Probíhající soudní spor o vyklizení nebytových prostor vždy brání vzniku nevyvratitelné domněnky konkludentního obnovení nájemního vztahu podle § 676 odst. 2 o.z.

20 Co 444/2003 - 54 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudců JUDr. Ivany Klimešové a JUDr. Ireny Noskové v právní věci žalobce: M. č. P-l se sídlem úřadu V. 18, P-l, zast. advokátem se sídlem R. 28/663, P-5, proti žalovanému: S. C. s.r.o. se sídlem K. 9, P-3, zast. advokátkou se sídlem A. S. 32, P-4, o vyklizení nebytových prostor, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu l ze dne 15.5.2003 č.j. 22 C 138/2001-42, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se p o t v r z u j e . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 1.975,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovaného povinným vyklidit a vyklizené žalobci odevzdat specifikované nebytové prostory v přízemí a suterénu domu č.p. 417 v P- l a nahradit mu náklady řízení ve výši 5.025,- Kč. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 23.6.1998 ohledně těchto prostor nájemní smlouvu na dobu určitou od 29.3.1997 do 28.3.2002 s přednostním právem uzavřít novou nájemní smlouvu na dalších pět let, pokud o to nájemce požádá pět měsíců před ukončením nájemní smlouvy. Čl. VI. odst. l písm. b) smlouvy byla ujednána možnost výpovědi pronajímatele pro prodlení nájemce s placením nájemného. Dopisem ze dne 8.3.2000 žalobce prostřednictvím zástupce starosty Ing. K. L. vypověděl žalovanému předmětný nájem s odůvodněním, že dluží k 31.12.1999 na nájemném 2,174.452,25 Kč. Tuto výpověď zhodnotil soud I. stupně jako neplatnou, protože podle zákona o obcích nemohla obvodní rada přenést kompetence na starostu nebo místostarostu a rozhodnutí rady městské části o tom, že bude žalovanému dána výpověď, předloženo nebylo. Dospěl však k závěru, že nájemní vztah účastníků skončil uplynutím sjednané doby, neboť k jeho obnovení ve smyslu § 676 odst. l a 2 o.z. by došlo jen v případě, kdyby nebyl brán zřetel na tuto žalobu, podanou dne 27.6.2001. Na tomto základě soud I. stupně žalobě vyhověl a úspěšnému žalobci přiznal podle § 142 odst. l o.s.ř. náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání a soudu I. stupně vytkl nesprávnou aplikaci § 676 odst. 2 o.z. Odvolatel má za to, že se jeho nájemní vztah obnovil ve smyslu tohoto ustanovení, jehož účelem je fixovat tento vztah v případě, že pronajímatel nevyužije svého práva žalovat na vyklizení po uplynutí sjednané doby nájmu. Žalovaný má dále za to, že se podle tohoto ustanovení obnovuje nájemní vztah opakovaně, k čemuž podrobně argumentoval. S ohledem na vázanost návrhem žalobce ze dne 23.7.2001 nemohl soud I. stupně žalobě vyhovět, neboť ta by musela být podána s předtuchou, že v průběhu řízení nas tane právní stav, který bude důvod k ní zakládat. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že výpověď nájmu ze dne 8.3.2000 považuje za platnou, neboť podle jeho názoru mohla rada městské části své pravomoci podle § 45 písm. p) zákona o obcích delegovat. Pro případ její neplatnosti se pak ztotožňuje se závěry soudu I. stupně, že doba nájmu, stanovená nájemní smlouvu, žalovanému uplynula. Podle obsahu odvolání je uplatňován odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu, daném § 212 a § 212a o.s.ř., odvolání však opodstatněným neshledal. Soudu I. stupně nutno přisvědčit v tom, že výpověď, na jejímž základě byla žaloba podána, nelze považovat za platně učiněný právní úkon městské části. Výpověď nájmu spadá do rámce hospodaření s majetkem obce a náležela proto podle § 14 odst. l písm. b) v rozhodné době účinného zák. č. 367/90 Sb. do samostatné působnosti obce. Řešení otázek, spadajících do samostatné působnosti obce, pokud nejsou vyhrazeny zastupitelstvu, pak podle § 45 písm. p) tohoto zákona zabezpečovala obecní rada v P. ve smyslu § 27 zák. č. 418/90 Sb., o h. m. P., účinného v rozhodné době, rada městské části. Starosta, případně jeho zástupce, zastupoval podle § 52 odst. 2 zák. č. 367/90 Sb. obec pouze navenek a nemohl sám vytvářet její vůli, pouze tuto vůli, vyjádřenou v rozhodnutí zastupitelstva, případně rady, navenek sdělovat. Samotnou tuto tvorbu vůle pak nemohla rada městské části na starostu či jeho zástupce ve smyslu §§ 44 - 55 zák. č. 367/90 Sb. žádným způsobem delegovat. Rozhodnutí rady městské části, které by předcházelo výpovědi nájmu ze dne 8.3.2000, žalobce nedoložil ani netvrdil, že by bylo učiněno. Nutno pak uzavřít, že zástupce starosty městské části nemohl bez tohoto rozhodnutí žalovanému platně vypovědět nájem sporných nebytových prostor. Odvolací soud se však ztotožňuje i s tím závěrem soudu I. stupně, že nájemní vztah účastníků skončil uplynutím sjednané doby ke dni 28.3.2002. Za situace probíhajícího řízení o vyklizení žalovaného z předmětných prostor, byť na základě žaloby, podané z jiného skutkového a právního důvodu, nemohla nastat nevyvratitelná domněnka konkludentního obnovení nájemního vztahu, upravená § 676 odst. 2 o.z. Vznik takové domněnky totiž předpokládá vůli pronajímatele, třebaže nevyjádřenou výslovně, trpět další užívání pronajaté věci nájemcem. Za trvání soudního sporu o vyklizení předmětných prostor pak nelze takovou vůli žalobce dovodit. Ustanovení § 676 odst. 2 o.z. proto na daný případ vůbec nedopadá a z tohoto důvodu je argumentace odvolatele k otázce, zda se ve smyslu tohoto ustanovení obnovuje nájemní vztah opakovaně či pouze na jeden rok, pro rozhodnutí této věci bez významu. Je proto správný závěr soudu I. stupně, že žalovanému nesvědčí v současnosti k předmětným prostorám n ájemní právo a žalobce se pak právem vlastníka podle § 126 odst. l o.s.ř. opodstatněně domáhá jejich vyklizení. Okolnost, zda žalovaný uplatnil nárok na uzavření nové nájemní smlouvy podle ujednání nájemní smlouvy ze dne 23.6.1998, není z pohledu tohoto závěru relevantní. Uplatnění takového nároku by mu totiž samo o sobě nezaložilo nový nájemní vztah, ale pouze soudně vymahatelné právo na uzavření nové nájemní smlouvy. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. l ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznána náhrada odměny advokáta podle § 7 písm. d) ve spojení s § 18 odst. l vyhl. č. 484/2000 Sb. s paušální náhradou výdajů ve výši 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od jeho doručení u soudu I. stupně, dospěje Nejvyšší soud ČR k závěru, že má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Praze dne 13. listopadu 2003 JUDr. Irena S a r a l i e v o v á předsedkyně senátu