Zaplacení nákladů řízení před rozhodnutím soudu, jímž se řízení u něho končí, účastníkem, kterého by stíhala povinnost je v konečném rozhodnutí zaplatit dle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., nezbavuje soud povinnosti o nich rozhodnout podle procesní situace, protože zaplacení nákladů řízení před konečným rozhodnutím nelze považovat za splnění povinnosti až tímto rozhodnutím uložené.

14 Co 20/2003 – 51 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Miroslava Stoklasy a JUDr. Jany Šrédlové v právní věci žalobce: T. Š., bytem P-2, N. F. 21, zastoupené advokátkou ve V. M., nám. P. O. II. č. 186, proti žalovanému: J. M. , místem podnikání P-6, S. 345, zastoupenému advokátem v P-6, U p. b. 1, o zaplacení 18.634,30 Kč, k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 10. 2002, č.j. 7 C 197/2000-42, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se v napadeném výroku o nákladech řízení m ě n í tak, že žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem I. stupně 3.900,-Kč do t ř í dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 825,-Kč do t ř í dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud I.stupně jednak zastavil po zpětvzetí žaloby řízení, jednak rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni a jednak rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Soud I. stupně výrok o nákladech řízení zdůvodnil tím, že sice žalobkyni dle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. zásadně právo na jejich náhradu vzniklo (vzala žalobu zpět až poté, co jí žalovaný zaplatil dluh včetně nákladů řízení), ale vzhledem k tomu, že byly dobrovolně v rámci úhrady pohledávky již zaplaceny, nemohl je přiznat. Proti usnesení, a to pouze výroku o nákladech řízení, podala žalobkyně včas odvolání. Namítala, že soud I. stupně musí o nákladech řízení v její prospěch rozhodnout, jinak by neměla žádný právní titul pro přijatou částku a musela by jí případně žalovanému vrátit. Soud I. stupně nesprávně zaměnil otázku práva na náhradu nákladů řízení s jejich úhradou. Navrhla proto, aby napadený výrok byl změněn tak, že je jí žalovaný povinen zaplatit 3.900,-Kč za tři hlavní úkony pro 1.225,- Kč a třikrát režijní paušál po 75,-Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 900,- Kč, skládající se z odměny ve výši 750,- Kč a dvakrát režijní paušál. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání naopak namítal, že soud I. stupně rozhodl správně, neboť pohledávka žalobkyně, respektive její právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. zaniklo okamžikem, kdy žalovaný žalobkyni náklady řízení uhradil. Soud nemůže uložit plnit něco, co již splněno bylo. Navrhl proto, aby napadený výrok byl potvrzen a byly mu přiznány náklady odvolacího řízení. Odvolací soud, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ a e/ o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení v mezích daných odvoláním, to jest pouze nákladový výrok, poté shledal odvolání důvodným. Z ustanovení § 137 a násl. o.s.ř. jasně plyne, že náklady řízení jsou náklady, které vznikají v průběhu soudního řízení postupně a jak uvádí § 151 odst.1 o.s.ř. „o povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodne bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (vyjma situace dle § 147 či § 148 o.s.ř.)“. Z toho plyne, že nárok na náhradu nákladů řízení vzniká až v souvislosti s rozhodnutím soudu, tedy toto rozhodnutí má konstitutivní povahu. Není proto správná argumentace žalovaného, že nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. zanikl okamžikem, kdy jí žalovaný již v průběhu řízení náklady uhradil. V této době totiž ještě, z důvodů výše uvedených, žádný nárok žalobkyni nevznikl (srov. rozhodnutí 9 Co 488/73, Sborník IV:735). Zaplacení nákladů řízení před rozhodnutím soudu, jímž se řízení u něho končí, účastníkem, kterého by stíhala povinnost je v konečném rozhodnutí zaplatit dle § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř., nezbavuje soud povinnosti o nich rozhodnout podle procesní situace, protože zaplacení nákladů řízení před konečným rozhodnutím nelze považovat za splnění povinnosti až tímto rozhodnutím uložené. Naopak je správná argumentace žalobkyně, že až rozhodnutím soudu získá právní titul k přijetí plnění i ohledně nákladů řízení. K tomu jen odvolací soud dodává, že je třeba rozlišit mezi zánikem dluhu jeho splněním, tj. zaplacením samotné žalované pohledávky a mezi zánikem povinnosti zaplatit náklady řízení. Pokud totiž žalovaná pohledávka již v momentu podání žaloby existuje, může ve smyslu ustanovení § 559 odst.1 o. z. zaplacením zaniknout. Pohledávka z titulu nákladů řízení však vzniká až rozhodnutím soudu, proto nelze již předtím plnit na neexistující dluh a přivodit tak jeho zánik. Protože soud I. stupně tuto otázku posoudil nesprávně, je dán odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., tj. nesprávné právní posouzení věci ze strany soudu I. stupně, a proto odvolací soud napadený výrok změnil (§ 220 o.s.ř.). Žalobkyni dle § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. přiznal náklady řízení, které jsou tvořeny náhradou za tři hlavní úkony po 1.225,-Kč plus třikrát režijní paušál po 75,-Kč, celkem 3.900,-Kč (viz. přechodná ustanovení zák. č. 30/2000 Sb. část dvanáctá, hlava prvá, bod 10), když v mezidobí nabyl právní moci výrok o vrácení soudního poplatku žalobkyni, který již proto součástí nákladů řízení není. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst.1 a § 142 odst.1 o.s.ř., neboť úspěšné žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dle § 14 odst. 3 vyhl.č. 484/2000 Sb. ve výši 750,-Kč plus jedenkrát režijní paušál po 75,-Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve znění předpisů pozdějších). Výroky o zastavení řízení a vrácení soudního poplatku nebyly přezkoumávány, neboť proti nim nebylo podáno odvolání a již tak samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 23. ledna 2003 JUDr. Milada V e s e l á , v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Dana Beránková