Pokud někdo za trvání manželství nabyl způsobem uvedeným v § 23 zák. č. 72/1994 Sb. bytovou jednotku, stala se součástí SJM.

21 Co 132/2003 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Liškové a soudkyň JUDr. Jitky Denemarkové a JUDr. Ivy Hubáčkové v právní věci žalobkyně : V. Š., bytem P-4, Z. 4, proti žalovanému : M. Š., bytem P-3, Š. 11, zastoupenému advokátem se sídlem P-1, M. 3, o určení nájemního vztahu k bytu a o určení o spoluvlastnictví k bytu, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. února 2003 č. j. 32 C 155/2001-26, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o určení žalobkyně nájemcem označeného bytu potvrzuje a v zamítavém výroku o určení podílového spoluvlastnictví žalobkyně k tomuto bytu a ve výroku o nákladech řízení a soudním poplatku zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je výlučným nájemcem bytu č. 1507/2 zapsaného v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu Praha – město na listu vlastnictví č. 3191 pro obec Praha a katastrální území N. o velikosti 1+1 s přísl., který se nachází v prvém nadzemním podlaží domu č. p.1507 v katastrálním území N. pod adresou P-4, Z. 4 a pro případ, že žalobkyně není výlučným nájemcem bytu, zamítl žalobu o určení, že V. Š. je podílovým spoluvlastníkem shora označeného bytu, s tím, že její spoluvlastnický podíl činí ideální jednu polovinu (výrok I ). O nákladech rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II ) a rozhodl o vrácení soudního poplatku v částce 1.000,- Kč žalobkyni po právní moci rozsudku (výrok III ). Soud I. stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že žalovaný se stal členem L. b. d. v P. dne 17. prosince 1987, dne 16. března 1990 mu byl přidělen družstevní byt a 26. března 1990 uzavřel dohodu o užívání bytu. Okamžikem uzavření manželství účastníků dne 7. července 1990 vzniklo účastníkům právo společného užívání bytu (§ 176 obč. zák. ve znění před novelou), které se v souladu se zákonem č. 509/1991 Sb. (novela obč.zákoníku) změnilo na právo společného nájmu, aniž vzniklo právo společného členství v družstvu. Pokud smlouvou o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena dne 29. dubna 1997 byl převeden byt na žalovaného (s právnímu účinky vkladu ke dni 2. května 1997), dovodil soud I. stupně, že žalovaný je výlučným vlastníkem uvedeného bytu, a to s ohledem na převod bytu podle speciálního ustanovení, to je § 23 odst. 1 zák. č. 72/1994. Se zřetelem k tomuto ustanovení má soud I. stupně za to, že předmětný byt nenabyli účastníci do bezpodílového spoluvlastnictví manželů podle § 143 obč. zák. a že převodem vlastnictví jednotky na žalovaného zanikl společný nájem družstevního bytu účastníků. Žalovaný jako jediný člen a nabyvatel bytu do výlučného vlastnictví (v souladu s výpisem z katastru nemovitostí list vlastnictví č. 518 pro katastrální území N.), tak byt užívá z titulu svého vlastnického práva, zatímco žalobkyni podle prvostupňového rozsudku svědčí právo byt užívat podle § 712a obč. zák., a to po rozvodu manželství dne 2. prosince 1997 a to až do zajištění bytové náhrady. S ohledem na tyto skutečnosti soud I. stupně uzavřel, že žalobkyni nesvědčí postavení nájemce bytu ani spoluvlastníka a žalobu proto v plném rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodl s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a contrario a o vrácení soudního poplatku podle ustanovení § 10 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Soudu I. stupně vytýkala nesprávné právní posouzení věci. Žalobkyně má za to, že nabytím bytu do vlastnictví žalovaného došlo k zániku práva společného nájmu bytu a že podle § 680 odst. 2 obč. zák. vstoupil nabyvatel – žalovaný do právního postavení pronajímatele. Žalobkyni tak podle jejího názoru svědčí právo výlučného nájemce bytu. Žalobkyně neshledává žádný důvod pro právní závěr soudu I. stupně, že žalobkyni svědčí podle § 712a obč. zák. právo na bydlení do zajištění bytové náhrady, ačkoliv by tuto bytovou náhradu nepochybně uvítala. S odkazem na ustanovení § 143 obč. zák. ve znění účinném ke dni 2. května 1997 , tj. ke dni právních účinků převodu bytu do vlastnictví žalovaného, má žalobkyně za to, že předmětný byt byl nabyt do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, (dále jen BSM) i když se nejednalo o žádný z případu vyloučení věci z BSM. Podle názoru žalobkyně nelze aplikovat ustanovení § 23 odst. 1 zák. č. 72/1994 ve vztahu k výlučnému nabytí bytu žalovaným za trvání manželství. Žalobkyně proto navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Při odvolacím jednání žalobkyně doplnila, že bydlí s oběma nezletilými dětmi účastníků v předmětném bytě, jinou bytovou možnost nemá a obává se nastěhování dalších rodinných příslušníků do bytu. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně opodstatněné, byť z jiného důvodu, než který uvádí žalobkyně. Soud I. stupně učinil úplná skutková zjištění a tato posoudil správně po právní stránce ve vztahu ke vzniku členství žalovaného v bytovém družstvu a ve vztahu ke vzniku práva společného nájmu bytu obou účastníků. Žalovanému vzniklo právo na přidělení družstevního bytu před uzavřením manželství a rovněž před uzavřením manželství nabyl právo užívat byt uzavřením dohody o odevzdání a převzetí bytu a žalobkyni nevzniklo členství v družstvu. U zavřením manželství vzniklo ve smyslu § 176 obč. zák. ve znění účinném do 31. prosince 1991 právo společného užívá ní bytu, které se s účinností novely občanského zákoníku transformovalo na právo společného nájmu. Správný je právní závěr soudu I. stupně, že na základě smlouvy o převodu bytové jednotky do vlastnictví žalovaného ve smyslu § 23 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňuj í některé zákony (zákon o vlastnictví bytu) došlo k zániku práva společného nájmu účastníků. Nabytí vlastnického práva vylučuje současnou existenci institutu nájmu bytu, a to jak ve vztahu k žalobkyni, tak i ve vztahu k žalovanému. Jak správně uváděl soud I. stupně, došlo k převodu bytu podle ust. § 23 zák. č. 72/1994 Sb., když byt v budově ve vlastnictví bytového družstva, jehož nájemcem je fyzická osoba – člen družstva, byl převeden tomuto členovi družstva za podmínky včasného podání výzvy k převodu bytové jednotky a po uzavření smlouvy o převodu jednotky. Svojí povahou je tak ustanovení § 23 zák. č. 72/1994 Sb. speciálním ustanovením o nabytí vlastnického práva ve vztahu k ustanovení § 132 obč. zák. Kromě nabytí vlastnictví kupní, darovací či jinou smlouvou, děděním a rozhodnutím státního orgánu, lze nabýt vlastnictví i na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Nelze přisvědčit právnímu názoru soudu I. stupně, že ustanovení § 23 zák. č. 72/1994 Sb. je speciální úpravou k ustanovení § 143 obč. zák. o vzniku bezpodílového spoluvlastnictví manželů (nyní společného jmění manželů). Ustanovení § 143 obč. zák. ve znění účinném k datu právních účinků vkladu, smlouvy o převodu družstevního bytu (ke dni 2. května 1997) stanoví taxativně, co je předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů. V bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, (k datu 2. května 1997, tedy do novely občanského zákoníku účinné od 1. 8 . 1998 ) je v bez podílovém spoluvlastnictví vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě, nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství, nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. S ohledem na kogentní a taxativní úpravu rozsahu bezpodílového spoluvlastnictví manželů nelze s ohledem na nedostatek speciální úpravy dovodit, že předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů není byt, který byl nabyt do vlastnictví jednoho manželů za trvání manželství za situace, kdy manželé dohodou nezúžili zákonem stanovený rozsah bezpodílového spoluvlastnictví ve smyslu § 143a obč. zák. (ve znění účinném do 1. 8. 1998). Toto stanovisko zastává odvolací soud při vědomí ne zcela ustálené soudní praxe ve vztahu k nabývání družstevního bytu do vlastnictví jedním z manželů za trvání manželství. Je na soudu I. stupně, aby zvážil argumentaci žalobkyně i ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn.30 Cdo 1865/2000 a případně zvážil i právní názory publikované v soudních rozhledech č. 5 z roku 1997 za předpokladu, že se žalobkyně bude domáhat určení právního vztahu ke způsobilému předmětu řízení. Soud I. stupně opomenul, že ve smyslu § 30 zák. č. 72/1994 Sb., je s vlastnickým právem k bytové jednotce nerozlučně spjato spoluvlastnictví společných částí domu a spoluvlastnické nebo jiné právo k pozemku. Vznikne-li věcné právo k jednotce, vznikne současně i spoluvlastnictví společných částí domu. Jak se podává z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví č. 1508 a č. 3191 pro obec P., katastrální území N. a rovněž ze smlouvy o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva, č. j. 1507/2, byl předmětem převodu, kromě bytové jednotky označené jako č. 1507/2 i spoluvlastnický podíl na společných částech domu a spoluvlastnický podíl k pozemku č. parc. 2575, katastrální území N. Předmětem převodu tak bylo ideálních 592/7794 ve vztahu k celku. Ačkoliv soud I. stupně správně provedl důkaz těmito listinami a jejich obsah uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku, nekoresponduje obsah těchto listinných důkazů se skutkovými závěry učiněnými soudem I. stupně z těchto listinných důkazů. Po provedení listinných důkazů tak bylo na soudu I. stupně, aby za využití institutu zesílené poučovací povinnosti uvedené v ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. žalobkyni vyzval k doplnění jejích skutkových tvrzení a poučil ji o následcích nedoplnění těchto skutkových tvrzení, když tyto skutečnosti vyšly najevo teprve v průběhu jednání soudu. Teprve za situace, že účastník je poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a nesplní povinnost tvrzení a povinnost důkazní, po tomto poučení může nastoupit věcně nepříznivé rozhodnutí v neprospěch tohoto účastníka, v daném případě v neprospěch žalobkyně, jak se podává z novely občanského soudního řádu účinné od 1. 1. 2001. Z důvodů shora uvedených odvolací soud potvrdil zamítavý výrok napadeného rozsudku o určení žalobkyně nájemcem bytu jako věcně správný podle § 219 o.s.ř., avšak zamítavý výrok o určení podílového spoluvlastnictví žalobkyně k tomuto bytu a závislé výroky o nákladech řízení a soudním poplatku za použití § 221 odst. 1 a 2 o.s.ř. zrušil a vrátil v tomto rozsahu věc soudu I. stupně k dalšímu řízení, když bude nutno žalobkyni vyzvat a řádně poučit ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Teprve v závislosti na dalším procesním postupu žalobkyně a po upřesnění žaloby a po doplnění dokazování bude možno rozhodnout o určovací žalobě ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř., když s ohledem na stanovisko účastníků a charakter bytu je nepochybně odůvodněn naléhavý právní zájem žalobkyně na určení právních vztahů k uvedené bytové jednotce a spoluvlastnickému podílu v rozsahu uvedeném v evidenci katastru nemovitostí a rozhodnout o dosavadních nákladech řízení. Poučení : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam, a to pouze ve vztahu k výroku o určení žalobkyně nájemcem označeného bytu. V takovém případě l z e podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím soudu I. stupně k Nejvyššímu soudu České republiky. V Praze dne 27. května 2003 JUDr. Helena Lišková , v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Krýzová