Není-li ve výroku rozhodnutí, které je podkladem exekuce, vázána povinnost vyklidit byt na zajištění bytové náhrady, použijí se v exekuci přiměřeně ustanovení § 340 - § 342 o. s. ř. o vyklizení bez náhrady, je přitom bez právního významu, je-li v odůvodnění podkladového rozhodnutí uvedeno, že žalovanému (povinnému) má být poskytnuto přístřeší.

16 Co 335/2002-26 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Březinové a JUDr. Jana Eliáše, PhD.,  ve věci oprávněného: D. v. d. H. 1635/11, se sídlem v P-3, H. 1635/11, proti povinnému: V. V., bytem v P-3, H. 1635/11, o nařízení exekuce vyklizením bytu, k odvolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 7. 2002 č.j. E - Nc 11767/2002-6, t a k t o  : I. Usnesení soudu I. stupně se   p o t v r z u j e  . II. Povinnému se ukládá zaplatit oprávněnému a exekutorovi náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení, které budou určeny, s tím, že se exekuce vztahuje i na vymožení těchto nákladů. O d ů v o d n ě n í   Napadeným usnesením soud I. stupně nařídil exekuci podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 3. 2000 č.j. 7 C 102/98-66 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2000 čj. 15 Co 352/2000-77 k vymožení povinnosti vyklidit a vyklizený oprávněnému předat byt sestávající se ze 2 pokojů a kuchyně, II. kategorie, který je situován ve 3. nadzemním podlaží domu čp. 1635/11, ulice H., P-3, jakož i k zaplacení nákladů předcházejícího řízení ve výši 11.750,- Kč a nákladů oprávněného a nákladů exekuce, které budou určeny (výrok I.), současně pověřil provedením exekuce soudního exekutora Mgr. O. K.  (výrok II.) a upozornil povinného, že nesmí po doručení tohoto usnesení nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku s tím, že právní úkon, kterým povinný poruší tuto povinnost, je neplatný (výrok III.). Proti tomuto usnesení podal povinný v zákonné lhůtě odvolání. Namítal, že nebylo prokázáno, zda je mu zajištěno náležité přístřeší, přestože podle § 343 o.s.ř. nebude-li prokázáno, že bytová náhrada či zajištění přístřeší bylo pro povinného zajištěno, nesmí být výkon rozhodnutí nařízen. Povinný zdůraznil, že mu žádná bytová náhrada, respektive přístřeší, které má podle zákona i podle rozhodnutí soudu obdržet, nabídnuto nebylo, a proto neměl být výkon rozhodnutí nařízen. Dále povinný poukázal na to, že družstvo s ním uzavřelo novou nájemní smlouvu, a proto je vyklizení předmětného bytu, k němuž má nový právní titul užívání, nadbytečné. Z uvedených důvodů povinný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno. Spolu s odvoláním podal povinný i návrh na odklad výkonu rozhodnutí. Oprávněný ve svém vyjádření popřel tvrzení povinného, že s ním uzavřel novou nájemní smlouvu a uvedl, že naopak povinný se jednání s oprávněným vyhýbá a odmítá s ním jakkoli spolupracovat. Přestože byl dvakrát pozván na schůze představenstva družstva, nedostavil se a ani se neomluvil. Vzrůstá i jeho dluh na nájemném a na úhradě služeb spojených s užíváním bytu. Oprávněný proto na svém návrhu na nařízení exekuce trvá. Podle § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb. v platném znění (dále též jen citovaný zákon), které je ustanovením speciálním ve vztahu k ustanovením § 205 odst. 2 a § 212a odst. 2 o.s.ř., jež tedy v exekučním řízení nelze použít, proti usnesení o nařízení exekuce je odvolání přípustné, nelze v něm však namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne. Doslovné znění citovaného zákonného ustanovení obsahuje rozpor, když s nedostatkem uplatnění skutečností rozhodných pro nařízení exekuce spojuje v prvé větě potvrzení napadeného usnesení a v druhé větě odmítnutí odvolání. Tento rozpor je nutno dle názoru odvolacího soudu překlenout výkladem, podle něhož jsou-li v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce uplatněny výlučně skutečnosti pro nařízení exekuce nerozhodné (bezvýznamné), odvolání je nutno (stejně jako v případě, že v odvolání nejsou uplatněny skutečnosti žádné) odmítnout; jsou-li v odvolání uplatněny skutečnosti rozhodné i nerozhodné, avšak rozhodné námitky nejsou shledány opodstatněnými, v takovém případě k jiným (tj. nerozhodným a neuplatněným) skutečnostem odvolací soud již nepřihlíží a napadené usnesení potvrdí. Jen takový výklad se jeví smysluplným a souladným s účelem zákona, a to i se zřetelem k souvisejícím ustanovením citovaného zákona (např. k poučení o náležitostech odvolání ve smyslu citovaného § 44 odst. 6). Okruh skutečností rozhodných pro nařízení exekuce není v citovaném zákoně výslovně vymezen, lze jej však dovodit z ustanovení citovaného zákona upravujících náležitosti návrhu na nařízení exekuce, náležitosti usnesení o nařízení exekuce a zvláštní předpoklady nařízení exekuce u titulů vázaných na splnění podmínky či vzájemné povinnosti, jakož i z ustanovení občanského soudního řádu upravujících výkon rozhodnutí, která se ve smyslu § 52 odst. 1 a § 73 citovaného zákona použijí pro exekuční řízení podpůrně (tj. nestanoví-li citovaný zákon jinak) a přiměřeně (tj. nevyplývá-li z povahy exekuce jinak). Podle § 43 odst. 1 citovaného zákona jestliže je to, co ukládá exekuční titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného, lze nařídit exekuci jen, prokáže-li oprávněný (způsobem uvedeným v odst. 2 citovaného ustanovení), že se podmínka splnila nebo že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému splnil, popřípadě je připraven ji splnit. Na základě citovaných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb. i ustálené judikatury vymezující okolnosti, které soud zkoumá při nařízení výkonu rozhodnutí, s přihlédnutím ke shodnému účelu exekučního řízení i k odchylkám stanoveným citovaným zákonem, je třeba skutečnostmi rozhodnými pro nařízení exekuce rozumět: zda titul pro exekuci byl vydán k tomu oprávněným orgánem v mezích jeho pravomoci, zda je titul vykonatelný po stránce formální (tj. splňuje zákonem stanovené formální náležitosti titulu pro výkon rozhodnutí popř. exekuci) i materiální (tj. určitě a srozumitelně stanoví obsah a rozsah vymáhaných práv a povinností), zda je dána aktivní a pasivní věcná legitimace účastníků (tj. zda titul přiznává oprávněnému popř. jeho právnímu nástupci vymáhané právo a ukládá povinnému či jeho nástupci vymáhanou povinnost), zda je exekuce navrhována v rozsahu, jaký podle titulu stačí k uspokojení povinného, zda nedošlo k zániku vymáhaného práva uplynutím doby (prekluzí) a je-li to, co ukládá titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo vzájemné povinnosti, zda oprávněný prokázal splnění podmínky či vzájemné povinnosti. V daném případě lze pod shora vymezené okolnosti rozhodné pro nařízení exekuce podřadit námitku povinného, že předpokladem nařízení exekuce v případě, že vykonávané rozhodnutí ukládá vyklizení bytu po zajištění náhradního bytu, náhradního ubytování nebo přístřeší, je, že oprávněný prokáže zajištění stanovené bytové náhrady. V daném případě však tato námitka opodstatněná není, neboť výrokem rozhodnutí, jež je podkladem exekuce, bylo žalovanému uloženo vyklidit předmětný byt "do 15 dnů po uplynutí výpovědní lhůty", tedy po uplynutí tří měsíců od prvního kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, aniž by soud vázal povinnost k vyklizení na zajištění jakékoli bytové náhrady. Přitom obsah rozhodnutí ve věci samé musí být vysloven ve výroku rozsudku (§ 155 odst. 1 o.s.ř.), pouze výrok zavazuje účastníky a všechny orgány, včetně soudu nařizujícího exekuci (§ 159 odst. 2 o.s.ř.), a je proto bez právního významu, zda v odůvodnění rozsudku je uvedeno, že žalovanému (povinnému) má být poskytnuto přístřeší. Správnost výroku pravomocného a vykonatelného rozsudku není soud v rámci nařízení exekuce oprávněn přezkoumávat, to mohl učinit pouze soud odvolací, pokud by povinný podal včas odvolání proti vykonávanému rozsudku. Ustanovení § 343 o.s.ř., jehož se povinný dovolává, tedy na danou věc nedopadá a v exekuci se použijí přiměřeně ustanovení § 340 - § 342 o.s.ř., která upravují vyklizení bez náhrady, a tudíž logicky nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) zajištěním bytové náhrady nepodmiňují. Případné uzavření nové nájemní smlouvy k témuž bytu není okolností, kterou by soud byl povinen zkoumat při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce, není tedy ani okolností uplatnitelnou v odvolání proti takovému rozhodnutí. Proto odvolací soud k této námitce nepřihlížel a nezkoumal, zda je toto trzení povinného, které oprávněný popírá, pravdivé. S ohledem na vše, co bylo výše uvedeno, odvolací soud ve smyslu ustanovení § 44 odst. 10 citovaného zákona a § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako správné potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 52 odst. 1 a § 87 odst. 2 a 3 zák. č. 120/2001 Sb. a § 254 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř., výši náhrady určí exekutor v příkazu k úhradě. O  návrhu  na  odklad  výkonu  rozhodnutí  (správně exekuce) přísluší rozhodnout soudu I. stupně (srov. § 54 cit. zákona a § 266 o.s.ř.). P o u č e n í  :  Proti tomuto usnesení   n e n í   dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného   do dvou měsíců od jeho doručení u soudu prvního stupně dospěje Nejvyšší soud ČR k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Praze dne 23. října 2002                                               JUDr. Robert Waltr, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Orlovská