Ve sporu o zaplacení dlužného nájemného odvolací soud přezkoumá z podnětu odvolání podaného jedním ze žalovaných manželů - společných nájemců bytu - odvoláním napadený rozsudek pro zmeškání i ve vztahu k druhému manželovi.

18 Co 371/2003 - 37 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Keményové a soudců JUDr. Marcely Kučerové a JUDr. Markéty Čermínové v právní věci žalobkyně: H. m. P., se sídlem M. n. 2, P - 1, zastoupená advokátem proti žalovaným: 1. L. V. a 2. L. V., oba bytem M. 1147, P - 6, o 14.769,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 5. 2003 č.j. 18C 202/2002-23 t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně s e z r u š u j e a věc s e v r a c í soudu I. stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem pro zmeškání soud I.stupně uložil oběma žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci 14.769,- Kč s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně, nejméně však 25,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení z částek: 1.027,- Kč od 5. 10. 2001 do zaplacení, 4.542,- Kč od 5. 3. 2002 do zaplacení, 4.542,- Kč od 5. 5. 2002 do zaplacení a 4.568,- Kč od 5. 8. 2002 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 7.545,- Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí soudem I. stupně vyplývá, že takto soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání dle ustanovení § 153b odstavec 1 o. s. ř., neboť oba žalovaní se k nařízenému jednání na den 29. 5. 2003 bez předchozí omluvy nedostavili, byť byli k jednání řádně obesláni. Zásilku k jednání obdrželi oba žalovaní uložením na poště dne 24. 2. 2003 a 14. 4. 2003. Poučení o následcích nedostavení se bylo oběma žalovaným doručeno dne 28. 4. 2003 uložením na poště, tedy více než 10 dnů před datem 1. jednání, které se ve věci konalo. Žalobkyně se k prvému nařízenému jednání dostavila a navrhla, aby soud vyhověl žalobě rozsudkem pro zmeškání. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně dovodil, že jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, návrhu žalobce vyhověl. Vyslovil též, že nárok žalobce na zaplacení dlužného nájemného se opírá o ustanovení § 126 OZ. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyně měla ve věci samé plný úspěch a náklady jí vznikly za zaplacený soudní poplatek a za právní zastoupení advokátem. Proti tomuto rozhodnutí se v zákonné lhůtě odvolali oba žalovaní. Ve svém odvolání zejména namítali, že tvrzení žalobce o výši dluhu na nájemném nejsou pravdivá, neboť žalovaní část dlužného nájemného již zaplatili ještě před podáním žaloby. Žalovaný má též problémy v zaměstnání, v důsledku kterých se rodina se 2 nezletilými dětmi dostala do finančních potíží. Oba žalovaní dále namítali, že nebyli informováni o nařízeném ústním jednání dne 29. 5. 2003, neboť druhé žalované nebyla na poště vydána soudní obsílka, protože na ní bylo uvedeno nesprávné jméno žalované A. /nikoliv tedy správně L./ V. Ohledně nákladů řízení pak nemělo být dle odvolatelů rozhodnuto dle úspěchu ve věci, neboť žaloba je nedůvodná v rozsahu 70% přiznané částky. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl a žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 písmeno d/ o. s. ř. a § 212a odstavec 4 o. s. ř. , aniž nařizoval jednání /§ 214 odstavec 2 písmeno d/ o. s. ř./. Dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Podle ustanovení § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v ustanovení § 205 odstavec 2 písmeno a/ o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání /§ 153b o.s.ř./. Z výše uvedeného ustanovení § 205b o. s. ř. vyplývá, že námitky odvolatelů týkající se věcné správnosti rozhodnutí a úplnosti dokazování /tedy, že žalovaní ve skutečnosti nedluží na nájemném celou žalovanou částku a že neplacení nájemného způsobily finanční těžkosti rodiny/ nemohou být způsobilým odvolacím důvodem, neboť u rozsudku pro zmeškání může být jediným odvolacím důvodem okolnost, že nebyly splněny stanovené předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Tyto formální předpoklady vymezuje ustanovení § 153b o.s.ř. tak, že rozsudek pro zmeškání lze vydat v případě, když žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích své neúčasti poučen, zmešká bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se k jednání dostavil. Pak se pokládají tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání v neprospěch žalovaného, a to v případě, je-li rozsudek pro zmeškání přípustný /§ 153b odstavec 3 o.s.ř./. Odvolacím důvodem jsou však další námitky žalovaných, pokud tito ve svém odvolání poukazovali na nedostatky při doručení předvolání prvé žalované k jednání soudu, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalované nebyla obsílka s předvoláním k jednání, nařízenému na 29. 5. 2003, řádně doručena postupem podle § 46 o.s.ř., neboť na této obsílce nebylo uvedeno správné jméno žalované L., ale nesprávné jméno A.. Na uvedenou nesprávnost byl ostatně i soud upozorněn sdělením pošty, a to při doručování platebního rozkazu. Ve vztahu k druhé žalované je proto jednoznačně zřejmé, že nelze považovat za splněné předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Pokud se pak týká prvého žalovaného, z obsahu spisu i odvolacích námitek nevyplývá závada v doručení obsílky k jednání dne 29. 5. 2003, neboť prvý žalovaný byl k jednání předvolán samostatnou soudní obsílkou, na které bylo uvedeno jeho správné jméno i adresa, zásilka byla na poště řádně uložena dne 24. 4. 2003 a k účinkům doručení došlo uplynutím 3 denní lhůty od uložení zásilky na poště ve smyslu ustanovení § 46 odstavec 2 o. s. ř. a 57 o. s. ř. dne 28. 4. 2003, t.j. více než 10 kalendářních dnů přede dnem, kdy bylo při prvním jednání soudu k návrhu žalobce rozsudkem pro zmeškání rozhodnuto. Také o následcích absence bez řádné omluvy byl prvý žalovaný v předvolání k jednání řádně poučen. I přesto, že předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání byly u prvého žalovaného formálně naplněny, bylo však třeba napadený rozsudek z podnětu odvolání druhé žalované přezkoumat i ve vztahu k prvému žalovanému. Z povahy uplatněného nároku na zaplacení dlužného nájemného vůči oběma žalovaným jako manželům nevyplývá, že by se jednalo o taková práva a povinnosti, kdy se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z žalovaných i pro ostatní /§ 91 odstavec 2 o. s. ř./. Závazek manželů platit nájemné je totiž závazkem solidárním a žalobce jako pronajímatel se může domáhat zaplacení nejen v řízení vedeném proti oběma manželům, ale i vůči pouze jednomu z nich /§ 143 odstavec 1 písmeno b/, § 145 odstavec 3 a § 511 OZ/. Mezi manžely navzájem však velikost podílu na nájemném nemusí být stejná a tato velikost může být ovlivněna nejen jejich vzájemnou dohodou, ale například i rozhodnutím soudu ve smyslu § 19 odstavec 3 zákona o rodině. Hmotněprávní úprava vzájemného vztahu obou manželů k dlužnému nájemnému představuje určitý způsob vypořádání vztahu mezi oběma žalovanými, a je tedy ve smyslu ustanovení § 206 odstavec 2 věta druhá o. s. ř. důvodem, pro který je třeba k odvolání žalované do celé výše přisouzené částky nájemného rozsudek soudu I. stupně přezkoumat i ve vztahu k žalovanému. Lze proto shrnout, že hmotněprávní úprava vzájemného vztahu manželů k dlužnému nájemnému má dopad i na procesní postavení manželů v řízení o zaplacení dlužného nájemného, a to tak, že přípustný odvolací důvod jednoho z žalovaných manželů je způsobilý napadnout vydaný rozsudek pro zmeškání i ve vztahu k druhému z žalovaných manželů, jehož odvolání by jinak bylo nutno jako nepřípustné odmítnout. Uvedený právní názor odpovídá i dosud platné judikatuře zabývající se rozsahem přezkumné činnosti odvolacího soudu v řízení o úhradu za užívání bytu /nyní nájemného/ - Rc 16/88. Z výše uvedených důvodů nelze než uzavřít, že v daném případě nebyly pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu ustanovení § 153b o.s.ř. ve vztahu k oběma žalovaným splněny všechny zákonné předpoklady. Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 221 odstavec 1, 2 o. s. ř. a napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Na soudu I. stupně nyní bude, aby v dalším řízení učinil na základě žaloby potřebná skutková zjištění a posoudil též skutečnosti a důkazy navrhované žalovanými a poté o návrhu znovu rozhodl. V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud znovu i o všech dosavadních nákladech řízení /§ 224 odstavec 3 o. s. ř./. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 11. srpna 2003 JUDr. Eva K e m é n y o v á , v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Dana Beránková