Předpokladem úspěšnosti žaloby proti České republice na náhradu škody způsobené zanedbáním dohledu nad družstevními záložnami podle ustanovení § 23 odst. 2 zák. č. 87/1995 Sb., není existence předchozího rozhodnutí soudu o základu nároku.

13 Co 46/2003-116 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Fučíka a soudkyň JUDr. Blanky Chvojové a JUDr. Elišky Mrázkové v právní věci žalobce: Mgr. P. P. , P- 7, A. 38, správce konkursní podstaty D. s. z. P., P-3, S. 13, zast. advokátem v P-6, V. P. Č. 26, proti žalované: Česká republika, jejímž jménem jedná Ú. p. d. n. d. z. , P-10, D. 10, o 224,510.415,- Kč s přísl., o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. září 2002, č.j. 12 C 61/2000-103, t a k t o: Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 224,510.415,- Kč s úroky z prodlení jako náhradu škody, která měla žalobci vzniknout v důsledku toho, že žalovaná tolerovala protiprávní chování D. s. z. P., nezjistila včas nedostatky v činnosti záložny a nepřijala taková opatření, která by vedla k jejich nápravě. Aniž prováděl obsáhlejší dokazování, došel k závěru, že žaloba je předčasná s ohledem na ust. § 23 odst. 2 zák. č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících. Podle tohoto ustanovení jestliže soud pravomocně rozhodne, že úřad při výkonu dohledu porušením zákona způsobil majetkovou újmu, má družstevní záložna právo na náhradu takové újmy ze státního rozpočtu. Z toho dovodil, že není možno domáhat se přímo plnění z titulu náhrady škody před tím, než soud vysloví, že úřad porušením zákona způsobil majetkovou újmu, jinými slovy, že musí předcházet žaloba na určení, přičemž není třeba dokazovat naléhavý právní zájem na takovém určení. Přímá žaloba na plnění představující náhradu škody není přípustná. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytýkal, že svým postupem zapříčiňuje průtahy v řízení a oddaluje uspokojení pohledávky z titulu náhrady škody. Podle jeho názoru žaloba na určení, že úřad způsobil majetkovou újmu není nutná, když z ustálené judikatury je zřejmé, že soudy preferují žaloby požadující plnění před žalobami určovacími a odůvodňují to tím, že si soud sám v rámci řízení o takovém návrhu vyřeší existenci, či neexistenci titulu k plnění, a to jako otázku prejudicijální. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně buď změnil a žalobě vyhověl, nebo jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako věcně správný potvrzen z důvodů v něm uvedených. Odvolací soud po zjištění, že žalobce uplatňuje odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. d/ a g/ o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. a shledal, že nejsou dány podmínky pro potvrzení ani pro změnu rozsudku. Žalobce se domáhá náhrady škody s odkazem na ust. § 23 odst. 2 zák. č. 87/1995 Sb., který stanoví, že pokud soud pravomocně rozhodne, že úřad při výkonu dohledu porušením zákona způsobil majetkovou újmu, má družstevní záložna právo na náhradu takové újmy ze státního rozpočtu. Otázkou právního posouzení tedy je, zda na základě tohoto zákona může d. z. od České republiky, reprezentované v tomto sporu ve smyslu zák. č. 219/2000 Sb. Ú. p. d. n. d. z., požadovat přímo náhradu škody žalobou na plnění anebo zda je třeba, aby nejprve samostatnou žalobou dosáhla výroku soudu o tom, že Ú. p. d. n. d. z. při výkonu tohoto dohledu porušil zákon a tím způsobil majetkovou újmu, a teprve po tomto rozhodnutí se může domáhat náhrady škody v konkrétní výši. Při výkladu tohoto ustanovení je třeba vycházet z toho, že zákon č. 87/1995 Sb. ve svém původním znění počítal s tím, že náhrada případné škody způsobené nezákonným postupem Ú. p. d. n. d. z. bude hrazena z prostředků Z. f. d. z., tedy právnické osoby odlišné od státu. Ke změně tohoto ustanovení došlo přijetím novely zákona učiněné zákonem č. 100/2000 Sb. ke dni 30.4.2000. Podle novelizovaného znění zákona má d. z. právo na náhradu újmy způsobené postupem úřadu přímo ze státního rozpočtu. Jazykovým výkladem ust. § 23 odst. 2 zák. č. 87/1995 Sb. lze sice dojít k závěru, který učinil soud prvního stupně, tedy že žalobě na plnění musí předcházet žaloba určovací, avšak podle názoru odvolacího soudu je takový výklad nyní po novelizaci tohoto ustanovení nesprávný, jdoucí proti smyslu právní úpravy a vedoucí pouze ke komplikaci věci a průtahům při uplatnění práva. Za současné právní úpravy je totiž subjekt, z jehož prostředků má být nárok uspokojen, to je stát a jeho rozpočet, totožný s žalovaným, kterým je rovněž stát, za něhož podle § 21a odst. 1 o.s.ř. jedná jeho organizační složka bez právní subjektivity, jíž se věc týká, příslušná podle zákona č.219/2000 Sb., v tomto případě Ú. p. d. n. d. z. Bez ohledu na formulaci citovaného § 23 odst. 2 zák. č. 87/1995 Sb., která je reziduem předchozí právní úpravy, podle níž měl být nárok uspokojen z prostředků právnické osoby odlišné od státu, je odvolací soud toho názoru, že se žalobce může domáhat náhrady škody přímo v konkrétní výši žalobou na plnění právě s ohledem na to, že subjekt, jehož protiprávním jednáním měla škoda vzniknout, a subjekt, který má škodu nahradit, je za současné právní úpravy totožný, tj. Česká republika. Otázku případné odpovědnosti Úřadu za škodu mající původ v porušení zákona při výkonu dohledu je třeba vyřešit jako otázku předběžnou. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně věc po právní stránce nesprávně posoudil, když žalobu pro předčasnost zamítl, odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Na žalobci bude, aby výši vzniklé škody znovu specifikoval s ohledem na to, že v průběhu řízení byli již jednotliví vkladatelé částečně odškodněni a podstatnou část uplatněné částky tvoří právě škoda na běžných a spořících účtech a termínovaných vkladech členů družstevní záložny. Poté se soud prvního stupně bude věcí meritorně zabývat, když jako otázku předběžnou vyřeší, zda Ú. p. d. n. d. z. při provádění dohledu porušil zákon a způsobil tak d. z. majetkovou újmu. Teprve potom se může zabývat otázkou výše škody, která žalovanému v příčinné souvislosti s tvrzeným pochybením žalované vznikla. K tomu provede důkazy podle návrhu účastníků, kteří mají jak povinnost tvrzení , tak i povinnost důkazní. Takový postup není v rozporu se zněním § 23 odst. 2 zák. č. 87/1995 Sb. v platném znění, právě z důvodu totožnosti žalovaného subjektu se subjektem, z jehož prostředků má být náhrada škody vyplacena. Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Praze dne 12. března 2003 JUDr. Vladimír Fučík, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Rejentová