Nebylo-li působení žalobce v statutárním či dozorčím orgánu společnosti přínosem pro společnost, odporuje dobrým mravům, aby mu bylo společností vyplaceno sjednané odstupné.

53 Cm 36/2001-96 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Sedlářovou v právní věci žalobce P. I. M. T. C., P. 1396,· P. 13, právně zastoupen advokátkou, proti žalovaným 1) Č. o. b., a.s. N. P. 14, P. 1, právně zastoupen advokátem a žalovanému 2) I.P., a.s., S. n. 32, P-1, právně zastoupen advokátem o zaplacení částky 1.200.000,- Kč s přísl. t a k t o: I. Žaloba na zaplacení částky 1,200.000,- Kč s přísl. se z a m í t á . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) k rukám jeho právního zástupce na náhradu nákladů právního zastoupení 49.875,­ Kč do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) k rukám jeho právního zástupce na náhradu nákladů právního zastoupení 49.875,­Kč do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se domáhá na dvou žalovaných zaplacení částky 1.200.000,- Kč jako kompenzace ze smlouvy uzavřené s žalovaným 2) o podmínkách výkonu funkce člena dozorčí rady ze dne 9.3.1998 doplněné dodatky ze dnů 31.3.1998 a 19.8.1999. Žalobce na svoji funkci abdikoval ke dni 31.5.2000, tedy přede dnem uvalení nucené správy na žalovaného 2) a před prodejem žalovanému 1). Dle mínění žalobce byla smlouva uzavřena plně v souladu s ustanoveními obchodního zákoníku, a to § 66 odst. 2 a § 269 odst. 2 a zároveň není absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 39 ObčZ. Smlouva byla uzavřena před novelou obchodního zákoníku účinnou od 1.1.2001 a není ani v rozporu s ustanovením § 8 odst. 9 zákona o bankách, neboť před shora citovanou novelou nebylo nutné smlouvu ani dodatek schvalovat na valné hromadě banky. Kompenzace byla smluvně sjednána, a proto žalobci na její vyplacení vznikl právní nárok. Vyplacení této odměny nemůže být v rozporu s dobrými mravy, neboť odměna byla sjednána pro člena dozorčí rady při jeho odchodu z funkce, kterou žalobce vykonával svědomitě a nikdy nebyly výhrady proti jeho činnosti ze strany vedení banky ani ostatních členů dozorčí rady. Žalovaný 1) navrhl zamítnutí žaloby, neboť není ve sporu pasivně legitimován. Prodejem podniku žalovaného 2) nedošlo k převzetí práv a povinností ze statusových věcí. Pokud žalobce prokáže vznik nároku, pak se jedná o nárok, který nesouvisí s podnikem žlovaného 2), žalovaný 1) považuje kompenzaci za sjednanou v rozporu s ustanovením § 187 písm g ObchZ a smlouvu považuje za absolutně neplatnou pro obcházení zákona dle ustanovení § 39 ObčZ. Žalovaný dále spatřuje neplatnost smlouvy a jejího dodatku pro rozpor s ustanovením § 8 odst. 3 zákona o bankách, neboť v době podpisu smlouvy byl žalobce současně předsedou představenstva společnosti T. a.s., členem dozorčí rady a.s., I. a zároveň členem dozorčí rady Č. h. b., a.s . Dalším důvodem neplatnosti je dle mínění žalovaného 1) to, že žalobce neplnil svou funkci řádně, neboť za jeho působení došlo k miliardovým ztrátám banky, které vedly k nucené správě necelý měsíc po odchodu žalobce z funkce člena dozorčí rady žalovaného 2). Žalovaný 2) namítl nedostatek pasivní legitimace, neboť pokud vznikl nárok žalobci, byl převeden na žalovaného 1) prodejem podniku, žalovaný 2) se plně ztotožňuje s návrhy žalovaného 1), neboť požadavek žalobce na vyplacení sjednané kompenzace odporuje dobrým mravům a zásadám poctivého obchodního styku, neboť žalobce jako člen dozorčí rady žalovaného 2) musel přispět ke ztrátám žalovaného 2) v řádu desítek miliard Kč. Soud provedl obsáhlé dokazování listinnými důkazními prostředky, výslechy žalobce a svědků a dospěl k těmto zjištěním: Žalobce platně uzavřel s I. p. b., akciovou společností (dnes obchodní jméno zní I.P. B., a.s.) dne 9.3.1998 smlouvu o podmínkách výkonu funkce člena dozorčí rady. Tato smlouva byla měněna dodatky ze dnů 31.3.1998 a 19.8.1999. Žalobce z funkce odstoupil ke dni 31.5.2000, a proto mu dle smlouvy měla být vyplacena kompenzace ve výši 1.200.000,- Kč. Smlouvou o prodeji podniku ze dne 19. června 2000 přešel podnik žalovaného 2) na žalovaného 1), a proto případný nárok žalobce, který vznikl přede dnem uzavření smlouvy o prodeji podniku musel přejít na žalovaného 1) dle bodu 7. 1 této smlouvy. Valná hromada žalovaného 2) konaná dne 9. března 1998 schválila mimo jiné úhradu za výkon funkce člena dozorčí rady. Protože byl sjednán objem finančních prostředků pro člena dozorčí rady, nelze dovodit, že by případný nárok na kompenzaci nebyl touto valnou hromadou schválen. Ani jeden z žalovaných netvrdil, že by tato valná hromada byla napadena žalobou na neplatnost usnesení valné hromady, a proto jsou její usnesení platná. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, v jakém období žalobce vykonával funkci dozorčí rady žalovaného 2). Sporným zůstává, zda mohl současně vykonávat tuto funkci i v dalších společnostech. Soud zjistil, že žalobce dne 17. března 1998 abdikoval na funkci člena dozorčí rady a.s. I. a tato společnost abdikaci přijala a od data 17. března 1998 se žalobce v a.s. I. nezúčastňoval aktivit dozorčí rady. Jeho abdikace byla ·schválena na řádné valné hromadě dne 14. prosince 1998 dle sdělení předsedy představenstva této společnosti ze dne 17. prosince 2001. Žalobce byl však vymazán z výpisu OR až ke dni 30. dubna 1999. Žalobce dále působil ve společnosti T. I., a.s ., žalovaný 2) měl majetkovou účast v této společnosti v rozsahu 31,36% základního jmění v letech 1997 a 1998. Žalobce byl členem dozorčí rady Č. h. b., a.s. od 30. března 1999 do 1. prosince 1999, jejíž akcionářem byl žalovaný 2) a zároveň ji i ovládal. Soud provedl výslech žalobce a zjistil, že žalobce byl členem dozorčí rady žalovaného 2) od doby přeměnění na akcivou společnost, tj. od roku 1992 do 30. května 2000, tedy v období, kdy banka byla třetí největší bankou v České republice. Žalobce byl aktivně zúčasten na všech jednáních banky jako člen dozorčí rady. Žalobce abdikoval na svoji funkci před uvalením nucené správy na žalovaného 2). Dále žalobce ve své výpovědi uvedl, že odměny členů dozorčí rady byly vždy schvalovány na řádných valných hromadách. Dále byl proveden výslech svědka, který byl náměstkem ředitele sekce dohledu Č. n. b. od 1.6.1998 do konce roku 2001, nyní pracuje jako ředitel odboru dohledu. Tento svědek se zúčastnil kontroly činnosti žalovaného 2) v roce 1999 a zjistil závažné nedostatky v řízení a kontrole dozorčí rady žalovaného 2). Byl zpracován protokol a zpráva pro parlament ČR, v níž bylo uvedeno, že dozorčí rada řádně neplnila své povinnosti dané zákonem, žalovaný 2) při výkonu své činnosti provádí obchody způsobem, který poškozuje bezpečnost a stabilitu banky. Dozorčí rada žalovaného 2) nedostatečně prováděla kontrolu účetnictví banky. V den uvalení nucené správy neměl žalovaný 2) dostatek prostředků na svém účtě vedeném v č.n.b. Dalším svědkem vyslechnutým v daném sporu byl bývalý předseda představenstva žalovaného 2), který uvedl, že banka žalovaného 2) měla německý model fungování banky, tzn. že dozorčí rada spolurozhodovala o činnosti banky a v některých otázkách rozhodovala samostatně. Dozorčí rada rozebírala vývoj minulého období a směřování do budoucnosti, spolupracovala s managmentem banky, připravovala podklady pro úvěrování banky. Tento svědek si myslí, že dozorčí rada na sebe brala příliš pravomocí, kontrolovala účetnictví banky, byla v kontaktu s auditory, vykonávala dohled nad řízením banky a rozhodovala o obsazení funkcí vrchních ředitelů. Posledním vyslechnutým svědkem byl člen dozorčí rady žalovaného 2), který posuzuje žalobce jako velmi svědomitého, aktivního člena dozorčí rady žalovaného 2). Proti osobě žalobce nikdy nebyly výhrady ze strany valné hromady ani ostatních členů dozorčí rady. Tento svědek hodnotí zprávu auditora za rok 1999 v žalované bance č. 2 jako účelovou, jedná se dle jeho mínění o snahu zakrýt činnost auditora v minulých letech, kdy zpracovával audity bez výhrad. Soud dále provedl dokazování listinnými důkazními protředky ­ zápisy ze zasedání dozorčí rady žalovaného 2) z období od 22. dubna 1999 do 23. března 2000 a zjistil, že žalobce aktivně pracoval v tomto období ve funkci člena dozorčí rady žalovaného 2), avšak nikdy neupozorňoval na rozpory mezi skutečným stavem majetku a závazků žalovaného 2) a účetním stavem, ani neměl výhrady k účetním závěrkám žalovaného 2). Tyto rozpory však objektivně existovaly, jak plyne z nezávislé kontroly žalovaného 2) ze strany č. n. b. dle protokolu z 25.2.2000. Přesto dozorčí rada neshledala závady v hospodaření banky. Závěrem lze přisvědčit žalovanému 1), že dozorčí rada žalovaného 2) v letech 1999-2000 neplnila svou kontrolní činnost, ale přebírala na sebe rozhodovací pravomoce představenstva. Dozorčí rada odpovídá za porušení svých povinností objektivně. Nedostatky v činnosti dozorčí rady byly zcela nepochybně jedním z důvodů, které vedly k uvalení nucené správy na žalovaného 2) . Smlouva o podmínkách výkonu funkce člena dozorčí rady byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaný 2) dle ustanovení § 269 odst. 2 a § 66 odst. 2 ObchZ v souladu se stanovami banky. Dle ustanovení § 269 odst. 2 ObchZ mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy, avšak musí určit dostatečně předmět svých závazků. Dle ustanovení § 66 odst. 2 ObchZ se vztah mezi společností a osobou, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu společnosti anebo společníkem při zařizování záležitostí společnosti řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud ze smlouvy o výkonu funkce nebo ze zákona nevyplývá jiné určení práva povinností. V době podpisu smlouvy - 19.3.1998 - neplatila ještě novela ObchZ účinná od 1.1.2001, která doplnila shora uvedené ustanovení o tom, že smlouva o výkonu funkce musí mít písemnou podobu a musí být schválena valnou hromadou nebo písemně všemi společníky, kteří ručí za závazky společnosti neomezeně. Nyní je platný další odstavec tohoto ustanovení znějící: Jakékoliv plnění společnosti ve prospěch osoby, jež je orgánem společnosti nebo jeho členem, na které neplyne právo z právního předpisu nebo z vnitřního předpisu, lze poskytnout pouze se souhlasem valné hromady, nebo je-li přiznáno ve smlouvě o výkonu funkce. Společnost plnění neposkytne, jestliže výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti, anebo při zaviněném porušení právních povinností v souvislosti s výkonem funkce. Smlouva je dostatečně určitá a není uzavřena v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 39 ObčZ, podle kterého je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Z obsahu smlouvy shora uvedené vyplývala pro žalobce řada povinností, měl odpovědnost, a proto byla sjednána tomu odpovídající měsíční odměna v pevné výši a v dodatku ze dne 31. března 1998 byla sjednána kompenzace následovně: V případě odvolání nebo odstoupení člena dozorčí rady z funkce před ukončením funkčního období společnost členovi dozorčí rady - vedle pevné měsíční částky, na kterou mu vznikl nárok za dobu výkonu funkce, a jako kompenzaci omezení uvedeného v článku II. bod 2 této smlouvy - vyplatí ·ještě částku, která by mu byla vyplacena v případě jeho setrvání ve funkci, maximálně však dvacetinásobek měsíční pevné částky, stanovené v bodu 3, písm. a) tohoto článku, a to ve výplatním termínu společnosti nejpozděj za měsíc, následující po zániku jeho členství v dozorčí radě společnosti. V následujícím dodatku ze dne 19. srpna 1999 byl upraven zákaz konkurence, zvláště žalobce nesměl být členem statutárního orgánu nebo dozorčí rady jiné právnické osoby, která je podnikatelem a která má předmět podnikání stejný nebo obdobný s předmětem podnikání společnosti s vyjímkou právnické osoby, která má nad společností ve smyslu ustanovení § 17a zákona o bankách č. 21/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů kontrolu. V této souvislosti žalovaní shodně namítali, že žalobce působil ve společnostech I., a.s., T. a Č. h. b., a.s. Ve společnosti I., a.s. však žalobce na funkci v dozorčí radě prokazatelně poté, co byl zvolen za člena dozorčí rady žalovaného 2), abdikoval. Další dvě akciové společnosti byly žalovaným 2) prokazatelně ovládány, a proto v nich žalobce mohl působit. Ani další námitka neobstojí, nebot do působnosti valné hromady dle ustanovení § 187 odst. 1 písm g) ObchZ patří mimo jiné rozhodování o odměňování členů představenstva a dozorčí rady. Valná hromada vždy schvalovala finanční objem určený na odměnu těchto členů a nebyla stanovena přesná výše odměny konkrétní osoby. Kompenzační odměna byla písemně sjednána za splnění konkrétních podmínek. Tyto podmínky měl žalobce sjednány v dodatku smlouvy. Předmětem tohoto sporu není odpovědnost dozorčí rady žalovaného 2), ale zda lze vyplatit odcházejícímu členu dozorčí rady tzv. "zlatý padák.'" Ve sporu bylo prokázáno platné ujednání o této odměně. Soud toto ujednání nepovažuje za neplatný právní úkon vzhledem k ustanovení § 39 ObčZ, neboť není v rozporu s dobrými mravy sjednání kompenzace, ale vyplacení této odměny za situace, kdy žalovaný 2) je v nucené správě; která byla uvalena jen pár dní po ukončení činnosti žalobce v dozorčí radě žalovaného 2) by bylo možné vykládat za rozpor s dobrými mravy. Zda žalobce působil ve jmenovane funkci řádne a dle mínění dalšího člena dozorčí rady činnost vykonával odpovědně, není vzhledem k jeho objektivní odpovědnosti podstatné. Podstatné je to, že dozorčí rada žalovaného 2) v rozhodném období neplnila řádně svou kontrolní funkci, což vedlo k uvalení nucené správy a ztrátám žalovaného v řádu desítek miliard Kč. Výkon práva na kompenzaci proto ve smyslu ustanovení § 3 ObčZ by byl v rozporu s dobrými mravy a dle ustanovení § 265 ObchZ výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany. Činnost dozorčí rady je upravena ustanovením § 197 a násl. ObchZ, podle kterého dozorčí rada dohlíží na výkon působnosti představenstva a uskutečňování podnikatelské činnosti společnosti. Členové dozorčí rady kontrolují, zda účetní zápisy jsou řádně vedeny v souladu se skutečností a zda podnikatelská činnost společnosti se uskutečňuje v souladu s právními předpisy, stanovami a pokyny valné hromady. Dozorčí rada přezkoumává roční účetní závěrku a návrh na rozdělění zisku a předkládá své vyjádření valné hromadě. Zda žalobce jako člen dozorčí rady žalovaného 2) tuto činnost vykonával řádně není vzhledem k jeho objektivní odpovědnosti patrné. Hospodaření banky žalovaného vedlo k mnohamiliardovým ztrátám a k uvalení nucené správy. Z této skutečnosti lze vyvodit právní závěr, že nelze žalobci přiznat kompenzaci pro rozpor s dobrými mravy a výkon práva na zaplacení této kompenzace by byl v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, a proto byla žaloba zamítnuta, aniž by se soud blíže zabýval dalšími skutkovými okolnostmi případu. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle výsledku sporu dle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ. Žalovaným vznikly shodně náklady právního zastoupení ve výši 49.875,- Kč, což je 49.500,­ Kč dle vyhl. č. 484/2000 Sb. a pět paušálů po 75,- Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Soud neshledal podmínky dle ustanovení § 150 OSŘ k nepřiznání nákladů řízení vzhledem k námitkám o neexistenci pasivní legitimace žalovaných, kdy žalovaný 1) tvrdí, že nárok žalobce nebyl součástí prodávaného podniku a žalovaný 2) tvrdí, že byl součástí podniku. Vzhledem k probíhajícím sporům o platnosti smlouvy o prodeji podniku uzavřené mezi žalovanými, vedených před soudem, mezinárodní arbitráží a k probíhajícímu vyšetřování parlamentní komisí však nelze jednoznačně uzavřít, že by případný nárok na kompenzaci zůstal na žalovaném 2). Žaloba však byla zamítnuta vůči oběma žalovaným, a proto jim byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku 1 z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, má oprávněný právo podat návrh na výkon rozhodnutí u obecného soudu povinného. JUDr. Jana Sedlářová, v.r. samosoudce