhl do stavu (vzhledu) vozidla a takto změněné je odmítá žalobci vydat. Odvolací soud též znovu rozhodl o nákladech řízení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu. Uložil žalobci, aby nahradil státu u Okresního soudu v Č.L. náklady vynaložené ve výši 546,50 Kč, dále rozhodl o vrácení přeplatku zálohy žalovanému v částce 1.101,50 Kč a o vrácení přeplatku soudního poplatku ze žaloby ve výši 7.000,-Kč a přeplatku soudního poplatku z odvolání ve výši 3.296,-Kč. Z o d ů v o d n ě n í : Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení, provedl důkaz opětovným čtením znaleckého posudku A.O. z 20.11.2002 a dále doplnil řízení o zprávy ÚVMV CONSULTING a.s. ze dne 1.10.2004, TÚV ÚVMV s.r.o. ze dne 30.11.2004 a SVÚOM s.r.o. ze dne 9.12.2004 k problematice kompetence znalce A.O. k provedení znaleckého posudku z oblasti autolaků. Po takto doplněném dokazování dospěl krajský soud k závěru, že okresní soud učinil správná skutková zjištění a vyvodil z nich správné skutkové závěry, pokud jde o to, v jakém rozsahu realizoval žalovaný opravu - lakování sporného vozu žalobce na základě smlouvy o opravě a v jakém rozsahu šlo z jeho strany o bezesmluvní plnění. Mezi účastníky není sporu o tom, že v prosinci 1999 uzavřeli smlouvu o opravě vozu žalobce, na základě níž měl žalovaný provést nalakování některých dílů vozu. Smlouva o opravě věci je speciální druh smlouvy o dílo upravený v § 652 - 656 obč. zák. Není-li v citovaných ustanoveních upraveno jinak, vztahují se na tento druh smlouvy též obecná ustanovení o smlouvě o dílo v §§ 631 - 643 obč. zák. Podle § 652 obč. zák., jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci, zhotoviteli vznikne právo, aby mu objednatel zaplatil cenu za opravu nebo úpravu věci. Podle § 2 odst. 2 citovaného ustanovení věty první je opravou věci činnost, kterou se zejména odstraňují vady věci, následky jejího poškození, nebo účinky jejího opotřebení. Podstatnými náležitostmi smlouvy o opravě je určení rozsahu - předmětu opravy a úplatnost. Není-li výše ceny opravy sjednána smlouvou, resp. není-li taková dohoda o výši ceny prokázána, pak je povinen objednatel zaplatit zhotoviteli cenu přiměřenou (§ 634 odst. 1 obč. zák.). Listinné důkazy - zakázkový list ze dne 24.12.2000 vystavený žalovaným s uvedením předběžné ceny opravy 21.000,-Kč za nalakování přední kapoty, obou předních blatníků a dveří, předního nárazníku a spoileru, předního čela a dvou klapek reflektorů, jakož i další zakázkový list z ledna 2000, nebyly stvrzeny podpisem, žalobce. Okresní soud proto správně dovodil, že smlouva o opravě byla uzavřena ústně, což § 652 a násl. občanského zákoníku nevylučuje. Z postoje obou účastníků je zřejmé, že oprava měla být provedena za úplatu. Sporným mezi nimi zůstal rozsah opravy. Žalobce tvrdil, že objednal olakování pouze levého předního blatníku, levé klapky předního reflektoru, přední kapoty, předního nárazníku a čela. S tímto tvrzením žalovaný souhlasí, nezpochybňuje, uvádí však, že navíc bylo sjednáno lakování obou předních dveří, pravého předního blatníku a další klapky reflektoru, jak vyplývá ze zakázkového listu z 24.12.2000. Za této situace bylo na žalovaném, aby prokázal uzavření smlouvy o opravě i ohledně dílů vozu, jím uváděných nad rámec tvrzení žalobce, (§ 120 odst. 1, o.s.ř.). Protože ani ze svědeckých výpovědí J.Ž., který měl pro účely lakování díly vozu demontovat, ani svědka J.B.nevyplývá, že smlouva o opravě v rozsahu tvrzeném žalovaným byla uzavřena, učinil okresní soud správný závěr, že smlouva o opravě - lakování vozu žalobce byla uzavřena jen v rozsahu tvrzeném žalobcem. V tomto směru pro stručnost krajský soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku vztahující se k této otázce. Pokud jde o výši ceny smluvené opravy, ta byla mezi účastníky též sporná. Žalobce v žalobě i ve své účastnické výpovědi tvrdil, že byla dohodnuta cena opravy 6.000,-Kč. Oproti tomu žalovaný vycházel z ceny ve faktuře z 5.1.2000, prostřednictvím které vyúčtoval částku 18.300,-Kč včetně 22% DPH, přičemž cena je účtována ve vztahu ke všem lakovaným dílům. To jest nejen vůči těm, u nichž bylo prokázáno uzavření smlouvy o opravě.Okresní soud správně zhodnotil obsah svědeckých výpovědí i listinných důkazních prostředků a dospěl ke správnému závěru, že dohoda o výši ceny nebyla žalovaným prokázána. Proto okresní soud v souladu s § 634 odst. 1 obč. zák. zjišťoval cenu přiměřenou - odpovídající provedené opravě v daném místě za olakování dílů sporného vozu, u nichž bylo prokázáno uzavření ústní smlouvy o opravě (levý přední blatník, klapka reflektoru, přední kapota, nárazník a čelo). Protože žalobce zpochybňoval nejen kvalitu lakování, ale i jeho rozsah, krajský soud v usnesení 35 Co 48/2002-167, jímž zrušil rozsudek soudu I. stupně ze dne 27.11.2001, uložil okresnímu soudu, aby ustanovil znalce s chemickou odborností lakýrnictví, popř. instituci, která by posoudila, které díly vozu byly nalakovány a zda v souvislosti s tím a v jakém rozsahu byly demontovány. Dále pak jaká výše nákladů odpovídala těmto pracím a jaká by byla přiměřená cena u dílů, ohledně nichž byla uzavřena smlouva o opravě. Pokud byly opravné práce provedeny též u dílů nepodléhajících smlouvě, měl se znalec vyslovit též k tomu, o co se těmito pracemi zvýšila tržní hodnota vozu. Okresní soud nejprve ustanovil specializovaný ústav SVÚOM s.r.o. Ten se však ustanovení bránil s tím, že bez použití destruktivní metody - vyříznutí vzorků z jednotlivých dílů a jejich zkoumání pod mikroskopem nelze vyslovit přesná zjištění. Jiná metoda měření kvality laku má omezené vypovídací schopnosti. Pokud jde o rozsah potřebné demontáže, ta závisí na technologických postupech lakování té které dílny, takže by bylo nutné, aby o nich byl znalec informován. V opačném případě není schopen se k té problematice demontáže dílů vyjádřit. Okresní soud na základě tohoto sdělení zprostil ústav povinnosti vypracovat posudek usnesením ze dne 6.6.2002. Následně pak ustanovil znalcem A.O. usnesením ze dne 16.9.2002. Ten je zapsán v seznamu znalců k Krajského soudu v Ú.L. v oboru technické obory různé, zvláštní specializace malíř, lakýrník, opravy rovných střech. Žalobce v odvolání namítá jeho nekompetentnost k posouzení kvality autolaků. K ověření oprávněnosti znalce A.O. provést znalecký posudek ve výše popsaném rozsahu krajský soud nejprve oslovil akciovou společnost ÚVMV CONSULTING a.s. Ta podáním z 1.10.2004 sdělila, že odborná činnost bývalého Ústavu pro výzkum motorových vozidel s.p. přešla na společnost TÚV UVMT s.r.o. Tato společnost ve zprávě z 30.11.2004 sdělila, že odborná činnost bývalého Ústavu pro výzkum motorových vozidel s.p. postupem doby přešla na společnost TÚV ÚVMV s.r.o. Tato společnost ve zprávě z 30.11.2004 uváděla, že byla dlouhodobě zapojena do systému státního zkušebnictví v oborech týkajících se kvality laku vozidel. Nyní se tímto oborem již nezabývá v rozsahu potřebném pro předmětný znalecký posudek, proto konstatovala speciální organizaci, Státní výzkumný ústav ochrany materiálů ( dále jen SVÚOM ), s nímž věc předběžně projednala a zjistila, že ze samotné definice oboru znalce Andreje Olejníka dovozuje, že nemá dostatečné znalosti k posouzení kvality autolanu na voze žalobce. Nicméně ani ona nemá všechno vybavení, které by mohlo při hodnocení laků přicházet v úvahu. Jde o tutéž společnost, která již v řízení před okresním soudem poukazovala na omezené vypovídací schopnosti metody měření, kterou použil tento znalce. I přes tyto skutečnosti ani krajský soud nepřistoupil k novému znaleckému posudku, v němž by byla použita destruktivní metoda, neboť by to vedlo ke znehodnocení předmětného vozidla. Takový postup by byl v rozporu se zásadou ochrany práv účastníků v soudním řízení definovanou v § 6 o.s.ř. Za této situace připadá v úvahu jen metoda měření tloušťky laku nedestruktivním způsobem s omezenými vypovídajícími schopnostmi, kterou použil znalec Olejník. Ten k ní použil měřící přístroj kalibrovaný 4.11.2002. Měření laku je v časové návaznosti na provedenou kalibraci. S ohledem na výše vysvětlené skutečnosti krajský soud považuje odvolací námitky žalobce o nevhodnosti měřícího přístroje za neoprávněné. Též nelze přičítat k tíži znalce omezené vypovídací schopnosti jeho znaleckého posudku, když metoda vedoucí k přesnějším zjištěním by vedla k destrukci vozidla. Jelikož specifikované ústavy odmítly provedení nedestruktivní metody pro měření kvality a rozsahu autolanu, činí krajský soud závěr, že A.O. byl kompetentní k provedení znaleckého posudku pomocí metody měření tloušťky laku kalibrovaným měřícím přístrojem jakožto znalec z oboru příbuzného oboru autolaků. Lze tedy uzavřít, že okresní soud správně při zjišťování rozsahu a kvality lakování a tomu odpovídající přiměřené ceny opravy vycházel ze závěrů ve znaleckém posudku Andreje Olejníka ze dne 20.11.2002, doplněného výslechem znalce. Ten dospěl ke zjištění, že v rámci ústně uzavřené smlouvy o opravě byly provedeny jednak mechanické práce ( demontáž ), jednak lakování levého předního blatníku, levé klapky reflektoru, přední kapoty, předního nárazníku a čela a to v průměrné kvalitě. U mechanických prací stanovil přiměřenou na 400,-Kč/1 Nh, u lakýrnických prací 450,Kč/1 Nh. Současně vyčíslil počet normohodin u jednotlivých dílců. Přiměřená smluvní cena vychází z levého předního blatníku na 1.680,-Kč za mechanické práce, 1.530,-Kč za lakování, u přední kapoty na 360,-Kč za mechanické práce 4.725,-Kč za lakování, u levé klapky reflektoru na 120,-Kč za mechanické práce a na 495,-Kč za lakování, u předního nárazníku na 280,-Kč za mechanické práce a 1.890,-Kč za lakování, u předního čela na 200,-Kč za mechanické práce a 1.890,-Kč za lakování, u předního čela na 200,-Kč za mechanické práce a 855,-Kč za lakování. Celkem jde o 12.135,-Kč. Znalec dále určil odhadem cenu spotřebovaného materiálu (laku) na částku 2.100,-Kč na smluvní plnění dohromady. Protože přesné zjištění ceny použitého materiálu by vyžadovalo další znalecké dokazování, které by bylo finančně nákladné a tedy v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, soud určil cenu spotřebovaného materiálu volnou úvahou podle § 136 o.s.ř. Vzal v úvahu počet a plochu autolaků použitých na podkladě smlouvy vůči počtu a ploše dílů lakovaných bezesmluvně. Obě plochy by měly být přibližně stejné. Tímto způsobem určil, že na smluvené práce připadá materiál v ceně 1.050,-Kč. Polovina z celkově spotřebovaného materiálu. Po připočtení ceny materiálu k ceně prací činí přiměřená cena opravy smluvených dílů 13.185,-Kč. Krajský soud tak činí odlišný skutkový závěr než okresní soud, který podle doporučení znalce odečetl z ceny díla 25% z celkově provedené opravy všech dílů a to za rýhy na levém předním blatníku a na přední kapotě. Z obsahu posudku plyne, že znalec při ohledání vozu v listopadu 2002 zjistil poškození viditelnou rýhou na levém předním blatníku a jemné rýhy na kapotě. Oba díly byly předmětem smluvené opravy vozu. Znalec sice doporučil z tohoto důvodu 25% slevu, vyslovil se však, že má-li být tato vada odstraněna, je třeba znovu nastříkat oba ty díly. Za dané situace nelze podle názoru krajského soudu vůbec promítnout do přiměřené ceny díla v rámci smluvního vztahu cenu za mechanické a lakýrnické práce u poškozeného předního blatníku a kapoty, když tyto díly musí být znovu demontovány a nalakovány, má-li být naplněn cíl smluvené opravy. Pokud totiž bylo předmětem smlouvy lakování těchto dílů, nebyla tato oprava provedena vůbec. Žalovaný k výzvě krajského soudu ve svém vyjádření ze dne 3.3.2005 vyslovil pouze domněnku, že k rýhám došlo při pokusu žalobce o násilné odebrání zadrženého vozidla. Nicméně zůstalo u pouhého tvrzení, ničím nepodloženého. Je tedy třeba vycházet z objektivně daného stavu lakovaných dílů vozu zjištěného a popsaného znalcem v jeho posudku. Z hlediska dopadu na přiměřenou cenu opravy je nerozhodné, že tyto rýhy jsou mechanického rázu a nemají původ v objednaných lakýrnických pracích. Krajský soud tímto činí závěr, že přiměřenou cenu opravy lze posuzovat jen ve vztahu k řádně opraveným dílům v rámci smlouvy, tj. k přednímu nárazníku, čelu a levé klapce předního reflektoru, včetně použitého materiálu. Tím dospívá k tomu, že přiměřená cena činí 4.890--Kč. V tomto rozsahu měl žalovaný vůči žalobci splatnou pohledávku ze smlouvy. Pokud jde o bezesmluvní plnění, znalcem bylo zjištěno, že byly lakovány též obě přední dveře, pravý přední blatník a pravá klapka předního reflektoru. Přitom znalec vyslovil, že jím stanovený počet normohodin a cena za 1 Nh v písemném posudku z těchto dílů vyjadřuje též, o kolik se zvýšila tržní hodnota vozu. Celkem jde o 6.525,-Kč, k níž opět volnou úvahou podle § 136 soud připočetl cenu spotřebovaného materiálu, 1.050,-Kč. Výše bezdůvodného obohacení tak činí 7.575,-Kč a jde též nepochybně o pohledávku žalovaného vůči žalobci, neboť podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení spočívá ve výkonech, což je daný případ, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Protože žalovaný vyzval žalobce k zaplacení ceny z celkově provedené opravy dne 22.2.2000, kdy se k němu žalobce dostavil za účelem převzetí vozu, staly se jak smluvní cena, tak částka z titulu bezdůvodného obohacení splatnými následující den, 23.2.2000, (§ 563 obč. zák.). Podle § 151s odst. 1 obč. zák. ve znění platném ke dni realizace zadržovacího práva žalovaného v únoru 2000, kdo je povinen vydat movitou věc, může ji zadržet, aby zajistil svou splatnou pohledávku vůči tomu, jemuž je jinak povinen věc vydat. Nelze však zadržovat věc svémocně nebo lstivě odňatou. Obdobně platí úprava zadržovacího práva i po novele občanského zákoníku zákonem č. 367/2000 Sb. účinné od 1.1.2001 v § 175 a násl.. Jak výše řečeno, žalovaný měl v době uskutečnění zadržovacího práva vůči žalobci dva druhy pohledávek, jednu z titulu bezdůvodného obohacení a druhou ze smlouvy o opravě. Krajský soud má za to, že uplatnění zadržovacího práva z titulu pohledávky 7.875,-Kč představující bezdůvodné obohacení žalobce za zhodnocení vozu bezesmluvními opravami, je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný lakovací práce v této hodnotě provedl nad rámec dohody se žalobcem a v rozporu s ní. Žalovaný totiž svévolně zasáhl do stavu (vzhledu) vozidla žalobce (§ 3 odst. 1 obč. zák.). S ohledem na výše řečené dospěl krajský soud k závěru, že pro rozpor s dobrými mravy nebylo zadržovací právo ve vztahu k bezdůvodnému obohacení žalobce vykonáno po právu, byť šlo o splatnou pohledávku žalovaného. Nicméně, jak je shora vysvětleno, měl žalovaný vůči žalobci splatnou pohledávku za lakýrnické práce provedené přímo na základě smlouvy o opravě vozu. Pro realizaci zadržovacího práva je přitom nerozhodné, v jakém poměru je výše splatné pohledávky zadržujícího subjektu vůči hodnotě zadržované věci. Z toho vyplývá, že žalovaný do doby, než mu žalobce zaplatil 6.000,-Kč uplatňoval zadržovací právo k vozu žalobce důvodně, neboť jak mu žalobce zaplatil 6.000,-Kč, uplatňoval právo k vozu žalobce důvodně, neboť jak bylo znaleckým posudkem zjištěno, žalovaný měl vůči žalobci splatnou pohledávku ze smlouvy o opravě ve výši 4.890,-Kč. Zaplacením 6.000,-Kč zanikla splatná pohledávka žalovaného ze smlouvy podle § 559 odst. 1 obč. zák. Následné zadržování žalobcova vozu již není po právu, proto krajský soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že žalovaný je povinen žalobci zadržovaný vůz vydat (§ 220 odst. 2 o.s.ř.). U druhého žalobního petitu na zaplacení 6.000,-Kč, zaplacených žalobcem žalovanému v průběhu sporu, je nutno zohlednit nejen právo žalovaného na zaplacení přiměřené ceny opravy podle smlouvy ve výši 4.890,-Kč, též to, že žalovaný napakováním i dalších dílů v rámci bezesmluvního plnění zhodnotil vůz o 7.575,-Kč, na něž má podle citovaného § 458 odst. 1 obč. zák. právo z titulu bezdůvodného obohacení. Po připočtení této částky ke smluvní ceně 4.980,-Kč je zřejmé, že pohledávky žalovaného z obou právních titulů převyšuje částku zaplacenou žalobcem. Proto není žaloba na zaplacení (vrácení) částky 6.000,-Kč důvodná a nezbývá, než rozsudek okresního soudu ve výroku II. zamítajícím v tomto rozsahu žalobu jako správný potvrdit (§ 219 o.s.ř.). Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r.