Návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle smlouvy, kterou nemovitosti převádí do vlastnictví jiného osoba, která ke dni návrhu na vklad není v katastru zapsána jako vlastník převáděných nemovitostí, je třeba zamítnout pro nesplnění podmínky vkladu uvedené v § 5 odst. 1 písm. a zák. č. 265/1992 Sb., neboť navrhovanému vkladu je v takovém případě na překážku stav zápisů v katastru. Doloží-li nezapsaný převodce své oprávnění s nemovitostmi nakládat, je tím sice splněna podmínka vkladu uvedená v § 5 odst. 1 písm. e cit. zák., tj. oprávnění účastníka nakládat s předmětem právního úkonu, ale nikoli podmínka uvedená v § 5 odst. 1 písm. a cit. zák.

33 Ca 25/2002 - 11 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Muzikáře a soudců JUDr. Hany Douskové a JUDr. Zdeňky Vlasákové v právní věci žalobce L. Š. , bytem P 7 , proti žalovanému K. Ú. P. ,P 8, Pod sídlištěm 9, za účasti B.D. Schnirchova 7, o opravném prostředku žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.2.2002, č.j. V-30192/2001/GR, t a k t o : Rozhodnutí katastrálního úřadu s e p o t v r z u j e . Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozhodnutím katastrální úřad podle 5 odst.2 zák.č.265/92 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. o zápisech) zamítl návrh na vklad vlastnického práva podle smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotce, uzavřené dne 14.11.2001 mezi B.D. Schnirchova 7 jako převodcem a L. Š. jako nabyvatelem, ohledně jednotky č. 1353/8 a podílu 1063/11092 jednotky č. 1353/1 v domě čp. 1353 na parc.č. 1398 v katastrálním území Holešovice, včetně spoluvlastnického podílu 1063/11092 na společných částech domu a na pozemku č.p arc. 1398. Zamítnutí návrhu na vklad odůvodnil katastrální úřad tím, že převodce není zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí. Účastníci řízení sice doložili, že smlouva o převodu předmětných jednotek na manžele Šuraňovy byla soudem prohlášena za absolutně neplatnou, ale soud neurčil, kdo je vlastníkem výše uvedených nemovitostí. V zákoně není řečeno, za jakých podmínek může katastrální úřad provést obnovení práva. Má se za to, že nestačí rozsudek o neplatnosti smlouvy, na jejímž podkladě katastrální úřad poslední zápis provedl (vlastnictví mohlo vzniknout i na základě jiných skutečností). Žalobce by měl podat žalobu nejen ve věci neplatnosti kupní smlouvy, ale i na určení vlastnického práva. Proti rozhodnutí podala opravný prostředek L. Š. V opravném prostředku uvedla, že celá záležitost počala 8.1.1996, kdy ze stejného právního důvodu byla uzavřena původní smlouva o převodu vlastnictví, ve které byl však na straně nabyvatele uveden spolu s ní také její manžel Ing. V. Š., který však nebyl ani nájemcem bytu, ani členem družstva. Rozhodnutím V 4-506/96 z 18.1.1996 povolil Katastrální úřad Praha - město vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Ing. V. Š. zemřel 10.8.1996 a při projednávání pozůstalosti vyšlo najevo pochybení, kterého se při uzavírání zmíněné smlouvy dopustil převodce - Bytové družstvo Schnirchova 7, když trval na tom, aby bytové jednotky obývané manželskými páry, byly převedeny na oba manžele a také pochybení katastrálního úř adu, který před vkladem vlastnického práva zkoumal pouze projevy vůle smluvních stran, zda smlouva nebyla upravována, nebylo do ní vpisováno ani jinak nebyla doplňována, ale již vůbec nezkoumal, zda jimi činěný právní úkon odpovídá příslušným hmotněprávním ustanovením právního řádu. Tak došlo k tomu, že jako vlastník shora uvedených nemovitostí byl zapsán také Ing. Vladimír Šuraň, aniž by mu svědčila zákonná podmínka bezúplatného přechodu vlastnického práva. Protože žalobkyně nemohla docílit mimosoudní dohody s převodcem o nápravě vzniklého stavu a zejména také proto, že chtěla dosáhnout rozhodnutí, které by mělo obecný dopad na případy stejné povahy (a to nejen v bytovém družstvu, jehož je členkou), zahájila počátkem roku 2000 u Obvodního soudu pro Prahu 7 nalézací řízení. Žádná jiná fyzická či právnická osoba v té době neuplatňovala vlastnické právo na shora uvedené nemovitosti. Zhruba po dvou letech (ve věci rozhodoval i Městský soud v Praze jako soud odvolací pod č.j. 17 Co 63/2001-38), Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl rozsudkem č.j. 8 C 11/2000-49, že smlouva z 8.1.1996 o bezúplatném převodu jednotky je absolutně neplatným právním úkonem. Předpokládala, že věc bude vyřešena jednoduše a bez zbytečného odkladu tak, že bude uzavřena nová smlouva a podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Společně s převodcem tak učinili a dne 15.11.2001 byl podán návrh na vklad, doložený pravomocným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 7. Katastrální úřad Praha - město však vůbec nebral v úvahu, ž e všechny možné právní otázky, které by při vkladu vlastnického práva mohly být sporné, již byly rozhodnutím Obvodního soudu postaveny na jisto. Svoje zamítavé rozhodnutí odůvodnil pěti stručnými větami (navíc s množstvím chyb), jejichž právní relevance nesvědčí o tom, že se meritem věci zabýval svědomitě a odpovědně. To, že návrh na vklad vlastnického práva zamítl a nepokusil se o jeho vyřízení bez dalšího soudního projednávání, odporuje i požadavku hospodárnosti řízení. Podle svého vyjádření se katastrální úřad při svém rozhodování řídí pouze zákonem č. 265/1992 Sb. ve znění novel. Podle názoru žalobkyně však katastrální úřad při svém rozhodování vědomě neaplikuje základní pravidla řízení, obsažená ve správním řádu. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že katastrální úřad své zamítavé stanovisko opírá o dvě skutková zjištění: předně o to, že převodce - Bytové družstvo Schnirchova 7 - není zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí, a dále o to, že v zákoně (katastrální úřad neuvádí jaký zákon má na mysli) není řečeno, za jakých podmínek může katastrální úřad provést obnovení práva (neuvádí jaké právo má na mysli). Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věci 8 C 11/2000-49 je deklaratorní povahy, právní účinky neplatnosti působí proto "ex tunc" a smlouva z 8.1.1996 o bezúplatném převodu nemovitostí je ode dne jejího uzavření neplatným právním úkonem. Tyto právní účinky dokládají, že převodce - Bytové družstvo Schnirchova 7 - jako původní vlastník, se "de iure" stává opěto vným vlastníkem nemovitostí, neboť nedošlo k přechodu vlastnického práva. Z toho plyne, že o otázce vlastnictví převáděné nemovitosti již bylo právně účinným způsobem rozhodnuto vyslovením neplatnosti smlouvy. To je spolehlivě zjištěný stav věci, ze kterého měl Katastrální úřad Praha - město vycházet při řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Nebylo zapotřebí žádné kasuistické právní normy, nebylo zapotřebí žádného dalšího soudního rozhodnutí. Navrhla, aby soud vydal rozsudek, že Katastrální úřad Praha - město je povinen ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku schválit návrh na vklad do katastru nemovitostí ve znění smlouvy ze dne 14.11.2001, uzavřené mezi Bytovým družstvem Schnirchova 7 a paní L. Š. o bezúplatném převodu bytové jednotky, a o nákladech řízení před soudem aby rozhodl, že je nese Katastrální úřad Praha- město. Soud přezkoumal rozhodnutí katastrálního úřadu ve smyslu § 5 odst.4 zák.č.265/1992 Sb. a § 250l a násl. o.s.ř. Jednání nebylo nařizováno, neboť účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud rozhodl bez jednání nebo se v soudem stanovené lhůtě k této otázce nevyjádřili (§ 250f odst.1 písm.b) a odst.2 o.s.ř.). Opravný prostředek není důvodný. Katastrálnímu úřadu lze sice vytknout určitou neúplnost odůvodnění, které zejména zcela postrádá odkazy na ustanovení právních předpisů, o které katastrální úřad své rozhodnutí opírá. Po skutkové stránce je však důvod zamítnutí návrhu na vklad uveden v odůvodnění zcela jednoznačně: jde o skutečnost, že převodce (tj. Bytové družstvo Schnirchova 7) není v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí. Vedle toho katastrální úřad vyslovuje v odůvodnění také svůj názor na postup při „obnovení práva“ původního vlastníka v případě neplatnosti smlouvy. Podle § 5 odst.1 zák.č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. o zápisech) katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, zda jsou splněny podmínky uvedené taxativně v tomto ustanovení pod písm. a) až g). Splnění těchto podmínek zkoumá ke dni podání návrhu na vklad (§ 5 odst.1 poslední věta zák. o zápisech). Jsou-li podmínky vkladu splněny (tj. jsou-li splněny všechny podmínky uvedené v citovaném ustanovení pod písm. a) až g)), katastrální úřad vklad povolí; v opačném případě (tj. i tehdy, není-li splněna třeba jen jediná z uvedených podmínek), návrh na vklad zamítne (§ 5 odst.2 zák. o zápisech). Jednou z uvedených podmínek, která musí být splněna, aby mohl být vklad povolen, a která ve smyslu § 5 odst.1 poslední věty cit. zák. musí být splněna již ke dni návrhu na vklad, je i to, že navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru (§ 5 odst.1 písm. a) zák. o zápisech). Je-li předmětem vkladu vlastnické právo na základě smlouvy o převodu vlastnictví, kterou vlastník A převádí vlastnictví na nového vlastníka B, pak je předpokladem vkladu, aby stav zápisů v katastru tomu odpovídal, a to již ke dni návrhu na vklad. Je-li v katastru nemovitostí jako vlastník zapsán někdo jiný než A (např. B a C), pak stav zápisů v katastru je navrhovanému vkladu na překážku a je nutno nejprve dosáhnout toho, aby byl v katastru jako vlastník zapsán ten, kdo nemovitost převádí (tedy A). Tento závěr vyplývá z ustanovení § 5 odst.1 písm. a) zák. o zápisech zcela jednoznačně. Na splnění této podmínky nemá nejmenší vliv případná neplatnost smlouvy, na základě které byly do katastru zapsány jiné osoby; podmínka nesouvisí s dispozičním právem převodce (k tomu je určena podmínka uvedená v § 5 odst.1 písm. e) zák. o zápisech), nejde tedy o posuzování, zda nezapsaný převodce je nebo není vlastníkem. Uvedená podmínka má zajistit soulad existujícího zápisu v katastru nemovitostí s navrhovaným vkladem. Tato podmínka je důvodná zejména proto, že nelze „přeskakovat“ zápisy vlastnických práv v pořadí, jak tato práva postupně vznikala a zanikala, a narušit tak souvislost a návaznost těchto práv, jejich vzniku a zániku. Má-li katastr nemovitostí řádně plnit svůj účel, je nutné, aby z jeho záznamů bylo patrno u každého v minulosti zapsaného vlastníka, jak svého vlastnictví pozbyl, a kdo od něj návazně vlastnictví nabyl. Vynechání jediného zápisu v této řadě by tento účel zcela narušilo. V tomto případě je navrhován vklad vlastnického práva na základě smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotce č.1353/8 a spoluvlastnickému podílu k nebytové jednotce č. 1353/1 v domě čp. 1353 na st.p.č. 1398 a spoluvlastnickému podílu na společných částech domu a pozemku č.parc. 1398 v katastrálním území Holešovice, uzavřené mezi Bytovým družstvem Schnirchova 7 jako převodcem a Ludmilou Šuraňovou jako nabyvatelkou. Návrh na vklad byl podán 15.11.2001. K tomuto dni katastrální úřad přezkoumává splnění podmínek vkladu, tedy i splnění podmínky, zda navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru. Ke dni návrhu na vklad (resp. ještě ke dni 11.4.2002, kdy byl vyhotoven výpis z listu vlastnictví založený ve spise) jsou však na listu vlastnictví č. 1359 a č. 1916 pro katastrální území Holešovice zapsáni jako vlastníci předmětných nemovitostí Ing. V. Š. a L. Š., a nikoli převodce –B. D. Schnirchova 7. Navrhovaný vklad je tedy ve smyslu toho, co je shora uvedeno, v rozporu se stavem zápisů v katastru a není splněna podmínka vkladu uvedená v § 5 odst. 1 písm. a) zák. o zápisech. Katastrální úřad tedy postupoval v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 a 2 zák. o zápisech, když návrh na vklad zamítl. Proto soud napadené rozhodnutí katastrálního úřadu jako věcně správné potvrdil (§ 250q odst.2, § 250l odst.2, § 250f o.s.ř.). Pokud jde o tu část odůvodnění napadeného rozhodnutí, která se týká způsobu obnovení zápisu v katastru nemovitostí a o výhrady žalobkyně proti tomuto názoru, nemá tato otázka vliv na správnost napadeného rozhodnutí ani není předmětem tohoto řízení. Vytýká-li žalobkyně katastrálnímu úřadu, že neuvádí, obnovení jakého práva má na mysli, je ze souvislostí naprosto zřejmé, že katastrální úřad má na mysli obnovení zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem pro převodce (Bytové družstvo Schnirchova 7), aby došlo k naplnění podmínky uvedené v § 5 odst.1 písm. a) zák. o zápisech. Konstatování katastrálního úřadu, že v zákoně není řečeno, za jakých podmínek může katastrální úřad provést obnovení zápisu (vlastnického či jiného věcného) práva k nemovitostem, rovněž odpovídá skutečnosti. Námitka žalobkyně, že katastrální úřad neuvedl, jaký zákon má na mysli, nemůže obstát: uvedená otázka není totiž upravena v žádném zákoně ani jiném právním předpise (vyhlášce apod.), a nelze tedy označit právní předpis, který toto ustanovení neobsahuje, nemají-li být označeny všechny platné právní předpisy. Jak bylo uvedeno, není předmětem tohoto řízení obnovení vlastnického práva Bytového družstva Schnirchova 7 k předmětným nemovitostem (resp. zápisu tohoto práva do katastru), když řízení se týká jiné otázky – vkladu vlastnického práva pro Ludmilu Šuraňovou na základě smlouvy o převodu, uzavřené s nezapsaným převodcem. Soud proto nemůže zatím zaujímat závazné stanovisko k otázce, jakým způsobem má být zápis vlastnického práva obnoven, když byla pravomocným rozsudkem prohlášena za neplatnou původní smlouva, podle které byl proveden dosavadní zápis vlastnického práva Ing. V. a L. Š.. Přesto považuje za vhodné se k této otázce alespoň obecně vyjádřit. V případě neplatnosti smlouvy o převodu vlastnictví se lze žalobou podle § 80 písm. c) o.s.ř. domáhat přímo určení vlastnického práva (tj. určení, že vlastníkem je převodce, v tomto p řípadě určení, že vlastníkem je Bytové družstvo Schnirchova 7). Otázku neplatnosti smlouvy, resp. i další otázky, které by mohly mít na posouzení vlastnického práva vliv (zda např. kupující i přes neplatnost kupní smlouvy nenabyl vlastnické právo vydržením podle § 134 o.z.) si v takovém řízení posoudí soud jako otázku předběžnou; pokud soud takové žalobě vyhoví, bude ve výroku rozsudku určeno, že vlastníkem je žalobce. Takový rozsudek je mimo jakoukoli pochybnost podkladem pro zápis vlastnického práva žalobce (tj. pro „obnovení tohoto práva“), a to záznamem podle § 7 a násl. zák. o zápisech, § 5 odst.3 písm. b) zák.č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí ve znění pozdějších předpisů a § 36 a násl. vyhl.č. 190/1996 Sb. Pokud bude takový pravomocný rozsudek předložen katastrálnímu úřadu, zapíše katastrální úřad záznamem žalobce jako vlastníka, a následný vklad vlastnického práva podle smlouvy, kterou tato osoba převádí nemovitosti na jiného, by již nebyl v rozporu se stavem zápisů v katastru. Soudní praxe se proto přiklání k názoru, že má-li být rozsudek podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru, a je-li možné žalovat přímo na určení vlastnictví, je třeba žalovat na určení vlastnictví a nikoli na určení neplatnosti smlouvy. Soudy pak samostatné žaloby na určení neplatnosti smlouvy zamítají pro nedostatek naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř., když žalobce se může domáhat určení, že je vlastníkem (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 2349/99, sp.zn. 28 Cdo 1750/9 9, nebo rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 30 Co 695/98 – 66, citovaný v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1072/99). Soudy v těchto případech docházejí k závěru, že na rozsudku o neplatnosti smlouvy není naléhavý právní zájem, neboť na základě takového rozsudku nelze zápis do katastru nemovitostí provést. Na druhé straně však právní předpisy ani judikatura neřeší otázku, zda nelze dosáhnout „obnovení zápisu vlastnického práva“ v případě neplatné smlouvy i jiným způsobem, zejména jde-li o případ, kdy mezi původními účastníky smlouvy (resp. jejich právními nástupci) není sporné, že v důsledku neplatnosti smlouvy došlo k obnovení vlastnického práva původního vlastníka. V právních předpisech a v judikatuře není řešena ani otázka, má-li být zápis v takovém případě obnoven vkladem či záznamem. V této souvislosti je namístě připomenout stanovisko Nejvyššího soudu ČR, publikované pod č. 44/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a to bod V., kde je řešena otázka „obnovení zápisu vlastnického práva“ v důsledku odstoupení od smlouvy, podle které již byl proveden vklad do katastru nemovitostí. Mezi důsledky odstoupení od smlouvy a důsledky neplatnosti smlouvy je totiž jistá podobnost, spočívající zejména v tom, že tyto důsledky nastávají zpětně (ex tunc): odstoupením od smlouvy se smlouva od samého počátku ruší (§ 49 odst.2 o.z.), a smlouva, která je neplatná, je neplatná od samého počátku. V obou případech je také shodně upravena povinnost účastn íků smlouvy, která takto byla zrušena (resp. je neplatná), spočívající v povinnosti účastníka vrátit druhému vše, co podle takové smlouvy dostal (§ 457 o.z.). Podle citovaného stanoviska v případě odstoupení od smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti zaniká právní titul, na jehož základě nabyl účastník smlouvy vlastnické právo, a obnovuje se původní stav. Následný zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí má pouze deklaratorní účinky a provádí se záznamem (§ 7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k podobnosti obou případů lze podle názoru soudu aplikovat zmíněné stanovisko nepřímo i na případy neplatnosti smlouvy (s odchylkami, danými povahou věci, resp. odchylnou judikaturou týkající se přímo rozsudků o neplatnosti smluv – viz shora). Lze tak dojít k závěru, že také obnovení vlastnického práva v případě neplatnosti smlouvy se provádí záznamem a nikoli vkladem. Není ovšem úkolem katastrálního úřadu, aby v tomto případě sám posuzoval, kdo má být zapsán jako vlastník – k tomu je nutné, aby mu byla předložena listina, podle které lze zápis do katastru záznamem provést. Jak je shora uvedeno, judikatura vychází z toho, že má-li být touto listinou rozsudek, je nutné, aby to byl rozsudek o určení vlastnictví (a nikoli pouze rozsudek o neplatnosti smlouvy, jako v tomto případě). Byl-li však již vydán rozsudek o neplatnosti smlouvy, jako v této věci, a není-li mezi účastníky neplatné smlouvy (resp. jejich právními nástupci, tedy v tomto případě i prá vními nástupci zemřelého nabyvatele Ing. Vladimíra Šuraně) sporné, že v důsledku neplatnosti smlouvy se obnovilo vlastnické právo původního vlastníka, může podle názoru soudu být touto listinou způsobilou pro obnovení zápisu původního vlastníka souhlasné prohlášení obou stran původní smlouvy ve smyslu § 7 odst.1 zák. o zápisech, § 5 odst.3 písm. b) zák. o katastru nemovitostí a § 36 odst.5 písm. a) a odst. 6 vyhl.č. 190/1996 Sb. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení 250k odst.1 o.s.ř. (250l odst.2 o.s.ř.), neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch. Proti tomuto rozsudku n e n í přípustný opravný prostředek (250s o.s.ř.). V Praze dne 29.listopadu 2002 JUDr. Ladislav M u z i k á ř, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Forsterová