Ve smyslu § 759 odst. 1 o. z. věta za středníkem je ubytovatel povinen prokázat, že nemohl újmě zabránit, tedy že se mu přes veškerou vynaloženou snahu nepodařilo odstranit nebo minimalizovat nepříznivé finanční důsledky předčasného ukončení smlouvy o ubytování.

20 Co 360/2003 - 56 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudců JUDr. Ireny Noskové a JUDr. Ivany Klimešové v právní věci žalobce: PhDr. P. M., bytem P-6, N. P. 100, IČ: 18659772, zast. advokátem se sídlem P-4, Š. 593, proti žalovanému: P. n. p. se sídlem P-1, S. n. 1, IČ: 00023311, zast. advokátem se sídlem P-7, D. h. 23, o zaplacení částky 16.000,- Kč s přísl., k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24.2.2003 č.j. 21 C 78/2001 - 39, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně s e p o t v r z u j e . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 7.050,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 16.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady újmy, jenž mu vznikla předčasným odstoupením žalovaného od uzavřené smlouvy o ubytování. Ve výroku o nákladech řízení uložil soud žalobci povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu částku 7.425,- Kč. Podle odůvodnění dospěl soud I. stupně k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o ubytování dle ust. § 754 a násl. o.z. Žalovaný od této smlouvy předčasně odstoupil ve smyslu ust. § 759 odst. 1, takže by přicházela v úvahu případná náhrada újmy, která tímto odstoupením žalobci vznikla. Žalobce však výši újmy neprokázal a neprokázal ani, že takové újmě nemohl zabránit. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn úspěchem žalovaného ve věci s poukazem na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas blanketní odvolání, které posléze doplnil podáním ze dne 12.5.2003. V něm zdůraznil, že soud I. stupně nepřihlédl k jeho tvrzením, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým tvrzením a zejména, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce od počátku tvrdil, že mu vznikla újma tím, že předmětný pokoj byl pro žalovaného reservován dlouhou dobu dopředu a proto jej nebylo možno po výpovědi ze strany žalovaného již obsadit jiným hostem. Pro vznik této újmy není podstatné, zda byla obvyklá vytíženost penzionu v daném období 20 %, neboť v podzimních měsících se penzion obsazoval převážně pouze z 50 %. V důsledku nepřítomnosti pana P. nebylo možné prokázat skutečné důvody výpovědi, žalobce je však přesvědčen, že jmenovaný host neměl proti kvalitě ubytování žádných námitek a byl s poskytnutými službami spokojen. Z výpovědi svědků vyšlo najevo, že došlo ke zkreslení informací, na základě nichž byla ubytovací smlouva vypovězena Bylo sice jednáno jménem ředitelky, avšak ta nebyla v rozhodné době vůbec přítomna. Pracovníci žalovaného si také neověřili na místě podmínky ubytování, ačkoli k tomu měli možnost. Soud I. stupně dle názoru žalobce chybně dovodil, že žádná újma nevznikla s ohledem na nízkou obsazenost penzionu, tato skutečnost však dle názoru žalobce není podstatná. Z dikce ust. § 759 o.z. nevyplývá povinnost prokazovat, že musel ubytovatel odmítnout jiné zájemce v důsledku smlouvy se žalovaným. Tuto skutečnost ani nelze prokázat, neboť žalobce nearchivuje odmítnuté objednávky, navíc k objednávkám většinou dochází telefonickou formou. Pro zajištění chodu penzionu postačovalo v mimosezónním období obsazovat dva pokoje ze čtyř, přičemž díky této částečné obsazenosti měl každý z pokojů vlastní příslušenství. Takové obsazení bylo dle zvyklostí penzionu vlastně obsazením 100%. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobci též právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný se k odvolání písemně vyjádřil a uvedl, že odvolání trpí formálním nedostatkem, na základě něhož by se jím soud neměl vůbec zabývat, a měl by je odmítnout. Není z něj totiž patrné, v jakém rozsahu je rozsudek soudu I. stupně napadán. Pokud jde o meritum věci, vyjádřil žalovaný souhlas s argumentací soudu I. stupně. Žalobce neprokázal vznik škody, neboť sám uvedl, že penzion byl v rozhodném období vytížen jen z 20 %. Neprokázal ani, že by kvůli objednávce žalovaného musel odmítnout jiné zájemce a neučinil v tomto smyslu ani žádné důkazní návrhy. Z uvedených důvodů navrhl žalovaný, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně v plném rozsahu potvrdil. Žalobce uplatil v odvolání odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř, proto z jeho podnětu přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Námitka žalovaného, že odvolání nemá procesní náležitosti, nebyla přitom shledána důvodnou, neboť z obsahu odvolání je zřejmé, že žalobce napadá rozsudek v plném rozsahu, tedy do celé částky 16.000,- Kč s příslušenstvím. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o ubytování ve smyslu ust. § 754 a násl. o.z. Žalovaný objednal u žalobce ubytování pro svého hosta a žalobce mu tuto objednávku potvrdil faxem, tj. stejnou cestou, jakou byla zaslána i objednávka, s uvedením ceny, která činila po poskytnuté slevě 800,- Kč za jednu noc se snídaní. Žalovaný výši nabídnuté ceny akceptoval, neboť svého hosta v penzionu žalobce ubytoval. V průběhu řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, která by relevantně zpochybňovala platnost sjednané smlouvy o ubytování. V objednávce žalovaného nebyla ani zmínka o tom, že je požadován pokoj se samostatným příslušenstvím a není tedy na překážku vzniku platného smluvního vztahu, že žalobce měl pro žalovaného zajištěn pokoj, jenž měl příslušenství společné s dalším pokojem. Stejně tak nezpůsobuje neplatnost smlouvy o ubytování ani fakt, že žalobce ubytoval hosta ve dvoulůžkovém pokoji, ačkoli byl objednán a přislíben pokoj jednolůžkový, za situace, kdy host měl uvedený dvoulůžkový pokoj k dispozici sám. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný od smlouvy o ubytování předčasně odstoupil dne 4.10.2000 ve smyslu ust. § 759 odst. 1 o.z. a nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že tak učinil z důvodů porušení právní povinnosti na straně žalobce. Zajištění pokoje se společným příslušenstvím, ani fakt, že byl poskytnut dvoulůžkový pokoj namísto jednolůžkového, není možno považovat ani za vadu plnění ze strany ubytovatele. Pokud však jde o náhradu újmy, jež tímto předčasným odstoupením měla vzniknout žalobci, je třeba striktně vycházet z dikce ust. § 759 odst. 1 o.z. věta za středníkem, podle něhož újmu vzniklou ubytovateli předčasným zrušením ubytování je ubytovaný (v tomto případě objednatel ubytování) povinen nahradit pouze, nemohl-li ubytovatel újmě zabránit. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že žalobce tížilo důkazní břemeno ohledně prokázání skutečnosti, že nemohl újmě zabránit, tedy, že přes veškerou vynaloženou snahu se mu nepodařilo odstranit nebo alespoň minimalizovat nepříznivé finanční důsledky předčasného ukončení smlouvy o ubytování. Žalobce, ačkoli měl v tomto směru ze zákona důkazní povinnost, soudu nenabídl žádný důkaz, jímž by dokládal vynaložení jakékoli snahy k zajištění dalšího hosta do pokoje, jenž se uvolnil díky odstoupení žalovaného od smlouvy. V tomto směru žalobce ani nepředestřel soudu žádná žalobní tvrzení a v odvolání dokonce tvrdil, že jej žádná důkazní povinnost netíží. Z uvedeného je zřejmé, že ačkoli předčasným odstoupením od ubytovací smlouvy žalobci majetková újma vznikla, byť její výše je poněkud diskutabilní mimo jiné i s ohledem na celkovou minimální vytíženost ubytovací kapacity penzionu v rozhodném období, žalobce neprokázal, že vynaložil jakoukoli snahu o její minimalizaci, a neprokázal tak své právo na reparaci takové majetkové újmy žalovaným. Napadené rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byla žaloba zamítnuta, bylo tedy správné, a proto je odvolací soud ve smyslu ust. § 219 o.s.ř. v plném rozsahu potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl i ve stádiu odvolacího řízení plně úspěšný a náleží mu proto náhrada všech účelně vynaložených nákladů. Těmito náklady jsou paušální náhrada za právní zastoupení v jednom stupni řízení z punkta 16.000,- Kč dle ust. § 3 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 6.900,- Kč a dvě náhrady hotových výdajů dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. po 75,- Kč. Celkem má žalovaný právo na náhradu částky 7.050,- Kč. Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 9. října 2003 JUDr. Irena Saralievová předsedkyně senátu