Podle zákona č. 120/2001 Sb. je možné cizí rozhodnutí vykonat za stejných podmínek, jako při soudním výkonu rozhodnutí podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění jeho novel.

18 Co 164/2003 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Keményové a soudkyň JUDr. Marcely Kučerové a JUDr. Markéty Čermínové v právní věci exekuce oprávněného: Dr. E. K., narozená 10. 5. 1951, bytem W. 16, 5630 B. H., R., zastoupená advokátem, se sídlem N. 82/42, P-5, proti povinnému: J. P., narozený 11. 5. 1955, bytem L. 52, P-7, zastoupený advokátkou, se sídlem N. R. 18, P., pro 66 902,54 EURO s příslušenstvím, o odvolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 10. 2002, čj. Nc 3304/2002 – 8, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud I. stupně nařídil exekuci – výkon pravomocného a vykonatelného rozhodnutí (exekučního titulu), a to rozsudku Zemského soudu pro občanskoprávní záležitosti v Grazu ze dne 17. 3. 1993, čj. 22 Cg 85/93 – 3, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 66 902,54 EURO, s úrokem z prodlení ve výši 10,5% od 1. 12. 1990 do zaplacení, nákladů předcházejícího (nalézacího) řízení v částce 2 297,10 EURO, nákladů právní pomoci při podání návrhu na exekuci v částce 31 150,- Kč, jakož i nákladů exekučního řízení, jejichž výše bude určena v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Rozhodl též, že způsob provedení exekuce určí pověřený exekutor, a to dle § 58 odstavec 3 zákona číslo 120/2001 Sb. Provedením exekuce soud pověřil soudního exekutora Mgr. M. T., se sídlem P. – m., L. 6. Stanovil zároveň, že po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí soudem I. stupně vyplývá toliko to, že exekuce byla nařízena podle zákona číslo 120/2001 Sb. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn odkazem na vyhlášku číslo 484/2000 Sb. a číslo 177/96 Sb. Proti tomuto usnesení se včas odvolal povinný. Ve svém odvolání zejména namítal, že pro nařízení exekuce nebyly splněny zákonné podmínky. Oprávněná ke svému návrhu nepřipojila řádný exekuční titul, neboť výkon cizozemského rozhodnutí zákon č. 120/2001 Sb. (exekuční řád) ve smyslu svého ustanovení § 40 odstavec 1 nepřipouští. Odvolatel poukazoval dále na skutečnost, že listina předložená oprávněnou nesplňuje základní formální předpoklady pro to, aby mohla být považována za rozhodnutí cizího státu o uložení povinnosti povinnému. Nebyla totiž řádně ověřena, a to ve smyslu Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, která byla publikována ve sdělení Ministerstva zahraničních věcí ČR číslo 45/99 Sb. Nebyly též splněny předpoklady stanovené zákonem č. 97/63 Sb. a zejména ve smyslu ustanovení § 64 písmeno c/ tohoto zákona soud nezohlednil, že povinnému byla odňata postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení ve věci samé. Povinnému totiž nebyla doručena ani žaloba a předvolání k jednání, neboť se v rozhodné době na adrese M. 32, 8020 G., na kterou mu rakouský soud doručoval, nezdržoval. O svém dluhu vůči oprávněné se povinný dozvěděl až z doručeného návrhu na nařízení exekuce. Uvedená tvrzení hodlá povinný prokázat svým výslechem, jakož i spisem Zemského soudu pro občanskoprávní záležitosti Graz sp. zn. 22 Cg 85/93, který by měl soud I. stupně vyžádat. Povinný namítl i promlčení tvrzené pohledávky oprávněné vůči povinnému s tím, že námitku promlčení je třeba posoudit dle rakouského práva. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a návrh na nařízení exekuce zamítl. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212, § 212a, § 254 odstavec 4 občanského soudního řádu a § 52 odstavec 1 exekučního řádu (zákon číslo 120/2001 Sb.). Za relevantní shledal odvolací námitku povinného, dle které rozhodnutí soudu I. stupně spočívá v nesprávném (resp. neúplném) právním posouzení věci (§ 205 odstavec 2 písmeno g/ o. s. ř.). Odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky ani pro potvrzení a ani pro změnu rozhodnutí soudu I. stupně. Podle ustanovení § 40 odstavec 1 písmeno g/ exekučního řádu jsou exekučním titulem i jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon. Podle ustanovení § 63 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním číslo 97/63 Sb., ve znění novel (dále též ZMPS) rozhodnutí justičních orgánů cizího státu v občanskoprávních, rodinných, pracovních a jiných podobných vztazích s mezinárodním prvkem, stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské listiny v těchto věcech (dále jen „cizí rozhodnutí“) mají v České republice účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moc a byla-li uznána českými orgány. Podle ustanovení § 65 téhož zákona uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu. Podle ustanovení § 66 téhož zákona za podmínek § 63 a § 64 lze cizí rozhodnutí o majetkových právech v České republice vykonat, bude-li nařízen jeho výkon českým soudem; nařízení výkonu je třeba vždy odůvodnit. Ve smyslu výše citovaného ustanovení § 40 odstavec 1 písmeno g/ exekučního řádu neshledal odvolací soud za důvodnou odvolací námitku povinného, že v exekučním řízení podle zákona číslo 120/2001 Sb. není možno vykonávat cizí soudní rozhodnutí. Cizí rozhodnutí je možno podle exekučního řádu vykonat za stejných podmínek, jako při soudním výkonu rozhodnutí, tedy za podmínek stanovených zvláštním zákonem o mezinárodním právu soukromém a procesním číslo 97/63 Sb., ve znění jeho novel (ZMPS), resp. za podmínek stanovených mezinárodní úmluvou. Uvedenou zvláštní právní úpravu však soud I. stupně nerespektoval a své rozhodnutí podle § 66 ZMPS ani neodůvodnil. Vzhledem k absenci právní úpravy výkonu rozhodnutí o majetkových právech česko – rakouskou mezinárodní smlouvou, která by jinak měla dle § 2 ZMPS před obecnou právní úpravou přednost, měl soud I. stupně při exekuci rozhodnutí rakouského soudu vycházet z obecné právní úpravy podmínek, za nichž může být cizí rozhodnutí uznáno a vykonáno, které jsou uvedeny v ustanovení § 63 a § 64 ZMPS. Ve smyslu ustanovení § 64 písmeno c/ ZMPS bylo proto nutno přihlédnout k odvolací námitce povinného, že vykonávané cizí rozhodnutí nelze uznat ani vykonat proto, že mu jako účastníku řízení byla postupem rakouského soudu odňata možnost řádně se účastnit řízení, neboť mu nebyl do vlastních rukou doručen návrh na zahájení řízení a předvolání k jednání. Uvedenou námitkou se musí soud zabývat. Soud I. stupně též nezkoumal, jsou-li splněny další obligatorní podmínky stanovené ustanovením § 63 a § 64 ZMPS, tedy zejména zda rozhodnutí, které má být vykonáno, upravuje vztahy uvedené v ustanovení § 1 ZMPS a zda nejsou dány další překážky bránící nařízení a provedení exekuce, tedy zejména rozpor s veřejným pořádkem a nedostatek vzájemnosti ze strany Rakouska. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval dle § 221 odstavec 1 občanského soudního řádu, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Na soudu I. stupně nyní bude, aby s ohledem na výše uvedený právní názor odvolacího soudu doplnil svá zjištění nutná pro své rozhodnutí o nařízení exekuce podle rozhodnutí rakouského soudu. Ve novém rozhodnutí, které soud I. stupně řádně odůvodní (§ 66 ZMPS), bude třeba se zabývat i dalšími námitkami povinného uvedenými v jeho odvolání, kterými poukazuje na formální nedostatky při ověřování samotného exekučního titulu dle mezinárodní úmluvy, jakož i vznesenou námitkou promlčení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. V Praze dne 30. dubna 2003 JUDr. Eva K e m é n y o v á předsedkyně senátu