V části exekučního řízení, v níž se jedná o nárocích exekutora na náklady exekuce, je soudní exekutor účastníkem řízení a je oprávněn podat odvolání proti rozhodnutí soudu, které se těchto nákladů týká.

14 Co 527/2003 – 64 U S N E S E N Í  Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Jany Šrédlové a Mgr. René Fischera ve věci exekuce oprávněného : Č. s. l. s.p. se sídlem l. P-6, R.,, proti povinnému : F. A. s.r.o. se sídlem P - 6, l. R. č.p. 1017, , zast. advokátem se sídlem P - 1, D. 39, o 20,843.834,20 Kč s příslušenstvím , k odvolání soudního exekutora Mgr. P. D.  proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. srpna 2003, č.j. 12 Nc 5914/2003 – 16 t a k t o : I. Odvolání soudního exekutora do výroku o zastavení exekuce ohledně pohledávky oprávněného ve výši 20,843.834,20 Kč se    o d m í t á  . II. Usnesení soudu I. stupně se ve výroku o zastavení exekuce ohledně nákladů exekuce a ve výroku o nákladech řízení    z r u š u j e    a věc se v tomto rozsahu    v r a c í    soudu I. stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením zastavil soud I. stupně exekuci nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 7. 2003, č.j. 12 Nc 5914/2003 – 3 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.  Soud I. stupně postupoval ohledně zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř., kdy tento postup navrhl oprávněný, ohledně nákladů řízení dle § 271 o.s.ř., kdy v tomto stádiu řízení žádné náklady nevznikly. Uvedené usnesení napadl včasným odvoláním soudní exekutor. Namítal, že exekuce byla nařízena i pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení vyčísleny. Po nařízení exekuce začal exekutor vykonávat svou činnost a vydal exekuční příkaz. Vznikly mu zcela nesporné náklady exekuce. Nesprávnost napadeného  usnesení  spatřuje  soudní exekutor v tom, že postrádá výrok o nákladech exekuce ve smyslu § 88 odst. 1 a 2 e.ř. Soud I. stupně nesprávně rozhodl jen o nákladech účastníků exekučního řízení. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.  Povinný ve svém vyjádření uvedl, že soudní exekutor není účastníkem exekučního řízení, a proto není legitimován o podání odvolání proti usnesení o zastavení exekuce. Odvolací soud jako soud funkčně příslušný dle § 10 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 45 odst. 1 e.ř. a § 52 odst.1 e.ř. přezkoumal napadené usnesení a, aniž ve věci nařizoval jednání ( § 214 odst. 2 písm. a), c) o.s.ř.), dospěl k závěru, že dílem je odvolání podáno neoprávněnou osobou a dílem nejsou dány podmínky ani pro změnu, ani pro potvrzení napadeného usnesení.  Usnesením ze dne 22. 7. 2003, č.j. 12 Nc 5914/2003 – 3 nařídil soud I. stupně podle notářského zápisu se svolením vykonatelnosti sepsaného notářkou JUDr. J. V., S. 17, P - 5 dne 7. 5. 2003, č.j. N 29/2003, NZ 26/2003 exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 20,843.834,20 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Dle § 1 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, dále jen e.ř. provádí exekutor nucený výkon exekučních titulů ( „exekuční činnost“) a další činnost podle tohoto zákona. Dle § 36 odst. 1 e.ř. jsou účastníky exekučního řízení oprávněný a povinný. Z uvedeného vyplývá, že v exekučním řízení, jehož obsahem je exekuční činnost soudního exekutora, tedy nucený výkon exekučních titulů, není exekutor účastníkem řízení. Exekuce však byla nařízena nejen k vymožení pohledávky oprávněného, tedy k nucenému výkonu notářského zápisu specifikovaného ve výroku usnesení o nařízení exekuce, ale i pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Náklady exekuce jsou dle části první hlavy VI. ( § 87 a násl. e.ř.) náklady exekuce ( náklady exekutora a správce podniku) a náklady oprávněného. Je tedy zřejmé, že v části exekučního řízení, v níž se jedná o nárocích exekutora na náklady exekuce, je soudní exekutor účastníkem řízení a je oprávněn podat odvolání proti rozhodnutí soudu, které se týká nákladů exekuce. Jeho postavení je srovnatelné s postavením např. znalce, tlumočníka či svědka v občanském soudním řízení, kteří jsou rovněž účastníky řízení v té jeho části, v níž se jedná o znalečném, tlumočném či svědečném ( blíže Bureš/Drápal/Krčmář/Mazanec : Občanský soudní řád, komentář – I. díl, 6. vydání, str. 314). Na základě shora uvedeného odvolací soud odmítl odvolání soudního exekutora do výroku napadeného usnesení o zastavení exekuce ohledně pohledávky oprávněného ve výši 20,843.834,20 Kč dle § 218 písm. b) o.s.ř. Exekutor není účastníkem této části exekučního řízení, a proto není oprávněn k podání odvolání.  Poté odvolací soud přezkoumal napadené usnesení ve výroku o zastavení exekuce ohledně nákladů exekuce a v akcesorických výrocích o nákladech řízení a dospěl k závěru, že nelze napadené usnesení ani změnit, ani potvrdit.  I exekuční řízení je ovládáno dispoziční zásadou. Pokud tedy oprávněný navrhne zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ( § 55 odst. 1 e.ř.) zcela, musí soud postupovat podle tohoto návrhu. Jelikož však v exekučním řízení jsou exekutorem vymáhány i náklady exekuce ( § 87 odst. 4 e.ř.), je na místě, aby soud zaslal návrh oprávněného na zastavení exekuce k vyjádření exekutorovi k vyčíslení nákladů exekuce. Pak usnesení o zastavení exekuce bude obsahovat tři výroky, a to o zastavení exekuce ( I.), o odměně, hotových výdajích a náhradách exekutora dle § 87 odst. 1 e.ř. a § 89 e.ř.( II.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, tedy oprávněným a povinným ( výrok III.). Pokud oprávněný navrhne zastavení exekuce jen pro dobrovolně zaplacenou svou pohledávku povinným, ale nikoliv nákladů exekuce, je na místě jen částečné zastavení exekuce pro pohledávku oprávněného a její pokračování k vymožení nákladů exekuce. Jelikož soud I. stupně nepostupoval dle uvedeného právního názoru, odvolací soud dle § 221 odst. 1 o.s.ř. jeho usnesení ve výroku o zastavení exekuce ohledně nákladů exekuce a v akcesorickém výroku o nákladech řízení zrušil a dle § 221 odst. 2 písm. a) o.s.ř. věc vrátil k dalšímu řízení.  Na povinnosti soudu I. stupně rozhodnout i v tomto případě o nákladech exekuce, zejména nárocích exekutora, nemění nic okolnost, že exekutorem vyčíslené náklady exekuce již tomuto byly povinným uhrazeny, jak opakovaně sdělil exekutor soudu ( podání z 29. 8. 2003 na č.l. 32 spisu a z 22. 9. 2003 č.l. 50 spisu). Zaplacení nákladů řízení před rozhodnutím soudu, jímž se řízení končí, účastníkem, kterého by stíhala povinnost je v konečném rozhodnutí zaplatit, nezbavuje soud povinnosti o nich rozhodnout. Zaplacení nákladů řízení před konečným rozhodnutím nelze považovat za splnění povinnosti až tímto rozhodnutím uložené ( viz rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 20/2003). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud I. stupně i o nákladech tohoto odvolacího řízení ( § 224 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í :  Proti tomuto usnesení    n e n í    dovolání přípustné. V Praze dne 20. listopadu 2003 JUDr. Milada V e s e l á , v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Jana Nejedlá